{"type":"rich","version":"1.0","provider_name":"Transistor","provider_url":"https://transistor.fm","author_name":"Procento Miloše Čermáka","title":"Chtěl jsem svou prvotinu vydat ještě jako padesátník. Nevyšlo to o pár týdnů, říká novinář Jan Bartáček (307)","html":"","width":"100%","height":180,"duration":5408,"description":"Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.\nJana Bartáčka znám od listopadu 1989. Mimochodem, se Zdeňkem Pokorným je spoluautorem vůbec prvního článku o událostech 17. listopadu na Národní třídě, který vyšel v tehdejších oficiálních novinách. Bylo to 18. listopadu v Lidové demokracii, a článek končil větou, že proti studentům tvrdě zasáhly pohotovostní složky. Z dnešního pohledu nevinná věta, tehdy senzace. A zbytek je historie, jak se říká.\nS Honzou jsme o víc než dvacet let později bydleli ve stejném činžáku v centru Prahy a do roku 2019 jsme asi pět let seděli ve stejném newsroomu v Economii v Karlíně. Co všechno v žurnalistice prožil a jak ji sledoval, jsme v podcastu samozřejmě probrali. A jakkoli jsem si myslel, že se celkem dobře známe, i pro mě byla spousta věcí překvapením. Poslouchejte!\nLetos mu bylo šedesát a pár týdnů poté mu vyšla první knížka. Jmenuje se Celková záležitost, název má vymyšlený čtyřicet let, autorem ilustrací je jeho táta a Honza chtěl vydání své prvotiny stihnout ještě jako devětapadesátiletý autor. Nevyšlo to o pár hodin. Tak dobře, bylo to několik týdnů, ale i tak to bylo o fous. Já jsem knížku křtil a jsem její kmotr, takže všechno, co o ní v podcastu říkám, berte jako názor zaujatého člověka. Je skvělá a zábavná.\nO tom všem mluvíme. A taky o tom, proč jsme oba milovali verneovky a ne mayovky. Kometa, která urve kus Země a putuje s ním vesmírem, mi jako dítěti přišla naprosto v pořádku, ale že se Vinnetou a Old Shatterhand stanou pokrevními bratry v paprscích zapadajícího slunce, jsem nevěřil ani vteřinu. A to jsem byl jako dítě celkem důvěřivý.\nMluvili jsme i tom, kterého spisovatele by si Honza vybral, kdyby ho měl někdo napsat jako literární postavu (je to Franz Kafka, a Honza počítá s tím, že by díky...","thumbnail_url":"https://img.transistorcdn.com/13bQNHC6V--3SFlK85NuNWdRtY2UIOz9xFvOFrVFWFU/rs:fill:0:0:1/w:400/h:400/q:60/mb:500000/aHR0cHM6Ly9pbWct/dXBsb2FkLXByb2R1/Y3Rpb24udHJhbnNp/c3Rvci5mbS9zaG93/LzE2MDY0LzE2MDQ4/NzIyOTAtYXJ0d29y/ay5qcGc.webp","thumbnail_width":300,"thumbnail_height":300}