Jan Střecha (00:01)
Ahoj, vítám tě o podcastu na chvostu. Podcastu pro všechny amatérský cyklisty, který chtějí být rychlejší. V dnešním díle jsme se dvěma skvělejma hostama probrali, jak si správně nastavit cíle, což je můj výraz pro slovo přece vzetí, který ale nechci úplně používat na další sezónu.

Díky tomu, že hoste byly hodně různorodí, jsme došli k tomu, že ne, pro každýho musí fungovat nutně to, co funguje pro někoho jiného. Někomu vyhovojují hodně detální cílé, na které se může v průběhu roku koukat a někdo je tvoří odstolu v průběhu roku. Pokud se vám díl bude líbit, budu rád, když mi dáte odběr, už na YouTubeu nebo vaši oblíbený podcastový aplikaci. Stejně tak budu rád, když budete podcast sledovat. Když jsme náhodou zmínili nějaký téma, který si zaslouží být ozdrojovaný, ne

video podcastu na YouTubeu. Tak jo, pojďme na hosty.

Jan Střecha (00:52)
Ahoj, vítam tě u podcastu na chvostu. Nými dnešními hosty jsou Adela Hanáčková, jedna z nejlepších českých amatéreských závodnic, která vyhrála třeba Road Classics na Pálavě. A takovou naši stálici Péťu Fialu, jedno z nejlepších českých amatérů, který taky vyhrál mimo jiný Road Classics na Pálavě a který bude příští rok jezdit jako kontinentální závodník za team L27. Ahoj.

Peťa Fiala (01:12)
Čau, čau!

Adéla (01:12)
Čau,

Jan Střecha (01:14)
Díl natáčíme před Vánocema, bude vycházet až po Vánocích, ale i tak se zeptám, jak to teďka všechno stíháte a zvládáte.

Adéla (01:23)
Já myslím, že stíhám asi na dočekávání dobře. Já mám zabilané všichni dárky. Já jsem spokojená.

Peťa Fiala (01:31)
Já asi tak nějak normálně. Je to podlouhý době, kdy jsem v prosinci nikam nejal do tepla a zažil jsem si takovou tu českou zimu. Kdyby nebylo tolik inverze, tak by nebylo tolik deprese, ale jinak dobrý minulý týden nám nadělal jako skvělý počasí. Bylo nádherně, zvládlo jsem najet fakt hezky kolometr, že se týče jako sportu, takže bych řekl super a dárky moc zatím nemám, ale to se každý rok nějak vyřiší a vyhřím na Ježiška.

Jan Střecha (02:00)
Tak já se bojím, že Ježíšek věří na tebe. je takový jako problém. Hele ale pojďme se podívat na to, čemu se dneska chce věnovat. A to jsou cíle v nějak v amatéreském sportu nebo obecně ve sportu. Protože mi přijde, že často jako blíží se takhle, blíží se novej rok. To znamená spoustu předcevzetí. Já se hodně vyhýbám slovu předcevzetí a říkám tomu právě cíle. Zajímalo by mě, jestli jste měli nějaký cíle na rok 2025, který se vážou se ke sportu.

případně jaký a jestli jste je splnili. A ještě doplním Adele, čet jsem teďka rychle tvůj rozhovor na Road Classics a jsem hrozně nadšený, že tady máme s Peťou někoho, kdo třeba není tak moc analytický a detailní plánovatř jako já, co tak vyznilo z toho rozhooru. Ale to už asi řekneš sama.

Adéla (02:45)
Je to tak, asi nejsem úplně nějaký detální plánovač, už vůbec ne, co se týče nějakých tréningu, protože fakt já to musím hodně přizpůsobovat v aktuálních situaci. Vždycky z jedna na den, dálo by se říct. Ale samozřejmě nějaký základní cíl si dávám i já a to je třeba počet kilometrů. A pomímy takový milník je vždycky 10 000.

a to se mi podařilo asi minulý týden, takže jsem si popala celá poramení, že se mi to podařilo letos. I když opět ty možnosti najíždit kilometry nebyly takové, jaké jsou, kdyže prostě člověk nemá doma to malé dítě. Ale dobrý, 10 000 se podařilo, takže v tomto smyslu to lonské představřití nebo ten lonský cíl kilometru vyšel.

Jan Střecha (03:31)
Gratuluju a ještě zlejdem tomu, že bydlíš na horách v Krakonoších tak jako počet kilometrů 10 000 ještě od to větší, že to není úplně rovinka pokolí.

Adéla (03:39)
Ale to

je docela frizá ležitost. My jsme tady teprve od Crpna, takže asi těch kopců přibide, možná ubyde kilometrů jako takových, ale přibide vyškových metrů. No tak, uvidíme.

Peťa Fiala (03:42)
Vále.

A ještě k tomu, jestli teďka bude konečně od ledna, jsme tu nějaká pořádná zima, tak zapadíš do Toy Scalpy nebo něco takového? Super.

Adéla (04:02)
Zapojím do toho běžky a úplně

tu vyhlížím, co to dé. Já už snad to strašně díším, mě už to kolo vlastně trošičku až ne. Jeden víken se dalo běžkovat, aby jsme dali zem na odjetí na Moravě. takže vyhlížím. Doufám, že to přijde co nejdřív.

Peťa Fiala (04:06)
To je...

No.

Hmm.

Já

to vyhlížím úplně stejně, protože člověk je přes ty den zavřený, na ergáčího víkendu to taky moc nejde. Tak jelikož jsem v Praze, tak do Bedříchová je to sobě kamenem, tak se taky už na to těším si člověk, jako vyčistí hlavu a je v přírodě už je si to mnohem víc, než když je doma zavřený. Takže řekl že většina České republiky vyhlíží konečně pořádnou zimu.

Adéla (04:30)
Jeden.

A my jsme tady toho slníčka měli ještě míž než bylo v Praze. Takže tady se teďka nedalo skoro být vědven. Nebo jako dalo, ale do té malý se mě už prostě nechce.

Jan Střecha (04:53)
Hele Fiky co ty a Cíle řešíš to nějak?

Peťa Fiala (04:57)
No, cíle si nějak stanovím, ale pak je jako by strašně těžký je u mě jako dodržet, protože já jsem měl jedno období, kdy jsem prostě jel na závody a nevyhrál jsem, tak se mnou nebyla řeč. A prostě to bylo období, kdy jsem nebyl šťastnej, kdy jsem výhrál závod a poškrtil jsem si to takovéto, dál jsem si 5k na To Do List a šel jsem do dalšího závodu a pak jsem se jako zpátky jako by...

podíval na to, kde byla ta rados z toho výkonu a co tam mělo být. Takže jsem se z toho poučil a snažím se mít cíle, ale ne pořadí v závodě, ale cíle, které mi pak budu vrát se zpětně rados a energii, co jsem vkládám do závodiní nebo i do tréningu, tak aby to bylo fajn užít si.

užít si ten víkend jak se ženou tak i s kamarádama na kola, když jenom na nějaké závody, aby tam prostě vždycky byl nějaký přesak a nebylo to jen o tom sportovním nastavením, že chci jenom ten závod vyhrát, nebo že chci tamho porazit, to jenom důs vedlejší vesnice, že aby tam prostě bylo i nějaký další matatelná věc, než jenom vyhrát závody nebo prostě z Datam.com a tak dále a prostě...

Mít i ty vedlejší cíly nejako by sportovní, ale i nějaký vedle toho sportu, ke kterým by se člověk měl upínat.

Jan Střecha (06:31)
Jo, Já za sebe

Peťa Fiala (06:57)
Ten krát

Adéla (06:59)
Pocitaš i

ergáč.

Jan Střecha (07:02)
Počítám i ergáč a právě protože mi přijde... Hele... No,

Peťa Fiala (07:04)
vás, si myslím.

Adéla (07:06)
Ha!

Jan Střecha (07:09)
právě že mi přijde že ergáč je kolikrát jako krát třeba 1,29 km nebo to co mi to spočítá v kilometrech tak jako bych v životě venku jako neujel takovou průměrku tak proto jsem se rozhodlít víc do těch hodin i když chlubice pak v hospodě kilometra mají mnohem závědnější. Hodiny jsou takový spíš jako neprestední když si člověk uvědomí že to je přes hodinu deně co stráví tím že točí nožičkama.

Adéla (07:13)
No.

Peťa Fiala (07:31)
To

se zrovna s randu s dělala s randu mačelka, že proč už nikdo nevymyslel, že je tu energie, co produkujeme na tom ergáči, proč už se to nikam nedá ukládat a třeba tady rozsvítit nebo něco takového, že je to strašně straceného potenciálu. Kdy to někdo vymyslí, tak to bude dost jako fajn.

Jan Střecha (07:42)
Hehehe. Hehehe. Hehehe.

tak by mě tím šlež...

Adéla (07:53)
Jo, jo, na tím to jsem

taky předměšlela. Už dávno, dávno, když jsem ještě dělávala veslovaní, tak jsme jezdili na veslovačském treneržiů. A taky jsem si říkala, sakra, my tady taháme prostě za řetěz. Proč to nějakým způsobem nezužitkujeme?

Jan Střecha (08:06)
Ještě

k tomu vlastně většinou jezdíme po práci, to je už tmá, že tím pádem solární elektrárny už nedávají tu energií, takže tím by vlastně šlo balancovat celý ten energetický systém toho Česka, že to by bylo úplně krásný.

Peťa Fiala (08:18)
Konečně by se

pořádně financovala ten sport?

Adéla (08:20)
Vět... Teď svidíme

Jan Střecha (08:21)
Hehehehe

Adéla (08:22)
na cyklisty.

Jan Střecha (08:27)
Zpátky k tomu, takže jsem si spočítal nějaké cíle a analeticky se odškrtávám, že se mi splnil a mám z toho radost. Co cíle na příští rok Adelo, pochopil jsem, že pro tebe to je takový velký freestyle všechno. Vlastně si i v rozhovoru z RuthKlassics, co bude dole v popisku, kam dáváme všechny zdroje, i říkala, že spůvodně měla vplánovat jednom pálavu a nakonec si jela i ještě to další závody.

Adéla (08:47)
Já jsem měla v původně v plánu hlavně letup. Pálava ta byla taky navíc. To jsem se rozhodla, já nevím třeba čtyři týdny před tou pálavou, že teda sakra ten víkendzona budu na Moravě, takže bych to spojila a tak nějak jsem začala zjišťovat co startovné a nějak se to sešlo, takže jsem měla pálavu. Takže pálava byla tak jako hodně náhodná, že pojedu, takže v plánu byla hlavně to letup a nakonec z toho vyšlo.

když to tak rychle propočítám za celý rok. Třeba osm závodu, něco takového.

Jan Střecha (09:24)
To je úplně super porce. A příští rok je cíl opět letup a uvidíš co přijde dál?

Adéla (09:29)
Já se přiznám, že když letos vyšly ty trasy tohletát, tak zatím to se mnou ani nehlo. Já jsem teďka fakt v takovém stavu, že vůbec se mě nechce přemýšlet na tím, jaké závody příští rok pojedu. Já se pro to postupem času asi natchnu. Ale teďka, jak vyhlížím i ty běžky a fakt bych chtěla chvíličku si datu zimní sezonu, tak vůbec nemám ještě tu správnou závodní náladu.

Tak jako vlastně ty slapy, tohleta byla asi hezká trasa, no, asi bude, ale zatím to jako není to, je, pojedeme na slapy, no.

Jan Střecha (10:03)
Ale i tak se zvládneš dokopat k tomu třeba trénovat na ergáči doma. Teď to bude... Od jak my nebudou venku běžky, tak to bude samozřejmě náračnější se dokopat k tomu ergáči.

Adéla (10:07)
To jo.

To jo, ale pro mě je to jako hodně o vyčeštění hlavy si prostě na to hodinu doma sednout. Takový čas, mám pro sebe. No, takže já se na to těším i z toho důvodu, že fakt je to hodina pro mě, ráda udělám něco pro své tělo, prostě ráda si tu hodinu zasportuju, ale jako že bych potřeboval si potřeboval očkrpnout do jo, tak dneska jsem jela intervaly a splněla jsem si to, co jsem chtěla, o tom toho moc není.

Jan Střecha (10:38)
A co ty, Péťo, o příští dok máš v plánu nějaké konkrétní cíle? Nebo přece vzeti něco v tréninku atd?

Peťa Fiala (10:46)
Já jsem si měl takový sen, nebo jsem si říkal, že by bylo skvělý mít takový výkonnostní standard jako mojí úplně nejlepší formá minulý rok, ale po těch letech jsem z toho nefungoval. Takže to bylo vždycky, že jsem doufal, když jsem měl v sezóni to nejlepší laufá, byl jsem na tom super, jak jsem si říkal, ty jo, tak to teď musím udržet a příčí sezonu tady to bude standard a zase k tomu přidáme. Tu je jednu cihličku a ten baráček postavíme ještě jako...

mnohem býš a bude to jako skvělý, ale to jsem zdi, že to tak úplně jako není a na příští rok ještě úplně cíle nemám, protože my budeme příští rok, jak budeme kontinentální tým, tak budeme více zít závody v zahraničí a tím, že jsme nové tým, tak je prostě těžké se dostat na ty závody a to teďka hodně o nějakém jako vyjednávání. Takže co zatím mám informace, tak je potvrzený jenom jeden etapový závod v Polsku, takže je to hodně jako vojčkávání. Ale začátek sezóny bude jako takový klasický, takže asi v té příprav

se toho moc jako mění nebude, začne se klasicky v soustředění přelom u Nordbrezen v Kalpe a to je asi první cílo se na to nějak připravi, aby člověk byl skopený s tím týmem tam dobře otrénovat a aby to splnilo to, co má to soustředění no a pak se začne klasicky být teší a půjde se v té sezóně dál a jak říkáš nějaký cíle, vždycky jsem měl cíl být net od prvního závodu jako připravený a já nevím co nebou

Ať jsem se o tom bavil jako zhodně lidbla, tak to tak prostě nikdy je. Každý má nějakou fázi sezóny, kdy prostě každý rok stejně dobře nebo prostě že má tu hlavní formu a to tak prostě je. Takže já vím, že někdy jako v květnu začínám být na tom jako dobře nebo tak, jak bych si představoval a pak už se to tak nějak jako veze a řekl bych, že to pak bude o tom, jaký cíle budu mít podle to, jaký bude ten závodní kalendář, takže asi.

to budu teprve si stanovovat, ale ale je to hodně o tom vědět i se na to, jako kdy se bavíme o těch cílích, tak se na to podívat jako kdo je v jakém jako rozpoležení i v tom roce a a prostě navinímat se prostě, jak jsem říkal, když víš, že máš každý rok formu na leta v Praze, tak tak to tak někde jako je a občas tom člověk nemusí hledat nějakou jako vědu. Já to máme třeba je dost působený tím, že

Například, když zašne býje hezký počasí, mám mnohem lepší náladu, člověk je mnohem víc venku. Jsem člověk, který má rád hezký počasí a neraz jsem zavřený doma. Takže tím víc těch enderfínů a i těch srazů mě nabí těma lidma. I třeba mě dokáže nabít, když na jednu vidím, jak když se podívám ven a prostě ty holky zašonosí šaty a takovéhle věci. Člověku to dá tu extra energii a myslím si, že...

Je to jako skvělý, že dělám letní sport.

Jan Střecha (13:41)
Je to všechno.

Peťa Fiala (14:09)
To je asi o čem mluvíš, jak z Máru pracujete na celkovém tom spevnění, tak první věc je proč vůbec jako sportověme si myslím by mělo být to, že chceme bejt zdraví a že když slezeme z toho kolá, tak nechceme, aby nás něco bololo. Takže si myslím, že přes tu zimu je o tom srovna tady ty disbalance a podívat se na sebe jako na člověka a ne že si řekneme, jo chci mít silný nohy a ten vršek absolutně je nepotřebu a je to...

a je to věc, která mě jenom zatěžuje. A proto i se mi líbí tá zimní přípravlce týče běžek nebo skelpů, že tam zapojiš celé to tělo a že v podstatě se ti tam i slunávají dost takový disbalance se týče ruce a vršek toho těla a že dopustí lí zbytek toho těla. Takže ta zima a celkově tohle tohle má bejt k tomu, aby člověk vypadal zase jako člověk a ne jenom jako nějaká vychrtlina a honil se za každým.

za každým kilem dolů, ale mě obě to bylo o tom, že vše chce vypadat, aby vypadal jako chlap a holky, aby byly komplexně posílení a cítili se na tom kole jako dobře. A jestli člověk jde do sezony, že má trošku víc svalových moty, tak je to jenom dobře a obět bych se toho nebál. Myslím si, že to věc, kterou v sezonie pak skudí, když přestane jedzit na byškách a přestane dělat jiný sporty.

Jan Střecha (15:34)
A je to tak, jsi věděl, věděl, že že jsi věděl, jsi věděl, jsi věděl, věděl, že jsi věděl, věděl, věděl, že jsi věděl, jsi věděl, že jsi věděl, jsi věděl, že jsi že věděl, že věděl,

Adéla (15:55)
Abych si v cíle řekla, dala jsem do toho maximum. Nechci se ani vázat na to, jak dopadnu, co se týče nějaké umístění. Že fakt třeba zhodnotím tu startovku, zhruba člověk už ví, jak ty holky jezdí, není nás tam až tak moc na to, aby se to nedalo zhodnotit a tak nějak se za ten rok známe a víme, jaká to výkonnost u nás je. Takže už tak nějak do toho závodu jdu s tím, že tuším, jak bych mohla dopadnout.

Jan Střecha (16:00)
Takže...

Adéla (16:25)
a v cíli si chci říct, ok, líp to nešlo, fakt jsem do toho dala to, co v danou chvíli šlo a líp to dopadnou nemohlo. Jo, výložně když se pak podaří bednat, tak je to radost, tak mě to samozřejmě potěší, koho ne, ale že bych na tomhle pěla, tak úplně ne.

Jan Střecha (16:43)
Hele, přišla nám podle mě celkem zajímavá otázka. Proč je teďka tak trendy začítat sportovat s tak velkejma cílema? Typicky si někdo koupí kolo, začne běhat a už myslí na Ironmana? A není lepší mít o něco menší milníky v tom sportu? Peťo.

Peťa Fiala (16:57)
Já si myslím, že je to dost oblidněný tím, v jaký době žijeme a že každý z nás má nějakou sociální sítě, že tam vidíme, že všichni jsou jaronmeni a že se tam dávají jenom ty velký úspěchy, ale dost často nevidíme, co je jako by v pozadí všech těle z těch úspěchů a že to ty lidi jako zvládli a vůbec tam moc není vidět tady historie, jak dlouho se na ten závod připravovali, co mají jako za sebou a jenom si rozklikneme jejich profil a oni tam dávají...

jedno procento z jejich život a vůbec nevidíme, co muselo obětovat, jak se na to museli připravit a tak dáleho. Takže je dosy jednoduchý si otevřít sociální siť a hltat to, že je úplně normální běžet maraton, dát si Iron Man. Ale potíme si říct, že to absolutně není normální a uběhnout maratone, to je dost těžká disciplína a jsme kám před každým, kdo uběhlo maraton. Já musím říct, že ve svých 30 letech jsem ještě neběžil.

neběžil maraton, ani jsem neobjel aeromena a kdyby se mě někdo teď jako by zeptal, hele, jsi jsi zkusil jako aeromena, no prostě nikdy nejde naš aeromena, tak možná řeknu, hele, já bych to neuplavil. I když zvládnu na kole ujec tolik kilometrů, tak já prostě vim, že fyzický fond by na to byl, ale já bych se tam třeba utopil, no bych chytil křeč nebo něco takového a vim, že prostě z tady, týhle, z týhle disciplině prostě mám velký respekt a

a že bych do toho jen takhle zvolen nešel a že bych minimálně si dal půl roku až 3 čvrtě roku, abych se na to připravil a našel bych si nějakýho plavěctího trenera, abych to zvládl cestí, aby to vůbec dávalo jako smysl a nebyl by to boj jenom o přežití. Takže když se bavíme tady o tomhle nastavení těch velkých cílů, tak samozřejmě všem doporučuju, ať se nezříš zkusí olimpijský triathlon.

pak se dal půjlu Ironmana a až Ironmana a ajdou kručej po kručku. Ať v dnešní době nehltají ty sociální sítě tak, je hltaj a ať si stanovujou normální cíle a jdou si za tím cílem, co mají, jakoby oni. Ať vůbec se nepoměřují s lidmi, jsou na těch sociálních sítích. Jestli se dneska ubychlo 5 km, tak zítra uběhní 7, než jehlet pak chtěl běžet jako půl maraton. Prostě dávej si ty cíle, které jsou reální a radši...

ten cíl své menší a pak bude načený z toho, že si to zvládlo. Třeba na mě hodně vyskakuje na sociálních sítích, kdy se, tam je, že dneska uběhleno 5 km a při to minulý rok by řekl, wow, uběhl jsem 5 km, takže je to o tom, umět se vrátit na ten začátek a mít radost každýho kručku a když chceš dělat kručky před, tak občas to znamená udělat jeden kruček vzad, takže

nastavit si matatelní cílá, které jsou splnětelní.

Jan Střecha (19:51)
Adelo, ty jsi taky kejvala hlavou, že bys neuplavala Iron Man-a. I když běháš a jezdíš na kola.

Adéla (19:55)
Neupravdala. Neupravdala. A já fakt jako

pravz, čo to je daleko. To je fakt mě úplně vzdálený sport.

Jan Střecha (20:05)
A... Jela jsi třeba někdy v životě, že bys jsi se jako zvolila takhle velký a daleký cíl a šla přímo za ním? Jakou jako takovouhle výzvu?

Adéla (20:18)
Jsi dostudovat? Ne, sportovní asi ne. Ne, jakože... No.

Jan Střecha (20:23)
Protože... No, mě to díš, u tady těch

Iron Manů a tak jako přijde, že ty lidi se jako tak moc soustředí na ten jeden cíl, že jako je relativně i těžký mít radost z toho progresu, který dělají vohonbě za tím cílem.

Takže je vlastně super dostanout si nějaké jako průběžné cíle už jakože dobrý. Poprvý v tréninku uběhnu 15 kilometrů. Mí to jako sepsaní na papíře nebo někde v poznámkách, což teda ze mě zase mluví ta moje analytická hlava. A odškrtávat si to postupně, než se jako celý den prostě upínat k tomu, že mě čeká Half Iron Man v hradci a pak bude prostě pršet a mě chytne křeč nebo bude blbě vo džaludku od rána a vlastně budu sklamanej z toho celýho roku, prože si budu připadat, že jsem nic nedokázal.

To je podle mě jako jedna z těch nejmožných negativních aspektů těchto velkých cílů.

Peťa Fiala (21:07)
Já bych to ještě přerovnal i k tomu, co se týče velkých cílů. Tak pro mě hrozně fascinující horolizectví. Dost často koukáme na ty filmy, jak lidi lezou na Everest a na tady tyhle ty velké hory. A tam je přesně vidět to, když tam přijde člověk, který je závodník a má svoje ego, tak ten tam v dost velkéj části zůstane a zahyne a řekne si, že tě tět už jenom tam 100 metrů k tomu vrchou. To prostě dám a...

a jdu zpátky, ale to je přesně o tom, že v dnešní době takhle si ty lidi nastaví, že už je to jenom tamhle, ale oni se neuvědomejí, že musí se ještě vrátit jako zpátky, že ty cesty do úsů strašně nároční a že ty cíle těžké dosáhnout tak, chceš a že je to o tom... Jste nebáto někde říci, ale já tak jsem nečekal dneska do nofů.

že ne vždycky musíš být ten závodník, že je to o tom, umět i pracovat s tou porážkou a umět ten cílský řícele, tak jsem ho jako nespelněl a příště to dám znovu letosho nebo připraveny a ne že tam někde umrů tam na vymalájích, co jsem samozřejmě teďka jako přehnal, ale prostě nebát řícele, byl to fail?

Jan Střecha (22:28)
Ještě nám poslala skvělý dotaz divačka Bára. Myslím si, že bude i hodně relativ pro Adélu, protože píše. Každej rok jde ještě několik z tějnej silněčích maratonů, který mají velmi často meziročně z celá nebo z většiny identickou trasu. Jak si mám stanovit cíl před závodem, respektive jak potom vyhodnotit po závodě, jestli byl ten závod úspěšný? Vidím tady tři základní věci, podle kterých by to dávalo na okol smysl, ale podle mě ani jedno z toho není ve skutečnosti to správné měřítko. Umístění

Průměrná rychlost je extrémně ovlivněnou tím, jestli člověk chytí nějakou skupinu nebo jede sám a taky počasim. Vaty je těžké očekávat, že člověk si třeba na 130 km udělá PR na kakémkoliv kopci. Na výstě kopců tam bude x a ntěžko se zlepší nebo zhorší. Na všech bude to většinou mix a zase to všechno závisí na okolních podmínkách. Podle čeho by si člověk měl do takovýchto závodů, jako jsou třeba ty letupy, které jsou většinou velmi identické, jaký cíle do toho závodu

Adéla (23:24)
Tak jak jsem říkala, já ráda jdu do toho stilem v cíli si říct, jo, nechala jsem tam maximum. Samozřejmě o té doby, mám v Admitr, tak je to takový jako pěkný ukazatel toho, co jsem tam jako reálně opravdu nechala a jestli tam třeba někde to šlo zajedlý, nešlo zajedlý. Nebo spíš takhle. Na závěr mě to řekne, jakém rozpoležení jsem to možná jela, protože...

Třeba konkrétně ještěce mě nejel vůbec dobře. Měla jsem tam strašně malo vody, vůbec jsem nebyla skupna skytit bydl, ale nechtěla jsem ji zastavovat dobře, uznávám moje chyba. Nebych si možná zastavila na tu vodu, bylo by to lepší. Ale fakt ta voda mě chybila, takže ta výkonnost šla takhle takhle jako dolů a třeba to, že mě dojel před cílanda ještě, tak já už jsem ta takhle jako funěla z posledního. A když jsem pak analizovala spětně tu výkonnost na tom ještědu třeba s nějakým jiným závodem,

tak jsem tam nejela vůbec tu vatáž, na kterou bych měla. Takže i ten vatiák může ukázat to, jestli ten cíl byl opravdu takový, na který by člověk papírovi měl mít. Ale stejně jsem to v cíli zhodnotila, takže jsem tam nechala maximum, co šlo v danou chvíli. Takže za mě hlavně ten pocit pro mě.

Jan Střecha (24:48)
Somy slíšte Pédiu.

Adéla (24:48)
A umístit jsem

se umístila teda líb než by ho čekávala zase na druhou stranu. Čtvrtá jsem tam byla. Jo, jo.

Jan Střecha (24:51)
Třetí, jestli se nepletu, že jo. Švrta, švrta. Tak

sepletu.

Peťa Fiala (24:58)
Hele, já si myslím, že to, co přesně Adela řekla, že to je to správní měřítko, které by v tom závodě měla mít a prostě je to jeden den, je to jedna situace a jsou tam aspekty, které do toho závodu vstupují.

který člověk neovlivní, můžeš mít defekt, cokoliv a přesně říkat si, jaký vaty zajedeš dobrý, ale zrovna na tom ještě jdu, jak řekla Adela, bylo strašně velký horko a ta dehydratace byla fakt veliká. Já jsem vezel ten Core Body Sensor a prostě dost času v tom závodě jsem byl v heatu, takže jsem byl přehrátej, takže se na jednu nemůžeme bavit o tom, že by byly ty vaty jako relevantní, co se týče.

To, že si spět nějak řekne, že vatově to bylo super. A pak další věc, bylo ti horko, takže i ty pocity jsou dost skreslní tady tímhle. Člověk musí brát vždycky ty promění a mínus nějaké očekávání. Samozřejmě to, že chceš vyhrát, tak je super.

ale ten den tam byl někdo lepší, tak byl lepší, tak ale ty přijedeš, seš vyfluslej a spadný za cílovou čáru, tak to má být oměřit, když se tam nechal úplně všechno a to je jediná věc, kterou můžeš ovlevnit, ale to, že někdo byl lepší, tak to už bohužel ovlevnit, jako nemůžeš. A to, že si zajel ty PR-ka třeba na tréningu a ty čísla byly super, tak to ta Bernab mince, kterou by měl mít každý hobík v tom, že vidíš, že se posouvá a závod je prostě jeden den.

V tom měsíci, na který se připravoval a to, že do toho vstoupily nějaké vedlejší věci, to prostě už neovlivní a není plasený za to, že ten závod vyhrál. Takže je to o tom, že tam odvedl maximum v tu chvíli a to, co se stalo, co stalo a to, že byla forma je super a každej, kdo takhle sportuje a maká na sobě, tak by měl hlavně vidět svůj výkonnostní růst.

sám u sebe a to porovnávání by mělo by až to druhé. Mělo by umět přijít a říci jo posunul jsem se v té sezóně cítím se mnohem fit. Jen byl by jako porovnání s mojí kamarádama. Dost často se stává to že oni jdu do skodu a zadejchaj se. Víš jako by prostě takvýhle jako maličkosti umět si nastavit že prostě teďka vědu kopec a ty jo tentokrát jsem se cítím mnohem líp a

A bylo to jako super, nezadejchal jsem se. o tom, jako pracovat sám se sebou a porovnávání je strašně jako specifická věc a prostě když vyjedeš ten závod, nechal si tam všechno, tak je to víc než si ten závod vyhrál a že si tam měl nějaký kómi. Prostě když přijdeš, podíláš se do zrcedla a nechal si tam všechno, tak to země by mělo být jako nejvíc.

Jan Střecha (27:56)
Chci tě ještě dopovědět.

Adéla (27:56)
No a další věc třeba

u mě je, že já mám strašný problém v rychlech sijezdech. Takže já vím, že strátím ve sijezdech. Vždycky. Protože jsem opatrnější u člověka, přemýšlí trošičku jinak, když má doma malou. Takže nejdu do žádného velkého risku, když třeba leta v prachatících si jela namokrů. Tak v tu chvíli je jasné, že nějaká průměrná rychlosť i třeba ty vaty, protože si z toho kopce fakt nepřišlápnu.

budou pomalejší, no, ale v tu danou chvíli tam prostě nechám maximum na to, na co se cítím. A hožda pak musím drohnat na koupci nahoru, no.

Jan Střecha (28:34)
Já si bych

Já mě se často děje, že jako ztrácím draft, ztrácím skupinku, protože prostě se zamyslím a najednou někde je metr a půl přede mnou.

I bym, že se mi děje, že když jedu na nějaké další rovině, tak jsem takový jako územíníkoho a asi se mi víc vyplatí počkat těch jako 50 metrů na skupinku za mnou, abych jel s někým ve vláčku než to celý táhat sám a tak dál. Takže ty cíle rozhodně nemusí být kvantifikovatelné ve smyslu průměrné rychlosti celkovýho umístění, anebo průměrné vatáže. Ale můžu to být také jenom to, že nedělám ty chyby, který jsem dělal v těch předchozích letech a nějak se z nich poučím.

Což je podle mě možná zajímavý přístup. Ale samozřejmě i dle toho, jak tuším, kdo se na tuhle otázku ptá, tak tohle se snadno dělá, pokud člověk neutečí na přední příčky. Ale jak znam slečnu, která dotaz poslala, tak tam samozřejmě člověk bude mít tendenci srovnávat o umístění a tak podobně.

Peťa Fiala (29:40)
Podle mě čím dřív tím

srovná, že měřítko nemá být výsledek, ale že to má být pocit tak...

o to budem mít jednodušší život a zjistí, že ten sport je sám osobe krásnej.

Jan Střecha (30:11)
Soklas.

Já bych ještě dát, i když vím, že teďka je období hnedka po Vánocích, tak bych trochu nechal probudit jako korporátní, lomeno biznisový já a jenom bych ještě doporučil, pokud někdo přeměší na tím, jak se nastavit předsevzetí a nebo cíle na ten další rok. Tak je něco, čemu se říká SMART cíle. Je to pět bodů, jak si ty cíle správně nastavovat. První je jako specifický neboli konkrétní, že ty cíle nejsmej být otevřený výkladu, to znamená být rychlejší na kole, hodně obecná.

Měli by být co nejvíc measurable nebo miěřitelní, to znamená nejse vyjádřit číslem. Takže budu jezdit víc na kole, je super, ale...

A jestli je to relevantní pro nějaké moje dlouhodobější cíle. Třeba pokud chci jezdit na kole proto, abych měl lepší fyzickou kondici, tak nemusí být úplně cílem jezdit třikrát teďně, ale může to být třeba zvýšit své VO2 max nebo se zlepšit něčem takovým. A poslední té jako timeout neboli časově ohraničený, tak ty cíla by měly být urečený, jak... by měly být vlastně definovaný tím, jak často, jak dlouho, dokdy chci něco udělat a nejenom chci víc jezdit, ale najedu třeba 300 hodin za rok.

Tak to jsou nějaké jednoduché typy, dám to samozřejmě odkaz na to i do komentářů, pokud by se v tom chtěl někdo víc pohrábat a byl by tohle pro něj zajímavý způsob nastavení svého cílu. Postokači nám taky poslali nebo napsali některé jejich cíle, jsou různorodí. První z nich je mým hlavním cílem je jezdit, nemám číselný cíle, ideálně se kolem chci bavit a odjet se zónu v celku, ne jak letos. Což mi osobně přijde jako vlastně úplně jako super věc pro amatéra, mít takovýhle cíl.

Vidím že kejvete, takže souhlasíte.

Adéla (32:17)
tak

vůbec nezranění asi nejsou úplně nejlepší ke splnění cílu, takže to by měl byt asi jako takový hlavní bod toho, co si splnějí za ten rok nezranit se, byt zdravý, že jo. Inak nespíš nic.

Peťa Fiala (32:17)
Já se potopu repisuju.

Jan Střecha (32:38)
Což Což

Adéla (33:06)
ale bude to startovat intervalově, nebude.

Jan Střecha (33:08)
Jo, ale vždycky to je po 180 závodnících, takže to po 2 minutách. Takže... Jo, jo, právě jsme se o tom minule bavili, že je super, že to je takhle oddělené. Jsme zvědaví, jak se bude počítat, kdo je první, jestli to bude časově nebo jestli bude třeba jako první skupinka pro ty lidi, kteří to chtějí fakt narvat. Ale taky jsme vyjadřovali obavu, že tam to asi bude být...

Adéla (33:12)
To je svůj výprávný okaz kupinka.

Jan Střecha (33:31)
Péleton se nerozdrhá na úvodním kopci, což na Pražské letup bude rychle na stoupání na točnou. Takže je dobrý si vyskoušet něco dopředu. A poslední cíl, který ještě posílal, je Růztráde-Bjanke. Kolomám půl roku, tak oběsný cíl je víc jezdit.

Což mi přijde taky super, jenom nevím jestli má ten člověk silniční nebo gravel kolo, ale rozhodně bych zkusil co nejvíc najezdit na nějakém jako lehkém štěrku, zvlášť pokud má to kolo silniční a jezdí půl roku.

Peťa Fiala (34:01)
Já

doufám pokud pojede stráde Bianche, takže má grvlový teda.

Jan Střecha (34:06)
Já si to jedná obojím, žeho, jako 32 kláště a tak, ale hlavně opatrně, no.

Peťa Fiala (34:13)
No.

Jan Střecha (34:16)
Hele, Kadjolo, mám na tebe ještě poslední otázky než budeme končit, který Péťa už zná a už na ně odpovídal. První z nich nazývám pracovně nobulshit segment, protože cyklistika je plná innovací, ale také marketingu. Vidíš tě nějaký trend nebo třeba produkt, který ti přijde na kolo pro běžného cyklistu úplně zbytečnej?

Adéla (34:36)
Je zbytečné, já jsem si už hlavě připravovala, co bych jako vyleženě na tom kole chtěla. Jo, no jasně bullshit no.

Ty jo, všechno co mám na kole tak asi cí.

Jan Střecha (34:54)
nebo i to může být nějaký trend v chování cyklistů, nebo tak. Vůbec to nemusí být takový fyzický produkt.

Adéla (35:04)
Tyho, mě asi nic nevápadá. To jsem si mohla víc popřemýšlet.

Jan Střecha (35:13)
Co říkáš třeba na to, jak teďka lidi vlastně ve velkém se všichni snaží cpať 90 gramama cukru na hodinu, i když jezdějí Z2-ky a tak, to něco, co ty děláš? Nebo... Ne.

Peťa Fiala (35:26)
Než to teď přes Vánoce moc líbí. Jako konečně to tam můžu ládovat a to cukrový... Řeknu, ale to je palivonesko, tady to není, jsem sežral všechno cukrový jen tak. Že to mám podložený studiem a že to do sebe musím laládovat.

Jan Střecha (35:26)
to.

Adéla (35:28)
haha

Ne, jako určitě v tréninku, že bych takhle doplňovala vyležení cukry, to se říct nedá. Já myslím, že i v závodě mám docela velkou rezervu, co se tohoto týče. Tam jedu také jako hodně na pocit a občas i donutím prostě do ten gel šáhnout, protože vím, že by mě za 10 minut mohl schýbět, tak to tam takhle občas pošlo.

Ale tady tento trend nejedno. Ale sladky mám ráda, takže jako občas odmah doplňují, to je pravda.

Jan Střecha (36:14)
Hehehehe. Hele,

druhá otázka je, jestli máš nějakýho tvůrce nebo tvůrkyňa na doporučení, nemusí být vůbec o cyklistice, ale jestli třeba na něco koukáš, když jezíš na tranažeru a chtělabys to sdílet s ostatníma.

Adéla (36:27)
Ježi, já se o tom tady asi úplně nezajímavá, tjo. Protože já když jdu na treneržeru, tak se pustím hudbu, možná, nebo poslouchám, co se děje doma, protože jsou nejčastěji ještě doma, tak když tak po hočku sleduju, kde běhá malá, tak to je takové těžko, no.

Jan Střecha (36:31)
a může to je něco právě úplně generického.

Co za album tě v poslední době zaujelo nebo za hudbu? Co jsi posluchala?

Adéla (36:49)
Já mám takový

fakt jako mix starých písniček, takže opět nic konkrétního, ty jo. Fakt blbějně.

Jan Střecha (36:55)
A ještě tě

poprosím o poslední vec. Budeme se v jednom z blízkých dílů bavit o offroadovém závodění, ne novosilníční cyklistice. Máš ty nějaký dotaz, ať už gravelovému nebo mountainbikeovýmu závodění, který by tě zajímal?

I třeba co se týče rozdílu mezi silnicí a bajkem a tak podobně.

Adéla (37:22)
No spíš by mě jako zajímalo, jestli ten daný člověk souhlasí, aby třeba a v České republice je to hodně trend, tyhle dvě kategorie, horské kola a grevly byly hodnocené dohromady. Protože jsem se s tím teďka setkala na ČET Autorkapu a úplně si nemyslím, že to bylo fair.

a myslím si, vzděl na třeba tady konkrétně na tomto závodě by bylo fajn, kdyby to fakt pořadatelé pořešili a rozdělili. Protože heslo tradiční závod horstských koal se myslím, že se minimálně v poslední roky trochu vytrácí. Aspoň minimálně v té mužské kategorie poměrně výrazně.

Jan Střecha (38:00)
Jo, jo, jo, já vnímám i u youtuberů, nebo lidi, kteří dělají Race Report, že to je jako velký téma. I na prahské 50-ce to bylo vlastně velký téma. Co ty fiki?

Adéla (38:08)
I na prvský podesilce, no. A to jsem letos díky

Peťa Fiala (38:10)
A tam už na to

byl rozdelený, ne?

Adéla (38:11)
ještě do venechal.

Jan Střecha (38:13)
Ne, tam to nebylo rozdělené právě. Nechci poplíct tím...

Peťa Fiala (38:16)
Myslím si, že už letos to právě

bylo rozdělený, že krevle a... a... a tlajky. No.

Jan Střecha (38:19)
Jo?

Adéla (38:19)
Oni možná ty grevli vyhodnotí zvlášť, ale pak ty

kategorie jednotné tam podle mě zařadí i ty grevli. Ale nechci kecat, ale vím, že to taky ruky spátky tak podle mě bylo.

Peťa Fiala (38:25)
Jo, hmmm, tady spíš? Jo jo.

Jo a mě to pak přidejí, takový... buči tomu jako závodníkovi, že přemyšlí, máme jedna bajku, máme jedna greblu, nebo jak to mám udělat, když mám ove dvě kolady. Tak proč to jednoduše rozdělá. Já se chápu ty pořadatelé, že to pro ně je náročný. Musí udělat v okatigorii víc, je tam pak další vyhlašování a tak dále, sehna další ceny. Že je to náročný. Je to v ta linie hodně tenká.

Adéla (38:56)
Ale tak zase můžou

k revlumu dát stopku a jít všichni na hrácích. Silniční kola má taky dané nějaké specifika, jak má vypadat.

Jan Střecha (39:06)
Je

na českém gravel poháru musíš mít berany, žeho? Nemůžeš to jet na XC. Já osobně jsem větší ze stance toho, jako je ten závod na tom, co ty podle tebe nejrychlejší, i pokud ti to gravel na typické mountainbikeové trati. Ale chápu tenhle ten pohled. Váš.

Adéla (39:13)
No.

Peťa Fiala (39:24)
Jak když

Adéla (39:25)
A

Peťa Fiala (39:25)
vidím

Adéla (39:25)
je to zpěvější.

Peťa Fiala (39:25)
ký grá na čem je zvíjit

Adéla (39:28)
No, no. No, že třeba ten těté autorka a ta pravská 50ka jsou prostě trati, které se nagreblí, jet krásně. A pak chápu lidi, že na tom chtějí jít ten závod. Proč ne? No ale zase pro ty, si to prostě chtějí užit na tom bajku, je to prostě takové, nevím, no. Já jsem takové rozporu pojížit pocity pak z toho.

Peťa Fiala (39:28)
video dělá.

Ale paradózně se bavíme o tom TV, kterou nemůžeme ovlivnit, co se týče těch cílů. To, že tam někdo přijede na tom bajku, to už teda na tom gravu, tak to už je problém toho pořadatelé. A chápu tvůj myšlenku a byl bych záběr, prostě když jde do závod, jak byste řekli, jedeš se to na horském kole, jedeš se to na gravu. Chápu toho, že tě to virituje a mě to by také jak viritovalo, kdybych tam přijel na horském kole, přijel jsem horský závod.

Adéla (40:01)
Jo.

Peťa Fiala (40:17)
na závodná lidském kole ani kdo tam přijal na grevlu.

Adéla (40:21)
Tak

já jsem tam naštěstí přijela i s tím cílem, že vím, že tam ty holky na tom gravlu budou, takže holt prostě budou rychlejší.

byly by rychlejší, kdyby neměli defekty. Zase je ten druhý aspekt to toho, že v chytě ten defekt na tom gravelu bylo asi trošku jednodušší třeba než na tom bikeu. Já jsem na tom na jednu stranu možná vydělala, tím že ty gravelistky chytli jefekty. Ale to je sport a defekty je chyba jestře ne. Ale i tak, i kdybych já tam přijela na tom gravelu, tak si myslím, že by bylo fair, kdyby ten gravel byl oddělený od těch bikeů.

prostě.

Jan Střecha (40:59)
Co ty, Péťo, napadáte nějaká otázka k offroadovýmu závoděně, když mountain bike nebo gravelu, kterou bys tady nechal pro příští hosty?

Peťa Fiala (41:10)
No, já bych to určitě zmínil, jak nahlíží na gravel a jak by se měla tady ta lista disciplíny pojmout, protože tím, že už mám pár závodů za sebou, tak mě to přijde, že v dnešní době gravelové závody jsou staré MTB maratony, kdy z toho dělají...

ICHC na 4 hodiny nebo ne, přím jako ICHC, ale prostě že to je těžké na ty grevly a s tím pádem vzniká hodně těch defektů tak jak vlastně pojmou tuhletu disciplínu a přesně jak říkala Adela, kdy je přesně ta linie, kdy je to závod na grevlu a kdy je to jako nahorský kolo, kdy se to mělo udělat si ta pomyslná čára a ale tady tohle s tobou má být mountain banku.

mountain bike závol a tohle to má být jako gravelové, že prostě tady tady teda témána o kterém sejčkách obavíme, že ta linie je hrozně tenká a kde prostě on vidí to, že kde by to prostě dělal no.

Jan Střecha (42:23)
Jo, děkuju.

Peťa Fiala (42:23)
Nevím,

jak líp bych se zeptal, ale je to strašně těžké, jak to říci, jak to pojmout. Tady tyhle si dvě discipliny, které se navzajemné protínají, ale vlastně protnou se, ale pak do úplně jiného na druhou stranu.

Jan Střecha (42:40)
Ty jsi to i dobře zmínil u toho Kikna Svens na celý lifetime Grand Prix v Americe, kdy jezdci teď staví prasobajky, prostě horské kolá s beranama, ale furt 29-tkama vidlicí a tak dál. Tak se ty disciplíny v Americe tak v Evropě hledají.

Peťa Fiala (42:43)
Jo. Jo.

A přijde mi to, je třeba, jak bylo letos nebo i minulý rok, tak jak nadávali na to mistrosti seta v Gravelu, jako že to bylo více jako by silniční a tak, to je, kde se vracíme jako by k té otáci, jo, kde prostě je teda ta linie, kde to je teda silnice, kde je to Gravelu, a kdy jsou jako by bajky, jak to vlastně jako by...

rozdělit co je vlastně teda ten pravý gravel, jako jestli už tam jsou trošku kamínky a není tam solníce, jestli to teda gravel, a nebo jestli je to jenom štěrková cesta, kde vlastně můžeme i na solničká, kde je to fúsovka stráde Bianchi a můžeme tam veselé draňi na třicet dvojkách pláštích a kdy už to teda vlastně teda jako není, jestli tam musí být jako víc kamenů a musí to být jako nebezpečný a už je to teda ten gravel, potáž mu bajky. No.

Jan Střecha (43:46)
Hele,

těším se, ten podcast bude probíhat, takže představím hosta, položím otázku co je to gravel a dvě hodiny budu poslouchat a pak podcast skončí, jako...

Peťa Fiala (43:52)
No, jako...

Jo, mě přijde, že co trať, to si tady stěžuje silničář, že je to málo, že je to jako bajkový, pak přijde bajké a řekne, to je silniční, kde vlastně ta disciplína má ten střel a řekne se, jo, tohle je ten pravý gravel. Já si třeba dovedu představit, že asi jediný místo, kde bych se za to podepsal, tak jsou cesty v okolí Girony. To je meka gravelu, jako v Evropě. Možná, jako řekněme, hlej...

Pojedeme všichni do Džirony podívat se jak se ten gravel tam jezdí a co je vlastně to co je silnice a co je ten gravel a co je tetanabike no nevím.

Jan Střecha (44:33)
Tak jako by půjdeš do Girony, tam bude Trakka a Trakka má 100, 200 a 360 verzi a vlastně mají problém, že se jim ty jako nejlepší profíci tak jako rozdělej na tyhle tři trasy, protože se ani nedokážu schodovat, jestli to grevlový závodění má být, že jedeš na tom kola jako 12 hodin, na nebo 3. Takže nevím, jestli by výhled do Girony byl krásný, ale nevím, jestli by jenom nepřinacil víc otázek než odpovědí. V každom případě Adele, zeptám se ti nakonec, kde ti lidi najdou a jak ti můžou podpořit.

Peťa Fiala (44:43)
No.

Ná.

Já je...

Adéla (45:01)
Jak mě můžou? Proměňte.

Jan Střecha (45:02)
podpořit, jestli ti

mají někde slenovat a tak podobně.

Adéla (45:06)
Najedl mě na Instagramu, nějaký odkaz asi dáme. Najedl mě i na Stravie, když se chtějí podívat, jak bojuju na svých trenincích a kolik teda z těch cílů plním a neplním, tak tam.

Jan Střecha (45:11)
Jo, všechno bude v popisku, co jsme zmínili, takže...

Tak jo, a pět jautoběr.

Peťa Fiala (45:27)
Mě najde tak na Stravě, na Instagramu a třeba časem hero hero, ne nevím. Instagram Strava a pak asi na závode. Buje najlepší se potkáme osobně.

Jan Střecha (45:38)
A tak. Jo.

Super. Děkuji. Pokud se vám děl podcastu líbil, budu rád, pokud ho budete na YouTube odebírat nebo ho dáte sledovat na podcastový platform, kterýho posloucháte. Budu taky rád zafollowat na Instagramu, ten jdete stejně jako profily Adely a Pety v popisku.

Pokud byste měli vy nějakou otázku ať už k tématu offroadového závodění nebo obecně amatérské cyklistice, tak ní můžete napsat do komentářů nebo třeba na email honzazvináčnachvostů.cz Tak jo, díky a naslyšenou příště.