Subscribe
Share
Share
Embed
Podcast pro všechny amatérské cyklisty, kteří se chtějí zlepšovat. 🚀
Jan Střecha (00:00)
Ahoj, vítej u podcastu na chvostu. Podcastu pro všechny amatérský cyklisty, který chtějí být rychlejší. S mnou dnešním hostem jsme promrali jako hlavní téma, co bychom si jimi amatéři měli od profesionálních cyklistů brát a co bychom měli nechat jenom v pro Peletonu. Je to díky tomu, že můj dnešní host byl profesionálním cyklistou, který skončil druhý v etapě na džiru a teďka založil svojí vlastní tréninkový projekt s ménem Vacek Performance. A to asi napoví, kdo bym hostem bude.
Pokud se vám podcast bude líbit, budu rád, když mě budete sledovat a nebo třeba odebírat na YouTube a tak podobně. Taky budu rád, když mi napíšete tip, kým byste chtěli další podcast slyšet, případně jaký tema by vás zajímalo probrat a to můžete na email honzazavináčnachvostu.cz Tak jo, pojďme gostovi.
Jan Střecha (00:44)
Ahoj, vítám tě u podcastu na chvostu. Vy mnohem neštím hostem je Karel Vacek, vývalý profesionální cyklista, brandmanagér několika cyklistických značek, scout a hlavně trenér z novýho projektu Vacek Performance. Ahoj.
Karel Vacek (00:55)
Ahoj ahoj zdravím všechny.
Jan Střecha (00:57)
Zeptám se tě, kde se právě nacházíš. Ty tak pendleješ mezi Španělském a Šumavou, jestli se nepletu.
Karel Vacek (01:03)
No a tak teďka jsem momentálně doma, jinak pendlu víceméně nejenom mezi Španělském a Šumavou, ale taky hodně Itálií samozřejmě a dalšíma zeměma a taky podle toho, kde jsou závody.
Jan Střecha (01:21)
Ty taky mluvíš několika jezikama a díky tomu vlastně sejka staráš o ty italské cyklistické značky, jestli se neplatou.
Karel Vacek (01:27)
Jo, přesně tak. Když připočítám češtinu, tak mluvím pěti jazykama a snažím se to jako zdokonalovat. Takže ve světě cyklistiky nebo celkově ve světě sportu, tak ty řeči jsou hodně důležitá část. Takže jsem měl štěstí, že jsem se je naučil.
Jan Střecha (01:50)
Je to obdivohodnej počet. Pojďme se dostat proč jsi tady dneska. Mě přijde hrozně zajímavé se s tobou podívat na to, jak se může skušenost z profesionální cyklistyky promítat do toho, že trénuješ třeba amatéry a co my amatéři bychom si měli od profesionálních cyklistů brát a co naopak bychom jim měli nechat. Ale začnu ještě trochu jinou otázku. Ty jsi v UNORU 2025 oznámel konec kariéry, vyšel k tomu rozhovor na V-Love Cycling a tam si řekl...
Budu se udržovat v kondici, protože chci zimní období trávit s bráchou ve Španělsku a dal mu dělat parťáka při tréningu. Tak mě zajímá, jestli si bráchu ještě uvisíš.
Karel Vacek (02:25)
Jo, uvisím, uvisím, když je po závodě nějaké větí nebo má nějaké vychodné tréninky nebo když je zónu 1 a zónu 2 tak se s ním svezu samozřejmě po rovině nebo když je to mírně z kopce tak zaplu do háku protože
tu chvíle jsem někde mezi limitem a smrtí, takže radši vždycky zajedu do háku a zvezem je z kopce nebo někde porovině proti větrů a pak zase do kopce díky váze, tak s ním můžu zase ject, ale jinak je to složitý. Normální trénink s ním neubědu.
Jan Střecha (03:11)
Mě by ještě zajímalo. Co ti vlastně vzvedlo k tomu založit VACEC Performance? Jestli to byl vlastně tvůj zájem celý... Jestli tě vždycky jako profesionálního cyklistu zajímal i ten pohled na ten trénink o něco víc než jenom čteš tréninky a snažíš se pochopit to, co ti píše trenér? Jaké se tím byly důvody?
Karel Vacek (03:27)
No,
já jsem to založil vlastně jako, už jsem tu myšlenku měl jako v hlavě vlastně po tom, co jsem skončil, ale samozřejmě ten přechod do normálního života, protože jako člověk, profesionální sportovec, takže je v nějaký bublíně a i když jsem prostě se snažil samozřejmě nějakým způsobem nebejt úplně nějak jako zavřený jenom v mý hlavě, ale samozřejmě vzdělávat se a...
mít tu otevřenou myslu. Takže se nejdřív potřeboval nějakou trochu aklimatizaci v normálním světě, naučit se spoustu věcí a tak dále. I když zase na druhou stranu, co se týče tréninku a tady toho, tak v tom jsem vždycky ležel, protože mi to od malička už hodně bavilo různý metody. Ať už to byl konec, dejme tomu, Aery Armstronga, pak vlastně...
začátek týmu Sky, který přišli zase s novýma metodama, takže prostě to mi všechno hodně zajímalo. Ale jak říkám, po té karieře potřebal jsem trošku si dát všechno dohromady a teďka jsem vlastně založil nedávno Vacek Performance vlastně všechno, všechno jako už jsem, už jsem dělal jako
webovky a tady ty všechny věci už jsem dělal minulej rok vlastně na konci léta. Už jsem se začal všechno připravovat tak, aby to opravdu mělo hlavu a patu a bylo to fakt dobře udáný. A ten hlavní poput byl asi ten, protože jak už si naznačil spousté trenérů nebo spousté lidí, který jsou v té cyklistice, tak to vlastně nejenom amatérům, ale třeba i mladším kategorím nebo prostě dorostům u 23. juniorům.
se to nevždycky umí ten trénink podat, že vlastně ty lidi mnohdy nevědí nevědí nebo ty závodníci nevědí co trénují, proč trénují a vlastně na co trénují. Mnohdy to tak je a je to takhle bohužel i ve většině větších týmech. Teďka jsem nemluvím třeba o týmech, jako jsou Lidl Track nebo Vizma nebo tak, kde má prostě
kde mají několik trenérů v tom týmu a každý se věnuje třeba jenom 4-5 lidem.
Jan Střecha (05:49)
A vidíš fakt jako tak důležitý, aby ten tvůj svéřenec úplně přesně chápal co dělá a proč to dělá? A případně proč si myslíš, že to má takovou váhu?
Karel Vacek (05:59)
Myslím si, že nebo je to moje přesvědčení a nějaká moje zkušenost, že on nemusí vědět to, co to jsou mytochondrie a úplně přesné pojmy. Ale on potřebuje vědět, proč třeba dneska jedu 5 hodin a proč zítra mám den voln. Je to důležité z toho důvodu, že ten trénink může je zde celýb interpretovat.
ví co pojede zajítra, proč to pojede, ví že dneska jedu 5 hodin kvůli tomu v zóně 2 vytrvalost, abych vyklidnil to tělo, abych najel ten objem a není to jenom o tom, že tam něco natrénu v zóně 2 nebo při tom druhým tréninku, ale je to i o tom, aby šel dolů ten stres, aby ten záhodník je dělal halé, nejede se to ve stresu, jedeš v klidu.
nezajímají mi, jakoby tvoje čísle úplně jenom se tam udržu nějak tepově a vopčas na to koukně, aby se nejel moc vysoko, protože co dělá většina lidí je zde všechno moc vysoko a pak k tomu se dostaneme pozdějc, ale musí ten člověk vědět, proč to jde a aby to dávalo smysl a směrem i k těm závodům a tak dále, když budu jenom trénovat.
tak samozřejmě odtrénu to, ale musí mi ten trenér k tomu něco trochu říct a musí se mnou být v kontaktu a jako závodník nebo jako amatér nebo kdokoliv musí mít ten pocit, že opravdu jsem vedený k něčemu, co dává smysl.
Jan Střecha (07:46)
Já s tím naprosto souhlasím, protože minulou sezónu jsem pracoval s nějakou AI-upkou na tréninky. A teď mám trenéra a je hrozně příjemný bejt, jak ty říkáš, jako vedený. A tušit, to proč dělám to, co dělám, ale zádaveně se nemuset stresovat s tím, jestli je to správný nebo dát důvěru jako tý druhý straně, který je na té straně člověk.
Mě by ještě zajímalo, ty jsi taky v tom zmenovaném rozovoru na začátku říkal, že máš obrovský respekt ke všem cyklistům, který po pracovním procesu sednou na kolo a třeba čtyři hodiny trávějí v sedle. A mě by zajímalo, jak to máš teďka ty s trávením času v sedle.
Karel Vacek (08:16)
Mhm.
To jo, já času v sedle tolik netrávím. Nebo jako snažím se co nejvíc trávit času v sedle, ale samozřejmě ne vždycky jde všechno tak, jak si člověk plánuje nebo jak člověk chce. Teďka se hlavně snažím věnovat tomu, abych dobře dělal svojí práci a abych prostě se dokonaloval ve Vacek Performance a zdokonaloval jsem Vacek Performance a vlastně...
Sám skoro nevyrážím na kolo, mám rád jako tak skupinový rájdy, protože vlastně tady třeba přes hranice v Německu a v Rakousku jsou docela dobrý komunity, jako by cyklistů a tak dále, takže většinou mě to fakt baví, že vyrážím s lidma, něco si řekneme prostě a tak dále, že to je prostě taková community ride a nemusím se nikde jako trápit, vyloženě prostě do nějakých vatů a prostě když jdu
Když se mi chce, já jedu tři hodiny, když se mi nechce, tak nejedu vůbec. A nebo když nemám čas, ale teďka naopak jsme minulý teď den jeli v nedělej, prostě ráno v devět, prostě tady padaly vločky sněhu a kámoš mi píše, že jde na švich na tři a půl hodiny, tak říkám, ty, tak přece, jako je neděle, ty už přece nebudu sedět doma, tak jsem vyrázil, prostě byla zima, ale tak jako bavilo mě to a měl jsem dobrej pocit z toho.
Jan Střecha (09:46)
Myslíš si, že tady ta zkušenost po té karierě ti ještě něčem třeba otevřela oči práve k přístupu k těm amatérům, který se pak jako trenera stále
Karel Vacek (09:56)
Taky, taky. Myslím si, že určitě na tom má velkej podíl. Ale hlavně já jsem takový, že já se vlastně snažím všechno jakoby tomu... Nebo já to jako by rozebíram, jo? Já trošku rozebíram tu vědu, protože upřímně myslím si, že to má tak většina lidí, že když vidím jako by hodně vědeckých jako pojmů, tak sice na první pohled to vypadá všechno jako obrovské vědecky a tak dále. Ale když každému druhýmu slovu nerozumím...
a musím si to někde hledat, nebo tak, jako je to u většině lidí, co prostě nemájí čas, co prostě trénují a tak dále. Jsme v kontaktu, musí být vedený, ale už nemájí na to ten čas vyhledávat si pojmy specifické a tak dále. Takže já co dělám, takže já rozbourávám všechny ty pojmy, které většina lidí jim nerozumí.
a vlastně všechno předávám jednoduše jít s dál těm lidem tak, aby to pochopili, aby to dokázali dobře zkousnout a dobře otrénovat a aby to všechno chápali. Takže to je to, co mě vždycky možná i trochu chybilo, když jsem vlastně i občas pochyboval nad tím, jestli ten trenér vůbec jako vůbec ví.
co mi dává za trénink, jestli to někde jenom prostě nezkopirovali jako dalším deseti lidem, protože třeba kdy jsem byl v Burgosu, jak tam jsme měli prostě na 20 lidí jednoho trenéru, takže těžko si dokážu představit, že se každýmu vědomoval individuálně a to je přesně, můj přístup je úplnej opak, takže já každýmu sestavu tréninkový plán je někdy nad tím trávím fakt jako třeba dvě hodiny, protože přemýšlím nad každým detailem a ty tréninky nikdy nepíšu, třeba na měsíc dopředu.
Většinou protože vlastně chci tomu klientovi nebo tomu závodníkovi se fakt věnovat a nechci, aby to bylo masové a aby prostě jsem trénoval 300 lidí a vlastně nikdo pořádně jako se necítil jako v tom místě.
Jan Střecha (11:57)
Co kromě třeba i zkušenosti z toho Burgosu nebo tému velkou kapacitímu přístupu k těm sveřencům si myslí, že ti ještě ta zkušenost z proficiklistiky dala, kterou ty můžeš pak přenášet na své sveřence.
Karel Vacek (12:09)
Tak díky tomu je, že vlastně brácha je v trekou, že? A já jsem taky měl tu šance třeba být rok ve World Tour a pohybovat se tam na té úrovni. A vlastně jsem skoro denně v kontaktu s těma cyklistama a závodníkama z World Tour. Takže dalo mi to určitě jako by spoustu těch vědej, těch informací, který vlastně normální lidi, který se k normálním lidem vůbec nedostanou. A to jsou takový ty věci, že vlastně...
profík nebo prostě vorturový profík a řeknu teďka úplně jako nejednodušší příklad že vlastně u vorturový, u těch nejlepších vorturových profíků to všechno vypadá jako že jezdí strašně rychle ale samozřejmě oni jsou na nějaký úrovni ale oni jezdí když jedou pomalu tak jedou hrozně pomalu samozřejmě na jejich jako parametry a když jedou rychle tak jedou opravdu velmi rychle a to většina jako by amatérů nebo mladých kluků
neumí, oni jsou jako by tak na hranici vždycky když tak jo je to jejta je já než 4-5 hodina v zóně 2 čistě a to tak vidíš že většina těch lidí vždycky nějakou nízkou zónu 3 a nebo opravdu jako by na hraně tý zóně 3 a to vlastně pak už jako to tělo nepálí jako jenom ty tuky ale už tam začíná přikládat cukram a glykogen a tak dále a vlastně
začíná se trošku to tělovíc unavovat, zakyseluje se trošku, protože už se tvoří nějaký laktát a vlastně je to super na to, že vidím pak po tréninku velký průměrný vaty nebo velký normalized power a tak dále normalizovaný vaty ale vlastně není to k prospěchu
Samozřejmě můžu to tam udržet nějakej měsíc, dva, když opravdu jsem v pík sezóně, prostě chci lítat a tak dále, tak prostě to tam můžu podržet, ale musím s tím vždycky počítať, že mi to pak něco bude stát a v tom si myslím, že dělá největší chybu spoustu lidí, že opravdu se pak stanou opravdu k nějakému dieselovému nákladáku, který opravdu jako dokáže s neuvěřitelnou náložu vatu na 4 hodiny nebo na 5 hodin, ale
Ale nezrychlí si z toho nikdo. Když se pak ztřeá láme chleba nebo když mám jistět ty intervály tak se tam tepově nedostanu a jsem uvízlej na nějakým dieselový motoru.
Jan Střecha (14:39)
Já bych se chtěl teďka trošku víc přesunout k praktickým dotazům, který mě jako amatérskýho cyklistu, který chce být furt trochu rychlejší a rychlejší, trápěj. Mě by zajímalo, jak má amatérský cyklista vůbec pracovat se stresem z práce a ze života a jak to vůbec ovlivňuje můj výkon, moji regeneraci a jestli k máš třeba nějaký praktický rady, jak prostě když máš nabitý pracovní den a pak máš mít ještě tréning, k tomu vlastně přistoupíš.
Karel Vacek (15:07)
Tak v prvý řadě je důležité, jak říkám a budu to opakovat, je ten kontakt s tím trenerem a s svěřencem. Nemá fakt smyslu mít spoustu lidí a nebejt s nimi v tom realném kontaktu, protože každý den ten člověk se cítí jinak, každý den má jiný den v práci, má rodinu a tak dále. Nemělo by to určitě být tak, že já někde napíšu trénink a hlé, tady v...
v deset vyrazíš tady a nevím ve dvanát se vrátíš a tak dále, ale musí to být prostě na té bázi při způsobení se tomu prostě tomu závodníku, tomu amatérovi nebo prostě otcovi od rodiny a dalším prostě lidem nebo studentům a tak dále. Takže já musím, i když mi to ten člověk třeba neřekne, neřekne, ale já se prostě, dneska jsem měl strašný den v práci, takže musí se trošku vcítit do jeho kůže a navnímat ho prostě.
zavolat si s ním, napsat si s ním, aspoň nějaká konverzace tam musí být, protože ten člověk jednak to ocení, protože třeba, když měl špatný den a tak dále, tak ty ho naopak motivuješ k tomu, že on si na to kolo opak jede vyčistit hlavu. Místo toho, aby je prostěl na to kolo, že bude mít stres z toho, že neudrží nějaký vaty nebo nějaký čísla. Takže na to brát jako velkej ohled určitě. A...
prostě rozhodně vždycky toho člověka nějak hezky motivovat. Prostě ta motivace, samozřejmě disciplína je jedna věc, ale ta motivace je taky důležitá. Když se na to kolo viloženě těšit nebudu, tak to nikam nevede a nebudu se zlepšovat. Takže můj asi největší tip je opravdu, bejt malinku trochu psycholog a vcítit se do toho člověka a vnímat jeho pocity. To nebude možné, když budu mít spoustu lidí a...
budu dělat všechno online, nebo si stáhnu nějakou AI aplikaci, tak ta prostě neví, jak se cítím.
Jan Střecha (17:09)
Tím naprosto souhlasím. Ještě mě možná napadá co si myslíš o nějakém přístupu. Většina z nás amatérů trénuje po práci. Co si to přehazovat a neopak trénovat před prací. Myslíš, že to může být způsob jak dostat o něco jako klidnější tréninky do svýho životu. A protože se přece jednou nevrátím plnej stresu z práce a ještě mě čeká ten trénink abych ho jako splnil.
Karel Vacek (17:15)
Hmm.
Jasně. No, já si myslím, že já nemám rád extrémě, takže já bych ti asi neřekl, ale trénuji jenom dopoledne a odpoledne pracuj, a nebo jenom trénuji odpoledne a dopoledne pracuj. Já bych to viděl asi nějaký mix určitě. Tak je důležité, aby jsi prostě to ty navnímal, když prostě po nějaký určitý době si řekneš, ale mě ty odpolední tréninky vyhovují víc než ty dopolední.
tom pokračujte, je úplně v pohodě. Nebo naopak si řekneš, ale ty tréninky dopoledne jsou mi jako příjemnější, tak trénuji dopoledne. Ale co je důležité, je když trénuješ odpoledne, tak vlastně ten trénink je určitý jako i emočný jako vypětí. Možná to bude znít trošku jako divně, ale tréninky prostě v tom jsou jako hodně emocé zakorporované a tak dále.
Takže já když mám hodně stresu v práci nebo v rodině nebo se mi stala nějaká špatná udalost a to a nebo prostě ten stres se kumuluje přes dlouhou časovou osu kdy třeba nevím někdo řeší a nejim soudy nebo soudní procesy a tak dále kde je opravdu vypjaté úplně nahráně a tak dále a ty mu napíšeš pak ještě intervaly aby jezdil tak ten člověk to emočně nezvládne, vůbec se nedostane
Sám jsem v takové pozici byl, takže když je člověk emočně vyždímaný, tak nemůže trávit ten čas na tom kole tak, že bude jezdit intervaly. Samozřejmě ta vysoká výkonost se dá zvýšit i tím, že třeba žádný interval se jezdit nebudou a bude se jezdit. Prostě se topinkat jenom třeba kolem FTP-čka maximálně, nebo někde kolem té zlony 3. Ale udělám ten trénink tak a podpořím toho člověka tak, aby se na ten trénink těšil, aby to bral prostě...
jako motivaci a že já vyrazím na ten trénink a třeba po hodině trošku přijdu na jiné myšlenky a pojede se mi dobře a vlastně budu se cítit dobře i když jsem nebo nebo byl žádnou velký kvanto intervalu nebo něco tak to je hodně důležité protože opravdu je to spojené s tím emočným vypětním a když v uvozovkách si ubližuju doma nebo v práci psychicky a pak si mám ještě také psychicky ublížet na tom tréninku těma intervalama vysokýma
tak to tělo to nezvládne. To tělo řekne OK, určité čas OK, 14 dní měsíc, tejden, každý reaguje jinak, ale pak to tělo řekne stop a ty prostě pojedeš na jen 165W, 170W a pak se ti zastaví nohy. Prostě tak je, prostě je potřeba v tom vidět takový balanc.
Jan Střecha (20:16)
Když už jsme u toho tématu nějaké mentální přípravy, myslíš si, v nějakých jako... Jak vlastně pracovat s nějakou mentální kapacitou třeba před závodama jako amatér? Selzřeň, existou různé techniky, je to jako v vizualizace a tak. A co bys svým svého svéřenci třeba doporučil jako jak... Mám si nejde nějaký rituál, který budu dělat před každým závodem? Nebo co vlastně mi může mentálně pomoct? Protože ta cyklistika je z velkých částí i o té hlavě, ne jen o těch novách, nohách.
Karel Vacek (20:44)
Je to hlavně o té hlavě, takže když budu v hlavě, prostě si budu říkat ty vole, dneska zastiju a dostanu předdržku, ty vole, jako dneska tam je, ty vole, Pogačár, no tak ty jo, to už jako to a takové s touhle mentalitou člověk přijde na ten start, tak je to těžký. Samozřejmě.
jako nejlepší rituál, každej to má je jinak, každej jednotlivec je úplně jiný. Takže většinou třeba, co jsem já praktikoval, je, že já jsem si vizualizoval ten cíl, že jsem třeba, než jsem usnul, tak jsem si vizualizoval, jak tam jdu ve předu a jak je to v pohodě. A i ten pocit si k tomu vytvořit, že hale jedu v první skupině, je tam Wingard a já se cejtím dobře, koukám se kolem sebe.
Je to takový prostě trošku divný, ale jako opravdu je to stejný, jako to říká spousta lidí, když si to vizualizují, tak opravdu se to pak stane. A fakt často se mi pak stalo, že vlastně jsem si vizualizoval nějaký scénář a on se pak vztal a pak člověk to vnímá jako nějaké její dejaví, ale vlastně jenom člověk potřeboval otevřít tu bránu tomu, co opravdu v tom člověku je, takže...
A pak ať to je od toho, jestli si nejdřív oblíkám ponožky a pak až teprve kratiasi nebo navopak. Ráno já jsem vždycky startoval černým čajem k snídaní a tak dále, takže každý to má trošku jinak. Ale určitě je to dobrá věc, najít si nějakou maličkost, nějakou blbost a to praktikovat. A hlavně nad tím moc nepřemýšlet. To přemýšlení přenechat těm trenérům a koučům.
a soustředit se na ty závody a vlastně všechno ostatní práce nechat udělat toho kouče a věřit mu. Samozřejmě ten svéřenec jako koučovi musí věřit. Když mu věřit nebudu, tak ať to může být kouč nebo trenér z Lysma Lysa Bike nebo Lidl Track, tak prostě z toho závodníka pak těžko vydoluješ ten největší potenciál, co se v něm skrývanou.
Jan Střecha (22:59)
Ty říkáš, že na jednu stranu do těch závodů nemůžu jít s tím, že mě prostě, v mým případě určitě, tebe možná droplě pogačar. Na druhou stranu ale asi bych měl jako amatér si nastavovat nějaké reální očekávání, jinak můžu být z toho sportu a z těch závodů sklamanej, jak dopadaj. A mě by zajímalo, jak vlastně můžu dojít k tomu, co má být moje reální očekávání nebo reálnej cíl v závodě. Protože když se podíváme typicky na letup, což část posluchečů na chvostu...
Karel Vacek (23:31)
mhm
Mhm.
Hale, tak za prvý, asi kdybych tě koučoval, tak za prvý se s tebou společně den předtím, třeba přes, nevím, přes kameru nebo nějakým způsobem s tebou spojím a projdu s tebou tu trať. To za prvý, protože to v tobě upevní takový ten klid. Furté to o tom, dostávat toho člověka do klidu, Pak bych vlastně si to celý rozkouskoval, ten závod a řek bych si, hale...
Vůbec bych třeba nebral v podtas nějaký výsledek nebo něco, ale rozkouskoval bych si ten závod. Řek bych si, ale tady vystartu a tady musím ject prostě tak, abych prvních třeba 20 km, kdy se budu někde brouzdat, podle toho proplejtat, kde budu na té startovní čáře tím balíkem, těma lidma prostě dostat se do nějakého tempa, prostě využívat co nejvíc toho háku, vyvarovat se párum a tak dále. Pak já nevím, já jsem neviděl třeba přesně trať to aletapu, ale
ale pak se vyjede z Prahy nebo něco, může tam fůkat vítr nebo můžou tam být nějaký díry. OK, člověk si může říct jako amatér, ty vole, to třece není důležité nějaký vítr, ale samozřejmě když je vítr, budou pády a tak dále, takže jo, když to budu mít, když o tom budu vědět, tak už se na to připravím a zase dodává mi to ten klid. Jedu dál, sejtim se dobře.
Cijím se dobře v té skupině, které jdu, protože vždycky se vytvoří nějaké skupinky. Můžu si zrychlit, můžu jec pomalajit. rovinář, jsem dobrej do kopce nebo jsem dobrej ze sjezdu. Když prostě se tam jde kolem Křivoklátu nebo někde kolem Baronky, jsou tam technické pasáže, kde se dá naopak hodně získat i tím, když nemám velký výkon, že dobře projedu pár zatáček, nebojím se, třeba projel jsem si to tam při tréninku, takže to se dá strašně nahnat.
a furt jako by člověk toho každá ta část toho tý tratě víc a víc ujišťuju toho závodníka nebo toho amatéra, kluka, tady jednokoho aby jako on se cejtil víc a víc jako v klidu a pak jedeš podle toho plánu který buď vyjde nebo si ho trošku upravím nebo vždycky se trošku něco přihodí nebo něco ale jako by když mám nějaký danej plán tak ty si vlastně pak koukneš na tu mapu toho závodu nebo na ten profil a řekneš si tyhle
Vlastně o nic nejde. Vlastně já jsem se všechno prošel a jsou to podstatě věci, které jsem schopný udělat a jsou to maličkosti, ale přesně o to jde. Nemůžu dělat hned krok, obří kroky, že si řeknu, dobře, tak to jedu na vítězství tady leta, prostě když viem, že to tak není. Ale ty se tomu hodně přiblížíš, že vlastně ty překonáš toho očekávání tím.
Tím, že si tu trať rozkouskuješ a každej ten segment jedeš tak, jak to máš v té hlavě. A ty přejedeš do cíla a koukneš se a řekneš si, že tedy, já jsem udělal spoustu věcí, ani jsem se tolik prostě nikde nenadřel a dojel jsem takhle ve předu. Takže to znamená, že se ještě zlepším v tom tréninku, ale udržím si tady ty taktický hodnoty, tak můžu být dvohodně lepší ještě.
Takže o tom je jako by to koučování a o tom není jenom jako by to trenérství, ale opravdu se jako na to podívat a v každým v každý části toho dne nebo v každý části tréninku furt ujišťovat toho člověka, aby se cítil víc a víc v klidu, protože víc a víc v klidu půjdu do toho závodu, tak budu, tak nad tím nebudu tolik přemýšlet a vlastně pojedu si to, co jsem se jako by nějakým smysl, nějakým smyslu jako předepsal nebo nebo prostě
prošel jsem to s tím koučenou.
Jan Střecha (27:27)
Když říkáš, že si vlastně mají to své tempo na nějak rozkuskovaný tý trati, je to u tebe třeba i o tom, že tím sveřencem si dopředu řekneš, hele, myslím si, že tady na prvním kopci, kde se to bude trhát, bys asi neměl vidět vaty, začínají štyrkou prostě. Je to na pět minut. Tak bys neměl lípše 400 vatů. Nebo si myslíš, že to je u těch amatérů víc o pocitu? Je to...
Jak bys pracoval s něčím takovým a jak případně nastavuješ to tempo v jednotlivých fázích závodu pro svěřence?
Karel Vacek (28:14)
Na baty stejně nema většina lidí čas koukat, protože většina amatérů opřímně nejsou na tom kole tak jako 100 % zběhlý jako třeba teďka nějaký profi, který ví co se bude dít a tak dále. Ty amatérský závody, kde startuje tisíc lidí v podstatě na jednu, tak jsou super nepřehledný. Jo, v Praze koleje, kostky, obrubníky, úzký ulice. Jo, jak říkám, neznam úplně přesně ten výjezd z Prahy, ale je to všude stejný.
Jan Střecha (28:42)
Jo, jakýkoliv
jiný amatérský závod to byl příklad.
Karel Vacek (28:44)
Přesně
tak, takže to je velká divočina. Hlavně ze začátku. A tam ty musíš si dát. Jakmile ty stratiš na začátku, tak to budeš honit někde uprostřed, tratit třeba. Samozřejmě nemůžu tam někde špurtovat a opravdu podle pocitů už vědět, že jel fakt 15 minut na úplný hraně a to...
To vím, že mi pak prostě sekne, ale tak to člověk prostě jako většinou prostě to... to je logické nebo to k tomu přijde. Ale nemůžu prostě vyraziť s tím, že si řeknu, tak teďka se 20 minut rozjedu v zóně 1 a pak začnu teda jako by pořádně jezdit, protože to ten závod už mi odjel. A pak vlastně ten výsledek nebo to umístění v tom závěru, o který jde.
nemusí být úplně adekvátní, protože já si nedokážu představit, že většina těch amatéru tam je to jako, aby si to užil, i to říká každej, ale ve finále každej pak se snaží od co nejlepší výsledek. A jo, to tak by mělo být, protože je to satisfakce, je to ta odměna za tu dřinu, kde jsem drál na tom tréninku ať to je amatér nebo někdo jiný, tak furt to chce jako nějakým způsobem se dokázat, že jsem se zlepšil třeba v oprotiloňsku.
Jak říkám, nedá, nemusí se zlepšit jenom výkonem čistě, ale i dobrou taktikou, zvolenou a tím dobrým mentoringem na ten závod.
Jan Střecha (30:15)
Mě k tomu ještě přijde zajímavé zmínit, co řešíme s mým trenérem, že častou těch amatériů není jen o tom můj, jako mít větší vaty než ostatní, ale třeba se učit víc draftovat, být efektivnější v tom balíku, protože lepší než kámoši budu tím, že skončím lepší na tých sílových pásce, nejtím, že budu mít větší průměr v normalizovaných vatech a tak podobně. je taková myšlenka, která mi trenéra vnuknula a takhle jsem se řekla, že asi máš pravdu, že bych možná měl víc času trávit
Ale pojďme se posunout v mých otázkách o trochu dál. Ty, si říkal, máš zkusenosti s vlotur, s profesionální cyklistikou, ale zároveň se vlastně vinuješ i relativně amatérským cyklistům. Mě by zajímaly, co si podle tebe berou amatéři od profíků špatně a co by měli nechat profíkům.
Karel Vacek (31:03)
Já si myslím, že to je vlastně ta skreslená rychlost, jakou jsem to říkal na začátku. Že všichni jako by jsou teďka trendovaný a obscesovaný prostě zónou 2. Jo, čím větší zónu 2 mám, tak tím jako mám větší prostě respekt a tak dále. Asi to řeknu jako úplně tak, jak to je úplně jedno, jak máš vysokou zónu 2. To je asi jako úplně první...
úplně první jako nějaký měřítko. Samozřejmě zóna 2, vysoká, ta se ti zvedne automaticky, když budeš mít dobře strukturovaný trénink postavenej právě na tom, že nebudeš jezdit nízkou zónu 3, když máš jec opravdu jako kvalitní zónu 2 a pak k tomu budeš trénovat nějaký dobrý, prostě kvalitní VO2 max intervály, který budou fakt kvalitní a vodědeš je neříkám úplně z vorazu, ale prostě ne úplně přepálený, ho prostě zat...
a první věc a druhá věc je váha. Hodně amatéru si myslí, že profíci držejí diety, jsou zaškrcený na nějaké váze a člověk se řekne vingegard, ten měří 175 cm a má 63 kg.
To já měřím 176 cm a mám 70 kg, takže bych se měl dostat na těch 64,3 kg nebo 63,5 kg. To je jako velmi špatně, protože každý máme jinou fysiologií těla. A vlastně naopak se ukázalo, že ano, já můžu se připravit na jeden závod, když si řeknu, ok, tak teďka půjdu do kalorického deficitu, zhupnu na ten závod, poletíme to.
ale pak musím hodně opatrně a musím zase spátky nabrat a udržovat se zase ve větším plusu. To bych ale neradil normálnímu amatérově nebo kord hlavně mladým závodníkům v kategorie juniorů u 23, kdy už se to hodně řeší, ta váha, tady to všechno. Takže nejlepší zamě a vyskoušená metoda je tá, že moje tělo tím tréninkem
se někde stabilizuje. Jo, prostě každej máme wattmetry, každej máme prostě komputery, ukáže nám tohle. Na tréninku jsem spálil 5000 kalorii. OK, přičtu k tomu nějaký necelý prostě z hodinek to, co jsem spálil za den, třeba 2000 kalorii mám 7000 kaloriní za den. Jo, je příklad, třeba jo, ale je to třeba, když se hodně trénuje, třeba 5 hodin, 4 a půl hodin.
Jan Střecha (33:46)
No jestli...
Jé,
jé, byl jsme někdy na kempu v kalpe, tak vylezli těstoviny ušima.
Karel Vacek (33:53)
A teďka já to musím...
No jasně, ale já to teďka musím doplnit. jo, a to znamená, ale snídaně třeba patnácent kalorii, jo, pak svačina třeba ještě, pak jedu na kolo, pokole, hned jídlo, pak sváča, pak večeře. Jo, takže já dohromady takhle vytvořím prostě... A s ním toho fakt hodně, jako většina lidí se diví, to a když hrozně jím, a já říkám, a když jsi hrozně jel ten trénink, ty si hrozně spálo těch kalorii, jak chceš fungovat dál.
Jan Střecha (33:59)
No?
Karel Vacek (34:23)
Takže a pak když ty lidi jsou prostě, dejme tomu, spálím a zase doplnějím a se hlídáš se, abys byl zhruba stejně, ono to nikdy nejde, že seš úplně jako úplně přesně na kalorii a pak se tvoje tělo, tím že trénuješ, tak se stabilizuje někde a jestli máš 1,75m a tvoje tělo se stabilizuje na 65kg, samozřejmě k tomu se hlídá trochu tůk a tak dále, ale když se tvoje tělo stabilizuje na 5-60kg
tak je nejlepší pracovat s těma 65 kilama a trénovat tak, abys byl co nejlepší a měl co nejlepší ty vaty na 65 kilech, protože ti nic nepřinese, když teď zubneš na nějakých 63 kilo. Dobře, měsíc, 14 dní, 3 neděle, mi to bude lítat do dokopce, ale pak přijde totální zejč, který už se celou sezonu nespamatu a budou furt nemocnej, protože je to jako, kdybych konstantně měl overload.
Takže když konstantně nedoplňu kalorie, tak si to tělo bude brát někde. Bude si to brát ze svalů a naopak pak budu přibírat, protože tělo každej cukr, každej gram cukru, který dám do sebe, reálně bezmu kostičku čokolády, s ním kostičku čokolády, se hned uloží. A co dělají cukry a tuky v těle? Ty zase nasáknou vodu, takže pak budu jak houba. I ona sejú hodně vodu, budu zadržovat v těle, budu se cítit jako na foukle.
a nic mi to nepřinese, ale když mám dobrej koloběch, jo, kalorie z potřebu, kalorie doplním, tak to tělo si pak myslí, ale okej, v pohodě, můžu to tam pustit při tom tréninku, budu mít tu energi a furt to takhle točíš a ten koloběch funguje, protože prostě spálíš, doplníš, spálíš, doplníš a to tělo prostě jede furt super a můžeš mu dávat, nakládat a tak dále a to tělo to zvládá.
Jan Střecha (36:18)
Já se pokusím dát do popisku videa, kam vždycky dávám zdroje, který s hostem proberem. Rozhovor s Jonasem Abrahamsen, který skvěle mluvil o tom, jak moc se mu zlepšila jízda na kole po tom, co přestala hubnout úplně do nekonečná, přibral 10 kg a najednou zjistil, že to je ta váha, kde on má být a kde je jako nejlepší. A věděli jsme to minulý rok na tůr, že jo?
Karel Vacek (36:35)
Jo.
Jo, ne, to 100 % někoho, ale jak říkám, jako by není to úplně taková věda a kvůli tomu je potřeba právě to těm závodníkům podat. Jo, aby prostě a ujišťovat je, buď v klidu. Jo, prostě nikam prostě nezpěcháš. Jo, takže když naopak obudu toho kluka nebo to máte rad tlačit do nějakých čísel, tak to je prostě začátek konce.
Jan Střecha (37:03)
Když se podíváme znovu na amatéry a profesionály? Profesionalové, a vidíme to v dnešní době, cyklistika je plná dat. Dá se testovat v postaci úplně cokoliv. V svojí zónu dvě si můžu najít laktátem, dýcháním, v prostě úplně všim možným. Který ty si myslíš, že testování by mělo být nějakým zaujímavým nebo důležitý i pro amatéra a co máme nechat profíku?
Karel Vacek (37:16)
Takže si...
Teďka se ten trend uchyluje prostě tím laktátem a tak dále. Myslím si, že tím laktátem je to třeba super. Když tomu někdo dobře rozumí a umí to, tak jsem myslím, že je nejlepší možnost jak právě hlídat si tu zónu 2, fakt tu vytrvalost. Což je nejdůležitější hlavně v té vytrvalosti nejít jako moc přes limit, pak při těch intervalech se lehce stane, že se někde prostě trošku připra...
při popravím nebo něco, to je part of the game, jako to je normální. Když si někde prostě ten limit nenajdu, tak prostě pak ho těžko hledám i na tom závodě. Ale, kort na těch nízkých zónách, prostě ta zóna 2-3, tak to mít změřený, ještě kolem toho FTP-čka se myslím, že taky důležité, mít ty zóny fakt změřený těm laktátem. Takže to si myslím, že by měli praktikovat amatéři, nebo aspoň...
trenéři, koučové, těch amatérů fakt si jednou, dva krat do roku se spíchnout, udělat si ty testy a pak vlastně to už se tolik... ta variabilita, pak už je tam třeba rok od roku, že fakt se mi ten laktát snížuje a to takže stačí asi fakt jednou, dva krat za sezonu se to udělat. Profíce jako třeba profíci z Uno X a tak ty na tom vysí skoro deně, že ho prostě mají rozpíchaný, prsty, už ji všechno.
Jan Střecha (38:53)
No
rověři jako by co.
Karel Vacek (38:54)
To přesně tak,
to přesně ty sebeřaní hodně ty jsou tě posadlí, to je druhej extrém se myslím, jo. Ale jako v občasí ten laktát změřit je fakt dobrý. Asi bych jako se vykašlel na prostě jako u amatérů na čistě jako vaty na kilo a tady ty věci, protože si myslím, že hlavně v amatérských závodech se opravdu i s malýma v uvozovkách vatama na kilo a celkojýma vatama...
dají zajecť velmi dobrý výsledky, protože ty amatéři prostě závodit neumí. Takže když trošku jako by mám svěřence, kterýmu můžu poradit nějaký typy takticky, tak většinou není daleko od toho výsledku třeba vysněnýho, nebo ho dosáhne, ale jenom díky tomu, že prostě jel ten závod mnohem líp takticky, technicky, než prostě nějaký amatér, který se prostě nastravie pišní, jak všude sebírá komy a...
prostě má 6,5W na kilo prostě je v TP-čku, ale pak když vůbec neumí závodit, tak mu to je k ničemu prostě jako upřímně jako je to fakt takové.
Jan Střecha (40:06)
Co myslíš třeba ještě o měření VO2 maxu? To je asi úplně pro amatéra zbytečný nějakým způsobem řešit.
Karel Vacek (40:13)
Myslím si, že VO2MAX je jako základ nějaký určitýho talentu pro nějaký sport. Ale zase na druhou stranu vidíme, že závodníci jako třák a vendíž, který měl VO2MAX 55 nebo 60, dokázal obět tutora a tady to všechno. Takže to je zase vidět důležitostí taktiky a techniky závodění. Ale samozřejmě, když má někdo takhle velký motor, tak...
rozhodně s dobrým strukturovaným tréninkem s ním bude být obrovská mašina prostě hlavně třeba na časovky. Samozřejmě pak jako to závodění v té elitě a tak dále u těch profíků je úplně pak ještě něco jiného tam ti opravdu jako čistě VO2 max nebo vysoký vaty na kilo fakt nestačej takže ty musí být opravdu komplexní jako jezdec ale když má jako by amatér nebo
Hodně je to poznat i u mladých, jako kluků, třeba patnáms až dvacet. Když má někdo fakt velký VO2 Max, tak to je jako by tvůj motor. Když máš velký VO2 Max, tak líp regeneruješ. Prostě to jsou čísla na papíře černý na bílým. Čím mám větší VO2 Max, tak tím mám lepší predyspozici na svoje vytrvalostní sporty. Ale není to jenom o tom. To rozhodně ne.
jako vysoký VO2 max meet, tak to je velká dára a rozhodně pak člověk nezačíná od 0.
Jan Střecha (41:45)
Já jsem tímhle vyčerpal všechny otázky, které směřevali čistě na tebe, ale ještě než se přesunem do otázků, kterých jste tam všech, tak mě zajímá, jestli ty máš ještě něco, co bys rád k amatérský cyklistice a tréningu propral.
Karel Vacek (42:00)
No tak já si myslím, že kort teďka v České republice a tak dále se ta amatérská cyklistika jako hodně zvedá. Hodně mě těší, že i bohatý lidi, který dřív prostě...
mlátili prostě golfovýma holema do mýčků, což je jaký supersport, ale nemájí tam takovou adrenalinu na takovýto větí, tak teďka jezdí na těch kolech a zbírají si kom jeden od druhýho a business partneri se předsunují na rovině a tak dále. Takže to mě jako hodně těší a to je fakt super. Je to dobrá cesta k tomu, aby se cyklistika v Čechách posouvala, protože pak je to o těch lidech, který třeba mají ty peníze.
Oblíbí si to kolo a jsou pak peníze ochotné dát tým mládeži nebo těm mladším kategorím, nebo sponzorovat závody, týmy, kroušky a těto cokoliv. Nebo celkově sport je strašně důležitý. A na druhou stranu si myslím, že tady trošku v Čechách nám trošku chybí tam mládež.
Já si k tomu vždycky vracím a jako by hodně mě to mrzí, protože není moc lidí, které by to chtěli úplně dělat. Většinou to jsou prostě srdcaři strašní, který prostě tu mládež dělaj. Je to i o tom, že hodně těch lidí si přeju nebo těch rodičů třeba si přeju ty mladý děti nebo ty jejich děti vidět prostě v tý World Tour a tak dále, ale jako by nevidí zatím, co je potřeba udělat nebo...
na koho se obrátit nebo jaký to má vlastně význam. Málo lidí ví, že třeba ve World Tour se člověk skvěle uživí a získá tím skvělý vzdělání a skvělou praxi do života. I kdyby mi to v 25 nevyšlo, tak stoyím, jako by noháma na zemi mal obrovský přehled o světě než když od malička nebo pak...
Naopak rodiče v 17. 18. řeknou, prostě i super talentu, prostě dělají to jako hobby, prostě baví tě to a tak dále. To je super, člověka to musí bavit, musí to chtít dělat, ale když jsem prostě dobrej, tak musím tu šanci jako vzít zapač asi, protože opřímně lepší. Já asi fuřikám každé jiné, ale...
Myslím si, že deset let obětovat život a prostě to, že budu každý dená v čerstvím vzduchu, budu zdokonalovat svoje tělo, budu mezi lidma, který jsou světový, budu ve světě a budu prostě, dejme tomu, mít obrovský sumárom zkušeností, který za tu kariéru nazbíráš a v podstatě jediný, co musíš udělat, trošku zarejskovat a otevřit tu hlavu, že prostě...
ten profesionální sport není jenom pro psychopaty, ale je to opravdu pro každýho, chce. Tak to jsou za mě nejlepší, nejlíp strávené jako léta, když ten člověk má na to ten talent a má k tomu prédizpozice. Ty lidi mu ukážou tu cestu. Vždycky ty mladí...
Mladí lidi potřebují tu cestu trošku otevřít. Když mi rodiče budou směřovat jedním směrem, tak já si jim samozřejmě nejspíš udám, protože to bude nějaký směr, kterými vědu. Takže tam hodně důležitý ten směr. Takže není to tak, že třeba profesionální cyklistika končí v Čechách, ale ta profesionální cyklistika směřuje i hodně dál za...
ten český rybníček a za tu Českou republiku a do toho světa, kde opravdu když se dostanu prostě do tý World Tour, tak můžu mít nebo i do pro-konty, tak můžu mít jako super život a i když bych byl manažér v bance, se nemám tak dobře, jako když jsem třeba dobrý ciklista na pro-konty úrovni a už vůbec nedostanu na takovou úroveň jako třeba závodník ve World Tour, takže...
Takže to je za mě obrovský plus toho sportu, hlavně ty cyklistiky a myslím si, že ty mladí lidi, který opravdu už trénují, jsou dobrý, mají ty výsledky, tak by to určitě měli zkusit a vždycky se vyplatí to zkusit prostě tím sportem, protože nemůže mi to nic sebrat, může mi to jenom dát.
Jan Střecha (46:55)
S tím naprosto souhlasím a myslím, že i náš úvod s tebou o tom, co všechno ti cyklistika přinesla, mimo to, že jsi byl profesionální závodník a kde jsi teď skvělým příkladem toho, co ti ten profesionální sport může dát a jaké zkušenosti. Zároveň dodam, že za sebe si jako člověk pracující stejně jako ty v marketingu, myslím, že je teď velmi pozitivní vlna toho, že se dá užívit tím sportem, což teda nejí můj případ samozřejmě, ale i nějakou tvorbou obsahu.
čím dál vidíme, jak roztevá privateering v Crevlu, kdy závodníci nepotřebují, závodní témy na to, aby se dokázali živit se sponzorama, což jim taky asi usnadnějí nějakým způsobem. Jim usnadnějí tu cestu k tomu, byt profesionálním sportovcem, aniž bych se musel prosazovat a mít ostrý lokty ve světě jako profesionální týmový cyklistik. To si myslím, že taky zajímavá příležitost.
Karel Vacek (47:46)
Ne,
občitě jako a já se řídím takovým heslem, že prostě důležité je bejt znalej a vzdělaný, ale praxe vždycky vítězí na konci dne. A když mi bude scházet a praxe, ale budu mít ve škole skvělý testy, tak to ještě do života vůbec nic neznamená. Je to úplně jedno, jestli dělám IT nebo...
Většinou práci, takže vždy vítězí ta praxe. Jak mít lepší praxe, když zadarmo obcestu celý svět, všechno mám, prostě neutratím nic. Oblečení až po lety a transfery a všechno mám hrazený od týmu.
v uvozovkách jenom podat dobrý výkon, tak to si myslím, že prostě pro lidi, který to chtěj dělat, jsou talentovaný, tak prostě není nic lepšího. Já taky nejsem žádný extraceštudovaný člověk, nejsem žádný superintelligent, nejsem žádný obrovský vědátor, ale prostě to, co mi dala cyklistika a to, co mi dal ten svět, prostě hlavně ten svět, ty kultury, prostě ta otevření tý mysli úplně jako na jiný level.
že najednou prostě nepřemýšlíš jenom hale, co se dá v Čechách dosáhnout, ale ty si řekneš, ale ve světě to prostě funguje takhle a ve světě jsou ty limity ještě úplně jiné než než ty České republice, takže minimálně to ti to dá a prostě jako já si myslím si, že toho jsem hodně dobrej příkladem, protože já jsem jako nevystudoval nic, co momentálně dělám, takže takže a získá čím člověk taky spousta kontaktů a
Mám kamarády všude po světě, takže to jsou další výhody. Ale to vůbec, já tím nikogo nechci schazovat, kritizovat. Každý má nějaký svůj sen, svůj cíl. Pro každýho vyhovoje něco jiného. Ale důležité je, když je dobrá příležitost, tak i využít na 100%. To je dobrý příležitost, ty nechoděj často.
Jan Střecha (49:57)
je lepší vědět, že to nevyšlo, než že jsem to nezkusil. Ale pojďme se přesunout už... půjdej.
Karel Vacek (50:04)
Ne, ne, říkám, že 100 %ně souhlasím. Lepší je to skvět než pak toho litovat.
Jan Střecha (50:11)
Pojďme se přesunout k otázkám, který pokládám všem. První z nich pracovně nazývám no-bullshit segment, protože jak teda obavíme, tak cyklistika je plná innovací, ale taky marketingu. A mě by zajímalo, jestli ty vidíš nějaký trend nebo třeba produkt, který ti přijde na kolo proběžného amatéra úplně zbytečnej.
Karel Vacek (50:29)
Ty jo, to je dobrá otázka, jako to jsi mě dostal docela. Ale úplně zbytečný je prostě asi...
Podle mě zbytečně nějaký takový... čím víc měříčů mám, tak podle mě pro nějakýho normálního človeka je to úplně až moc. Protože pak mám hlavě až moc informací, s kterým ani nevím, jak naložit a víc mě to může stresovat. Takže ať to začíná, pokaž nejsem nějak nemocnej, to začíná to prostě.
těma senzorama třeba, který měří hladinu cukru a tak dále v těle až po třeba pásy, který měří prostě teplotu těla. Myslím si, že samozřejmě kdo to má, kdo to chce používat, je víta ne. Ale myslím si, že to není úplně jako nejpotřebnější věc.
Jan Střecha (51:25)
A zeptám se ještě na další otázku, na kterou se ptám všech. Jestli ty osobně máš nějakého tvůrce nebo tvůrkyni na doporučení? Už teda naštěstí je za mnou vidět, už nejpět čas tranažerů, i v Česku se už dá jezdit venku, ale přesto si myslím, že je vždycky dobrý mít nějaké doporučení na zajímavý podcast, YouTube, nebo nějakýho třeba člověka na Instagramu. A vůbec to nemusí bejt k našim tématům amatérské cyklistiky, ale i jenom pokud jsi otřebo doporučit nevim, tvýho oblíbeného
Karel Vacek (51:52)
Mhm.
Jan Střecha (51:52)
tak
budu rád za doporučenie, pak to hodím dole do popisku.
Karel Vacek (51:56)
Ale určitě jako asi první bych ti doporučil Kubu Wagnera. E. Kuba Wagnera. To je rybář prostě. To je přesně to co jsem teďka říkal, že prostě... ...somřejně ty šanci musím jít naproti a když jí mám, prostě... ...co by nikdo v Čechách nikdy neřekl, že z rybařinov prostě to dotáhnu tam kam to dotáhnu. A jaký má přehled o světě a o všem, je úplně neskutečný.
Jako druhý tě, bych asi doporučil podcast Bezenwagen se to jmenu a je to i na Instagramu a tak dále. to německá skupina mladých lidí, prostě okolo cyklistiky co to dělají a dělají to velice dobře.
Jako třetí docela rád poslouchám Joa Rougna, protože tam má jako vopšast hodně fakt super lidi, který jsou super inspirativní a fakt to poslouchám hodně v autě. Ať to jsou herci, ať to jsou lidi, který vůbec ani nevím, co dělájí, ale od každýho se čovek může něco naučit. A je to jako normální povídání prostě. na tom to je to nejlepší, že to není nic insenovaného. Je to dlouhé, ale je to prostě povídání vo všem.
a člověk se tam taky hodně jako by toho přiučí. Takže to jsou asi záměrčej takovýhle věci.
Jan Střecha (53:16)
Posloucháš něco i před tréningu? Nebo naopak chceš mít čisto?
Karel Vacek (53:20)
Když jsem jezdil jako dřív, a jezdil jsem opravdu denně, když jsem byl profík a intervali a tady to všechno, tak jsem poslouchal muziku normálně při intervalech a tak dále. Ale teďka jsem asi se sluchátkama nevyrázil už asi rok. A je to úplně v pohodě taky. Takže někdy potřebuje ten člověk někdy nějaký hard techno, prostě nějakej push.
aby to tam vzadil, ale nedoporučuju to, jako když mají ty lidi dobrou, krásnou přírodu, jako mi tady na Šumavě, tak bych prostě poslouchal teďka na ajeře spěv ptáku a... a vůni větru.
Jan Střecha (53:59)
Ještě se vrátím k tomu tematu vizualizace a práce s hlavou. To jsi mi připomněl, každý zprávný amateur, který teda ještě nemá na lovit komi, ale snaží se bejt lepší na segmentech našeho kámoši, tak se mi ještě hodně osvědčilo třeba při tréningu poslouchat stejnou hudbu, kterou pak tedy v Praze na řivničáků poslouchám do uší, když ho vyjíždím. A tak si jako vzkusit se jako to soustředit a vlastně si to spojit. Přišlo mi to jako celkem zajímavé. Jakože bych si myslil, že mě to pošle. J
Karel Vacek (54:28)
a to je dobrý, je fajn, mám to taky že vopčas mám jako s Daníma třeba kopcema nebo s Úsekama mám spojenou nějakou určitou hudbu a teďka když tam jedu třeba v autě v klidu si říkám ty jo a dam jí tam tu písničku ať to je jákoby jo jo, ne to je určitě, určitě no, dobrý
Jan Střecha (54:29)
Tak.
Hele ješt...
Poslední ze tří klasických otázek. Příště se budu bavit klukem, co servisuje kola a budeme se bavit o přípravu kola na závod a mě by zajímalo, jestli tady pro něj necháš nějakou otázku.
Karel Vacek (55:00)
Tio!
Já bych se asi zeptal na to, jestli většina lidí, když k němu přijdou, přinesou kolo, jestli je víc lidí, které ho mají jako v bordelu zanedbaný, a nebo je víc lidí těch, který naopak se o to kolo staráje a potřebují spíš ten service v tom, že potřebuje vyměnit součástky, protože jsou správně opotřebený a v ten danou chvíli by se měli jako by vyměnit.
Jan Střecha (55:29)
který z těch dvou typů lidí seš ty.
Karel Vacek (55:33)
Já jsem ten, že já mám rád všechno v velkém pořádku, takže když jdu k mechanikovi, což chodím málo kdy, tak je to na nějaké specifičtější věci, ale snažím se to všechno udržovat tak, aby mi to zase to kolo vrátilo to, co do toho vložím. Ale teďka nemyslím jako v penězích, ale v té radosti, takže když se dobře postaram o to kolo, tak se mi to pak vrátí, že mám na něm dobrý pocit zjízdy a nemusím se bát, že když někde s kámošem dáme špurta na ceduly, že se tam někde vysěkám, proto jestli mi přetrhne řetě.
Jan Střecha (55:49)
Hehehehe, jo.
Tak se spomenul jsem si na Reels Cosmatie v Underpoolem, který sprintoval proti tomu amatéruvě teďka v zimě a skoro se tam se sebo majiznul na zem. V každém případě, kde ti lidi najdou z Vasek Performance, jak se k tobě můžu přihlásit na tréninky, kde se rozvěděj víc?
Karel Vacek (56:21)
Hale mám webovky normalně www.vacekperformance.com, kde vlastně se dozvědí většinu. Všude mám kontakty na sebe, Instagram, sociální sítě, takže kdokoli v prostě mám i nějaký, jako, zdarma, takže pokaď lidi budou mít zájem, budou chtít, jako, rozebrat trošku nějaký, jako...
data co nedokážu tak dobře spracovat nebo chtěj se fakt jako posunout nějakou strukturou, která je lidská a vlastně jako by ve finálu dává smysl tak mi klidně můžou napsat nebo mi oslovit a budu rád, když někomu zase poradím nebo ho nějakým způsobem posunu to je konec koncumujícíle aby jsem jednak zvýšil radost z cyklistiky ale aby ty lidi prostě fakt jako se netrápili
v práci a pak ještě na tom kole a neneslomím to žádný ovoce, takže musí to být, musí v tom být nějaký dobrý zdravý balanc, takže když někdo bude mít zájem, tak jsem tady.
Jan Střecha (57:25)
Tak jo, No na
Karel Vacek (57:53)
Já děkuju za pozvání a přejdu všem hodně dobrých, strávených, kvalitních kilometrů na silnici a hlavně bez úrazu.
Jan Střecha (58:03)
Souhlas. Díky. Čau.
Karel Vacek (58:05)
Ahoj!