Kauzy, souvislosti i zákulisí investigativní novinařiny. Podcast pořadu Reportéři ČT. Moderují Adéla Paclíková, Barbora Loudová, Zuzana Černá a Jevhenija Vachničenko.
Pro Českou televizi v rámci EVN přepsáno službou EuroVOX (EBU)
Jsme reportéři ČT a v tomto podcastu vám nabídneme hlubší pohled na naše kauzy a reportáže.
Já jsem Zuzana Černá.
Vítejte!
To je teď naše kauza, vlastně číslo jedna, kterou se zabýváme.
Významná investice v hodnotě 4 čtyř miliard korun.
A česká vláda samozřejmě na tom spolupracovala a pomáhala otevřít dveře transportu Senegalu.Pro celníci státu Senegal.Vypadá, že jsme něco porušili.
Ano.A vy říkáte a já říkám, že transport neporušil nic.
Miliony.Vlastně v ten den mu zabavili ten pas.
Afrika, Senegal, miliardy, letiště.
Klíčová slova klíčového projektu, který měl být výkladní skříní úspěšné mezivládní spolupráce mezi Českem a Senegalu.Jenže ejhle, věc nejde podle plánu.
Místo modernizace letišť v subsaharské zemi přišla stopka.
V pohotovosti jsou politici, diplomaté i právníci.
Česká firma prý porušila tamní zákony a způsobila škodu za dvě a půl miliardy.
I proto je teď v senegalské vazbě klíčový český manažer.
To znamená, pan Mazánek je obviněn.
To je v současné době obviněná osoba.
Je obviněná firma Transport, kterou on tady reprezentuje.
My jsme to samozřejmě tímto argumentovali a oni nám říkali, že zkrátka je hlavním představitelem firmy Transport v Senegalu a tím pádem se na něj to obvinění také vztahuje.
Co se to děje?
Tisíce kilometrů daleko?
A jak se v africké zemi dokáže za pár dnů zorientovat novinář z Česka?
Dalibor Bártek je zpět ze Senegalu.Ahoj Dalibor.Ahoj Zuzko a hezký den všem.
Libore, člověka může napadnout, že jsme svědky mimořádně citlivého skandálu, který se snaží vyřešit, a to za oponou, aby jim nebylo příliš vidět pod prsty, tak vůbec ty největší chyby, včetně ministrů včetně diplomatů.
Tak co se to vlastně v Senegalu stalo?
No, stalo se to, že projekt, který si česká diplomacie a nejenom česká, ale i senegalské, v podstatě předkládaly jako výkladní skříň, jako něco, co je ukázkou výborné mezivládní spolupráce mezi Českem a Senegalu, tak tato výkladní skříň, tento projekt jednoduše v tento moment stojí.
V podstatě zkolaboval.
A kdyby jenom zkolaboval, on je v tento moment v podstatě prezentován jako možný problém, protože česká firma měla v podstatě Senegal poškodit.
Podle tvrzení Senegalu tedy namísto řekněme stisknutí ruky a kamarádské poplácávání se po ramenou se teď partneři nebo předešlí partneři, zjednodušeně řečeno Česko a Senegal Drží spíše v takovém výhrůžné postavení a řeší spolu to, zda budou kamarádi nebo nebudou.
Zda Česko bylo tím, kdo Senegal poškodilo, nebo je to naopak dneska Senegal Ten, kdo v podstatě Česko poškozuje tím, že tuto kauzu rozjel.
A jde o peníze.
Samozřejmě jde o velké peníze, protože to byl největší projekt za poslední desítky let.
Hovoří se až o sedmdesátileté historii v tomto ohledu a tento projekt v součtu by dosáhl bezesporu nejméně pěti miliard korun, protože původně byl plánovaný zhruba na čtyři miliardy.
Ale poté, co firma Transport začala budovat první dvě letiště, které měly mít rozpočet, řekněme nějakých padesát pět milionů eur, tak už kvůli vidu a veškerým komplikacím cena jenom u těchto dvou letišť vzrostla o padesát procent na osmdesát milionů eur.
A v tomto ohledu by určitě narostly i ty ostatní letiště, respektive cena těch ostatních letišť.
To znamená, nebyly by to 4 miliardy, možná by to bylo 5 nebo 6 miliard korun.
A to je samozřejmě obrovský balík peněz.
Ty problémy se týkají nejenom firmy Transition, ale vlastně všech firem, které v tuto chvíli v Senegalu působí, protože za nového režimu se úplně zablokovalo financování některých věcí a všechny firmy procházejí kontrolou.
Abychom byli úplně konkrétní, tak jde o to, že Češi měli stavět, modernizovat senegalské letiště.
Jestli tomu správně rozumím já.
Ano, přesně tak.
Senegal je obrovská země, která má samozřejmě potíže ekonomického rázu a aby ty potíže pokud možno minimalizovala, respektive odstranila, tak potřebuje být mobilní.
Respektive potřebuje, aby veškeré regiony byly dosažitelné, a to ať už kvůli výrobě, kvůli průmyslu, kvůli možná výměně zboží, ale také kvůli turismu.
Za tím účelem senegalský vláda někdy v roce 2017, možná ještě předtím, už začala zvažovat, že nechá zmodernizovat místní regionální letiště.
Původně se uvažovalo o sedmi, nakonec se dohodla s českou společností Transport Elektronik Systems na modernizaci pěti letišť a tato letiště měla být modernizována takovým způsobem, že v podstatě na zelené louce by vyrostla letiště nová, a to na základě nějakého modulárního systému, což si můžeme představit jako jakousi skládačku, kdy česká firma, která se ale specializuje v zásadě pouze na osvětlení letišť a systémy osvětlení letišť, tak získala zakázku na to, aby tam vystavila ať už věže, ať už já nevím meteorologické stanice, samozřejmě ranveje, to znamená asfalt, přijímací haly, VIP salonky, veškeré systémy.
Tedy bavíme se o vybudování, v podstatě vybudování pěti letišť na zelené louce, a to je stavební projekt.
To jsou systémové záležitosti.
To jsou samozřejmě i veškeré doprovodné jiné práce jako drenáže apod..
A v čele toho projektu měl stát Ilja Mazánek.
To jméno máme znát.
Známe ho i odněkud jinud.
Měli bychom ho znát.
Ilja Mazánek je dlouholetým manažerem společnosti Transaction, ale v minulosti pracoval pro stát.
Jednak v letech 1985 a 5 až 2001 byl vysokým diplomatem ministerstva zahraničních věcí.
To znamená, byl to člověk, který shodou okolností do Afriky jezdil a kontakty v Africe si nadělal v pozici státního úředníka.
Zároveň je to ale člověk, který dneska pracuje jako předseda zahraniční sekce Hospodářské komory ČR, což je znovu řekněme organizace, která pomáhá českým firmám, respektive podnikatelům, k tomu, aby mohli pronikat na cizí trhy, respektive je taky partnerem pro politiky při vyjednávání o zákonech apod.
Možná bychom mohli říci, že je to jakási logistická organizace v dobrém slova smyslu.
Tedy je to člověk, který je veřejně činný a rozhodně disponuje obrovskými kontakty.
Díky jeho osobě.
V podstatě ten projekt existuje, takže ano, umí.
Má kontakty.
Ty aby si zjistil víc, tak si vyjel s kolegou Romanem Turkem přímo do Senegalu, kde už si v minulosti takto létal a známé tváře reportáže třeba z Jihoafrické republiky nebo ze Seychel, když si mapoval dění kolem Radovana Krejčíře.
Tak když si to takto srovnáš, jak moc v tom kontextu, tak jiných zahraničních cest byla tahle do Senegalu dobrodružná?
Já bych skoro slovo dobrodružná ani nepoužil.
Pro mě to byl spíše stres, mám li být upřímný, protože my, když jsme začali problematiku transportů a Senegalu zpracovávat, tak jsme se pochopitelně pohybovali nejprve v ČR.
A tady jsme narazili na to, že snad s výjimkou majitele a ředitele transportů s námi nikdo relevantní nehovořil.
Mluvilo s námi Ministerstvo zahraničních věcí, což je instituce, které se ten projekt a ten problém týká.
To ano, ale ve skutečnosti na české straně jsou ještě jiné důležité, řekněme entity, které by mohly k tomu průšvihu něco říci.
A ať už se budeme bavit o Státní exportní bance, která ten projekt financuje, nebo státní pojišťovně EGAP, která ten projekt v podstatě pojistila.
Zkrátka došli jsme k tomu, že v Česku je množství informací, ke kterým jsme schopni se dostat, velmi limitované.
A tak jste koupili letenky do Senegalu.No, kdyby to bylo tak jednoduché, tak by se mi to hezky říkalo, ale vzhledem k tomu, že Senegal je daleko a taková zahraniční cesta není úplně nejlevnější, tak jsme museli absolvovat řekněme kolečko uvažování a komunikačních, řekněme cest v tom smyslu, aby jsme se rozhodli, zda to má nebo nemá smysl.
A když jsme se rozhodli, že to smysl má, tak přišel ten největší stres pro mě osobně, protože jsme vlastně letěli na pas blind.
Letěli jsme s tím, že jsme doufali, že se nám něco povede.
Jsme na letišti v Saint Louis a i když jsme dostali kartičky pro návštěvníky, nikdo nás dovnitř nepustí.
Čekáme už zhruba dvě hodiny na to, jestli nám někdo povolí, abychom tady vůbec mohli natáčet.
A i toto točíme tajně.
Takže nic.
Tři hodiny jsme čekali a nesmíme si natočit ani jediný záběr.
A to i přesto, že je to civilní letiště.
Jak moc je realita v Senegalu pro novináře složitější než ta v Česku?
Co si představit, co si zažil?
No, je to úplně jiná země, úplně jiná kultura a úplně jiné návyky jak obyčejných lidí, tak samozřejmě úřadů.
Když to řeknu úplně jednoduše, když jako novinář letíte tisíce kilometrů do vzdáleného Senegalu kvůli kauzy, která je momentálně žhavá pro úřady, tak samozřejmě uděláte to, že nejprve ty úřady ještě z Česka oslovíte, rozešlete maily, uctivé maily, žádáte o informace, respektive o to, aby se s vámi ti lidé z těch úřadů potkali, aby vám ty informace poskytli.
A nedostanete jedinou reakci, žádnou, ani jednu.
Já jsem rozeslal řádově, já nevím, sedm, osm, devět mailů.
Na různé instituce ani jedna nereagovala.
Když jsme se později dostali na Generální ředitelství cel, která je tou hlavní autoritou, úřední autoritou, která spustila vyšetřování české firmy, tak jsme tam měli zhruba hodinové jednání s mluvčím a jeho nadřízeným, během něhož jsme si lidově řečeno řekněme, vytipovali pole každý.
A já, když jsem se, řekněme argumentačně snažil je přesvědčit, ať s námi hovoří, tak jsem jim mimo jiné sdělil, že jsme jim poslali mail a čekáme na reakci.
No a mluvčími v zemi, která trpí mezi námi velkým procentem lidí, kteří neumí číst a psát, tak mi řekl, že oni dostávají na Generálním ředitelství cel tisíce emailů a ještě na nás nepřišla řada.
My víme z ČR, my jsme sice menší než Senegal, ale jsme v tomto ohledu řekněme malinko dál jako země, co se týče schopností komunikace.
My víme, že úřad tisíce mailů nedostává.
A taky víme, že když ten mail dostane, tak vám reaguje.
Tady nereagoval vůbec nikdo.
Když jdete na ulici a chcete točit, tak obyčejní lidé nechtějí, abyste tu kameru měl vytaženou a abyste je natáčel.
Vůbec na to nejsou zvyklí.
Nelíbí se jim to, protestují proti tomu, pokřikují na vás apod..
Já když znám historku promiň, že ti do toho skáču, ale znám od tebe historku, kdy jste se dostali až do nepříjemné situace, kdy po vás řekněme úředníci chtěli, abyste jim vydali ten materiál, který jste natočili.
No, je to tak, Nebo tam je to tak, že když jdete točit jakékoliv státní úřady i zvenčí.
To znamená z veřejně dostupných prostor, tak po vás okamžitě vystartuje ochranka.
Tam jsou stráže, které mají samopaly.
Okamžitě chtějí, abyste přestali natáčet, respektive abyste jim případně ten materiál vydali.
Nám se stalo to, že před generálním ředitelstvím cel kolega točil to, jak vstupuji dovnitř do té budovy a během toho natáčení zabral a vlastně neúmyslně místního člověka, který byl zřejmě ochrankou a pravděpodobně tajnou, protože byl v civilu.
No a ten nás honil po Dakaru, ten nás doslova jako hledal a když nás našel, tak zastavil na takové čtyřproudé silnici, kde se stát ani nesmělo a začal brzdit provoz a normálně po nás vystartoval s tím, že žádal okamžitě, abychom mu vydali ten materiál a my jsme to smazali.
Když jsme viděli, čím přijel jakým autem, to bylo velké, moderní, silné auto s véčko, což bylo v přímém kontrastu s běžnými auty v Senegalu.V Dakaru tam lidé jezdí doslova v plechovkách v autech, které jsou doslova lepené.
Tak bylo jasné, že ten člověk není běžným běžným občanem, že se jedná o někoho, kdo pracuje pro stát.
A my jsme vlastně měli po celou dobu, kdy jsme tam byli, potíž jenom vytáhnout kameru, natož aby se nám podařilo něco něco natočit, tak jako třeba v ČR, že vás někdo od někam a vyhání to nejde, tam to prostě nejde.
Tam je potřeba se připravit na to, že ty úřady, ten stát a ti obyčejní lidé nejsou zvyklí na to, že tam novináři takhle pobíhají.
Na ambasádě nám doslova řekli, že i ambasáda, to znamená zástupce státu v tom konkrétním prostředí, občas čeká dlouhé měsíce na to, než zareagují úřady na její oficiální žádost.
To předpokládám, že právě na velvyslanectví z vás neměli úplně radost, protože jste prostě budili rozruch v takto komplikované zemi.
Myslím na tom českém velvyslanectví.
Já nevím, jestli bych použil definici, že neměli radost.
Já musím s velkou úctou poděkovat konzultace české ambasády v Dakaru, paní trochu silové, která se k nám zachovala vstřícně a nakonec nám poskytla rozhovor na téma vazby pana Ilji Mazánka, protože ona je tím českým úředníkem na ambasádě, který nejvíce pomáhá, aby pan Mazánek byl propuštěn a hledá cesty, jak mu pomoci.
Komunikuje s úřady a je na ní vidět, že jí to osobně tíží ta situace, která je a měla tedy chuť s námi o tom případu pohovořit.
Ale a to je vlastně to nejdůležitější, nemohla a nechtěla mluvit o všem, protože ta situace je teď opravdu naprosto čerstvá.
V tento moment, v tuto chvíli, když se tady spolu bavíme.
Úřady v ČR a Senegalu mezi sebou vyjednávají, vyjednávají ministři, jsou do toho zapojení politici EU, vyjednávají diplomaté, jsou tam právníci.
Tedy ta situace je taková, že oni dělají krůček po krůčku všechno pro to, aby pana Mazánka z toho afrického vězení dostali zpět do ČR.
A pochopitelně se bojí, že reportáž, která vzniká a kterou nemají pod kontrolou, tak tam může způsobit neplechu v tom smyslu, že by se mohl například někdo ze Senegalu urazit kvůli tomu, že tam někdo něco řekne nehezkého nebo dokonce kritického, něco, co senegalské strana bude vnímat negativně, a proto by se mohla ta jednání zablokovat.
Tedy ta obava je přirozená.
Z tohoto důvodu ale nemůžu říct, že by vůči nám byla ambasáda, alespoň v podání tedy konzuláty, ne vstřícná nebo dokonce negativní.
To ne.
S vědomím toho, že v případě Senegalu a jak to popisuješ, tak prostě jde o složité prostředí, o složitý kontext.
Tak proč vlastně Česko si vybralo právě tuto zemi, aby se tam odehrával český byznys?
Jak se tam dostalo?
Já bych asi neřekl nebo nepoužil definici nebo slovo Česko.
Řekl bych, že si tuto zemi vybrala firma Transaction a její zástupce pan Mazánek.
Vybral si tuto zemi, nebo tato firma?
Z jednoho důvodu.
Měli tam kontakty.
Ta země na rozdíl od studovaných trhů EU nebo západní Evropy, Austrálie, možná Japonska.Tam ta země je v rozkvětu ve smyslu tom, že je tam co zlepšovat.
Když to zjednodušíme, tedy pro podnikatele jsou tam velké podnikatelské příležitosti.
Za předpokladu ale, že se domluví se státem, protože ten, kdo tam platí, je stát.
V rámci toho komplexního projektu jsme byli povinni udělat přistávací dráhy.
Byli jsme propojení udělat parkoviště, drenážní systémy, protože je tam období dešťů.
Takže starat se o vodu, postavit terminál.
Ten projekt, který Vladimír Drábek, majitel té české společnosti, popisuje, tak je to podezřelé.
Nebo se možná vůbec nic zásadního nestalo.
Tak to já si neumím představit, že by firma, která je třeba extrémně profesionální, to vůbec nezpochybňuju, ale která se věnuje světlům, tak by v ČR získala projekt na to, aby budovala silnice, aby nebo ranveje, to jsou de facto silnice, aby budovala stavby, aby dělala všechno okolo toho je podle mého mínění v ČR nemyslitelné.
Podle mě by jí nestačily reference.
Neměla žádnou zkušenost.
Zkrátka získat miliardový projekt tohoto typu by v normální ekonomice asi nebylo úplně pravděpodobné.
Navíc pokud by měla mít šanci tady takový projekt získat, tak by bezesporu musela projít tendrem a výběrovým řízením.
To se asi v Senegalu úplně běžně nedělá nebo dělá.
Já nevím, jestli se to dělá běžně, to neumím říct, ale v tomto případě se to rozhodně nestalo.
Tedy v tomto případě se stalo to, že politické špičky Senegalu se dohodly se společností Transcend, která tady tento projekt přinesla, prezentovala, prosadila a začala realizovat.
V Česku bychom říkali, že to zadali z ruky absolutně.
V tomto případě ano.
Ale musíme si uvědomit jednu věc.
Senegal je zemí, která je opravdu malinko jinde, co se mechanismů a vývoje týče.
Byť je to země hrdá, to samozřejmě a je podstatné říci, že Senegal nemá dostatek peněz a transport přišel s tím, že ten projekt pro Senegal vyřeší na klíč, tedy včetně financování.
Neboli zajistí peníze, aby se to vůbec mohlo postavit a Senegal to bude splácet.
Umím si představit, že pro politiky takové země, jako je Senegal, která nemá peněz nazbyt, to bylo řešení velmi zajímavé, možná impozantní, ale úplně stejně si umím představit, že když jim někdo takové to know how a představí, tak ve standardní zemi by následně ta země připravila výběrové řízení, kde by poptával takovéto komplexní řešení včetně financování.
A možná by zajistili ještě jinou konkurenční nabídku, která by pro ně mohla být zajímavá.
Ale tady se to nestalo, což je dobře zase pro českou společnost, respektive pro ČR.
Nebo přesněji, bylo by to dobře, kdyby ten projekt zastínily komplikace, které přišly.
Co všechno se v Senegalu stalo?
Tak to popisuje tvoje reportáž.
Každý se na ni může podívat, i vysílání.
No ale výsledkem je to, že významný český diplomat sedí v Africe ve vazbě.
Ilju Mazánka drží senegalské úřady už třetí měsíc za zdmi tohoto vězení v centru Dakaru.Podařilo se ti zjistit něco o tom, jak taková africká dakarské věznice vlastně vypadá, jak je.
Tam jsou podmínky, a to i pro člověka, který teprv čeká na soud.
Je ve vazbě.
No rozhodně jsou to podmínky naprosto odlišné od věznic v ČR nebo třeba v severských zemích.
My víme o brutálním vrahovi Breivika, který má doživotí a přitom obývá v podstatě byt, který mu tamní úřady připravily, byť je tedy na samotce, ale žije, řekněme, v bavlnce.
Tady je to úplně naopak.
Senegal je horká země, to znamená, je tam v podstatě celoročně horko.
V té věznici musí být naprosto děsné klima, protože konkrétně v Dakaru, tam, kde je pan Mazánek držený, tak on je držený v centrální největší senegalské věznici.
Tak ta věznice, alespoň podle informací, co máme, tak má mít kapacitu zhruba patnáct set lidí a je tam pět tisíc lidí.
Jsou tam cely nebo spíše velké prostory, kde je těch lidí nashromážděných 400 až 500 a mají takový prostor pro sebe, že spí vsedě, nemůžou si lehnout.
Pan Mazánek má ale víc pixelů, kde má skoro 1 metr čtvereční.
Pro sebe jich je na celé více, než jaká je metráž té cely samotné.
Jo a jestli můžu pokračovat ještě co se týče podmínek v tom vězení, tak například v senegalské vězení úřady nezajišťují jídlo.
To je povinnost rodin, aby se o ty vězně postarali, což se děje nebo řeší tak, že se tam vozí velké takové mísy s jídlem.
A ti vězni to jídlo sdílí.
Jeden den přiveze Karel nebo rodina od Karla jídlo, zjednodušeně řečeno a nakrmí se tam dvacet vězňů, druhý zase od Honzy, třetí den od Štěpána.
Jo, zjednodušeně řečeno to znamená jídlo musí zajišťovat rodiny.
Co se týče hygieny, tak je to samozřejmě odpovídající tomu stavu, o kterém se bavíme.
Co se týče velikosti cel, opět se bavíme o tom, že je tam málo místa.
Co se týče toalet, tak víme, že se tam stojí řady na to, aby vůbec mohli ti zadržování lidé vykonávat svou denní potřebu atd.
Tedy jsou to podmínky asi neuvěřitelné, nebo neporovnatelné s Českou republikou nebo vůbec Evropou.Když jsi říkal ten jeden metr čtvereční a že je to nadstandard, tak to ještě bylo, tedy po intervenci ministerské rady Hany trochu silové.
Nám se podařilo pro pana Mazánka vyjednat dobré podmínky, takže má tzv.
VIP celu, kde jich je teda dvacet dva a asi dvacet jedna metrů čtverečních nic moc.
No a já, když jsem ještě mluvil o tom jídle, tak jenom takový dovětek.
Každého asi napadne jestliže rodina má povinnost postarat se o vězně a zajistit mu jídlo, jak se to děje v případě pana Mazánka.
On má rodinu tady v ČR, nikoliv tam.
Tak pomáhá ambasáda, pomáhá ambasáda, která se dělí o tuto starost s jedním ze zaměstnanců nebo spolupracovníků firmy Transcend přímo v Dakaru.A evidentně to musí být organizačně i finančně relativně náročné, protože jak už jsem říkal, není to o tom, že by panu Žákovi nosili v ešusu jídlo pro jednoho člověka a tam se musí krmit těch vězňů vícero, aby potom on měl nárok zase získat od těch ostatních spoluvězňů něco do úst.
Bylo vůbec ve hře, že by se třeba do té věznice dostal?
To není ve hře skoro ani v ČR.
Já jsem samozřejmě oslovil věznici, a tak jako ve všech jiných případech, ani v tomto případě nebyla žádná reakce.
Když jsme se na ambasádě ptali, zdali by byla šance dostat se za panem Vlasákem, tak se v podstatě smáli s tím, že i oni v pozici diplomatů v zásadě, když tam jdou, tak jsou prohlížení, musí odevzdat mobily, musí odevzdat veškerou techniku.
Tuším, že říkali, že nesmí mít ani tužku a papír apod.
To znamená, tam je ten režim v tomto ohledu přísný A nám stačilo jenom to, když jsme před věznicí samotnou vytáhli kameru, tak trvalo to asi minutu nebo dvě a už nás byla ozbrojená stráž, která nám okamžitě zakazovala cokoli natáčet.
Takže abychom mohli vůbec natočit záběry, tak jsme o pár dnů později z bezpečné vzdálenosti skrytě šli a natáčeli záběry věznice, což v ČR není nic nestandardního.
Tam to ale byla záležitost riskantní, protože nám místní říkali Neblázněte, když vás chytí, půjdete do vězení, oni vás prostě zavřou.
Já nevím, jestli by se to stalo.
Já věřím, nebo chci věřit, že nikoli, ale v takovém duchu tam natáčíte.
Přes všechny tyhle komplikace, tak se ti nakonec podařilo získat poměrně unikátní vzkaz od Ilji Mazánka.
Zdůraznit, že obvinění vznesená proti firmě na Mělníku Absurdní, nesmyslná a směšná firma.
Ani já a žádné senegalské zákony ani regule neporušili.
Naši právníci, když předali francouzské straně detailní a hluboký rozbor, vyvrací veškerá obvinění.
Jak si tento vzkaz získal?
No, my jsme museli vyjednávat.
Pan Mazánek, ať to řeknu úplně, jak to je se vším všudy, se rozhodl, že nám ten vzkaz pošle a pošle nám jej přes svého syna.
Tedy on má možnost nahlásit, že bude telefonovat lidem ze svého okolí.
Má na to jenom velmi krátký časový úsek, aby to mohl ten telefonát realizovat.
On v rámci toho telefonátu se se synem rozhodl nebo dohodl, že natočí vzkaz pro Reportéry ČT.
Jenže on ho natočil a syn ho nechtěl v nějakou dobu vydat, protože se naprosto srozumitelně a lidsky obávají o to, jak už jsem říkal, že by se mohly senegalské úřady naštvat a mohly by, řekněme reprodukovat tuto aktivitu pana Mazánka jako něco, co vadí nebo co jim vadí a na základě toho by se mohly narušit jednání o jeho propuštění.
To znamená, pro ně je samozřejmě důležité a podstatné to, aby se pan Mazánek dostal ze senegalské uvěznění zpět do ČR.
Nakonec se ale rozhodl i ten jeho vlastní syn, že tuto nahrávku uvolní.
Ona je skutečně stručná, není dlouhá a v zásadě my jsme vybrali jenom ty části, které jsou pro nás jakoby podstatné.
Pan Mazánek v té nahrávce mimo jiné říká Ale to není v té reportáži, že firma má zájem pokračovat v té zakázce a že by to rádi chtěli dobudovat a že věří, že to je jenom nedorozumění a tak dále.
To je všechno relevantní, ale ne pro tuto reportáž.
Tato reportáž řeší to, že je někdo z něčeho obvinil, že někdo někde někoho drží.
Je to shodou okolností český občan a snažíme se vysvětlit, co se tam mělo nebo nemělo stát a jak ta situace tento moment vypadá?
Jak se vůbec Ilja Mazánek do té vazby dostal?
No, to je trošku bizarní situace.
Nebo bizarní?
On totiž udělal krok, který nebyl úplně diplomatický, když jsme zmiňovali tu jeho diplomatickou kariéru.
Přesně tak.
A toto je asi nejdůležitější věc i v rámci komunikace o tom případu.
Protože když se bavíte s lidmi okolo, tak mnohdy cítíte nebo uvidíte náznaky a pochopíte, co jim nejvíc vadí.
Ale já budu teď upřímný a řeknu to, jak to je.
Jim vadí, nebo mají obavy z toho, že když se řekne, že pan Mazánek utíkal, tak mu to jakoby v té situaci nepomůže a utíkal.
Když jsem řekl, že budu mluvit upřímně, tak to řeknu za sebe.
Za mě ano.
Samozřejmě, že utíkal.
A nejenom za mě.
Ono to vlastně dává logiku, že se rozhodl prostě odjet pryč, protože věděl, že ta situace začíná být vážná.
A zřejmě měl i doporučení v tom smyslu Prosímtě, neser tu na zadku.
Zvedni se od té země a nechej to řešit.
Právníky.
Právníky nikdo do vězení nepošle.
Právníci jsou od toho, aby takovéto situace řešili.
Jenomže on, když se takto rozhodl, tak se rozhodl v momentě, kdy měl zajištěný pas.
Když vám někdo zajistí pas, tak vám dává jasně najevo, že nechce, abyste z té země odjel.
Pravděpodobně mu to bylo i řečeno a on se přesto rozhodl, že odjede.
Tak logicky pro ty úřady to vypadá, jak říkáte.
No jasně, utíká, chce zmizet.
A v tento moment, když ses teda, pane mazáků, rozhodl, že utečeš, tak my si tě chytneme a dáme si tě pod zámek.
Kdyby neutíkal, je docela dobře možné, že by byl na svobodě, že by byl vyšetřován způsobem takovým, že by chodil na výslechy, ale mohl by bydlet v hotelu, mohl by se volně pohybovat po Senegalu nebo minimálně po Dakaru.Nebyl by omezen takto extrémně, jak je omezen teď.
Jenže to je kdyby.
Možná, že taky by to neplatilo a možná, že by skončil ve vazbě Tak jako tak, to nikdo nemůžeme vědět.
On se prostě rozhodl, že uteče, nebo respektive, že odjede ze země, jak říká majitel transportu, že bude dál k dispozici, ale z bezpečné vzdálenosti.
Tento pokus se mu nezdařil, což vedlo vlastně k tomu, že už je třetí měsíc za mřížemi.
A co bude dál?
Co bude dál?
Firma Transport se odvolala proti tomu obvinění a pakliže by uspěla, tak je logické, že úřady nemůžou nikoho držet ve vazbě.
Tedy pokud by uspěla, byl by propuštěn i pan Mazánek.
Problém je v tom, že to odvolání bude řešit soud a soud má měsíce až 6 měsíců na to, aby se tím odvoláním vůbec zabýval.
Pokud bychom tedy to vzali tak, že někdy v prosinci se firma odvolala, tak by pan Mazánek mohl být propuštěn, pakliže by soud uznal ty argumenty transportu propuštěn třeba v květnu v červnu, což je dlouhá doba.
Jenže jak už jsme se bavili, pan Mazánek je bývalý diplomat.
Zároveň ten projekt byl výkladní skříní české diplomacie.
Je to obrovská byznysovou záležitost, ve které sehrávají roli i politici.
Ministerstvo zahraničních věcí o tomto projektu celou dobu jako veřejnost informovalo a v tento moment se tedy aktivovaly veškeré státní, řekněme síly, které jsou schopné vyjednávat o tom, aby to vyšetřování nevedlo k takto fatálním závěrům ve smyslu, že by někdo někoho zavřel v senegalské vězení.
Tuto středu mimo jiné pojede do Senegalu ministr dopravy pan Kupka, který podle našich informací veze Senegal cům nebo poveze Senegal cům, nabídku možné další spolupráce, zřejmě i jiných byznysu.
O tom nikdo mluvit nahlas nechce a jednoduše bude vyjednávat o tom, abychom tuto záležitost se Senegalu vyřešili způsobem takovým, že zřejmě došlo k nedorozumění a že se zřejmě nikdo ničeho nedopustil a bylo by zbytečné, abychom se takto navzájem omezovali.
Děkuji obecně všem za velkou morální podporu, sympatie.
Velice si toho vážím.
Děkuji a budu se moc těšit České republice.
Držte mi palce.
To byl Dalibor Bártek a dost těžko uvěřitelný příběh českého podnikatele v africké zemi, toho času ve vězení.
Dalibor Díky.
Rádo se stalo a těším se na slyšenou.
Reportáž z exkluzivní cesty Dalibora Bárka do Senegalu najdete, stejně jako všechny ostatní v i vysílání ČT.
Jsme reportéři ČT v pondělí večer na jedničce, v úterý odpoledne v oblíbených podcast nových aplikacích Já jsem Zuzana Černá.
Díky, že nás sledujete a posloucháte.