Subscribe
Share
Share
Embed
Podcast, který mění váš život ve 4 důležitých oblastech vašeho života. Bez rovnováhy v těchto oblastech se ztrácí dobrý pocit a život nemá dostatek šťávy. Jmenuji se Aleš Kalina a jsem autorem patentované metody Emoční rovnice. Propaguji myšlenku Dobrý pocit pro každého. Vydal jsem dvě knihy Emoční rovnice a Partnerský manuál, kterých se prodalo skoro 50.000 výtisků. Před 13 lety jsem založil školu koučů Emočních rovnic.
Tak já vás zdravím.
4 věci, které partnerovi nikdy nedávejte.
O tom bude dnešní pořad, o
tom si dnes budem povídat.
Které jsou to 4 takové ty nejdůležitější
věci, které nikomu nikdy nemůžeme dát.
Poněvadž, co si myslíte, že je ta
nejdůležitější a nejpodstatnější
věc, kterou tady na světě máme?
No, jsme to jenom my sami.
Já sám a ty seš pro sebe
to nejdůležitější, co
tady na světě máme, že jo?
Poněvadž když já ztrácím sám sebe,
tak k čemu potom jsem tady na světě
užitečnej a když sám pro sebe nemám žádnou
hodnotu a jsem náčelník holej zadek,
tak copak ve finále chci někomu dávat.
Čili to, že existuju a že mám svoji
vlastní sílu a že mám chuť do života,
A že mám nějaké finance, nějakou firmu,
nějakou práci, nějaké nadšení, nějakou
vášeň, nějakou vlastní hodnotu, kterou
mám, tak to je vlastně to největší, co
já tady jako ve svém životě vůbec mám.
Nás totiž to učili obráceně a z toho
já se z toho musím sám dostávat i
bych řekl několik roků, poněvadž možná
desítek let, že nám vždycky říkali,
miluj bližního svého jako sám sebe.
A vlastně to je jako biblický text
a přitom jako z toho častokrát
vyvíralo to, že já musím všechny
Ostatní mít rád na prvním místě
a teprve pak mám myslet na sebe.
A když jsem začínal víc myslet na sebe,
tak bylo dáváno najevo, že jsem vlastně
sobec a že bych takovej bejt neměl.
Ale já jsem během toho svýho života
zjistil, a to víte, už člověk má taky
něco odžito, což je dobrý, že ve 20
letech máte kulovou statistiku, ale
když už je vám víc, Tak máte statistiku
úplně jasnou, takže jasně víte, že
když udělám toto, tak se stane toto.
A když udělám tamto,
tak se stane zase tamto.
A to je skvělá věc, takže nikdo už
vlastně jako by mě nemůže opít rohlíkem,
poněvadž vím přesně, že když se udělá
toto, tak se jednoduše stane toto.
Takže myslet na sebe a bejt sám
pro sebe tím nejdůležitějším,
nejpodstatnějším, nejskvělejším,
nejúžasnějším je vlastně to největší,
co tady na tom světě vlastně můžu mít.
Poněvadž když sám sebe ztratím a
když se sám nebudu cítit dobře,
tak k čemu to vlastně celý je.
Když sám za sebe budu ruina a troska,
který se nechce žít, poněvadž nemá
tamto, tamto, tamto, no tak vlastně
to pak pozbývá všechno smyslu, že?
A nebo že kolem druhých tak skáču,
že pak ve finále zapomenu na sebe.
A že tolik druhým dělám dobře.
Že pak ve finále nemám
žádnou energii pro sebe.
Ale potom, z čeho se vlastně naše
tělo má uzdravovat a léčit a čistit,
když veškeru energii vyplácám někam,
aby ty druhý teda byli spokojení.
Ale když se na to podívám obráceně a
nejdřív sám sobě dodám hodně energie a
sám sobě dodám hodně síly, že jo, sám
sobě udělám extrémně dobře, No tak pak
ten můj pramen naplněnej můžu rozlejvat
tu vodu i k těm ostatním lidem, jak
patrce, jak dětem, protože jsem sám
nasycem, sám nejsem ten trout někde se
shlej a pramen suchej, který se nutí,
že jo, aby těm druhým ještě něco dal.
Takže ty čtyři věci, Které partnerovi
nikdy není dobré dávat, ať se děje
cokoliv, vám za chvilku řeknu, myslím,
že mi to stálo docela dost snahy a
dost polesti v životě a dost různých
neúspěšných pokusů a že dneska už
vím přesně, že tyto čtyři věci,
Který vždycky musí zůstat v mojí
vlastní moci a ve vaší vlastní moci.
Oněvač, když je totiž blbě rozdáme,
tak se nám velice lehce může stát,
což mně se mnohokrát stalo, že když
sám sebe jako považuji za dobrýho
chlápka, no nikomu bych záměrně
neublížil, ani nemám chuť nikomu
nikde nějak vážně záměrně ubližovat.
A přitom ale jasně už dneska vím,
že se nemůžu rozdat ze všeho.
A že je potřeba být velice
opatrnej na to, co kam dávám.
A že je potřeba si velice intenzívně
chránit to, co by potom ve finále
mohlo zničit ty moje čtyři kvadranty.
Čtyři kvadranty už ode mě jistě znáte,
práce, peníze, zdraví a vztahy a v těchto
čtyřech kvadrantech hodnotíme na stupnici
0,10, kde 0 je nejhorší, je desítka
nejlepší a chceme se v nich neustále...
A za všech okolností a pořád cítit dobře.
A k tomu je potřeba si ty čtyři věci
nechávat zásadně, ale úplně jenom pro
sebe, poněvadž pak najednou zjistíte,
že druzí nad vámi mohou získat moc.
Že druzí se mohou snažit vás zotročit,
zmanipulovat, nebo si je přepravit.
Vás jako využít ke vlastnímu záměru a
to je úplně jedno, jestli to je v práci,
jestli tam je nějakej šéf, který vás
využívá, nebo kolega, kolegyně, který vás
využívají, nebo je to v rodině, kde vás
partner může využívat a děti vás můžou
vysávat a prarodiče vás můžou využívat,
že jo, nebo to bude v kvadrantu pár.
Peněz, kde zbytečně můžeme úplně zbytečně
a to se děje tak často vydávat peníze
svým dětem a pučovat jim úplně zbytečně
a ve finále to naše zdraví potom může
akorát tak chřadnout, poněvadž jsme
pro všechny, ale zapomínáme na sebe.
Jenom tu ruku jenom tu jednoduchou
ruku na srdce když si řekneme no
dobře, tak kdyby bylo úplně čistě
pomym Kdybych si mohl dělat, co já
chci a nemusel jsem koukat napravo
ani nalevo, jak by můj svět vypadal?
Jak by vypadalo to, co bych chtěl žít?
A jestli ta otázka zní, ale počkej, to
zdaleka takhle nemůže být, jak nemůže být?
A já jsem tuhle vyprávěl, mě paní na
koučinku, jako nadšená matka pro letářka,
abych to asi tak řekl, že všechno
pro děti a pořád všechno kolem dětí.
A já jí povídám, no ale co když umřeš?
Teď nikomu není dáno,
aby tady byl na věky.
No ty děti a pořád ty děti
a oni bez země a já musím.
No dobře, já myslím, že když
tady nebudeš, tě oni to nedají?
Že nebudou schopni žít?
Budou.
Jasně, že budou.
A my často ze sebe děláme nepostranatelný
bytosti, bez kterých by svět ani
jako neudělal jeden krůček, ale
tady je sedm miliard lidí a pořád
to někam dělá nějaký krůčky.
A to, že já tady nebudu a že já prostě
odejdu, to přece vůbec nic neznamená.
Poněvadž, jak se neustále ukazuje,
tak jsme jenom zrnko písku na
pláži velkého oceánu a že vlastně
ten náš život je v podstatě jako
velice, velice malinká věc, která...
Tady na planetě Země, tak
malilinko, malilinko hoří.
Čili já, když se nebudu starat sám
o sebe a nebudu sám pro sebe tím
nejpodstatnějším a nejdůležitějším,
co tady je, a nebudu mít ve své hlavě
takové ty záchrané mechanizmy, abych
se nikomu zbytečně nevydával, no tak
pak je úplně jasný, že velmi rychle.
A velice rychle můžu skončit v
tašce někoho jinýho a ve finále
přijít o sebe, vyrobit si metráky
starostí a přitom ale úplně zbytečně.
Takže čtyři věci, které prosím
vás nikdy ani tomu nejlepšímu
partnerovi nikdy nedávejte.
Takže ta první věc, nedávejte prosím
vás nikdy nikomu moc nad vámi.
Moc nade mnou nemůže
nikdo jiný mít než já sám.
Stejně tak moc nad tebou nemůže
nikdo jiný mít než ty sám.
Ale jak nade mnou může mít někdo moc?
Říká se tomu manipulativní techniky.
My se někdy necháme tím druhým člověkem...
Tak zotročit a tak zmanipulovat,
že ve finále jsme se vydali někomu
jinému a zapomínáme na sebe.
Zapomínáme na svoji podstatu,
zapomínáme na svoje dětství,
zapomínáme na svoji dětskost,
zapomínáme na to, co skutečně chceme.
A středobodem toho našeho života
se vlastně stává druhý člověk.
Čímž jsme mu vlastně nad sebou dali moc.
Řekli jsme, jo, já tady jsem, tak si
klidně se mnou dělej, co chceš, já to
nějakým způsobem vydržím, já budu vařit.
To je, kolikrát jste slyšeli, že
jeden druhýmu, že holka pere klukovi
a vaří mu ho nakupuje, milost pán
přijde domů, sedne si do křesla,
holka kolem něj skáče, lidi zlatý.
Přece nemůže nikdo mít nade mnou moc, tak,
Ať si pere sám, milost pána, ať se střídá
vaření, ať se děti střídají, tak když
může přijít z práce domů a my se kolikrát
jako vydáme tomu druhýmu, vydáme všechno,
co máme a úplně zapomeneme na sebe.
Ale to nepatří do našeho života.
To je velká škoda.
A já vím, že možná namítnete děti,
povinnosti, támhle to, támhle to.
Ale víte, co mě vždycky v tom pomáhalo?
Že jsem si uvědomil, že
tady zejtra nemusím bejt.
A že mě nikdo nikdy nezaručí,
že tady zejtra budu.
A že nikdo nikdy nemůže zaručit, že to,
co dělám, že budu schopný dělat se zejtra.
A že všechno je tady na pořád.
Není, poněvadž za dvěstě let
si naši pravnuci, prapravnuci
nespomenou ani naše křesní jméno.
Tak kam se cpem, kam se honíme,
kam letíme, teď to stejně je pořád
všecko jenom honba za větrem.
To nejlepší, co tady máme,
na prvním místě jsem já sám.
Na druhým místě je můj partner.
Na třetím místě jsou děti a na
čtvrtým místě je všechno ostatní.
Když sám pro sebe nebudu mít žádnou cenu,
když sám pro sebe nebudu mít na sebe čas
a když se všechno bude točit jenom kolem
druhých, tak jsem ztratil sám sebe a dal
jsem veškerou moc nad sebou někomu jinému.
Čili to je první bod.
Druhý důležitý bod, který do této
sekvence patří a kterou fakticky napsal
akorát život, je nikdy, prosím vás,
nedávejte nikomu podíl ve svý firmě,
kterou vlastníte, na které záleží vaše
živobytí, nedávejte svýmu partnerovi
podíl ve své firmě tak, Aby vás to
mohlo jakýmkoliv způsobem zrujnovat.
Žádná láska nebeská,
prosím vás, neexistuje.
To jsou výmysly, já už ani nevím koho,
že to je všecko prostě úžasný a že
to je skvělý, no možná na začátku jo,
ale víme, jak to někdy může dopadnout.
My nemůžeme za nikoho dát ruku do ohně.
A taky, stejně tak, pokud podnikáme
a to podnikání a tok peněz je pilířem
našeho života, čili je to kvadrant
peněz, tak není možný, aby náš partner
byl třeba 50% vlastníkem naší firmy.
Jo, možná třetí firmy jo,
ale první firmy nikdy.
Veškerý trumfy musí vždy být
v mojí vlastní ruce, protože
vy nikdy nevíte, co se stane.
A i kdyby ten druhej byl svatý, což
samozřejmě není, může někde někoho potkat,
zblbne úplně až do červená a najednou máte
vlastně ve firmě někoho, kdo vám to může
začít pěkně komplikovat a dokonce vám může
začít vyhrožovat, že vám tu firmu ukradne
a obrátí zhruba nohama a sebere vám
licence a všechno vám prodá pod nohama.
A co vy?
Váš to peněz, váš kvadrant peněz, že?
Kam s tím vlastně jako půjdete,
když najednou vaše milovaná osoba
se zbláznila o někoho jiného a nikdy
neříkejte, že se to nemůže stát.
Nikdy neříkejte, že se máme tak
strašně rádi, že se to nikdy nestane.
No, nebudete ani první, ani poslední.
Čili nedávejte nikdy své milované osobě.
Aspoň rovnocenný podíl, můžete dát něco
malinkýho, aby veškerý trumfy byly ve
vaší ruce, ale moje doporučení je, ať
první firma patří vám, kde máte všechny
trumfy ve svých vlastních rukách, druhá
firma ať patří vám, kde máte trumfy ve
svých rukách a teprve třetí firmu se
můžete s děkým trošičku podělit, protože
když něco přijde, Když se cokoliv sesype
a cokoliv bude nepříjemný, tak pořád
víte, že přežijete, že váš kvadrant
peněz zůstává nedotknutelný a stabilní.
Další třetí bod je, nikdy svému
blízkému člověku, svému partnerovi
nedávejte vládu nad svými emocemi.
Co to teda vlastně znamená, nedávat
nikomu vládu nad svými emocemi?
No, aby ten druhý člověk nemohl ovládat
to, jak se ve svém životě já cítím.
Jasně, druhá osoba bude
vždycky druhá osoba.
Vyrůstala někde s rogičema, kterými
jsme nemohli ovlivnit, má svoji
zábavu, svoje řečičky, svoje vtípky,
svoje silná místa, slabý místa.
Ale víme dobře, že když máme někoho
rádi, tak se v hlavě mění tzv.
parametr nastavení a že se
uplatňují a vyndavají z hlavy
jiné podvědomé rovnice a vzorce.
To je můj vynález emoční rovnice.
To už, kdo sledujete můj kanál, tak
to víte, že emoční vzorce v hlavě
nastavují a ovládají naší mysl,
takže my se podle toho chováme.
A děláme podle toho různé závěry, máme z
toho emoční bolesti, máme z toho nadšení,
vášeň, to všechno uručují programy,
které nosíme ve své vlastní hlavě.
No a teď tam dojednou vletí přitnělakej
chlap, nějaká holka, najednou my se z toho
poblázníme, najednou se nám to všechno
zdá, že jsme v patnáctém nebi, najednou
si myslíme, že nikdo lepší neexistuje
a ejhle, ten člověk začne ovládat.
Naše emoce.
Začne působit a ovládat to, jak se cítíme.
Něco poví a my se cítíme dobře.
Něco poví a my se necítíme dobře.
Něco neudělá a my máme potřebu,
abychom se znova začali cítit
dobře, aby něco udělali.
Kolikrát jsme to slyšeli.
Partnerská hátka, no kdyby si ty udělal
tohle, že jo, tak já se budu mít dobře.
Kolikrát já jsem to na koučinku v
těch partnerských různých terapiích.
Za slech, no kdyby ten mamlas doma dělal
tohle, tak já jsem šťastnej, kdyby on
dělal tohle, a chlapi, kdyby ona aspoň
lidi zlatý udělala tohle, tak já se budu
mít dobře, všímáte si, moje emoce a pocity
jsou závislé na chování někoho jinýho, no
ale to je nesmysl, to nemůže takhle být,
moje emoce musí být Ve mně, chráněný mnou.
Já sám musím mít v moci to, jak se cítím.
A ne, že moje emoce a můj emoční stav,
vlastně jako závislej na někom jiným.
No to není možný.
Prostě to není možný.
Já sám...
Musím být odpovědný za svoje
pocity a nemůžu nikoho jiného
vinit za to, jak se cítím.
A to je další veliký můj vynález, který
vlastně říká, že se neděje nic náhodně.
A to, co se nám děje, je pouze,
já to řeknu pomalu, je pouze
odrazem toho, co se nám někdy dělo,
akorát si už nepamatujeme kdy.
Takže někdo na nás někdy
věctví byl ošklivý, něco nám
nedali nebo nás nepochválili.
Nám v hlavě z toho vznikly emoční zápisy.
No a my samozřejmě potom, že jo, máme
potřebu Se těmto různým situacím ať už
vyhýbat, nebo když je budeme prožívat,
tak v nich budeme prožívat podobné věci,
jako jsme kdysi tenkrát prožívali doma.
Čili, že realita v podstatě jenom
odráží to, co prožíváme ve svém
životě, pouze jako odráží to, co
jsme už někdy v životě prožili.
Nejsou nikde žádné náhody.
Když se nám něco dělo v dětství, tak se
nám podobné věci budou dít i v dospělosti.
Emoční rovnice.
Mrkněte na moji knížku Emoční rovnice.
Dobrá věc.
No a tudíž, když toto vím, jaký jsem
měl dětství, jak se ke mně chovala mámka
s taťkou, že můžu být bolavá osoba,
že můžu mít spousta zranění, což já
jsem samozřejmě měl, co se týkalo...
Holek, tak ty ve mě zraňovalo takových
ženských, si to prostě těžko asi dokážete
představit, ale já dneska mám 11,5 tisíce
emočních rovnic venku, takže vlastně bych
řekl, že jsem hodně a hodně vyzdravěnej,
ale Jak mě to dokázalo zraňovat, nějaký
řeči, že jo, prostě nepříjemný výčitky
nebo pronajímatelky, když jsme pronajímali
nemovitosti firmní, tak židi zlatý,
co si to jako dokázali vymyslet a já
jsem vůči tomu byl úplně bezbranej,
no poněvadž mi to zase jenom odráželo
věci, které jsem kdysi prožíval doma.
Jasně, že všichni máme tendenci říkat, no
jo, kdyby bývalo a kdyby on a kdyby ona
a kdyby tohleto a tadyto a jako nechce
se nám přebírat odpovědnost za naše
vlastní pocity a naše vlastní životy.
Jakoby se záměrně uvrháme do náruče
někoho jinýho a řekneme si, jo, tak si
s těma mýma emocema dělej, co chceš.
Ale toto právě je jedna z těch čtyřech
věcí, kterou prosím vás nedávejte
moc nad svými emocemi nikomu.
My jsme zase opět jedinečné bytosti
a tyto věci, tu naši emoční intimitu
si potřebujeme nechávat pro sebe,
protože nemůžeme nikdy ručit za nikoho.
My nevíme, co ten druhej člověk, co s ním
bude za rok, za dva, za tři, za čtyři.
On je taky svobodná bytost a může
si dělat, co chce a my to nemáme
ve svý moci a nemůžeme ho ani
jakýmkoliv způsobem zotročovat.
Chtít, aby ty druhý dělali to,
co my chceme, je holí šílenství.
Oni jsou svobodný bytosti
a není možný, aby...
Naše pocity ve čtyřech oblastech, vlastně
naší práce, peněz, zdraví a vztahů,
byly závislí na tom, jak se druhej
vyspí, jak druhej má náladu, jestli
druhej chce s náma bejt nebo nechce
s náma bejt, co vlastně ten druhej
chce, tak přece já ho nemůžu podmanit
k tomu, aby dělal to, co já chci, že?
Tak a ten čtvrtý, poslední
bod, který bychom neměli ani
tomu nejbližšímu člověkovi dát,
je moc nad našimi financemi.
Moc nad našimi financemi.
Finance je jeden z důležitých kvadrantů
a když nám peníze dojdou, když někdo
nám je nevyděláme nebo proděláme,
tak se ztrácí krev našeho života.
Samozřejmě krev Bezdomovců přibývá,
krachů přibývá, rozpadlých vztahů přibývá,
že jo, pořád slyšíme, že rozvodovost
stoupá a že kdo ví jako co všechno.
A žijeme v ekonomickým světě, aspoň teda
tady v těch končinách, kde jsme, kde
jsou finance důležitou věcí pro život.
A když nám dochází, Nebo nám je
někdo veme, nebo nám je dokonce někdo
ukradne, a nebo je někdo nás uprosí,
aby jsme mu pořád pučovali, tak to
taky může stát hodně našeho vlastního
života a našich vlastních starostí.
Čili opět, vždycky je dobrý mít svůj
vlastní účet, svoje vlastní finance,
a to platí i pro různé vztahy,
partnery, žádný společný účty, které
jsou vlastní, Mít to hezky všechno
rozdělené a být pořád nezávislá bytost.
Já vím, že se na mě možná
některých budete zlobit.
Klidně je to možný, ale mně praxe
ukazuje, že vždycky je dobrý, když
má každej svý a pak se to jenom
podle nějakých pravidel přelévá.
To dělá rodina a mně se líbí rodina jako
firma, že to není, že jeden vydělává
a druhej nedělá nic, těch když holka
je doma s dětma, tak vlastně vychovává
ale děti toho svýho chlapa, čili on
v podstatě by jí měl platit za to, že
se mu stará o svoje děti, pokud se o
ně nebude starat stejně tak, A jako
se stará ona, tak jasně, můžou se
střídat, ona taky může chodit do práce.
Spousta holek by to uvítalo, kdyby
nemuseli pořád bejt doma, protože
pak říkají, že z toho zblbli a
že přestávají mluvit a jediný
jejich slovo je mlíko a plíny.
No, čili nedávat ani tomu nejbližšímu
člověku moc nad svým kvadrantem peněz,
protože pohoda našeho života se zakládá
na našich čtyřech oblastech, že jo,
práce, peníze, zdraví, vztahy a my
chceme mít pohodu ve čtyřech oblastech,
v oblasti naší práce, peněz, zdraví a
vztahů se chceme na stupnici 0 a 10 cítit
neustále dobře, viď, neustále dobře,
no ale jestli, že mi kvadrant financí
bude krvácet, A pořád budu mít strach,
jak to všechno zaplatím a neustále budu
mít strach, jak to všechno udělám, no
tak je jasný, že se nebudu cítit dobře.
A ještě pokud někdo si bude dělat nárok
na ty moje peníze a když někdo jako bude
mi říkat, no ale ty mi musíš dát tohle
a ty mi musíš dát tohle a ty mi musíš
dát tohle, To mělo být všecko hezky,
pěkně, na začátku řečeno, jak se co bude
dělat, když dojde k partnerské krizi.
A ne, že potom lidi vlítnou do vztahu,
nemají vůbec pořešený kvadrant peněz,
vůbec nemají vyřešeno, jak to budou
dělat, když ten druhej zblbne a někdy
se zamiluje, odejde a přivede si tam
dalších 20 děnských, holka poblbne a
najde si nějakého dvoumetrovýho boxera.
No jasná, toto musí být v pořádku.
Kvadrant peněz je krev života, peníze
jsou krev života a pokud budeme chtít žít
tady, musíme nad nimi mít absolutní vládu.
Pro to, ať už máte jakýkoliv vztahy a
milujete kohokoliv, tak je dobrý mít
každý svůj účet a pak si samozřejmě
můžete vytvořit jeden společnej, kam
každý pošle měsíčně 10, 15, 20, jednokolik
a z toho se potom platí nájmí jídla,
kdo ví co, ale pořád oba sedíte na svým
a nikdy to, já vůbec nevím, jaký mám
lastový mysl, společný mění manželů, to
je mi úplně jako, odkaď tohle to jako
pramení, pravděpodobně nějaký církevní
přežitek, když dva se vemou a najednou
prostě Že jo, ta holka leží doma, nic
nedělá, kluk maká a vydělá, prostě udělá
díru do světa a ta holka potom přijde,
že jo, a začne říkat, no to je moje.
Ona nehalá prstem a to samozřejmě platí
obráceně, abyste se na mě nezlobili.
Ten druhý leží celou dobu, ten jeden maká,
podaří se mu a teď nejenom ten jeden začne
dělat nárok na to, co vůbec nevytvořil.
To je holí šílenství.
Nikdy se nenechte zblbnout jakoukoliv
láskou, jakoukoliv nákloností,
jakoukoliv sexuální vášní, poněvadž
jsme jenom lidi a nikdy nevíme, jak
se ten druhej člověk vyvrbí, co z
něj vyroste, jaký bude, nevíme to.
Nevíme.
To není v naší moci, poněvadž
jsme ho nevychovali a neznáme
jeho rodový nastavení, co se
tam dělo šest pokolení zpátky.
Nevíme to.
Takže to jsou ty čtyři oblasti, na
které si prosím vás dávejte pozor.
Jsou vytesaný životem, vyrostlý ze
všech mojich koučinkových setkání,
spáry, kde jsem měl tu čest s nimi
pracovat, kde jsem jasně viděl ty
různý partnerský chyby, které se
staly a co všechno se tam jako dělo.
A když si v těchto čtyřech oblastech
budete dělat nárok a budete si je
hlídat, aby byly vaše, Tak potom, ať
dojde k jakýkoliv krizi, tak máte jasně
stanoveno, máte jasně řečeno, máte v
sobě pořádek, že ten druhej, i když mu
dáte plnou svobodu, tak to nebude lidi
zlatý, jak budeme řešit tohle, jak budeme
řešit tohle a jak budeme řešit tohle.
No a finále pak z toho může být trápení
na několik let, protože vždycky při tom
rozchodu nebo rozvodu je někdo ublíženej.
A může vám chtít zatápět a může vám to
chyt komplikovat a může chtít celý proces
protahovat, aby vám ještě víc zatopil.
Hele já jsem toho už slyšel i zažil
docela dost a vůbec to nechápu, jak je
možný, že lidi, kteří jsou schopní se
na mě smát nebo na vás smát, že se z
nich dokážou stát necitlivý potvory.
Který ztratí veškerou soudnost a
tváří se, jako by vás nikdy neznali.
To se prostě děje.
A na začátku, ale je všecko hezký,
cukrlátka, všecko z píva, sladějšův,
tudecký med, všechno je úplně
nádherný, ale přitom, že jo, ty
konce můžou být docela jako drsný.
A proto tyto čtyři věci, když si je budete
hezky hlídat a budete si je držet, aby
nikdo neměl moc nad vaším životem, nad
vaší firmou, nad vašima penězma, nad
vašima emocema, konečně tady ty čtyři
věci prostě se naučíte nikomu nedávat.
Tak se vám určitě bude
v tom životě žít líp.
Poněvadž stejně tady toho,
jako na tom světě, moc nemáme.
Ty naše těla jsou chatrný, jsme
tady chvilku, čas se odkrucuje
tak strašně rychle, že si to ani
častokrát nedokážeme uvědomit.
A hlídat si to, co je
naše, předně dobrý pocit.
Cítit se dobře.
Chránit svoje pocity, emoce
před vlivem druhých lidí, kteří
by možná nás chtěli vysát.
Přes emoční upírství,
že jo, vysát nás pěkně.
No a dávat někomu podíly ve firmách, aby
když náhodou, tak nás potom bude válcovat,
pranířovat, vysávat z nás naše peníze,
naše licence, naše umy, naše krásy.
To samozřejmě nechceme, že jo,
poněvadž se to potom stejně promítá.
Do našich těl, do našeho zdraví, do naší
nálady, pak to člověk musí řešit, musí
jako lítat po právnicích a po soudech a
vymýšlet neskutečně množství zbytečných
blbovin, poněvadž jsme se jako pro nějakou
možná přeleštěnou lásku My nemůžeme
nikdy od nikoho očekávat lásku na věky.
My nikdy nevíme, co se tomu člověku
stane a nikdy ani nevíme, kam zapadne
a kdy nás vymění a kdy bude nevěrnej.
To není v naší moci a jasně, že víme,
že se předchozí pokolení snažili,
aby přes různá církevní nastavení
omezili tady tuto lidskou Lidskou
půdovost, ale dneska je všechno možný.
Dneska můžete trávit čas s
chlap s chlapem, holka s holkou,
se psem, s tygrem, s koněm,
dneska můžete být s kým chcete.
A není vůbec možný, že tady v tom
jako volnomyšlenkářském světě se
nestane, že ten váš super úžasný
skvělý partner se zakouká někde jinde
a přijde a řekne, jako děkuju, Ale
já prostě potřebuju teď jít jinam.
A hlavně s jiným, nebo s jinou.
A není to v naší moci.
Takže prosím vás, chraňte si svůj vlastní
život, to je to jediné dobré, co tady
máme, ať zbytečně neupadneme do problému,
který díky tomu, že jsme upadli v jakousi
svatou lásku, která se nikdy nerozpadne.
Se nám vlastně rozpadá to nejpodstatnější,
co máme a to je krása života.
To je koukat se s čistou myslí na slunce,
na nebe a říkat si, hele, má to smysl,
ten život je fajn, vyplatí se mi to žít,
je to skvělý a já ani nic jiného nechci.
Ať ty problémy to jsou jak blechy někde
po těle, to je jak svrap, to je prostě
jak pocit v nějaký krku nepříjemnej, to je
prostě jako problémy, jsou nechutné věci.
Některým můžeme zakopat pod postel, ale
pokud se dotýká našich pocitů a emocí,
našich peněz, naší firmy, naší existence,
tak se to nedá jen tak zakopat pod postel.
To je jak bolavej zůb.
A jak bolavej zub.
Prostě to na to nemůžete zapomenout.
Bolavej zub není možný zakopat pod postel.
Tak, tolik pro dnešek.
Dějte se krásně.
Těším se na vás opět u dalšího pořadu.
A chraníte sami sebe, jo?
Tak jo, zatím.
Ahoj.