Subscribe
Share
Share
Embed
Podcast, který mění váš život ve 4 důležitých oblastech vašeho života. Bez rovnováhy v těchto oblastech se ztrácí dobrý pocit a život nemá dostatek šťávy. Jmenuji se Aleš Kalina a jsem autorem patentované metody Emoční rovnice. Propaguji myšlenku Dobrý pocit pro každého. Vydal jsem dvě knihy Emoční rovnice a Partnerský manuál, kterých se prodalo skoro 50.000 výtisků. Před 13 lety jsem založil školu koučů Emočních rovnic.
Jak se vyhrabat z vnitřní
opakující se bolesti?
To je název dnešního videa,
které jsem si pro vás připravil.
Pár trošku dobrých rad, jak to udělat
a hlavně, jak taková věc vzniká.
Proč se nám tyto věci opakují a
z jakého důvodu musíme prožívat
kolikrát nepříjemnou bolest?
Stalo se vám někdy, že jste někde
v těle cítili nepříjemný pocit?
Někdy ho máme tendenci cítit v
hlavě, že se nám ta hlava rozkočí.
Někdy cítíme vnitřní tlak.
Někde třeba tady na krku, nebo
někde různě v různých částech těla.
A tady nejde o něco, co by kdysi lidi
říkali, hele na to se vykašli, to
je úplně to, zalej to něčím, vykašli
se na to, zakopni to pod postel.
Dneska přichází doba, kdy i taková
ta příjemná duševní hygiena,
kdy se prostě jednoduše chceme
cítit dobře, Přichází na přetřes.
Ukazuje se, že i taková ta různá
vnitřní bolest, kterou cítíme, nám
potom somatizuje, čili že se jako
přeměňuje do některých vnitřních orgánů.
Čili je to dobré se zajímat
o to, jak se cítíme.
Mejete si ráno taky občas zuby.
Sprchujete se.
Měníte si ponožky?
Asi ano, že jo.
Rádi si dokonce vyměníme i občas spodní
prádlo, anebo si ho koupíme hezký.
Ale jak často se staráme o
svojí duši, o svůj vnitřní svět.
O to, aby ten nepořádek, který kolikrát
prožíváme v běžném dnu, jsme uklidili.
Abychom se vnitřně osprchovali.
Abychom si vevnitř udělali pořádek.
Jak často takové věci děláme.
Já si myslím, že v dnešní době na
to lidi tak nějak celkově kašlou,
že si vnitřky neuklízejí a že naše
duševní vnitřní hygiena zůstává často
tabu a že se prostě snažíme to nějak
zaplácnout a prostě nepřemýšlet.
Přitom je to tak podstatné, abychom
se ve svém životě cítili dobře,
abychom psychicky nesmrděli.
Ta naše vnitřní bolest, kterou můžeme
cítit, ale je identifikovatelná, to
znamená, že se to neděje jen tak.
My jsme prostě něco cítili kdysi
v minulosti a v příjemnosti už
pouze prožíváme něco, co se nám
kdysi v minulosti opakovalo.
Chtěli byste se dozvědět, jak
taková vnitřní bolest vzniká?
Chtěli byste se naučit, jak se jí zbavit?
Jak konečně mít i to svoje
těličko bez tlaku a bez napětí?
A o tom to právě dneska všechno bude.
Já jsem si připravil šest věcí,
kdy Samozřejmě, že jich určitě může
být mnohem víc, ale šest důležitých
věcí, ze kterých může vzniknout
vnitřní opakující se bolest.
A já vám to za chvilku namaluju
na tabuli, abyste viděli, jak
to celé funguje, jak to celé je.
Dobrá zpráva kolem tohoto mého
pořadu je, že se té vnitřní
opakující se bolesti můžete zbavit.
Že ji nemusíme prožívat.
A já si pmatuju na jednu svoji
kamarádku, která mi říkala...
Já pravidelně cítím někde ve svém
těle, tady v té části, tlak a bolest.
My to známe, můžeme jít někde na rande,
něco se nám nepovede a cítíme vnitřní
vztek a pnutí a napětí a říkáme,
co je lidi zlatý tady, ale tlak.
No, cítíme to všichni, akorát
s tím často neumíme pracovat.
Někdo si s tím hraje tak, že na
to hodí flašku rumu, jiný se snaží
zase dělat adrenalinové věci, sázet
velké množství peněz, jezdit rychle
autem, prostě plpnout, aby aspoň
na chviličku zapomněl na ten svůj
vnitřní přetlak, vnitřní bolest.
Jak řešíte svoji vnitřní bolest vy?
Šest věcí.
Které se nám můžou v naší
přítomnosti opakovat, ale vlastně
pouze prosákávají z minulosti.
Jak se zbavit vnitřní
opakující se bolesti?
První věc, kterou si musíme uvědomit, že
náš mozek je pouze paměťová databanka.
On v sobě nemá dalšího člověka.
To je jenom určitá hmota, kterou
jste určitě všichni někdy viděli.
Jak to vlastně uvnitř v hlavě vypadá?
Náš mozek je taková velice šikovná
a promyšlená mašina, která nic
jiného nedělá, než si zapamatovává.
No a pojďme se na to podívat.
Představte si, že vás někdy
někdo v minulosti byl.
To se nám, dětem, stávalo často.
Nebo že vám třeba někdo nedal
dárek, který jste chtěli.
Prostě jste si přáli získat
nějakou vysněnou věc.
A já často vydávám takové různé příběhy,
protože tady kousek vedle nás je
velké obchodní centrum a tam vidím ty
děti, jak tam kolikrát myslím, no tý
skamáže běhají a chtějí tam žvýkačku
a tam je bombonek a tam je zmrzlinku.
A ty rodiče se k těmto malým dětem
chovají velice hrubě a řeknou, ale
prosím tě, ty peníze, kde je mám
vzít, mám si udělat tiskárnu na
peníze a odpálej to malé dítě pryč.
Někdy si děcka těší na Vánoce, že
dostanou něco hezkého a ten jejich dárek
se jim prostě pod stromečkem neobjeví.
Také se děje, že nás mohli
opouštět, když jsme byli malí.
Opouštění.
Nechávali nás jednoduše být v našich
postýlkách, v našich pokojích.
Nechávali nás o samotě.
Nechávali nás, aby jsme byli sami.
A my jsme nevěděli, co se děje.
A měli jsme z toho velikou bolest.
Někdy nás samozřejmě taky
nepochváleli, když jsme přinesli něco.
A řekli, no ať se podívej tamhle na toho.
Ten určitě to má lepší, že
nás jednoduše nechválili.
A určitě si dokážeme představit, když
jsme přilítli domů a říkali jsme,
jejda, to je takový super, já mám tady
to, tady to, tady to, já jsem dostal
dobrou známku, no a co jsi dostal?
Já jsem dostal dvojku.
No a proč nemáš jedničku?
Vzpomínám si, že já jsem velice dobře
hrál na kytaru, Chodil jsem osm let
do hudební školy a přitom vlastně
mamka nikdy na mým koncertě nebyla.
Dodneska nevím, proč se tak dělo, proč
se nepřišla podívat na svého synka,
který byl nejlepší z celé hudební školy.
Prostě zájem žen o mojí osobu
byl dlouho zpracovávaný tématem
v mém vlastním emočním životě.
No a samozřejmě, že nás také mohl
někdo zraňovat různými slovy.
Mohli nám říkat ošklivé věci.
Mohly se nám smát, mohly nás
ponižovat, mohly nás odstrkovat,
mohly nás zraňovat různým nepříjemným
souslovím slov, věd a smíchu.
Mohly se nám posmívat.
A pochopte tuto věc, jak jsme
si na začátku řekli, že mozek
je pouze paměťová databanka.
Čili on si všechny tyto věci,
tyto zážitky, které jsem vám tady
vypsal, takhle hezky zapíše do své
emoční paměti, A nechá je tam sedět.
No a my rosteme, že jo, vzděláváme
se, stávají se nás větší, větší lidi
a z malého chlapečka vyroste velký
chlapeček a větší chlapeček a najednou
velký kluk a ještě větší kluk a najednou
dospělý chlap a dospělejší chlap, až
najednou jsme prostě vyspělí chlapi a
stávají se z nás dědečkové a tak dále.
Ale přitom tato nespracovaná věc z naší
minulosti Se nám tam hrůzně odehrává.
Takže nejenom vidíte chlapíka, který
jede autem a chová se tam jak malej klub
na tříkolce, protože on pojede dvěsti a
bude všem nadávat a bude všem ukazovat
takovýho toho fakáče, jak se říká, protože
někdo mu tam nedal něco, co on chtěl.
Jak malinký děti.
A teď zpátky k té vnitřní
bolesti, k tomu vnitřnímu tlaku.
Vnitřní bolest, vnitřní opakující se
bolest vzniká na základě těchto bolavých
věcí, které jsme někdy v minulosti zažili.
Takže když budeme identifikovat bolest,
tak zjistíte, že to stejně je...
Nějaká věc, která se vám
někdy v minulosti stala.
Zkuste si to.
Až budete cítit bolest, až budete
cítit, že se chováte neadekvátně, že
jste na někoho zlí, protože vás něco
bolí, že vaše reakce jsou bolavé,
vsteklé, hysterické, nepřiměřené, tak
si zkuste říct, co mě vlastně bolí.
A třeba zjistíte, že jste dostávali málo
lásky, že si třeba jenom neadekvátně
říkáte o to, aby vás někdo pohladil.
Aby vám někdo dal víc doteku, ale že
si o to prostě říkáte třeba hrubostí.
Že třeba kolikrát my muži chceme, aby
nás holka pochválila, aby přišla a
řekla, hele, ty jsi to fakt udělal dobře.
Ale když to nepřichází, tak nás to bolí.
Někdy prostě jednoduše chceme,
aby s námi někdo trávil čas.
Běžná věc, aby s náma někdo jel
nahory, aby s náma někdo jel nakolo.
A přitom kolikrát slyšíme,
hele, mě se nechce.
A mě třeba tady to hodně jeden
čas bolelo, když jsem slyšel, no
já s tebou prostě nepojedu, mě se
tam prostě jednoduše nechce, já
radši půjdu s kámoškama na kafe.
Mě to fakt jako bolelo a úplně
jsem cítil vnitřní bolest.
A pak jsem zjistil, že když jsem byl
malý kluk, takže se mi děli věci, že
prostě mě nechávali hodně samotního.
Takže vnitřní opakovaná bolest
je vlastně pouze bolest,
kterou jsme my jako děti vzali.
Někdy zažívali doma.
Nebo možná partnerka nás někdy
opustila, nebo partner, nebo nás
zradila, byla nám nevěrná, nebo
samozřejmě to platí obráceně.
A nás to hrozně moc bolelo.
Poněvadž, vemte to, nevěra jako
taková vlastně znamená, že mě
někdo opouští, že nejsem dost.
To je další taková věc.
Nejsem dost, nejsem dost.
Ten pocit takového vnitřního,
vnitřní hrůzy, že nejsem dost, že
mě někdo opustí a já mám pocit,
že nejsem dost, že jsem málo.
A teď přichází ten
velký otazník, co s tím?
Já každopádně vás hned na
úvod pozvu na svůj webinář.
Jak se zbavit o těží minulosti, kde o
tomto mluvím mnohonásobně víc, abyste
si mohli udělat trošičku přehled o tom,
jak se té pálčivé minulosti zbavit,
protože všecko toto, co jsme si tady
říkali, všecko toto je naše historická
paměť, ze které se nás mozek naučil,
stejně jako se naučil mateřtinu.
My umíme mateřtinu, umíme slova.
Je potřeba zajistit, co s tím,
že jo, co s tímhle tím udělat.
Je potřeba zajistit, aby se tyto
zážitky, které v hlavě máme,
mohly z hlavy vymazat pryč.
Čili, když budete mít nějakou bolest,
třeba nejsem dost, bude vás to tady
tlačit, že ptejte se, co mě tlačí?
Položte si tu otázku, co...
Mě tlačí.
Když vás to tam vnitřně někde bolí a
cítíte tlak, zastavte se na chvilku a
řekněte si, co mě tlačí, co bych si v
této chvíli přál a zjistíte, že už vám
z toho začnou vypadávat první zážitky.
Třeba ve vás vypadne, já bych
si hrozně moc přál nebýt sám.
Tak si vezměte tu škůlu papír a řekněte
si, Jsem v životě sám, nechci být sám.
A ptejte se otázkou, a
kde jste to poprvé zažili?
Kdy se vám to stalo, že
jste tam zůstali sami?
Takže vždycky, když vás to
tlačí, tak si položte tady tu
jednoduchou otázku, co mě tlačí.
Někdy z vás opravdu může vyletět
něco z toho, co jsme si napsali.
Někdy z vás může vypadnout něco úplně
jiného, ale o co v tomto případě jde?
Jde o to, že aby vás nic netlačilo,
tak je zapotřebí všechny ty bolavé
zkušenosti z našeho života vymazat pryč.
Čili jinými slovy, naší minulost
Vymazat z paměťové stopy našeho mozku.
Čili minulost
vymazat pryč.
Myslím si tu bolavou minulost, aby už nás
netrápilo nic, abychom se cítili dobře,
abychom mohli jet na výlet a měli jsme
kolem sebe lidi, kteří nás mají rádi.
Měli jsme kolem sebe ty, kteří nám budou
dávat najevo, že chtějí s námi být.
Že nás nebudou psychicky být naši
kolegové v práci, že nás nebudou
opouštět ty, které milujeme.
A oni by nás v podstatě ani neopouštěli,
pokud bychom neměli bolavou zkušenost,
že nás někdy někdo v minulosti opouštěl.
Takže si to pamatujte.
Dvě důležitý věci.
Když máte pocit vnitřní bolesti,
že vás něco tlačí, Položte si
otázku, co mě tlačí a napište si to.
Tlačí mě to, že jsem sám.
Tlačí mě to, že mě
partner, partnerka běje.
Tlačí mě to, že mám
strach, že budu opuštěn.
Tlačí mě to, že mě nikdo nepochválil.
Tlačí mě to, že na svůj úspěch jsem sám.
Tlačí mě to, že nemám dostatek lásky.
A s tímto papírem se potom dá mnohem
lépe pracovat pomocí emočních rovnic.
Takže já vám děkuju, že jste tady se mnou
strávili čas a že jste se naučili něco
o tom, jak se zbavit vnitřních bolestí a
nepříjemných kolikáře španických ataků.
No a pojďme na sobě pracovat
dál, abychom i vnitřně...
Byli čistý, stejně tak, jako se
snažíme mít ústní hygienu, aby
nám nesmrdilo z úst, snažíme se
kupovat deodoranty, abychom nepáchli
potem, měníme si spodní prádlo,
abychom nesmrdili močovinou, že jo?
Tak stejně tak chceme být i psychicky
čistí, když se s někým potkáme, aby
jsme byli nadšení, veselí a radostní.
Takže já vám držím palce a pojďme
se sebou opět někam pohnout
dál, abychom se cítili dobře.