Subscribe
Share
Share
Embed
Podcast pro všechny amatérské cyklisty, kteří se chtějí zlepšovat. 🚀
Jan Střecha (00:01)
Ahoj, moje jméno je Honza Střecha a vítam tě u poslechu podcastu na chvostu. Podcastu pro všechny amatérský cyklisty, který chtěj bejt rychlejší. S mým dnešním hostem jsme hodně dopodrobna probrali laboratorní testování cyklistů. Protože je podle mě dost velkou otázkou, který z testů bychom měli nedělat i jako amatérský cyklisti a který bychom měli nechat profesionálům. Šli jsme hodně dopodrobna, tak budu rád, když mi dáte vědět, jestli vás to bavilo a případně jaký téma bych měl zvolit příště.
Mám sice v záloze spoustu zajímavých hostů a témat, ale byl bych rád, kdyby do budoucna tenhle podcast fungoval jako komunita a vy jste mi pomáhli hodný hosty a témata najít. Můžete by jde dát vědět do komentářů na YouTubeu, anebo napsat na email honzazavináčnachvostu.cz Tak jo, a teď pojďme k hostovi.
Jan Střecha (00:46)
Ahoj. Vítám tě o podcastu na Chvostu. Mým dnešním hostem je Františe Kolář, autorewebu Cycling Energy a aplikace AssessWorks. Věnuje se v fyziologii a datové analitice v cyklistice a ve sportu. Ahoj, Františku.
Frantisek Kolar (00:58)
Nazdar!
Jan Střecha (01:00)
Profesí si softwarevý inženýr, jak se dostal k analýze dat ve sportu.
Frantisek Kolar (01:05)
Jo, tak jako by software engineer... Tohle je moja specializace, který se asi dřejně jenom 30 let plus primárně software umyženěřství a technologii asi změnil. A ta fyzologii jako taková mě asi vždycky zajímalá a zlomně kdy přišel roku 2019, tak nějak asi poměrně krátká doba, kdy vlastně moje děti začaly se věnovať trošku vážnějí sportu a já jsem na jednu chtěl vlastně de facto pochopit.
proč se trénuje, jak se trénuje a nejezdit jenom podle plánu a vlastně jsem zjistil, že často to bývalo dogma, že jsme vlastně jako vždycky dělali někde něco a ani jsme nevěděli, proč to děláme a myslím si, že v začátku to spíš byla nutnost a byla tam spoustaná jasností, mezer a já jsem defekt o tomu chtěl rozumět no a myslím si, že že to bylo
Bylo asi období na začátku, když jsem se tomu několik let opravdu věnoval poměrně dopodrovna asi 8-16 hodin deně a dneska už jako není takový problém, jak by dbýval když 30-40 let zpátky. Dneska máš výzkumy, studie, máš i antistudie, člověk si musí dát pozor, čo to čte. A samozřejmě není problém i se nakontaktovat s těma lidma, co jsou zatím, pokud jsou ještě na živou.
a myslím si, že jsem do toho investoval hodně času a peněz, protože dneska není problém mlovit s lidma jako je George Blukes, který vlastně měnoval de facto celý život výzkumu laktátu, Dempsey, výzkumu respiraci, tak 60 let, Ignario, Oxidus na té mu v těle a tyto lidi vlastně si rádi popovídají a dokážou ti to vysedlit.
trošku jináčím stylem. I když z začátku je to vždy formou konzultace, tak vlastně v postupem času se tam vždy vyvěne nějaký vztah a potom už si s nimi píšeš. A ta playada těch lidí asi byla asi byla poměrně větší. No a v posledních několika letech de facto čepám ze spolupráce s Evanem Vakonem a Daniella Krambekem, kterým vstavím i ten software, kterým se snažím nepřevést.
spoustu fyzologické aspektu do nějaké platformy. Takže to je takhle počátek, ale myslím si, že odborník nejsem, ale spíš někdo dosy snaže ty věci pochopit do hlubky a čím více zabředáváš do té hlubky, tak vlastně zjistíš, že čím víc tomu nerozumíš.
Jan Střecha (03:54)
Já si myslím, že to je naopak dobrý předpoklad pro to, aby tenhle podcast mohl být fakt prospešný, protože přeco jenom AssessWorks má nějakým způsobem vizualizovat data, na to aby zvěděl, jak ty data máš vizualizovat, aby to bylo jako přínosný, tak musíš trochu rozumět tomu, co vizualizuješ a jak to vlastně zjednodušit, tak aby si z toho i někdo, nemá tak kluboký snadostí, mohl něco odnízt. Já vim, že jsi velkej expert na VO2 Max, rád bych se s tebou o tom pobavil.
Frantisek Kolar (04:19)
Já
si nemyslím,
Jan Střecha (04:24)
Velmi se věnuješ ve O2 Max, ale řekně mi nějakým meetům, který okolo toho existují?
Frantisek Kolar (04:30)
Takže VL2MAX, tam jsou dvě věci. VL2MAX je jedna z veličím, který člověk řeší během testu, ale expert nejsem. VL2MAX, nebo jak bych to asi začal, co je VL2MAX? Často zaměňujeme VL2MAX a VL2PEEK. Jdeš na test.
a řeknou ti 2 VEV Euromax je 60, 70, ale vlastně oni neřeší jestli si dostáhnou VEV Euromax nebo VEV Eurobík. V tom je zásadní rozdíl. jak si říkal, ohledně toho kolu je spoustu takových kopin dostatku a vždycky mi dostané, že nikt předepíše, ale pokud se jich zlepší VEV Euromax, tak potřebuje jezdit zónu 5. Je to tak, nebo zónu 3. On to je podstatě úplně jedno, protože když si uvědomíme, co VEV Euromax je...
jako ve své podstatě je to nejvíšší integrovaná kapacita a nějaký maximální množství kyslíků, které tvůj tělo je schopno využít během toho výkonu. Nějaká nejvíšší integrovaná kapacita serce ten kyslík transportovat a samozřejmě s valou utilizovat. Pokud jedna z těchto částí je pozadu, tak vlastně ty nevkáží svýšit velvromax.
Ty musíš prvně zjistit, jaký tam je problém, jaký tam je taková limitace a potom potřebuješ to řešit. Říď si, že budem trenovat zónu 5, abychom zvyšili ve 2 maxi a hloubost. To znamená, že pokud máš problém ze respirací, tak potřebuješ primárně řešit přístup. Pokud máš problém ze srdční výstupem, tak potřebuješ řešit tuto. Ale pokud jedna z těch věcí znovu je pozadu, tak nemůžeš říct...
na zlepšení a maksimalizovat tohle číslo je potřeba tenhlečí on-end training. Potom další věc, pokud člověk během testu nedosáhne VO2 max, což je jako by standard, protože třeba dosáhnul VO2 peak a rozdíl nefakt je v tom, že VO2 max je strašně specifické modality a tomu stavu, to znamená nikdo nemůže mít podobný VO2 max.
nebo identický veodmo max proběh a zrovna tak prostě pro cyklistiku. Ty věci se budou různit. A pokud někde perfektně v cyklistice a začne běhat, tak samozřejmě to číslo může být různý, protože ta koordinace těch svalů může být různá, bude si prostě přiskřípávat takoby ten tok těch surověn do těch svalů.
a ty svaly budou asi pomentě, myslím si, že to je malinko jinak fungovat. A pokud někdo při testu dostáhne ve o 2 pík a začne postupem času trénovat a to číslo se může zlepšit, třeba může z 50 na 60, tak znamená to, že se zlepšil, nebo znamená to, že si de facto šáho na to, co tam bylo a de facto ještě to neodeučel.
Myslím si, že dřív se strašně řešilo, aby člověk zlepšil VH2 max, tak je potřeba zlepšit ten kardiovaskulární limit, protože zvýšit opravdu to srdce a všechno, co kolem mě funguje. Po stupnu času vlastně se zjistěvalo, že to není tak docela pravda, že opravdu musím zlepšit a zvýšit a navýšit ty části, co jsou kolem. A často vidíme...
a to bychom se dostali i do té sféry dýchání, co jsme se bavili i předtím, je to, že je normální, že u těch netrénovanejch lidí není problém zvýšit VO2, to číslo na maximální hodnotu, to klidně o 20%, protože v spolovini to prostě dělá zvýšení srdečního výstupu a potom dostě zlepšení estrakce.
a ten začátek pro toho začátečníka je obrovský. Ale jako by pro ty lépe trénovaný, tak už ten pokryt je strašně pomalu a musím opravdu se dívat, co tam pozal stává, abych to dokázal zlepšit. Takže tak.
Jan Střecha (09:04)
a je podle tebe VO2MAX nějakým ultimátním prediktorem výkonu cyklisty?
Frantisek Kolar (09:11)
No ultimátním rozhodně, protože když budeš mít, jo je to prostě znovu, je to ta nejvyšší možná integovaná kapacita respiraočního systému dostat ten kyslík do těla, srdce ho transportovat a svaly využít. To znamená, že pokud prostě to číslo bude menší, tak to indikuje, že ten motor je malý. Ale samozřejmě...
Ti to neřekne, dejme tomu stejně jako ovolta, když prostě ti někdo řekne, já mám prostě 5 litr vej motor, ale nikdo ti neřekne, ten auto jede rychle, nikdo ti neřekne, jak daleko to dojede, jo? A to jsou prostě ty samé věci, který se prostě dělá v tom těle, jo? To znamená, že je to nějaká predyspozice, ale neřekne ti to, jestli prostě ty budeš mít ve ouro max 80, a já 70.
jestli dáš po stěvo 3 goly víc než já, protože pokud to předu třeba na to cipistiku, co třeba uvádím jako by docela dobrý příklad je to,
který řekl, na čem přizávati záleží je de facto rychlost. A k tomu, abych vyvinul nějakou rychlost, tak potřebuju nějaký biomechanický výkon. Potřebuju vaty. A mezi vytvořením toho výkonu, abych vyprodukoval ty vaty a převelu to v rychlosti, tam se měří nějaká efektivita. Jak jsi schopen tu sílu převést, co nejautímálnějším...
pohybem nebo metodou prostě do toho výkonu nebo do toho pohybu. Abych vytvořil nějaký biomechanický výkon, to potřebu energií. A v těle prostě se používá jediná měna, což je ATP, adenosin triphosát. A moment, kdy ta energie se volní, tak vznikne nějaký teplnej výkon. Ten se taky měří, protože každej...
s tím tepelem funguje trošku jinak. To znamená, že když si uvědomíme, že pouze nějakých 20 % plus minus chlup jde do toho výkonu na rozpohybování těch svalů a z 80 % plus minus se stratí v teple, tak ta efektivita pro každýho funguje jinak. No a samozřejmě, abych vlastně vytvořil tu energii a potaž mu, abych rozpohybal ty svaly a převrl to do té rychlosti.
tak potřebují nějaký metabolický výkon. A tam vlastně de facto použiju, ať už to jsou tuky, cukry, spálím je, převedu je prostě na nějaký výkon, abych vyrobil nějakou energi. A tam samozřejmě zase potažmo, tady vlastně přichází to číslo Velo2max, že každej tu hodnotu bude mít jinakší a je úplně standardní normální, že někdo třeba dobude mít Velo2max 90.
tak dokáže vyvinout při tom závodě rychlost 35 km hledně, a budeš mít třeba někoho, kdo bude mít 70, tak dokáže vyvinout rychlost 44, to znamená jakože vyšší číslo je doležitý, ale de facto nikdo neříká ti nic o tom, jak ten člověk bude performovovat. Předtám je spousté skrytejch věcí, zlediska těch efektivit a přechodu z jednoho stavu do druhého, co se může pokazit. Asi tak.
Jan Střecha (12:42)
Já záraveně pokud si dobře pamatuju, tak třeba Mark Cavendish má VO2MAX velmi nízký, pod 70 pokud se nepletu. Nevím, jestli někdy uváděl přes přesní číslo, ale vím, že se vlastně mluvilo o tom, že ten VO2MAX mu nezabráněl v tom být jako jeden z nejúspěšnějších spůtrů v historii profesionální cyklistiky. Mě by jako amatéra zajímalo, jestli test VO2MAX je něco, co bych vlastně měl podstoupit. Jestli je to třeba podle tebe pro mě důležitější test, než test laktátu.
Frantisek Kolar (13:10)
No to je další věce, to už se můžeme dostat jako další, jako taková oblast široká. Myslím si, že poluhotnotný metabolický test ti přinese spousté informací. Krom toho, že jaké máš zóny, což je standard, k tomu se můžeme taky dostat zóny.
Jan Střecha (13:35)
Jenom
se tě ještě na začátek zvrtám plnohodnotný metabolický test, znamená, že testujeme co.
Frantisek Kolar (13:40)
To znamená, že měříme VO2 data, to znamená měříme, jak dokážeš ventilovat, jak dokážeš přímát kyslík a vydechovat CO2. Měříme respirační frekvenci, měříme spousty zbytkové věcí, který se vlastně toho metabolizmu týká klon toho dechu. Měříme saturaci kyslíku ve svalech, to znamená, může měřit na levá a pravá noha, může měřit na...
na nepracujících svalech, můžeme to prostě hodit na stranu žebe, kde vlastně můžeme měřit nepřímo, jak se chová bránice, můžeme to prostě dát ty saturační senzory na spodní část beder, kde vlastně měříme, jak se chovají ty ostatní svali, které vlastně používáš při té třeba cyklistice. Můžeme tam dát i teplotní čidlo, který vlastně měří 2GT.
můžete na dát čídlo napot a všechny tyhle signály udáme dohromady, můžeme měřit laktát. A jsou to jenom přistě signály, které nám pomůžou odhalit, kde ty body se prolínají. To znamená, že často, se měří, tak v řadě případů vycházíme de facto z jedného a z jedného signálu, což je špatně. Každý signál nebo každý systém podle mě na to budem...
fungovat malinko jinak, co znamená, že ty prahy ventilační a metabolický budou třeba rozdílní a ty musíš vybrat ten správnej, aby třeba ten nejslabší systém podpořilo k tomu, aby třeba trošku malinko vyrostl. Jo, to znamená, že máš všechno tyhle senzory, ty uděláš tes, ten tes musí být nastavený správně, to znamená, že často třeba co vidíme je, že
Nikdo neřeší, kdy ten test má končit, neřeší startovat si tu čádu toho testu. Měli by ten test se začíná příliš vysokou intenzito, kde prostě zničelní, skočíš prostě na tepovku 130 a tím pádem ani nevystoupáš. Musí správně volit kroky, který jsou dopravdu na míru. To znamená, že...
Když toho člověka znáš, tak vlastně ten test dokážeš nakalibrovat přesně na víru. To znamená, že ty víš plus minus, kde se mu to bude lomit. Ty víš ten začátek, ty víš kolikodivnou kroků chceš mít. Dejme tomu třeba VL2 max test po minutě. Tak ty víš, že třeba chceš mít někde devátý krok, někde ten threshold, tam kde se to prostě bude lávat, ta aneirovní hranice a chceš možná, aby ještě třeba zlářu 2-3 kroky zatím.
Ty víš, začátek, to znamená, že si krásně řekneš oka, budu mít krok do 21W, 25W, závislosti kdo to je a jak to je. A ten test je přímo na míru. To samé oproti World of Max testu používáme trošku sofistikovanější a fyziologičnější test, kde mezi každým krokem je jedna minuta pauza a ty kroky se můžou lišit od...
toho stepu 3 minut až klidně po 8 minut.
Ten test netřevá, nevím, všeho všude 12-15 minut, ale třeba může trvá 40 minut až třeba hodinu 15, v závislosti, kdo to je, jak to je. Tam se trošku víc vyšťahujíš, myslím si. A... A u každého takového testu vlastně odhaluje něco jiného. To znamená, že nám nejde jenom o to, abychom chytli vt1, vt2, lt1, lt2. Ale vlastně používáme...
všechny tyhle metryky k tomu, abychom se podívali na všechny systémy ze všech stran, protože...
Na začátku všeho jsou vždy domény intesi. To jsou tři škatulky, kde máme nějakou lehkou, těžkou a extrémní nebo supertěžkou doménu. V těch doménách víme, jak jednotlivé signály se chovají, jak se chová autonomní systém, jak se chová laktat, jak se chová ventilace, jak se chová heart rate, jak se chová frekvence, jak se chová saturace svalu.
a v těchhle stavech ty signály vždycky mají nějaký trend. A ty jenom používáš jako pěknější optiku, aby se s tím faktou podívalo to samé. To znamená, že pokud říkáme o LT2, VT2, oblanyla, critical power, to jsou vlastně všechno termíny, které refériují k tomu jednomu budu. A co my se snažíme udělat, nebo výběhem testování, ty se vlastně snažíš...
najít nějaký společný průvnik přes všechny systémy, abys vlastně správně odhadl, kde ty věci se lámou. Ale samozřejmě tyto věci se můžou lámat na testu nějak a na silnici nebo v terénu úplně jinak. To znamená, že ten test by měl být co neodpovídajtější té realitě. To znamená, že pokud udělám klasický vodvama step test, který se vlastně...
hodně přibližuje tomu, jak by to mohlo vypadat, i když je krátký, tak z sezního jsme schopni vytáhnout spousty metry zležiska limitací a různéch efektivit jednotlivých systémů, jak se chová harddrake, učí počas bo2, jak se chová respirační frekvence, učí počas bo2, jak se chová teplota, učí tomu dle, tamtomu dle. A jsme schopni nějak odhadnout.
který je článek nejslajší. Takže taky za mě ideál je začít velkou testem a potom prostě to posunout s tím fyzologiším testem, mu říkáme třeba 5.1.5, 6.1.5, 6.1.6, kde vlastně vždycky prostě máme jeden step o stejné vatáží dvakrát a mezi tím je vždycky prostě jedna minuta pauzy a vždycky se to prostě stupňuje.
A potom když tyhle věci dáme dohromady, je to samozřejmě časověj náročnější, tak de facto o tom člověku víme asi asi. To je měsť všechny.
Jan Střecha (20:26)
Pokud to zkustím zopakovat vlastními slovy, tak během toho komplexního testu vy zjistíte, kde je třeba moje LT1, kde je moje VT1, tato šlachtátový prách, ventilační prách. Řekl bych, že jako nakreslíte takovou čáru, protože oni by měli ukazovat vlastně plus minus stejný vaty a díky tomu my se můžeme podívat, že jako velmi zaostávám v tom, kde se mi láme ten ventilační trežholt a naopak všechny ostatní ty trežholy jsou na jednom místě a díky tomu já se můžu zaměřit na to, abych zlepšil tu svojí ventilaci. Je tomu tak?
Frantisek Kolar (20:54)
Vždyť tak, ale s tím laktatem je to trošku problém. Problém v tom, že... A k tomu si můžeme rozevrat a myslím si, že na to téma asi budou lepší jiní. Co je jistota? A když opravdu řešíme, ne vizuálně, když se na testy díváme, ale řešíme opravdu nějakou metodiku pomocí, niž odhalíme ten prách nebo ten, kde se to lhní, tak ten laktát má nevýhodu v tom, že...
ten LT1, který říkáš v řadě případů se nestotužňuje z VT1 nebo nestotužňuje se prostě z T1, když třeba měříme přes saturaci stalů už jenom kvůli tomu, že tam se blbě hledá ten začátek. To znamená, že tam existuje spousta metodik, ať už na LT1 nebo LT2 těch algoritmů je strašně moc. Já třeba používám
méně se to base 0,5 kdo vlastně najdeš nějakou base toho varktátu a vlastně posuneš toho 0,5 a tam přešte to či hnotu. A nebo modify dmax na LTE2, což v těch algoritmů je strašně moc. A proč to zmiňují je to, že a ty schody jsou napříč publikacemi je to, že LTE2 hodně korleuje s těma ostatníma
thresholdového a najrobnímá, jako by, praha má. Ale vlastně málo kdy koreluje to LT1. To znamená, že ten LT2 je to jenom čistě nebo ten LACTA nebo ten další signál je to čistě jenom pro mě informace, že to, co jsem ohradl, je plus minus podobný k těm ostatním a že jsem na správné cestě. Ale máš pravdu v tom, že vždycky nějaký systém bude silnější a vždycky nějaký systém bude slabší. To znamená, že
Pokud bereš ty zóny, který bys de facto odhadnul jenom čistě z toho, že vezmeš na základě VT1 a VT2, ale tvůj prostě systém na straně svalů nebude schopen ekstrahovat a vlastně ty to neuspůsobíš tomu slabšímu článku, tak moment, kdy budeš trénovat na těch vyšších zónách, tak vždycky prostě ten systém bude zaostávat a nedáš mu prostě prosto růst.
I tak to zonování musí být nastaveno tak, aby zohlednil se nejslabší článek.
Jan Střecha (23:28)
To je podle mě důvod, co jsme nedáno řešili s mým trenérem, že když mám LT1 relativně vysoko, tak nemůžu jezdit Z2 nebo nějaké long-ridy na LT1, protože ty zbylý části toho mího fyzologického systému jsou prostě niž než LT1. Což bych se asi doptal, pokud LT1 je vždycky od trochu, jinak tak je vždycky od trochu asi vyšší než ostatní prahy.
Frantisek Kolar (23:51)
To záleží, že musíme počítat s tím, že ten laktát má spožíjení. To znamená, že když já se dívám na saturaci svalu, tak je to real-time signál. To znamená, že opravdu jsem v tom, vidím, co se těje teď hned. Pokud se dívám na laktát, tak je to to samé, jako kdyby se prostě díval na nějaký hokej zápas a čtl si v novinách o tom výsledku, protože vidím, co se stalo v minulosti.
A podle mě, co jsme vždycky měřili, tak vždycky každý to má malinko jinak. Jakoby ten doběh tam je vždycky malinko jinakší. To znamená, že já používám de laktáčistě během toho fyzologického testování nebo během těch testů, protože je to trend, ale já používám víc a víc spousty těch ostatních senzerů, který mě vlastně řeknou ten rálej stav.
Největší problém, a toto se jasně taky trošku... Jdeme trošku dál od toho VO2, je ten, že v momentě, třeba používáme ten laktát, tak se fixujeme na jedno konkrétní číslo. Jo, protože... nefiksujeme se na nějaký tren. Stejně jako když třeba tréneme podle...
okysličení svalu nebo saturace svalu, ale máme ty senzory, které si vlastně můžeme zítrat na trénink a myslím, že to daleko přesnější, když to umůdli používat, tak taky je hlubo se třeba orientovat podle konkrétního žísla. Protože ten den, který vlastně chci trénovat, tak vlastně ten stav vždycky bude po každej inačí, než když jsem měl třeba během toho testu a to platí i při tom laktátu, protože musíme si uvědomit, že ten laktát není nic jinýho než nějaká molekula.
cukru nebo spoloviny cukru a je to jenom způsob pro systém jak dát a předistribuovat. Tudle si domenu nikam jí nám, to znamená, že
Pokud bunka potřebuje trošku víc štěávy, tak prostě ten systém mi to dodá. Pokud já jsem zahlacená, dokáž to zpracovat. Pokud ta bunka vedle není to schopná zpracovat, to prostě pošlu do krve a možná si to prostě vezme srdce, mozek, kdo kdo kdykoliv to potřebuje. A spousta těch orgánů preferuje laktát jako zdroj paliva daleko víc než cokoliv jiného. Ale proč na to narážím je to,
příliš často se zaměřujeme na konkrétní hodnotu, ať už to jsou 2 milimoly nebo 4 milimoly. A to možná jako by jde zpátky, jak se jmenoval ten člověk. Máder, máder, myslím, že to byl máder. 40-50 let zpátky, kdy prostě udělal nějakou... s nějakou skupinou deseti-dvaceti lidí výzkouma, zjistil oka, tady nějaká korolace, kde prostě...
ten aerobní a nejrobní práh se lomí v těchhle hodnotách a v těchhle hodnotách a vlastně zničená nic. Celej světo začalo zboužívat. Ale problém je v tom, ale tohle není problém. Problém je v tom, že řada těch věcí se bude jako dobmá a dneska jsou daleko lepší metryky, dneska jsou daleko lepší technologie a senzory, podle kterých lze ten trénink, aspoň podle mýho názoru, řídit daleko líp. Ale ten laktát pořád jako...
když se nepoužívá čistě jako hodnota na tom kopci, kde tam dojedu, vytáhnu si ten kit, musím jít prostě spousta těch pipet, že se spocenej vítr unhva zastavíš, píchneš si, vezmeš si prostě tu krev, desinfekce papírky. Je to strašně jako obruz v tom, že vůbec tyhle věci používá, rekubi v tenhle jenom v labu během testování super, ale pokud vloženě nemáš zázemí,
nepřijede tam auto, který se o tebe postará, tak jako by ty odběry v tom reálním světě, v tom terénu jsou tožku komplikovanější. Tak to asi znáš,
Jan Střecha (28:07)
Je tomu tak... Jak moc se lišej...
výsledky těch fyzologických testů mezi jednotlivýma laboratořem a různýma přístupama. Je to něco, co pokud já půjdu do jedné laboratoře po prvý a do druhé laboratoře po druhé, můžu ty výsledky vůbec srovnávat a koukat na to, jestli jsem se nějak zlepšil nebo zhoršil. Ptám se, protože mě se naozaj zaujala kauza Kristiana Blumenfelda, které ji vypostoval na Instagram, že má VO2 max 101 a začala taková diskuze, jestli to vlastně norové měře i správně.
tak mě zajímá, jestli jsou ty výsledky z urzędných laboratoří stromnatel.
Frantisek Kolar (28:44)
Já si s Olafem píšu a mě radí ve spoustích věcích, když jsem používal. Někdy VH2 Master a hodnota pro David a když jsem si testoval, jak mi vyletila na 120 VH2 Max. Ale tak mi bylo vysvětleno, že spousta metabolických analizérů má zásadní chybu. V momentě, ta respidační frekvence vyletí nad nějakou hodnotu, je nekontrovatelná, tak vlastně ten sensor...
začíná dropovat ty pakety nebo ty signály a začne generovat house numera. Ale v tomto případě to je něco jiného, protože oni používají trošku sofistikovanější mašinou, která se auto kalibruje, takže bych tomu asi veřejil. My rozlišujeme de facto tři skupiny...
těch metabolických testů nebo aspoň já 100 km. Ty přídeřníkom nikam do laboratoře, oni ti dají fancy senzory na každou část těla a potom je to takový pušpatný departement, kdo vlastně zmášnou tlačítko a vytisknout ten report, kde ten systém vytisknout něco. A většinou prostě se orientuje podle VT1 a VT2, když to je metabolický test a něco mezi tím se odhadne.
a vůbec toho doktora nebo toho, kdo to testuje, nezajímá podle jaké metodiky vůbec, jakým způsobem ten software to vyhodnocuje. Prostě beru to jako hotovou věc, máš v nový tisknu. Potom další skupina je taky mají super vybavení, ale tam dosáhneš maximální tepovky a ty zóny se odvozujou...
pomoci nějakých rozsahů z té maximální tepovky. To je vůbec asi nejhorší, protože ty doby jsou pryč, kdy, myslím, že to byly konkony, nevím, které vlastně položil základy. Téhle vytrvalostní metodice, ale v rozprostě se zjistilo, že pro endurance atlety tyto věci nejdou úplně linárně, nemůžou vždycky položit úplně identicky ty...
ty dosahy, těch tepovek k tomu, abych jako by dal dohromalizovat. A to se, myslím, že tahle věc je asi tak nejběžnější. Potom máš další skupinu lidí, která změří to, vyexportuje ty hrubý data do SZI nebo do Excelu a hodně těžko se na to dívá, ať už před Google Sheets, nebo přes Excely, a nebo to...
importuje druhších software'ů k tomu, aby to analizovalo de facto z hlouby, protože se dívá na všechny signály a nechce de facto identifikovat ty zóny jenom z jednoho nebo z jednou signálu. Jo, a té vlastně... se na piv.
Světno jedno chytrý člověk řekl, že to bylo.
Ten, kdo vlastně poprvní přišel, jako by s těma NIRS senzorama, jak bys můl moct si neudělat nebo strainrat.
Jan Střecha (32:00)
Což
jenom prosím mě říco, abychom to objasnili posluchatčům.
Frantisek Kolar (32:04)
Tak tyto Moxy senzory de facto měří o kyslíčení ve svale knebo saturaci svalu. To znamená, v závislosti je v to hluboko ten senzor střílí dovnitř. Jak to dokáže měřit, kde ho máš, tak dokáže tím měřit přesného odezvu a vztah mezi dodávkou a poptávkou kyslíku. To znamená, když víme, že svál saturuje
To znamená, ten tislík se tam dodává ve větší množství, než ten cval dokáže spotřebovat. A nebo ten systém je v homeostáze, to znamená, že ta dodávka a spotřeba identická. A nebo pokud jsme v rozhraní toho Prahu nebo za Prahem, tak samozřejmě ta dodávka v tom systému pozáostává oproti tomu, co ten cval potřebuje. A samozřejmě k tomu používáme tyhle sensory.
které fungují nějak, asi nemá cenu to rozzebírat, které si vlastně takhle schopní dát na různé části těla, jako by na ty klíčové svaly, které vlastně měřím, ať už pracovní nebo napracovní svaly, k tomu, abych odečítal nějaké hodnoty a nějaký internní stav, co se v tom svalu děje. A co se týče těch zohan, tak vlastně tenhle člověk, co zatím kdryž by když si stál, tak ten vlastně jednou zmínil, že...
To je hodně tradiční uvažování, já bych to říkal, to je, by... Teď mi to trošku vypadlo kvál zajímavá věta. Jo, že tradiční uvažování nás nutí vytvářet zóny, přestože víme, že ničíme obrovský potenciál, který nám dává vlastně tahle příjma fyzologická opověď všech těch moderných zařízení. To znamená, že...
ta otázka byla, proč by měla vytvářet zóny, když vím, že každý den se líšní v řadě fyzologické reakci, a když to je v reakci na teplotu, výživu, nebo na předchozí ténink, že ty zóny se posouvají a ty prachy jsou prostě obravdu moving target. To znamená, že když budeš na camp, že byl si v kampe,
tak víš, že když budeš prostě pět dní makat a bude tam nějaká akumulovaná únava, tak určitě tvoje zlony a tvoje prahy se budou posouvat a ty to musíš zohledit. To znamená, že když ti tvůj trener dá, pojedeš 220 V, tak ne vždy těch 220 V bys měl jet, protože někdy to je 180, někdy to je 190, závislosti na únavie, na venkovní teplotě, protože ty chceš docílit, ty chceš docílit...
identický internní stres, ne, nechceš docílit to, že vždycky vytlačíš 220.
Jan Střecha (34:57)
Což mě možná jako přivádí teda na otázku, přestože známe tolik dat, je pořád důležité se zajímat o nějaký RPE, nějakou svoji Rate of Perceived Exertion, to jak jako vnímám, že ten trénink je těžkej. Je to no tak.
Frantisek Kolar (35:10)
To jsou dvě skupiny názoru. Jedna skupina lidí říká, že to je celá holpost, že RPI bez nesouvisí s tím tenzitou a čátežního a pravdu. A potom druhá skupina, která kolem toho uděla spousty výzkumu a vždycky byla schopná trefit tím pocitem a těch škál je hodně.
jedna do stovky a do šedesátí nebo jedna do seti, tak se byli vždycky schopni trefy do nějaké tej intenzity. To zmená jakože jo i ne. Ale vždycky je důležité ten pocit si nakalibrovat. Pokud někoho testuješ a on ví, že má 10 stepů, jakoby v těch step testů,
a ty se ho zeptáš od jedničky do desítky, tak on si tam jako běžě tý čísla a vždycky prostě ho to tuká jako podle těch krochů často, Ale pokud to chceš, myslím si, že používat v terénu, tak je dobrý ty věci si nakalibrovat v učitomu internímu v prostředí. To znamená, že někdy je dobrý vědět, jak ta respirace schová při ty intenzitě, je dobrý vědět, jak ty svaly fungujou a myslím si, že někdy je prakticky vín možnost.
Řadu těch sensů musí si vzít na kopec nebo ven, by zkoušet si to, sladit si ten pocit s tím výstupem a potom to třeba začít používat.
Takže RT na NOL pokud se to nakalebuje, takhle bych to řekl.
Jan Střecha (36:42)
Kik jsem?
Těch sensorů je hromadá, spoustu je v laboratořích, který konkrétní senzoři dává si, jako amatér, smysl pořídit, s tím, že asi podle mě základ vnímám mít hrudíák na zaměření tepu a mít vatíák, abych dokázal trénovat podle vatu i venku. Je tam ještě něco, co byste viděli jako zajímavý nebo důležitý.
Frantisek Kolar (37:09)
Tak to je těžká otázka, když se zeptáš někoho, kdo je do toho magor, tak potřebujes tohle, tohle, tohle, ale v podstatě každý dneska nemá problém vyhodit za vatíak 10-12 tisíc korun a plus další dopodníky na kolo, ale nikdo není schopen si třeba pořídit třeba ty senzory na saturaci svalu, který by byli schopni odhalit a spříjemnit
ten trénink daleko víc, když se to používal správně. To znamená, že dneska takový sensor, ne myslím třeba ta americká firma Moxy, tam to stojí nějakých 19 000. A pokud třeba člověk jde do sensoru od jedné evropské firmy, která si měje Train Red, tak tam se to zdá se hnad za 15 000. Nějak tak, ten sensor dá se...
Podle toho velice efektivně řídit to rady dneskore, to znamená moje denní připravenost na ten daný trénink, to znamená není to jen o tom, že dneska mám úterky a dneska musím hroutit ty intervaly. Je to prostě o tom připravenosti, abych na to byl de facto rady a pokud dneska to tělo není připraveno, tak je možná lepší se pro jednatom kole nějakou vytrvalostní jízdou. Ale když se ptáš mě, tak určitě hruďák, vaták...
Já bych koby volil přesně tyhle věci, alebo bych volil případně nějaký senzor, který vlastně jsou schopný snímat.
Ventilační vyměnu nejdloží nějak 2-2 data, ale jako respirační frekvenci a rozopínání hrudníku. Ty senzory jsou dneska taky, ale ty jsou možná asi trošku dražší, protože ta respirační frekvence si myslím, že takový opoměný faktor a je hodně podceňovaná a myslím si, že dneska i podle respirační frekvence se dá velice solidně odhadnout přechody mezi jednotlivými zónami.
domena má intensit. Myslím si, že jedna z takových senzorů sem je timeware. Myslím si, že to vyví na půl jako by s jumpem nebo jumpem do jaké míry tam participují. Aby si to nikdy nevtěl najít, tak je to time s y-vare. A to budeš jen potom napsat.
Jan Střecha (39:39)
a
v podkaz tu jsou zdroje, takže všechno, jak my mluvíme, tak dole bude poodkazovaný všetně všech výrobců, všech přístrojů a tak.
Frantisek Kolar (39:46)
Což je de facto takový sofistikovanější sensor, který vypadá jako tepák, ale měří daleko spoustu ostatních věcí. Spousta lidí určitě vozí sensor core na měření core body temperature. Do jakým mírě je to prakticky těžko říct, jestli třeba člověk podle toho dokáže.
dělat ty heat trainingy a potom to dokáže převést do toho terénu, těžko říct, tom asi nejsem ten oporník. Ale těch senzorů je celá řada. Podle mě nejdenušší je ten tepák a ten vaták, ale používat to správně. Řada lidí ignoruje ty tepy. Ale když se používají správně, tak si myslím, že můžou dávat poměrně dobrou informaci k tomu.
jak ten trénink se měl odvíje. To znamená, že ten teb dokáže reagovat, když je venku vedro, tak teb vyletí nahoru, protože ten tylo musí daleko víc chladit, musí tu krev posívat do toho na tu obrovskou plochu, na tu pokošku. A o to víc, náročnost systému a ten stres bude věší a o tom míň musím snížit třeba na příklatyvat, nebo že tam bude nějaká akumulovaná únová, systémová.
tak to tělo mě nepustí do takových vysokých tepů a o to budou maninko jináčit i vaty. A pokud já jako vět tyhle věci si odpozoruju, dejme tomu já nevim, dokážu si vzít, jako ranit klidovou tepovku a dokážu to zoohlednit v tom tréningu, samozřejmě zase neberu absolutní hodnoty, ale dívám se na nějaký 7-denní trend a dívám se jako jak to roste nebo jako to klasá a tak to vlastně funguje u všeho.
tak dokážu z toho odečít spousty informací. Takže tepowka super. Po případě třeba mít nějaký senzor, já nevím, na to HRV a když třeba dám raní tepowku a HRV dohromady, tak mi to je schopné říct nějaký rendeskor na ten danej den taky. Těch přístupů je spousté, ale vždycky to je mě časti o penězích. A o tom času, jestli ten člověk...
je schopný tomu věnout, aby se to naučil. Ani tak nejde o ty senzory. Jde o to, aby s těma senzorama nepostělámetrik, dokázal pracovat i ten trenér. To tedy myslí, že ty si koupíš senzor na svalovou saturaci, ale trenér s tím nebude pracovat, takže ti s tím moc nepomůže a pořád ti bude tam házat ty vaty. Takže vždycky tam jsou dvě strany vynice. Ty si potřebuješ mít něco, co podporuje někdo, kdo řídit tvojí trénink.
Jan Střecha (42:43)
buď už takový data zbíram v čem se můžu jednoduše vyhodnocovat abych taky neskončil s Excelovým sheetem
Frantisek Kolar (42:50)
Těchto je asi spoustá. Podle mě asi dobrou analytiku dělá Tainin Peak, když tu narekorduje všechno, tak prostě to dokáže zobrazovat. Garmin taky umíte asi tak nejdůležší. Interval ICU. Interval ICU je další takový systém, který dokonce i za darmo.
Jan Střecha (43:10)
Já zase... jo.
Frantisek Kolar (43:19)
který vlastně člověk si dokáže stáhnout nebo je to spíše vmoská aplikace a když si tableta importuješ ty data z Garbinu nebo tam napřímo na importuješ ten fitfile tak dokážeš se dívat na ty signály a poromnávat je ale samozřejmě v závislosti na tom jaká je tvoje edukovatelnost a schopnost pracovat s tou analytikou tak se to bude lišit, že to znamená, že
Ty se tříce podíváš na Heartrate a podíváš se na Maty, co ti to řekne? Musíš vidět, co v tom sledovat.
Jan Střecha (43:55)
Myslíš si, že s tímhletím může pomoct umělá inteligence, lebo je to pro ní v tu dobu, kdy to mi natáčíme, což je Duben 2026 pořád jako tak složitý téma, že bych na její spíš neměl dávat?
Frantisek Kolar (44:08)
Učitě nějaké věci je schopná tím pomoct. My třeba v assessorů spoužíváme par nebo nemálo takové algoritmu při detekci stavu Intentzit. My to ani neříkáme zóny, ale stavu Intentzit. My to máme supervised and unsupervised cluster learning.
Potom jsou další alborytny, které jsou schopní odhalit spousty věcí, ale nemyslím si, že pro tebe jako uživatelé to bude mít nějaký přínos, protože ty k tomu, abys šel do ČGPT nebo do jakékoliv prontu, tak potřebujš mu dát nějaké informace. A on je schopen poměrně dobře ty věci zpracovat, to ano, ale často je problém v...
Myslím si, že na tvojí straně, že nedokáže zeptat, že se nedokáže zeptat natolik přesně, abys dostal přesnou odpověď.
Jan Střecha (45:13)
Což mi zbývá poslední otázka k datový analitice a datů v cyklistice. Bavili jsme se hodně dopodrobné o tom, jak bych data driven a jak řešit své vlastní data. Myslí si, že je snadné stát se nějak otrokem číslel? A jak případně ty data využívat nějak k smyslu plně, aby mi nepřerosli přes hlavu?
Frantisek Kolar (45:36)
Jo, jo tam jsou dvě roveny, jako by zase musíš mít tomu vztah. Už či tě víš, že máš lidi, kteří přijedou z tréningu a hned si synchronizují Garmina, hned se na to dívají a potom máš druhou skupinu lidí, která toho Garmina honí do rohu a potom trenero ho ní, ale můžeš mi tam nahrát ty data. Takže někdo je data driven od nárození a někdo není. Ale podle mě, co ty chceš docílit...
Ty chceš sledovat data, ty chceš sledovat tu únavu, nejenom únavu, co ti poskytuje ten PIX, ale opravdu tu internní únavu. Ty chceš sledovat, jestli se zlepšuje za nějakou dobu. To znamená, málo kdo se dívá třeba každé 14 dní zpátky, každé 4 týdny zpátky.
jestli třeba to, co jsem dělal v rámci toho tréninkového plánu, jestli třeba fungovalo a případně změnit úplně celou tu strukturu, protože vidím, že třeba tady není žádný pokrok, jo, ale to je spíš jako otázka na trénera, jako vidím ze svýho pohledu toho toho pozadovatela, že tohle se děje a většinou tyhle věci se moc neřeší, že prostě se tam seká ten tréninkový plán, trénuje se podle něčeho, protože
to něco vidím na Instagramu, alebo prostě něco si přečtu, ale nikdo se nedívá spětně a nikdo prostě nechce brát odpovědnost k tomu, že to, co jsem ti dával za celý těch 4-6 týdnů, tak vlastně tam žádnej pokroku není. Aha, proč?
máš nějaké funkční adaptace a máš nějaké strukturální adaptace. Pokud prostě se trénuje špatně, nebo špatně, to je asi silný slovo, tak to může vyvolat nějaké dočastné reakce na to nadměrné zatěžení a je to nějaký plat-sebo přechodný efekt, nějaký navýšelní díkonosti, to znamená, že potom jsi nemocnej, nebo potom si vyvrtneš kotník a prostě do toho skočíš zpátky za tři týdny a jsi tam, kde si byl.
Ale kdyby jsi měl ty strukturální adaptace, aby jsi aplikoval nějaký stres po nějakou optimální dobu nebo do zlouvou dobu, tak aby se stala ta fyzologická adaptace parlamentní. Když řeknu strukturální adaptace, tak to to, čo jsi jsi dosáhnout. A to se většinou neřeší, protože máš...
opravdu fizologický trénink, který vlastně de facto se snaží řešit i čísla a dívá se, jestli to, co si dělal, jestli to má význam, jestli se to zlepšuje, anebo opravdu máš takový ten závodní trénink, kde se tam prostě sekají ty VH2 max intervaly a sweet spoty a všem tyhle věci, ale vlastně bez nějaké zpětné vazby, jestli se ty věci zlepšují nebo ne. To zmená, že odrokem čísel...
pro trenér důležitý věci sledovat a umět ty věci sledovat a dívat se zpátky a pro tebe taky, že protože ty chceš vidět nějaký pokrok, chceš vidět to, že ty vaty, které jezdíš v rámci těch intervalů se postupně zvýšují, že ten te postupně klesá, že tam je nějaká změna.
Jan Střecha (49:05)
Súhlas. Mám pak otázky, které se ptám všech hostů a první z nich nazývám pracovně nobulčit segment, protože cyklistika je plná innovací, ale taky marketingu. Vidíš, vidíš ty nějaký trend nebo třeba produkt, který ti přijde proběžného člověka na kolo úplně zbytečnej?
Frantisek Kolar (49:22)
Hele, zase, těžko říct, když to je blbost, tak já si to chci koupit, protože to chci vyzkoušet. Ale já často vidím spousty takových desinformačních kapaní od těch cyklistických týmů. Ano od těch závodníků, které neustále ukazují, jak trénují, jak používají to, či ono. A takovýhle ta cyklistická obec nebo důležně ta...
ta obec, která to následuje, tak má pocit, že musíme jít jako junk food, musíme prostě na kopci dělat laktátový testy. Neznamená to, že když někdy něco dělá nějaký profiteam, že to je správně. To znamená, že nemusím následovat každého blbostu, že to řeknu. To znamená, že vždycky se zamysle, kde si tačí oná věc je prvně smyslu poná, a to dává význam v tom, co dělám.
ale nemusím bezpůjměšně následovat úplně všechno. Takže nemyslím, jestli je nejdloží nějaký gadžet k tomu, jestli si to máš koupit nebo ne. se spíš dívám na metodiku, jak dneska předmýšlíme o tom fyzologickém dostování nebo o těch trénincích jako obecně. Řešíme většinou ten následek a snažíme se ho fixnout na místo, abychom přešeli tu příčinu a spravili to penamentně.
Jan Střecha (50:52)
tím, že zároveň je zábava si kupovat a pro mě je zábava se v datech hrabat, ale pak je důležité si uvědomit, že přesně když nebudu sledovat trendy a nebudu pít višňovej nebo třešňovej juice po tom, co dojedou v závod, možná bych měl radši spát o půl hodiny víc každej den a ty přínosy budou pro to moje tělo a pro to moji fyzologii mnohem větší.
Frantisek Kolar (51:15)
No přesně tak, ale jen si jem kolik je famů o hledně dýchání. prostě že potřebuješ díchat tak a mák a potřebuješ následovat Wim Hof a Oxygen Advantage, potřebuješ dělat zádežit dechu a spousta jako lidí chodí na přednášky a tréninky a snaží se ty věci naučit a vlastně potom to má úplně negativní odpad na ten vlastní trénink, jo, protože to má úplně opačný efekt, jo, ale...
je možná
Jan Střecha (51:46)
To, co jsme
se bavili, že někdy společně možná samozatně probere v dýchání a mitivně... Nedá mi to teda se, teďka zeptat vzhledem k tomu trendu, co si myslíš o takových těch proušcích, roztahují ten nos. Je to něco, co může přinít nějaký reálnej benefit.
Frantisek Kolar (52:00)
Ano, i ne. Takže, jako by rozstahovači nosu, upřímě řečeno, k tomu, abys dostal ten výkon, nemůžeš díchat nosem. To je hlubost. Možná nějaká zóna 1-2, kde prostě nechce, že by ti tam vletila mucha, a nebo možná, abys docivil...
mírného navýšení kysličníku určitov kravě, aby možná došlo během tý nízké intenzity k lepším přenosu kyslíku do svalů budiš. A nebo jak by ti to čistilo ty dýchácty cesty. Ten nos má spousty přínosu, bez sporu. Ale používanou výkonu je určitě hlopost. A proč na to narážím, to, že při tom výkonu máš otevřenou pusu. Takže dýcháš pusou. A ti, co mají ty másky,
tak to má jediný efekt, který byl... Tam byly tu ším dvě-tři studie kolem toho taky, že výkonnostní efekt to nemá. Vůbec žádnej, ale má to efekt ten, že pokud de facto závodíš v nějakých horkej tnech, je tam vedrovenku, tak je to jenom další chladící mechanizmus, který ti tam proutí daleko víc duchu, ne abys oho kyslíku výzdu dostal do těla.
ale aby si to tělo daleko víc chladilo. Takže spíš vidím tenhle efekt těch pásek přes ten nos. Ne ten, že někdo bude dýchat líp. Pocitově na začátku závodu ježiš, je to perfektní, ale viděl si někdo někoho při závodě dýchat nosem. Nemyslím, jako dýchání nosem ve smyslu, že někdo běží maraton.
nízkým intensiti, tak se tam prostě podíchává tím nosíkem, ale jako když se jede závod, kde opravdu jedeš de facto pilu, jako all out, a když to je cyclocross, a když to jsou mountainbikes, a když to je prostě i ta silníční cyklistika, kde ještě prostě neustále zónu 3-4 a jsou tam jako vypaly do zóny 5, tak tam se jako nosem nedýchá, jo? To znamená, že jediný efekt, který to má, je opravdu chlazení.
ale musíš mít na to podmínky. A to byla jediná vězda, fakt taková prokázaná, kde tadle vysfunguje.
Jan Střecha (54:29)
Můj druhá otázka na všechny je, jestli ty máš nějaký tvůrce nebo tvůrkyni na doporučení. Pokud by někdo někoho ještě jako mnohé víc zajímalo se ponořit do cyklistických dat, tak jestli máš nějaký podcast, který rád posloucháš, blog, který rád čteš, klidně i knihu a tak podobně.
Frantisek Kolar (54:45)
Tohle asi bych mohl doporučit několiv lidí a to nejsou vloženě podcasty. To nejsou vloženě podcasty, spíš... A vlastně jsou podcasty. Ale to nejsou vloženě pravidelné podcasty od nějakých lidí, jako že si někoho zvaja, ale prostě slevuju pár lidí známejch, kteří vždycky něco chytrýho řeknou a já se to prostě vezmu z chrci a případně to vyzkouším nebo nevyzkouším, jo? To potom asi můžeme jako by doradovat...
Jan Střecha (55:14)
dá do popisku.
Frantisek Kolar (55:15)
až
na tím jako byřku za přemýšlím, ale většinou se to pohybuje z toho fyzologického, vědeckého světa je tam prostě pár lidí, který prostě sledují a který prostě s těma nějak komunikují a někdy to co řeknou dává smysle, někdy to co řeknou dává smysle, ale tak říkám jako člověk by si měl udělat názvou Sávno.
Jan Střecha (55:43)
Předposlední dotaz můj příště se budu bavit je v jednom z příštích dílu s mentální koučkou a mě by zajímalo jestli bys pro ní dokázal nechat nějaký dotaz tady jak pracovat vlastně s vlastní psychikou a s vlastním vlastním vědomím.
Frantisek Kolar (55:58)
Ale je to hodně zajímavý téma. Je to hodně zajímavý téma posledních desetit let. Je to prostě strašně oblíbený jako mentální coach. Myslím si, pokud člověk to má v hlavě, toho závodního ducha, tak mentální coache nepotřebuje.
a většinou lidi, který jsou na začátku nervózní a nebo prostě chtějí probílet závod, tak myslím si, že je tam jinakší problém. Ale myslím si, že coach, tohoto...
Jan Střecha (56:35)
To bude vystudovaná
psycholožka, takže se vlastně budeme bavit hodně i o tady těch věce. Samozřejmě se mi líbí ten kontrast, tebe jako hodně data založeného člověka versus mentální koučka nebo sportovní psycholožka, respektive to je přesnější název, která prostě řeší neuplně hmatatelné věce.
Frantisek Kolar (56:56)
Já si myslím, že ta psychologická stránka je strašně důležitá a většinou ty můžeš být nabušen, eho jak chceš. Můžeš mít obrovský, úžasný čísla a můžeš být na tom veliko líp než všechny ostatní, ale pokud ta hlava není v pořádku, tak vlastně ve závod prohréš. Tak to funguje. Ale do jaké míry ten efekt je měřitelný, je druhá věc. A jste na svíči sluníčko do okra.
Myslím si, jo, znám spoustu lidí, kterým to pomohlo a znám spoustu lidí, který prostě si pořád řešili celou závodní sezonu s mentální coachkou a vlastně pořád byli mentálně zabrždění a pořád se nedokázali de facto s tím závodem nějak vyrovnat. Takže záleží a záleží. Já si myslím, že to je i na tom člověkovi, jestli je schopen ty věci přijímat.
a potom na zkušenosti toho kouče, jestli je schopen, jako jel se do té hlavy ti dostal.
Jan Střecha (58:01)
Zkusím se jí nějak takhle jako vlastně zeptat asi, nakdy je to o tom, se pokud to pokud to přebíram od tebe správně, že vlastně nakdy si je to o tom, že se v tom člověk i trošku jako sám plácá a vlastně sám si ten problém udržuje, pokud jsem pochopil tu jako častečnou myšlenku, je to tak?
Frantisek Kolar (58:20)
Já si myslím přesně tak, to by bylo dobře. Myslím si, že ten člověk vždycky potřebuje, ať už z každého závodu neřešit a nefiksovat se na to místo. Já potřebuju dojet bednu. Já potřebuju dělat to a to a to. Při to jsou věci, které ty nedokážeš ulivnit. Ty dokážeš ulivnit pouze jednu věc. Že dokážeš do toho závodu dát všechno. Dáš do toho maximu, aby jsi prostě snažit, aby jsi byl v pohodě. Ale to, si dojedeš na bednu, to jsou věci, které jsou...
mimo tyhle konstellace. A myslím si, že pokud ten člověk je takhle nastavený a z každýho závodu si řekne, dneska to jelo dobře a vezme si z toho prostě nějaký ten dobrej pocit, který prostě v tom můzku se vždycky generuje, tak se bude zlepšovat. A pokud prostě si řekne, že šel se sávat na hovno, a to je úplně na hovno, mně se to nedaří, tak se bude prostě sugerovávat to, že se mu nedaří a samozřejmě ta výkonosť bude dolů. Ale nepůjde dolů tou fyzickou stránkou, ale prostě půjde dolů.
tou psychickou stránkou, to znamená, že všechno záleží a v ty věci asi beremo.
Jan Střecha (59:27)
Kde tě lidi najdou, můžou se od tebe nechat někde otestovat, ssworex aplikace i pro bežný amatérský cyklisty.
Frantisek Kolar (59:36)
Ale je to... AsesVorax je... Máme teď jako by v takovou testovací provozu takzvané Idley Access, kde máme prostě asi tak třicet a šesát lidí aktivních závislostí. A to jsou prostě lidi z Ameriky, z Austrálie, ze Švícarska, z Francie. To jsou prostě taková ta úborná obec. Ať již to jsou věci nebo prostě ředitelné sportovních týmů.
nebo nějakých olimpických týmů, prostěně lidi, kteří opravdu pracují s těma hrubémi a růhdatami a chtějí nějakou formu zjednodušení. To znamená, že to zatím není pro tuto věc, ale bude to... Důvod proč to děláme je to, že chceme tuto část otevřit i pro kouče, jako pro trenéry, který do poschud to pro ně domena nebyla, protože nejdůležší pro toho člověka je...
Jsete lidi otestovali týmu sám.
a vědět, s ním zacházat. To znamená, že ten systém se bude směřovat i túhle formou. Nemyslím si, že bude směřovat formou, nebude směřovat, bude směřovat formou jako by na koncový užílatel, protože smysl není duplikovat, třeba měň PIX trahu garmin. Ty, to dělají, dělají to skvělé, ale my prostě cívíme opravdu na to asesování nebo na to testování.
pro ty odborníky nebo potažmo lidi, kteří se o to zajímají. To znamená, že pokud někdo bude, někdo bude prostě datadrivén, jak jsme se tuhle témo otevřeli, tak samozřejmě není problém, ale spíš to bude pro tu druhou stranu. Často píšu na Cycling Energy, když mám náladu něco vysetlit.
Ale v tohledním době, bychom měli generovat nějaké videa, budem dělat i hands-on sešny, jak takový asesment vypadá od povrtního importu, jakoby toho souboru, až po identifikaci limitů, zóna a všeho. To může být taky zajímavé, to budem dělat s Danielem Krabekem. A Erlán bude vlastně vysvětlovat.
takové ty hlubší věci z hlediska, takové těch systémů.
Takže to se teď toho tvoří, ale já de facto, já de facto jako... Není to pro mě profesé, se tím de facto bavím, i když tím třeba trávím poměrně dost času.
Jan Střecha (1:02:17)
Tak jo, díky. Děkuji všem, který jste doposlouchali podcast až do konce. Pokud se vám líbil, budu rád, když mi dáte odber na YouTubeu, novně budete sledovat na vaši oblíbený podcastové aplikaci. Stejně tak, mi můžete dát follow na Instagramu, veškerý sociální cítě podcastu i mě najdete dole v popisku, stejně jako veškerý zdroje a odkazy a stránky, o kterých jsme se s Františkem bavili. Tak jo, díky moc za účast. Ahoj.
Frantisek Kolar (1:02:38)
a
myslel, skíču včem.