Subscribe
Share
Share
Embed
Podcast pro všechny amatérské cyklisty, kteří se chtějí zlepšovat. 🚀
Jan Střecha (00:00)
Ahoj, vítej u poslechu podcastu Na chvostu. Mojí dnešní hostko je Aneška Drahotová, vývalá atletka, která se aktuálně věnuje mimo jiný syndromu relativní energetické nedostatečnosti ve sportu v Centru sportovní medicíny. Ahoj Aneško.
Anežka (00:12)
Ahoj Anzo, díky za pozorání.
Jan Střecha (00:14)
Já děkuji, že zpozvání přijela. Jako první setě asi se ptám, ty sná Redes, jak je často ten syndrom označovanej anglickou skratkou psala diplomovou práci? Jak se vůbec dostala k tomu, že tě právě tenhle ten syndrom zajímá?
Anežka (00:27)
Jo, jasně, tak vlastně tahle diplomká vznikala při studiu sportovní diplomacie, takže tam mi spíšlo o to nějakým způsobem zviditelní tohle téma, napříč jako tokrát to bylo v českém atletickém svazu s nějakou mezinárodní spoluprací, ale dostala jsem se vlastně k tomu tak, že když jsem v roce 2020 odjela do Austrália trénovat.
tak jsem se tam poprvé setkala s tímhletím termínem, s tím pojmem, co to jako syndrom energitické nedostatečnosti ve sportu je. A i tím, že vlastně tam to bylo všechno definované v torce 2014 v lubec, tak jsem se to začala zajímat vlastně v době a pak už mi to přišlo takové, že můžu vlastně navázat nějakou toho spoluprací právě s těmi lidmi, který byli u toho začátku a vědnou se tomu.
Jan Střecha (01:15)
Děkuji. Pojďme si možná první definovat, co to ten Redes, ten syndrom energetické nedostatečnosti ve sportu je. Můžu si dělat, to můžu poprosit.
Anežka (01:23)
Jasně, jasně, to na začátek
by bylo určitě prima. Je to, myslím si, že v současnosti docela jako hodně už jako diskutovaný téma. To v poslední době toho se dává docela dost nějakej důraz, ale je to zjednodušeně nebo jednodušně řečeno je to vlastně syndrom energetické nedostatečnosti ve sportu, kdy vlastně dochází k nějakému dlouhodobému nepoměru v vlastně příjmu energie a výdej. Prakticky to znamená to, že ten sportovec, když vlastně pokryje
tu
energetickou náročnostu toho tréninku, tak už mu nezbývá ta energie na ty běžný funkce a to tělo se vlastně tomu brání tak, že jednotlivý funkce omezuje, nějakou fyziologii upravuje a má to nějaký potom následky pro to.
Jan Střecha (02:08)
Daloby se to označit za poduchu příjmu potravy? Nebo je to něco úplně jiného a nemáme to do toho škatulkovat?
Anežka (02:14)
Učitě by se to nedalo označit za průchy příjmu potravy. Rec může být buď to spojený s nimi. Máme takové dva druhy. Jeden je ten nebo druhý. Je to stejný syndrom. Chci jenom říct na začátek, že rec je pořád modelová situace. Každý model je velmi zjednodušení reality.
tak poruchy příjmu potravy je psychiatrické odemocnění, kdy vlastně nějakým stylem ty lidi jsou fokusovaní na ten příjem potravy, který je narušený. Je to buď to ať už anorexie nebo bulímie nebo nějaká ortorexie. A u toho syndromu, kteréhle s toho, kterým se bavíme, tam může i o to, že ten sportovec vlastně si ani neobjedomuje, že jí jako málo.
dneska víme, že ta energetická náročnost toho tréninku je jako extrémně podceňovaná, je velká. Jednoduše třečenou potřebují jít hodně, když trénuju, abych to vůbec všechno pokryl. Tu energii na ten výdej, na ten spánek. Ale může se vlastně stát, že ty sportovkyně nebo sportovci, kteří třeba mají nějaký sport, který je vlastně náročný na to...
Bude to nějak vypadat, jestli tady spokojí. V naším sportu nebo třeba cyklistika našegdy, ten tlak na to, že do kovce vyjedu, mám lepší vaty na kilo, když mám těch kilomý, tak tam můžu záměrně upravovat tu stravu a dostat se do toho syndromu paralelně s těma poduchama přímo potravy. Je to nějaká restrikce nebo vylechání skupin potravy. Ale může to být, říkám.
Paralelně, ale není to určitě syndrom REC, není porucha přímu potravy.
Jan Střecha (04:09)
Vzhledem k tomu, jak často se o něm poslední době mluví, je to podle tebe jako jeden z nejčastějších syndromů, kterým se amateerský nebo profesionální sportovci setkávaj?
Anežka (04:20)
Tak tak ze svýho pozice asi na to neumím odpovědět, jestli nejčastější v centru sportovní medicíny se tomu můjeme, je to jako týmová práce, určitě to nejsem jenom já. Vyžaduje to nějaký multioborový a multidisciplinární přístup, takže nevím jestli nejčastější, ale...
Je to určitě problém v těch rizikových sportech. My v současné době pracujeme ve spolupráci s českým olimpijským týmem v High Performance Center na takovém výzkumu, kde se vědujeme z ohroženým sportovkyním. Jelotra jsou na tady to zaměřené na ženy. Ale vlastně ty rizikoví sporty jsou buď to ty vytrvalostní. Právě to můžeme dát do nějakého spojitosti, že tam je vlastně...
Požadavěk na výkon trošku je, mít nějaký nižší procent od toho tuku a tak dále. A potom jsou to ty, jak jsem zmiňovala, esteticko-koordinační sporty, kdy záleží na tom zledu a váhových kategorie. A v vytrvalosti, kam jednoznačně řadíme cyklistiku, tak bych řekla, že to je velmi časté, jak už jen, tak použel i u můžu.
Jan Střecha (05:31)
Na co mi ten redes v těle dopadá? Protože já si to představuji tak, že prostě nějakým měsícem vlastně relativně omylem jim míní kalorii než spálím. Moc si to neovědomuju, protože to tělo prioritizuje ten výkon, takže vlastně na tom kole se mi nějakým způsobem pořád daří zlepšovat a nedochází mi, že třeba nějaká dlouhodobá únava, nejen jen únava s tréningu, ale právě z toho kalorického deficitu. Na čem všem se ten redes v tom mým těle podepíše?
Anežka (05:55)
Jasně. Tak ta situace, co jsi zmínil, to bych řekla, že je taková častá. Je potřeba říct,
Krátkodobý energetický deficit vlastně nespůsobí tady ten syndrom. Ty trošku zhubneš a krátkodobýme se o několika, třeba i pár měsíců. To se nějakým způsobem dá přežít, můžu to jen řeknut. Ale vlastně když to je už nějaký dlouhodobý, jak správně říkám, že to tělo ten trénit nějakým způsobem uprioritizuje, tak ale...
dochází k tomu, že se postupně to tělo nějakým způsobem na to připravuje a vypíná nějaký... no vypíná, vypíná úplně ne, ale dochází třeba k tomu, že... já bych řekla, že to únavá je signifikantní. Jakože kdyby se člověk necítil únavanej, to bych řekla, že by mohlo být zvláštní, ale OK. Může tam být nějaká častější nemocnost, oslabo je to imunitní systém. Určitě tam může být třeba nějaký problém jako se spánkem.
trošku může to působit i na psychickou stránku, na nějaký gastrointestinální kutíž, vlastně je to komplexní, působí to na všechno. První bych řekla, že si můžeš povšimnout nějaké hořší regenerace a ty unavy. Myslím si, že když už potom člověk v tomhle problému je, tak k nějakému výraznému zlepšování.
nedochází, protože to tělo nemá energii na adaptaci z toho tréninku.
Jan Střecha (07:33)
Tímže pak asi častej je ještě nějaké ovlivnění těch hormonů v tom lidském těle, co se už jen projevuje.
Anežka (07:37)
Ano, dochází.
Sú to hormonální změny a vlastně u volec nebo u dívek u žen se vlastně první dochází k tomu, že to tělo vlastně se to odrazí na menstruačním cyklu, že vlastně dochází k plně jako předušení. Bude to nejřeji vylechávání, když už se potom bavíme o třich měsících a dýl, tak už to jako je velkej problém, protože když už potom třeba půl roku ta menstruace neprobíhá, tak už zase má dopady na kostní densitu.
a na těháte aspekty.
Jan Střecha (08:10)
Známe tím pádem nějaké ty varovné signály, které na sobě můžeme pozorovat, jak my si vlastně můžeme uvědomit, že něco jako vyloženě takhle špatně. Že prostě v tréninku jsem vopřeš unavený, ale to takový... Přijde mi, že jako ta sebediagnóza je vlastně relativně těžká, protože spoustu těch příznaků toho Redesu jsou příznaky, který bych si řekl, že třeba můžu podpořit myšlenku, že asi trénu dobře, když jsem unavený.
Anežka (08:34)
Jo, jo, myslím si, že máš pravda, to je těžké, jo. Vlastně, vůbec by to bylo neidéálnější, to mu jako předejt, jo. Se jako informovat o tom, že když trénují, tak prostě musím tu nutrici zvýšit, musím prostě pokrýt ty... energetický nejsem ten energetický výdej, ale prostě i ten výdej na ten jako normální život a...
do toho výkonu určitě by bylo dobrý nějakým způsobem započítat i stres, který třeba když se bavíme o nějakým jako amatérském sportu, tak tam prostě vím, že kluci trénují prostě hodně, ale k tomu prostě mají práci, nějaký stresy prostě ve škole nebo třeba v rodině. Takže celý tadyhle zten balíček zjít a uvidomit si, že fakt potřebuje na to hodně energie, dobře spát. Myslím si, že prostě ty signále jsou v tom, že když už se třeba někdo sleduje
sleduje si spánek, sleduje si třeba variabilitu srdecního rytmu, tak jako nemůžeme říct. Prostě rec není tak, že bych řekla tohle je špatně, stejně tak se to třeba nediagnostikuje, ano v krevním obrazu jsou nějaké změny, ale prostě není to jako tady už mám tady už nemám rec. Když prostě se do toho ohrožení dostanu, tak se prostě dlouhodobě už nemusím cítit dobře. Jsem jako by unavenej díl než nějaká adaptační fáze po tom tréninku.
ty lehké tréninky jsou těžké, může tam být i nějaká nechouš k tomu tréninku nebo celkově moc se nezlepšují. Nebo bych řekla, že jsou určitě časté případy, kdy se nějakou dobu ještě zlepšují, i když tom deficitu se.
Jan Střecha (10:14)
kdy a jak poznam, že čas jít k lékaři a mám to nějak začít řešit.
Anežka (10:18)
Hááá, kdy je, oznala.
Jan Střecha (10:19)
a dokážu se sebe diagnostikovat,
možná ještě začnu, pokud třeba nějaký takový potíže... ...znám.
Anežka (10:23)
Myslím si, že s nějakou dobrou seberefekcí,
ano. Záleží na tom, ale záleží jako záleží, jak moc je to závažní. A záleží taky...
jak jsem říkala, jestli to je vlastně to omezování toho příjmu energii záměrný, že si třeba řeknu, jo, jak bych chtěla, myslím si, že budu lepší, když budu jistý, nebo je úplně mimo děk, třeba u veslařů, nebo i u cyklistů, u kohokolivý, prostě je rozděl ten, když jsem třeba, když přichází se někdo v centra sportovní mediciny s tím, že už nějakou zakázkou necítím se dobře,
nějakým stylam se nehejbe, unavenej, mám třeba právě, já jsem to asi nezmínila dosytečně, ale třeba sa dosť častní jsou právě ty, jako jak to působí na kostní densitu, tak třeba nějaký unavý zlomení a tak, tak se na to můžeme zaměřit, ale pak třeba taky to je, že se na to přijde úplně náhodou. Dělá se třeba třeba třeba třeba třeba třeba
vůbec
špatný na sportovní prohlídku se dojít preventivně a vlastně tím tou důklanu anamnézou a nějakým klinickým vůbec obrázen toho sportovce se to dá na to buduť přijít nebo třeba preventivně se o tom informovat.
Jan Střecha (11:48)
Jak často k vám chodí lidi, že je tam spodezředím na redes poslal trenér vs. jak často nebo trenérka a jak často si to lidi dej agnostikovují sami? Protože mi z toho našeho povídání vlastně připadá, že kolikrát je asi potřeba pohled nějaké tý třetí osoby, aby mi řekla, jako takhle se cejtit nemáš. Tohle není ten jako dopad toho tréningu, který máš pociťovat. A přijde mi, že
Anežka (12:08)
Hmm.
Jan Střecha (12:08)
nejbližší v tomhle tom je právě asi role toho trenera nebo trenérky.
Anežka (12:12)
Určitě, bez zespodu si myslím, že role trenéra je velmi důležitá, proto se vlastně už i jednotlivé svazy zaměřují na to, aby ty trenéři o tom byly edukovaní. Což si myslím, že se daří. Jo, že před těma šest lety moc, já jsem se tom dozvěděla jako sama a...
před desetí lety o tom nevidělo tolik, teď už si myslím, že fakt ta eduacie je dobrá, takže stává se nám, stává se tady to, že vlastně trenér sem pošle sveřenkyně, ale nebo se to vlastně stává tak, že když my se tady staráme o nějaký jako, jdeme tomu skupiny sportovců, tak prostě sosendu vhromaňně, když to tak řeknu. Ale určitě mi řekla, že...
je to tak jako nebo takhle těžké odpovědět. Myslím si, konkrétně třeba u těch dívek, který třeba mají nějaký ten taký hlup trošku pošramocený, tak samotné vychledání tý pomoci je docela náročný a sama jsem zvědavána to, jak vlastně to je jedna z otázek.
na které se teďka tom výzkumu zaměřujeme. Asmě kdy ty... Těchto teda budou dívky, ale i chlapci. Kdy vyhledají tu pomoc? Jestli jí vyhledají? A komu se svěřejí? A komu důvěřují? Protože těch informačních kanálů je v současnosti strašně moc. A je taky otázka toho, komu ty sportovci... Kdo je pro něj relevantný? Kdo má pro něj autoritu? A tak.
Jan Střecha (13:42)
Na ten podcast poslouchají podle mě v naprostý většině amatérskí cyklisti a cyklistky. A tak možná dřív než zamířejí do Centra sportovní medicíny, který je samozřejmě otevřený amatérům, ale přece jenom tam v čas tý schodě jako velmi aktivní a profesionální sportovci. Tak zamířej k nějakýmu svýmu praktickýmu lékaři. Myslíš si, že pokud se takhle cítím unaveně a tak, tak myslím si, že bych třeba mohl mít Redes taky vůbec jako praktický lékař, místo, který mi může dát nějaký prvotní zhodnocení a pomoc?
Anežka (14:13)
Ty jo, je těžký říct. To je těžký říct. Ne, to je náročný.
Jan Střecha (14:15)
Vím, že dám těžkou otázku, jo, ale...
Anežka (14:18)
Já bych si přejmal na to mět odpověd. To je spíš otázka třeba na našeho doktora, ne? Kurostála nebo tak. Ale řekla bych, že to je různý. Máme takový praktický lékař. Strašně důležitá osoba. Nebo bych řekla, že ten odkazuje po tom. Nedáště jako vyšetření. Myslím si, že těžko říct, jestli to povědomí...
Protože já jsem takový jako biblině, tý tý spojtovní medicíny tady, že mám pocit, že už to jako je úplně samozřejmé a že to ty lidi znají. Ale myslím si, že myslím si, že by mohl prakticky lékař tomu pomoct. Tam jde o to, ten... Tam jde o to, myslím si, že jako vůbec jako problém, kterým tady jako... kterým učelíme, to že prostě rec není to jako diagnoza, není to prostě nějaký jako syndrom, který splňuje tyhle parametry, jo, když máme prostě...
nějaké další onemocnění, tak vidíme, že jsou tady ty příznaky, tady ty příznaky, na které je taková léčba. Tady hlavně z útoho je to prostě tak jako komplexní a ještě se vlastně ukazuje, v roce vlastně před dvěma lety vyšla velká jako vlastně kritická studie na tenhle ten syndrom a toho, že vlastně
V začátku byla hlavní příčina tohle cyosyndromu je energetická nedostatečnost. Mám málo energie, dlohodobě mám málo energie. Ale se ukazuje, že můžu mít příznaky toho réct.
I když třeba mám víc zátěže, stresové, prostředí, které na mě působí. Takže s tímhletím je problém, že my neumíme přesně, nežakla bych, že jsou přesní hranice, kde ten rec je a kdy není. Ale řekla bych, že je vyhledat pomoc, určitě dobrý nápad.
Jan Střecha (16:12)
Možná když tady tu ještě diagnostickou část převedu do nějaký praktický části co my na sobě se by můžeme udělat, tak možná pokud sejtim právě nějakou únavu a stres a nedokážu určit že by to bylo právě třeba jako z rodinných důvodů a tak podobně, tak je nejlepší si teď den dva měřit kalorie a zkusit to porovnat s tím co se mi ukazuje že spálím během dne a když to bude hodně moc nesedět tak jít za váma.
Anežka (16:35)
Ty, to by bylo, to by bylo jako, kdyby to takhle mohlo bejt, to by bylo super. Ale bohužel, zvoná teďka právě jsme se to mě jak nebavili a Jirka dostal o tom, mluvil v podcastu přes příkou.
že vlastně ten energetický výdej je jako hodně podseňovaný i zkrst vlastně tom, jaký výpočty, ať už jako z Garminu, z Bahučka nebo přes těch, kterého kliního zařízeního. Takže jako sledovat svůj energetický výdej je jako extrémně těžký a jsou v tom prostě chyby, je tam velká chybovost, může to být prostě jako klině i jako 600 kcalorí, což je prostě, myslíš, že 400 to je jako hodně.
to je třeba jednohlavní jídlo větší. Takže určitě si myslím, že to povědomí o tom, kolik toho s ním je dobrý mít. Samozřejmě úplně, nevím, jestli doporučuju, nějak úplně strikně si to zaposovat měřit, ale určitě, když to takhle pozoreš, tak já bych řekla se nebát toho se vážně...
pokryt energii na tom tréninku, ale myslím si, že je tohle poslucha, jak si říkal cyklisti, tak já jsem úplně natřená z toho, jak se to posouvá, jak vlastně cyklisti dbaj na ten nutrici během toho závodu nebo před poně, to je fakt jako z té skvědí, já jsem z toho úplně natřená, protože fakt to není tak dlouho dozadu, kdy jsem závodila já nebo třeba nějaký další jako moji kamarádi a to se prostě dal jako tak
takhle jsme se nedostali, měli jsme jednu tečinku na čtyři hodiny. Takže to mám radost.
Jan Střecha (18:15)
Jé,
já si zpomínám na příspěvech Chris F. Ruma, někdy z roku 2013, když fotil svůj jídlo ze svýho Résdé Nature de France a byl to dva tousty a rajče a myslím kousek avokáda a to bylo jako ono. A propagovalo
Anežka (18:27)
No, no, no, takže...
Jan Střecha (18:29)
se, jak se má jezdit tři hodiny na lačno jenom s vodou s citrónem a tak dál, takže
Anežka (18:34)
No.
Jan Střecha (18:35)
ten pokrok tam určitě je.
Zeptám se tě, možná jsme teda prošli, jak vlastně se můžu diagnostikovat, že to je vlastně relativně těžké. Mě vypah zajímavalo, když už mám tuhle tu diagnózu, ale vím, že mám teda ten syndrom energetické nedostatičnosti ve sportu, jak vypadá nějaký přístup k lečby a jak to vlastně řeším.
Anežka (18:55)
Taky se to liší opatrně, jsme říkali, když byla s tím diagnostikovala, ale prostě, dejme tomu, že jsme v této kategorii, vím, že asi bude nějaký problém v tom, že dlouhodobě tomu tělo nedávám.
tam může to nastat i v tom, že třeba spoustá lidí si nevydůmuje, že někdo třeba nemá tak dobrou tu ekonomiku toho pohybu a fakt spálí hodně těch kalorii, i když třeba podle toho, že si vypočít, jak si říkal, že nevím, tři hodiny na kole je tolik a udál jsem si prostě co hodinu 60 gramů sacharejdu, tak prostě nemusí to štymovat, ale...
Když jako vím, že ten problém je, tak záleží, jak moc jako závažný. Určitě to jako by neznamená... V těch závažných případech možná ano. Když je to spojené prostě ještě s nějakým poduchovem přímu potravy, tak tam je žádou cí prostě...
si nějakým způsobem nastavit ten režim tak, abych si primárně odpočinu, aby prostě to tělo dostalo signály, že tu energii dostane, takže nějaká určitě třeba dobrý je ten nutriční terapeut, který to s tím čovekem probere a tak. V těch jako lehčích případech jde o to třeba dát nějaký nějaký fakt rest, prostě, dejme tomu třeba tři týdeni na začátek.
odpočinout si fakt tomu tělu, by řeší to tím jako odpočínkem a tím doplnění energii, ale určitě to není tak, že si prostě na tři tydny orázin na jmse a skočím do toho znova, jo? Tam chce potom pokřemýšlet o nějaký dlhodobější strategii, jako by vlastně jak se tomu vyhnout, jak to, některý prostě, některý případy jsou takové, že to trvá dlouho, že ten sportovec prostě záleží přesně, jak dlouho v tom deficituje, tak o tom záleží, jak to dlouhé
takže dávám takové nekonkretní odpovědi, ale je to hrozně individuální a to sportovec od sportovce.
Jan Střecha (20:53)
Prostě opravdu mě, když budu říkat diagnostikovat a tak podobně. Já jako
Anežka (20:55)
Ne, to bydě to ne.
Jan Střecha (20:57)
by, ty jsi odborní. A samozřejmě, jak si
Anežka (20:59)
Háááá
Jan Střecha (21:00)
říkala, Redes není nemoc, ale nějaký syndrom. Možná mě k tomu napadá, ty už si to nakousla. Já tady mám otázku, jak dlouho se ten syndrom léčí. Jak dlouho se ho zbavuji, abych neříkal, že ho léčím. Je to přesně jako věc, kterou dokážu vyřešit za měsíc a třeba...
i nějaký markry typu hustota kostí se mi dokáže takhle rychle obnovit na nějaké normálnější hodnoty, a nebo je to prostě běh na půl roku až rok. A vím, že samozřejmě to rozpětí jako široký,
Anežka (21:29)
Jo, i to rozpětí, dám třeba příklad, když to bude někdo, kdo jezdí relativně chvíli, jezdí dobře, začal trénovat, nějak něco si tomu nastudoval, proto bych řekla, že v dnešní době už takový, jako docela běžný a trošku azlepšuje se, takže ty tréninky přidávám.
a zůstává na stejné nutrici. Takže tam prostě v začátku to všechno klapalo výborně, prostě dost sacharidu, dost regenerace nebo dost prostodu pro tu regeneraci. Akorátže ten trénink se prostě zintenzivně nebo prodlužuje, jídlo se plus minus nezměnilo a člověk se dostane do toho deficitu a je tam nějakou chvíli a relativně brzo si to třeba všimne tím, že buď to půjde na průbětku nebo nějakým stálem to jako...
zastihne, tak pak si myslím, že to fakt je otázka nějak pár měsíců. Ale když je v tom člověku dlouho...
A jsem si říkala, že nebudu mluvit o sobě, když je tak, že to je dlouhodobá věc, tak pak třeba trvá strašně dlouho, než se to čověk... Než se to vůbec... Třeba než se vrátí menstruace, tak to trvá. Ta kostní hustota to samozřejmě taky není vůbec něco, co by se dalo nějakým stálem urychlejt. Tam je to třeba fajn, když...
i během energické nedostatečnosti nebo toho, kdy ten člověk je pod stresem čácíčí silově, tak třeba ani nemusí dovít k ubytku nebo poškození.
tý kostní hustoty, ale je to tak, že se vlastně lékaři naši posílají pacienty na nebo klienty na deksu, na ten vlastně scan, který jako učí, na jakým jako stupně je ta hustota těch kostí a pak se ne třeba na kontrolní. Takže je to opravdu o tom, tom přistupovat k těm lidem jako individuálně a bych řekla, že čím prostě čím čím dýle ten deficit trvá a čím víc je nějakým
nějakých těch příznáků tím, kdy byl potom mi ta ekonfalesce.
Jan Střecha (23:40)
Ty už to nakousla v jedné z předchozích odpovědí. Znamená to, že přijdu na to, že mám syndrom energeticky nedostatečnostní ve sportu, že musím přestat na nějakou dobu trénovat? Nebo je to opět velmi individuální?
Anežka (23:52)
Je to velmi individuální, ale když je to spojené s nějakou poduchou přímo po travi.
což může být, tak tam i dochází k tomu, že vlastně ty sportovci nějakým stálem na chvíli úplně vzmějí prostředí, třeba přistanu trénovat a zaměří se prostě na to jídlo. Ale to už říkám, to už jsme spíš v nějakých v tý kategorii podroch přímu potravy, kde se to řeší i samozřejmě s psychiatrem, s psychologem a je tam domůr nějaký postup. Myslím si, že v těch
těžkých případech je jako těžké zůstat v tom tréninku a zároveň řešit tolik věcí, protože často je tam i problém v tom, že...
Záleží na motivaci toho člověka, když to bude někdo, kdo zjistí je, tak to jsem přepiskly tréninky. Neuvědomil jsem si, že když jedu ráno trénink, pak jdu do práce, odpoledne dám ještě nějaký gym nebo něco, tak potřebuju fakt hodně spát, hodně jíst. A chci to změnit, tak to mu přidám. A mi řekla, že k tomu nějaký lehkej trénink může být. Ale pak jsou lidi, které třeba tomu jídlo dát nechtějí.
bude to nějaké zárušení zdravovací náveky nebo přímo průchy.
Jan Střecha (25:17)
Chci bych podívat ještě na prevenci a praxi. Mě by zajímalo, jak si můžu já jako amatérskej sportovec nějak jako trošku pojistit, že se do tady toho syndromu nedostanu, jak mu můžu předcházet.
Anežka (25:31)
Tak nejlepší prevence, jak my říkáme, je to povědomí o tom, což bych řekla, že už dneska docela splnuje. Byla bych fakt ráda, kdyby se vlastně nebylo to tak...
zaměření vyleženě jenom na ten příjem těch kaloriátů, energickou nedostatečnost, ale nějakým stylem i na ty stresy, na které to působí. Mojitaha Český, u nás jako nedílno součástí Centra spolitelní medicíny, tak vlastně to popisuje i tak, že ten stres, který na toho člověka působí třeba v práci, tak je to taky stres. Ten trénink, který spůsobujeme je další stres. Takže potřeba to jako zčítat.
Takže proměnil jenom k prevenci, nějakým způsobem se teda o tom informovat, dostatečně prostě si hlídá ten energetický příjem nějakým stylem. těch holek prostě tam je to docela dobrý, že...
Ta menstruace je dobrá známka toho, že to tělo funguje jak má. Když to funguje a všechno běží, tak řekla, že je to také dobrý. Je to nějaká známka toho, že všechno je jak má. Ale asi jiná věc než to, že o tom, trošku přemejšlet a budu si dávat ten čas na nějakou regeneraci a tak, tak bych řekla, nic jinýho moc dělat nejde.
Jan Střecha (26:59)
Já udělám trošku oslý mustek od toho, že si tedy v úvozovkách říkala, že holky to mají dobrý, protože mi přišlám jako by velmi zajímavá otázka, bavili jsme se a psalíme se o tom s posluhačem, který říkal, že vlastně přišel na to, že syndrome energetické nedostatečnosti má. Když si pak počítel vlastně kolik spálí versus kolik jí, přesně to bylo tak, začal jezdit na kole, jezdil čím dál tím víc, ale jídlu nepřidával a byl prostě i nějakými hrubýma výpočtema denně prostě v deficitu kolem tisíce kilokalorí.
což si zjistil několik měsíců zpátky, začal od té doby jíst tak, jak by měl, aby ty svoje výkony dohnal a říkal, vlastně to, jak on si potvrdil, že ten syndrom energetické nedostatečnosti má, byl test testosteronu, kdy zjistil, že ty jeho hodnoty jsou v uvozovkách skoro na nule a hlavně se mu přišel na to, že úplně strati libido a
Anežka (27:48)
Mhm.
Jan Střecha (27:48)
říkal, i přes to, že už několik měsíců jí dostatečně a ví, že doplně ty kalorie, které by doplnit měl, tak to libido se prostě nevrací.
Anežka (27:56)
Hmm.
Jan Střecha (27:56)
a
tak se mě ptal jestli má čekat dál na jeho návrat, i když už je to několik měsíců. Samozřejmě je to velmi těžké odpovírat na takové otázky na dálku a bez zná... bez znalostí kompletní anamnézy, ale má čekat na jeho návrat, protože to je fakt jako na několik několik měsíců, nebo už to má začít řešit s nějakýma doktorama.
Anežka (28:17)
Jsem přimýšlána na tuhle otázku. Začál bych tím, že nejsem lékař a tohle je otázka na lékaře. Je to hezmonálně třeba endokrinologická otázka.
Já o to neumím odpovědět, ani to vlastně není v mojí kompetenci. To snížení libida i jeden z příznaků, nebo toho, už rec, nebo i prostě...
potom nějakých jako podupřímů potrebu, prostě když když to tělo vždy nema tu energie tak ani nemá výrožně jako to libido, ale určitě bych řekla, že doporučeval bych trpělivost a hlavně se taky obrátit fakt jako na lékaře, jo není to není to prostě o tom, že někdo o tom má povědomí, někdo větší, někdo menší, já třeba myslím, že nějaký povědomí o tom jako dobrý mám, ale přesto tadyhle to bych jako řešila fakt jako
po lékařské stránce, protože i vlastně když se tady o ty kvientiny pacienty staráme, tak i ten rozbor krevního obrazu v dětsky řeší lékař, protože to je něco, je to prostě tak, že i on když můžeš třeba ty výsledky, tak je potřeba na to koukat v různé souvislostech v té laborce, takže bohužel na to nemůjím odpovědět.
Jan Střecha (29:47)
Já si myslím, že snapback odpověděla úplně
skvělé a... no a možná si uvidíte v centru sportovní medicíny, protože si...
Anežka (29:55)
nebo u
svýho doktora.
Jan Střecha (30:00)
Což vy zároveň hádam, že umíte
i nasměrovat pak na případě jako speciálisty a tak podobně, když to může.
Anežka (30:04)
Jo,
nemůžeme simulovat péče právě toho obhodního doktorá,
Jan Střecha (30:10)
Mhm.
Anežka (30:11)
což je zase jiná kategorie, ale tím chci říct, že určitě se tady o tohoto lidi rádi postaráme, ale spousta věcí jde řešit je skrz naše zravolotnictví.
Jan Střecha (30:27)
Děkuju za všechny tvoje odpovědi, tím jsem svoje otázky k energetické nedostatečnosti ve sportu vyčerpal. Ešte než se ale předstudujem otázky, které se ptám všech, tak bych si chtěl zeptat, jestli ty máš ještě nějakou myšlenku právě k redesu nebo obecně takhle k nutrici ve sportu, kterou bych si třeba si myslela, že by měla zaznít a ještě nezaznila.
Anežka (30:46)
Jo, která měla znít. Tak možná jsme jako nezdůraznili to, že to, nikdo má...
tedy ten centrum nedevětské nedostatečnosti nebo poduchy přímo potravy, tak to nutně jako neznamená, že ten člověk je jako šíleně hubenej a vypadá na to. Naopak třeba člověk, který prostě má takové somatoty, jí do buře, je hubenej a vypadá tak a tak ten vůbec třeba ten problém jako mít nemusí, ale jsou sportovci nebo i normální jako nesportovci, ale teď se baví mi se o sportu, tak jsou sportovci, který vypadají prostě
vyprají
dobře, mají i docela relativně, bych řekla, jako normální procentotuků nebo lehce vyšší a můžou se do těch problémů relativně lehce dostat takže jenom takový náhled na to, že se to týká prostě i sportovců, který prostě nejsou nutně takhle jako by hubený, neopak prostě to tělo, když už je v tom deficitu dlouho tak vlastněst i nějaký
může jsi i držet nějaké tyto zásoby, protože je ve stresu a ten metabolismus nějakým středem na to. Takže jen taková poznámka, že může se otýkat i lidi, který vybrají, že jsou úplně v pohodě.
Jan Střecha (32:15)
Díky, že jsi zmínila, protože je to strašně důležité říkat. Takže díky. Pojďme se vrhnout na otázky, na které se ptám všech. Mám pak připravenou jednu novou dokonce. Ale jako první se tě zeptám, ty jsi taky cyklistka. Cyklistika je plná innovací, ale taky marketingu. Vidíš ty nějaký trend, nebo třeba produkt, který ti přijde na kolo nebo ve sportu, obecně pro běžnýho člověka úplně zbytečnej?
Anežka (32:38)
Zbytečný produkt. Mala jsem si to posleho, mala jsem si to připravit. Ale zbytečný... Většině nevím. Možná mi přijde, že asi to je takový pragocentrický, ale přijde mi, že docela v Praze je to, že i lidi, který jezdí chvíli třeba mají jako fakt mega dobrý kola, což samozřejmě jim přeju, ale jako není to úplně asi tak nutný. Ale takový mi to takový mi nyní napadá úplně extra, extra zbytečný.
Jan Střecha (33:08)
Když máš nějaký oblíbený tvůrce, tvůrkiní, podcast nebo youtubevý kanál, může a nemusí být i k sportu nebo k cyklistice. Měli jsme tady spoustu důporuční třeba na Zimmermannia. Co si prostě poslechneš na kole nebo příběhu a tak podobně?
Anežka (33:25)
Jo, jasně. Poslouchám toho dost. Tak nějak, ať už ze sportu nebo ne. Máme tedy takový náš kanál, z centra sportu a nivnici, kdy si tak nějak přeposíláme různý typy. Ale nemám výloženě jako, bych sedovala někoho tvorbu pořád. Docele mám ráda, i když teď už to taky trošku flákám, tak olimpijský tým má podcast přes příkop, znamráj posledním
Díle, Belirka. Ale ty zahraniční jsou taky, jsou spíš super. Ale do třeba musím říct, že já nakolej zjimu zásadně bez tuchátek, takže je to vůbec nic. A když běhám, tak většinou něco trošku lehčího, protože se na to potřebu potom soustředit. Takže z těch českých asi takhle no.
Jan Střecha (34:15)
Zároveň já jsem přidal teďka novou otázku, jak budou pro vydelní posluchači asi zjistí. To je září, a to znamená, že se teda pomalu blížej Vánoce. Zmutná novina. A tak by mě zajímalo, jaký nejlepší dárek spojený s cyklistikou, anebo se sportem si buď dostala, anebo klidně velmi skromně řekni, který si myslí, že jako udělal fakt dojem a padl na úrodnou půdu, který si dala.
Anežka (34:37)
Tak já mám štěstí, že já dostal dárky a to bylo super. Takže já jsem dostala Speedplay, což mi udělala dost, protože...
Jan Střecha (34:47)
když jsou pedály, pavrmetrový,
jenom dodám, prostě wattmetrový pedály.
Anežka (34:52)
Ne, ne. Já mám na moje Vaťák separat. Na mě jenom Speedplay. Prostě spíšlo o to, by to mělo být pro mě snažší nektra, jsou to podle mě nejjhezčí pedálie a druhé jako rychlejší rozjez tady na Čerevených, Pražských. Ale na to se mi dostá kolono, tak nevím, co je lepší cyklistický dárek než celý kolono.
Jan Střecha (35:16)
a jakýsi ty někdy dala.
Anežka (35:18)
No je to těžké. Je to těžké dávat cyclistické dárky pro někoho, jsou domá cyklobchod.
Ale myslím, bylo něco udělé dost taťkovi na šemu, dostal vlastně z pavéčka, z těchla brašničků jako podsedlovků a takový super nářadíčko, z toho měla dost všechny možný imbusy, měl mi lehký super, takže to si myslím, že tohle a elektrická pumpa do hezký brašničky pod podsedlo je určitě dáry, který potěší.
Jan Střecha (35:51)
Tak jo, děkuju moc krát a omlouvám se všem, že jsem připomíl, že se nám blíží Vánoce, ale bohužel léto končí, takže... někdo to
Anežka (35:57)
Jdeme.
Jan Střecha (35:59)
říct musel. Já ti hrozně moc děkuju, že sbyla hostkou dnešního podcastu. Pokud vás podcast bavil, tak budu rádi, že budete odebírat na YouTubeu, nebo sledovat na Spotify, nebo jiný podcastový aplikaci. Zároveň mi můžete posílat nápady na hosty, nebo klidně nějaký otázky k cyklistice, nebo ke sportu na email honzazavináčnachvostu.cz.
Zároveň budu rád, když mi klidně i pošlete nějakou spětnou vazbu, v čemu se právě pověnovat příště a tak podobně. Ještě se tě zeptám, Aneško, pokud by ti lidi nějak chtěli podpořit, využít službce na transportovní medicíny, kde tě najdou, jak to mohou udělat?
Anežka (36:30)
Jo, Tak normálně na našich stránkách, Centrum Sportmeds.cz, tři tam jsou všichni informace. Na sociálních sítích nejsme moc aktivní. Já třeba, potnovaj pod svým účtem. Ale co se týká tady našeho centra, tak to tak úplně není. Možná se to časem změní, možná ne, to uvidíme. Ale určitě na našich stránkách všichni informace jsou.
Jan Střecha (36:57)
Tak jel, děkuju moc skrače z předlát pozvání do podcastu.
Anežka (37:00)
Díky za pozvání. Máš kejdeň.