Subscribe
Share
Share
Embed
Podcast pro všechny amatérské cyklisty, kteří se chtějí zlepšovat. 🚀
Jan Střecha (00:00)
Ahoj, vítej u podcastu na chvostu. Podcastu pro všechny amatérský cyklisty, který chtěj bejt rychlejší. Mým dnešním hostem je nejlepší český grevlové závodník, který velmi dlouho závodil na silnice a tak spolu probíráme, jaký jsou hlavní rozdíly právě mezi závoděním v silničních závodech a přípravou
Sledem tomu, že díky Gravel závodní proces toval takzka celý svět, tak se taky podíváme na to, který destinace jsou pro běžného amatéra na nějakej závod nejzajímavější. I třeba kamejt na nějakou Gravelovou dovolenou. Taky se bavíme o tom, jaká je budoucnost Gravelu a jak se změnila jeho technika v poslední době. Pokud se vám epizoda bude líbit, budu rád, když mi dáte odběr, nebo mě budete sledovat na vaši oblíbený podcastový aplikaci. A teď už pojďme k hostovi.
Jan Střecha (00:41)
Mým dnešním hostem je Petr Vakoč, profesionální gravel závodník a několika násubný účastník Tour de France. Na štyrku vyhrál jeden z nejslavnějších závodů do tracka 200, byl druhý na asi nejslavnějším závodu Unbound a vyhrál taky UCI Gravel World Series. Ahoj Petře.
Petr (00:54)
Hej!
Jan Střecha (00:56)
Natáčíme 9. unora, tak mi nedá se zeptat o Weekendu Sales bude první závod, jak to dopadlo, jaký to bylo.
Petr (01:02)
Bylo to dobrý, byl to takový testovací závod, stejně jako Lonny, jsem to jel na rozjetí a byl jsem třetí. Takže fajn výsledek, hlavně takový potvrzení formy a co je nejdoložitější, tak to, že jsem zase zpátky do toho dostal při cenom tajinný závodit na gravelu, v ten trénink to prostě člověk nemůže napodobit, když je ve skupině rychle po těch gravelových cestách.
Jan Střecha (01:31)
Když se koukám pak zpětně na záběry z Lifetime a podobně, tak... Co tě vlastně jako nejvíc překapilo, když jsi přešel ze závodění na silnici na gravel?
Petr (01:40)
Asi mě nejvíc překvapilo, v té první fáze jsem si myslel, že gravel bude něco jako stráde Bianchi, to je skoro silnička nebo tak, trošku širší gumy a že všechno ten gravel bude podobnej jako stráde nebo tak. zjistil jsem, že závod od závodu se hodně liší, ale většina z nich je mnohem techničnější a že potřeba mnohem širší.
Když všichni všechno.
Jan Střecha (02:35)
Ještě se vůbec obecně k technice dostaneme. Ty jsi přes rozhodu rozhodce skončit na silnici v roce 2021 a začal si závodit v roce 2022 a pokud se nepletu první si ale jezdil MTBčkový maratony než si přešel ke gravelu.
Petr (02:48)
Jo, jo, je to tak. Já jsem jako malej, jsem začínal s horskýma kolama a trochu ecyklokrosem, ale k silnici jsem se dostal tak nějak více méně jako v provodní fazi s donucením, protože náš tým tak nějak končil, rozpadel se a bráha ten chtěl jezdit do silnici v dukle a ve finálu v Praze nebyl vyložený nějaký dobrej bikeový tým, kde bych rád jezdil, takže...
Pak jsem si říkal, že jak půjdu do Dukly, tam mít zázvy na trénink, budu trošku jezdit na silnici a přijom ty bajky. Ale ve finále to mě totálně chytlo a během roku jsem zmenil ten fokus na tu silnici a trošku i dráhu, ale věděl jsem vždy, že ta silnica mě bavila nejvíc. Po těch letech na silnici jsem pořád měl v hlavě to, že bych se rád vyskoušel bajky a hlavně K-Pepik, takže to byl vlastní.
Vlastně je ten hlavní důvod, že abych mohl jet Cape Epic, tak jsem musel být součástí bajkovýho týmu, který tam závodí a mít dohodního partnera, hlavně to zázemí. A vlastně jediná možnost byla tak jako se domluvit, rovnoujet celou sezonu vlastně na bajkách, říkám, okej, tak to zkusím, zkusím to kombinovat s gravelem, v té provodní fázi to úplně nevyšlo. Jednak nevyšel Cape Epic, protože jsem se zranil předtím a pak vlastně...
Jsem to závidl na těch bajkách a vyskušel si právě jenom traku, kde jsem myslí, že jsem byl jezdný věchlčtvrtý nebo pátý, kousek od pody a kousek od vítězství až ve sprintu se to rozhodlo, takže tam se tušil, že to je ono, že to mě baví víc a na těch bajkách jsem měl nějaké dobré úspěchy, ale hlavně na těch závodech, které byly podobnější tomu k revlu, které nebyly extrémně technické a které tam měly třeba takových dost pasáží.
rovina těch, kde vlastně hrála roli i ta taktika a trošku tam byl přenos i z silnice, takže potom roce na těch bajkách jsem věděl, že ta cesta je spíš ten gravel.
Jan Střecha (04:50)
Když si přecházel ze silnice nagrevala, respektive na oforu závodění, jak se ti změnila samotná treningová příprava oproti tomu, když jsi byl součástí nějakého silničního týmu, protože teď předtím jsi byl součástí Kanyon týmu, ale musí to být úplně jiný.
Petr (05:05)
Jo, jo, jako pro mě to bylo zásadní a velká výhoda, takže jsem vlastně měl v tom volnost. Jednak napřed jsem vlastně si trenera dělal sám primárně, nebo jsem vlastně měl nějaký input od toho, trošku od Simona Kesslera, vlastně koušt, co bydlí v Americe, se kterým se dlouho znám, dlouhodobě můj kamarád, se kterým jsem ten trénery vždycky konzultoval a dál z toho vlastně nějaké poznatky, ale nikdy jsem ho nemohl mít jako...
a této místa byl takový hlavník, takhle větší hlavník, měl větší hlavník, větší takhle měl větší měl větší hlavník, větší hlavník, že měl větší hlavník, že měl že se měl větší hlavník,
To přešlo z toho, že jsem se Simonem napřed ty věci jenom trošku konzultoval, pak mě pomohl se připravit na Cape Epic nebo na Městroství světa pln v Gravelu, když jsem měl delší pauzu mezi závodama a vlastně poslední dva roky nebo ještě víc, tak už s ním trénuji jako full time a píše mi ty tréninky, takže to je super, že tam mám s ním ten input, můžu si to nějakým způsobem upravovat a myslím, že mi to naprosto vyhovuje.
Jan Střecha (06:29)
Ty jsi říkal, že jsi musel začít starat o něco víc třeba o to, aby jsi nepíchnul během gravelových závodů. Byla tady ta nějaká řekněme technika jízdy něco, co jsi jenom vrátil k tomu, co znájí z mladí s bajkům? Nebo to bylo něco, co jsi vyleženě musel naučit, trénovat a tak?
Petr (06:44)
Ne, musel to být více méně nový všechno. Já když jsem záviděl na bajkách, tak bez dušáky to prozačínali a já jsem je neměl, takže tohle je něco nového, ale primárně je to i hodně o tom, že člověk jede v té skupině a nevidí, co před ním je a co pod ním je.
hodně často se rozhodovat mezi tím, jak moc chce dvhák, jak moc chce vidět, co ho tam čeká. Ano i strategicky některé pasáže, tak je pomalej, a třeba riskovat, že pade tam víc na jistotu, ale pak ztělá, bude stát nějaké síly, aby se vrátil do té skupiny. Vlastně vůbec ta volba toho materiálu, já jsem v začátku byl neználej, já jsem se bavil s kamarádem.
co trénuje pár lidí, který závěr nagrebuje, jak mu říkám, jaký mám zít materiál, jaký se mám koupit gumy na to, jakou šířku. A on říká, ale 42 mm vezmi tady ty speciale. Já se říkám, což 42, to je hrozně široký. teď je prostě jako... Já nevím, bych řádnej závodcem asi za lýnskou sezonu na takových uskych gumách ani na Jalanitě nejméně technických. Takže vlastně tam se to i vyvíjí, ale je to prostě hodně o tom...
vědět, co si člověk může dovolit a některé ty pasáže musí jít opatrně a jsou lidi, kteří v tom městu jsou velmi dobří, hlavně kluci, co mají historii více z bajků přicházejí, tak jsou schopni jet, být mý náročný, co se týče.
ten stres na to kolo nebo to riziko těch defectů, takže ty mají v tomhle výhodu. Takže já myslím, že tom jsou můj doce dobrý pokroky, ale není to výleženě moje nejsilnější stránka. Myslím, že i vůbec co týče techniky, jsem na tom tak jako, že jako neztrácem, ale ve finále zase není to úplně moje výhoda, takže je to takový, jako je to v rozumných mezích.
Ale pořád ty defecty tam jsou a často se tomu člověk nemůže vyhnout, protože naturel toho gravelu takový, že často se jezdí po místech, které na to nejsou úplně dělané nebo primárně ne, pokud tam člověk jehde takovou rychlostí, co jezdíme a ve větší skupině.
Jan Střecha (09:22)
Tak když už jsme u té techniky, ty jsi letos po nějakých pět letech změnil na jakým jezdíš kole. Už nejezdíš na kanionech, jezdíš nově na faktorech. Jak tě vyhovoje nový aluto?
Petr (09:33)
To kolo je super. Jsem zvědlo hodně nadšenej, hodně hravý. Vybral jsem se v první kolo z té nabídky, co má faktor. Hlavně kvůli tomu, že nejvíc podobný. Tému kenínu, kterým jsem závodil, jsem viděl, že je to nejmenší změna. A i s tím důvodem, že v první část sezony závody jsou hodně technické.
náročný je, to bude na Baikonta bez kaniné nebo to bude Santa Valle, pak ještě bude závodit na Sahaře a tam je důležité nebo je výhoda mít širší gumy, takže to auto má výhodu, že tam dopředu můžu dát bajkovou gumu dozadu 45 mm, což je takové jako by standard si myslím na větším závodu, který jsem vlastně oni závodil, asi by tam šli dát i širší, ale není to úplně oficiálně.
tam člověk pokud by byl obahnout, tak v tom musí být opatrnej, ale to kolo je super, lehký, je velmi hravý. Vlastně posled jsem si tam nastavil hodně jako podobnej na co jsem byl zvyklej, takže s tím kola jsem se vlastně od první chvíle zžil a zároveň to je jako asi jedno z nejhezčích kolt, jsem měl designově, takže jsem po všech stránkách hodně nadšený.
Jan Střecha (10:50)
Jako vypadají ty aluty vypadají úplně skvěle. Jsem sviděj vej, co se ještě obecně v gravelu vynoří, protože mi přijde, že ten segment se neustále vyví a pořád se nějakým způsobem hledá. I co se pak budeme bavit dál o různych typek nebo druhých závodů. Mě by zajímalo, jestli tobie vyhovuje ten směr, kterými připadá, gravel vydal. A to znamená široký pláště o něco víc jako bike, drop bars a tak.
Nebo by se srát vrátil do toho 2022 na ty jako 40 mm strade Bianche pláště.
Petr (11:18)
Jo.
Těžko říct, musím říct, dřevna dneska na trajinku se bavil s kamarádem o tom, že jsem měl závod SBT gravel v Americe, jeden z těch nejdůležitějších, možná po unboundu asi druhý největší, co je v Americe. A tam se trošku změnil ten trať i ve FNAICON concept, ale když jsem to jel poprvé, jsou skoro tři roky zpátky, tak vlastně mi toho na třicetpětkách gravelových gumách a byl to...
Asi nejblíž závod tomu jako stráde Bianchi. Slyšel jsem to, bych to nedovodil přeslát, jak to jeli ty lidi, ale slyšel jsem, že to některý lidi jeli i na sluníčních gumách. A bylo tam většina takový hezky, hladký štěrek a bylo to blízko ten povrch silnici a byla tam jedna technická pasáž. A to byl tak nějak, co jsem si představil, že ten gravel takhle bude vypadat. Byl to hodně rychlý závod a ještě jak je to.
Vysoké nadmořské vejšce snad je průměr 38, jestli se nepletu nebo tak, jako fakt se jela hodně rychle. Takže tadyto závody se mi líbí, tak i ve Fincku, bohuž o tom závodu už neexistuje. Vlastně od stejného pořadatele tak je takový rychlejší závod, který mám bližtý. něco, kdež je musím říct, že to mám rád, pokud ty závody jsou takhle relativně rychlejší.
musí tam být nějaký kombinace s nějakými kopcem a tak ne, vložně, že bych chtěl rově na závod takhle, to by bylo masakr v té velké skupěně a pokud tam je nějaký zajímavý kopce a nadělí se to a závodí se potom na tom rychlém povrchu, tak to mám rád, musím říct, že k tomu mám díky, ty jsou nic asi blízko, takže to mám rád, ale ve finálně se líbí ta diversita, takže v každej závod je jiný, člověk se na to musí nějakým způsobem
připravit a osobně mám rád pokud ty závody jsou nějakým způsobem náročný. Myslím si, že třeba tady co se týče trucky, santaval, tady těch závodů, tak pro mě výhodou ty techničnější pasáže, kde, myslím si, že proti těm jako nejlepším lidem, co jsou technicky, těm bikernům, tolik jako nestrácím a mám tam výhodu od těch lidí, který jsou na tom hůř. Takže, myslím si, že jako ve finále jsem na tom
velmi dobře a pro mě jako výhodný, pokud ty závody jsou techničnější. Takže mám rád tu diverzitu a ve finále mi to nevadí, že se to ubírá víc s tím techničnějším sněrem. A co se týče toho materiálu, tak si myslím, že to jako hodně taky spojené s tím, že i to závodní polečení dát jim silnější a je tam víc dobrých závodníků a jezdí se víc jako by ve větších skupinách.
A v tu chvíli, kdy člověk jedne často naslepo technické pasáže, tak ty širší gumy jsou opravdu hodně důležitý, zároveň nemusí to být a nejlepší vodba pro každýho nebo ani možná nejrychlejší, ale je to nejrychlejší, pokud člověk bere v potas ten způsob závodění ve předu.
Jan Střecha (14:41)
Ty si zároveň změnil, že ti na jednu stranu vyhovuje bejt ten privateer nebo jen nějaký jezdec, který je hodně jako partnerství, respektive sponsorů sám na sebe. Zároveň ale říká, že ti vyhovuje trošku víc závodění v tom silničním slova smyslu, co jsem ti tak pochopil. Mě by zajímalo, co si myslíš o tom, co třeba teďka bude dět právě v Lifetime Grand Prix, kde Specialized vypadá, že staví vyloženě závodní tým, který by spolu mohl do budoucna i spolupracovat.
Myslíš si, že bude čím dál častější, že takhle jako značky budou stavět ty závodní týmy?
Petr (15:14)
Jo, bude a už se to děje a těch tímů je víc. Teďka už těch tímů pár bylo. Ne všechny vyležení jezdili takticky, ale v tom smyslu silničním, že by se jel na jednoho lídera nebo tak, ale každopádně z toho už teďka tymy těžily a těžeji. I teďka hnedka na tom úvodním závodě, tak tam byl francouzský tím, který tam měl tři lidi silný.
A vytěžili z toho kluci, byli první, druhej a ten nejich třetí závodník jel velmi dobře, ten byl skoro ve všech unicích. Oba dva ve finále měli poměrně pohodlnou jízdu do finále, které mu nemuseli moc tahat. A my jsme tam byli většinou času ta skupina, máme 8 lidí, z toho 3 jsme tak nějak jako jeli. Takže tam tu výhodu měli a bylo to znát, určitím to pomohlo.
a na druhou stranu si myslím, že na těch větších závodech těch týmů se tka víc a může to být trošku nevýhoda, že pak ty týmy zase na sebe budou muset vzít trošku v odpovědnost a myslím, že či nadí mít závodníků, které tam budou individuálně, tak nebudou vyleženě chtít tahat, když tam byl další tým. Jakoby to byl dvojsečná zbraň, ale...
Učitě ten specialise tým, který má tři extrémně silný závodníky, tak pokud budou závodit týmově, což v té měři toto budou. Vím, jak mají tam nastavený v tom týmu vyleženě, že prej budou všechny bonusy si dělit za vítězství rovným dílem a takhle. Takže vyleženě, fakt, incentivitá mají, aby závodili týmově.
Tomy jsme extrémně silní, ale jsou tady další týmy. Kenyon postavil tým, budu taky hodně silný si myslím. Pak plno dalších brandů a ať už je to spojené přes značku kola nebo přes jiné věci. Třeba Fector tam máme plno závodníků, ale vyleženě nebudem závodit týmově, každý má pln individuální sponzory. A to to, co se musím říct, že se mi to na tom gravelu líbí.
Mám rád, to je takový slničný závod, ale zároveň se mi líbí, že je to jiný hodně, že člověk jde kám za sebe. Když vysvětlují, jak se to liší nebo co je podobné na slnici, tak mi přijede to nejvíc podobné. Když je situace, kdy je velký únik a například v posledním tým, do Grand Tour nebo je...
nějakým vlastně těžkým závodě, kde se udělá rychle ta selekce, kde vlastně ten start závodu je extrémně těžký, pak se trošku zvolní, ale jde se pořád vysoký tempo, aby ta skupina zůstal, že ve přílišku v závodu se závodí vo výtěstí, takže se znovu zrhnou zrhnou zrhnou zrhnou zrhnou zrhnou zrhnou zrhnou zrhnou zrhnou zrhnou zrhnou zrhnou zrhnou
trošku mi jako mrzí, že to asi bude víc a víc svázaný taktikou. Na druhou stranu, když jsem na tím přemýšlel, na které chci bejt straně, jestli chci bejt třeba frustrovanej z toho, že budu závodit proti týmům, nebo frustrovanej z toho, že jsem nějakým svázaný týmovou taktikou, tak jsem věděl, že radši budu závodit proti těm týmům a že chci tu...
tu volnost ať se týče závodění, i toho programu a těch svých sponsorů.
Jan Střecha (19:07)
Mě z pohledu amatérského cyklisty přijde na gravelu úplně skvělý, že do většiny závodů, který jezdíš ty, se může přehlásit i úplnej amatér. Povětšinou. Ty jsi objel úplně obrovské množství po celém světě, a to včetně třeba drift na Islandu, Sahara gravel v Maroku, kam se letos vracíš, pokud jsem správně pochopil. Máš na svou Unbound v Americe, stejně tak Leadville, jeden z nejslamějších bajkovéch závodů. Terejstě k závodů bys doporučil každýmu, aby ho jel.
Petr (19:24)
Já byl.
Jan Střecha (19:35)
z karych kody v kterých se jel, ne myslím jenom z těch výjimenovaných.
Petr (19:36)
Jo, jako určitě
nejhlasnější co se týče toho prostředí a které mi opravdu předos k serci, je The Rift. To bylo naprosto něco neskutečného. Na druhou stranu to je trošku jako varování, není to úplně jako gravel, gravel, ten vlastně jiný simil jeleni z odpruženou vytlici a tam člověk chce široké gumy a je to extrémně náročný, ale je to nádherný místo.
Jan Střecha (20:02)
a nepromokavý ponožky jako by s tím, co tam brodíš.
Petr (20:06)
No no, naštěstí jsme měli docela příjemné počasy, takže to nebylo zase taková zima, ale je to nánherný. Ale myslím si, že ve finále, když se sečte atmosféra závodu plus trať a takhle, tak za mě je nejhezčí ta traka. Je tím, že to více denní, člověk to může vidět, atmosféra je super a ty trasy jsou super. Jsou taky na náročnější, no víc technické zně.
Unbound mě osobně jako mi moc jako neučarová, ale jako by je hezký na tom, nebo to co jako by tou trasou jako není zajímavý nebo ještě když tam je to bahnu, tak to ještě o to jako horší a je to o zničení kola jako fakt. Byl byl byl no no no. Ale ono jako by jako by třeba jako Loni prostě to jako totálně otrje, protože Loni jsme se byli dva dny před startem projektu, a to byla půlka trati byla jako najetelná, pak to jako uscholežná, protože u ty bouřky je to opravdu a
Jan Střecha (20:47)
jsi
Petr (21:04)
Koukáte na předpověď a nevíte do posledních chvíle, jak to bude vypadat. Musím říct, že tam byl pár známých, co tam přijeli jako amatéři. Když mi řekli, že tam jedou, tak jsem si říkal, že už to mají všechno zařízené, nebo je od toho odrazovat. Ale ať ti o nemájí moc velké očekávání, a byli jste úplně nadšený. Tím, že ta atmosféra, ten hype tam je.
ty američaní to umějí dělat atmosféru a všichni týmy žijou. A pro nás, pro profiky, to super v tom, že je to důležité závod, je tam pozornost medí. Je to asi nejblíž tomu feelingu, když člověk jde opravdu velký závod na solnici. Samozřejmě nejde tam třeba tolik diváků, ale to všechno okolo, tak je to fajn.
Mě to líbí, ale zlediska té trasy a tak, tak mi to nepřijde jako nic moc. Ale já se hodně líbí vlastně ty závody, které jsou zajímavé tím, lokalitou. je prostě něco pro mě, co jeský. Z té Sahary, kde jsem byl nad Čenejloni, jedu tam letos zase. Vím, že tam pajedou taky nějaký češi teďko.
Jan Střecha (22:25)
Ty jsi to doporučoval
v nějakém rozhodu na MTBS nebo někde, že to je závod co by měl jet každej, takže...
Petr (22:29)
No,
ne jako fakt nádherný. Takhle si myslím, že taky byla myšlenka toho gravelu, že je víc nějaký dobrodružství a zážitek než ten závod. Co by většina závodu z TCI serie, tak to zase naopak čistě jenom o to závodě a není tam nic moc kolem, ale některý z závody jsou taky krásný.
Hezky zorganizovaný, super třeba byl závod ve Skocku, ten semolní vyhrál, ten jako krásný prostředí, super zorganizovaný hodně lidí, takže ten list ten byl taky fajn, takže to taky moc hezký závod.
Jan Střecha (23:15)
Já jsem byl hrdym majitelem Cola Lauv, takže jak měli oznámili The Rift, tak jsem byl natěšený, že bych se tam měl projet, bohužel jsem teda gravel prodal teďkám jen silničku, ale je to tak jako na tom bucket listu. Ty říkáš, že ti baví to gravelové dobrodružství, co nějaké trošku ultra distance, je traku 360, nebo i teďka ten Rift bude taky 300 něco kilometrovej.
Petr (23:20)
No.
O té trace musím říct, hovně uvažu. Přilásil jsem se na 200, ale teď řeším záme se sebou a zároveň se sponzorama, jestli ne, traku 360, která bude i zkrácená. Myslím, že to bude kvůli 320, 330 je ten plán. A to teďka byla objektivně, ta hlavní závnost byla 200.
Vždyž organizátor se hodně snaží tlačit tu třístovku, dělá tam přímej přednost toho víc bodů do Gravel Air Series a vlastně činá tím víc jako závodníku, tak je směřený ten fokus na tu další zdálenost. Prvně to jako by, chci ten závod chtěj akci závodit a ten anvil říkám, mě to stačí jednou za rok těch deset hodin. Mám rád jako další zdálenosti, ale i...
Těch šest hodiny, svít pod si myslem. A na druhou stranu...
Jan Střecha (24:36)
Jo tedy, jako připomědu,
že Unbound je taky 360 km závod, tedy ty nagrevlu... ...taky nagrevlu, jako byš vyhnej za 10 hodin. Což je...
Petr (24:40)
320 nějaké zhruba, 320, takže kolam... Teď už spíš
jako bez banu, to je spíš těm devíti teďko, takže to... Tam jsou taky jako slušný průměry, takže jako by... Myslím říci, že mě to láká, že i něco nového, traku jsem jel třikrát už tu dvoustovku a v tuhletu chvíli vlastně i tím, že to je...
jako ta prestiž je velká, myslím si, že to bude hodně už jako srovnatelný, tak možná bych jel tu delší, ale na druhou stranu nějaký jako delší závode, tak ty mě vyleženě nelákají. Já říkám vlastně, ten up-mode je dobrý, ale nevadí mi stávat brzo, což člověk jako na většinu těch, kterého závodu musí, a některé jako extrémně brzo, třeba i ve štri, nebo možná i dřív, ale chci bych pomal se večer vlastně v posteli, není to jako pro mě.
je to přes noc nebo je to myslím, že těch dvanáct třináct hodiny je hraná a aspoň v tuto stu chvíli cokoliv delšího, tak mě absolutně neláká nemám jedinou potřebu nic taky oskoušet.
Jan Střecha (25:54)
který závody tě kromě unboundu, trucky a Sahara y gravelu čekají letos. Co bys třeba vypíchnul, a co se nejvíc těšíš?
Petr (26:03)
The Hills je jeden z prvních závodům, který se hodně těším. Krásný závod u Benatek, u Sennaservot Benatek, u Treviza, ve Vinicích místech. Myslím, že to bylo 2-3 roky už spátky, když se tam jel mistrosti světa v tom regionu. To hezký závod, taky ta scénéry je nádherná, krátký prudký kopce. Takže to něco, co mě sedí, co se mě líbí.
Vlastně jako první větší cíl. Hezký závod je a třeba dobře dostupný pro Čechy tak je v Polsku z měsíce 1.6.června. Gravel Adventure hnedka vlastně zahranicema u Harachova. Hnedka na hranicích nahořená v Jakušicích na Stadionu je start a cíl.
Jan Střecha (26:47)
ve sklářský podle běh,
Petr (26:55)
A to je vlastně, musím říct, taky moc hezký závod. Jsem byl překvapený, jak ta vlastně polská strana těch jizerek, že tam je fakt jako by hodně gravel, něco je trošku i taky dost jako až jako příliš rozbitý, ale tohle, to vlastně je taky fajn akce, která kousek příště rok budem mít letos i první závod z UCI Series i v Česku, v Hlynsku, i mají dvletě, takže...
Ačko Vistatra je měl nejlepšinále městrosti republiky před Loni, tak je to super, že člověk může závodit doma. to musím říct, že se hodně těším. Bohužel zrušili můj neobjímavější závod z UCI Serie v Italii, Montserrato. Ten už nebude, ten bych normálně doporučil, ale ten vypadá, že letos nebude.
Těšil jsem se, další závod měl být na Icelandu, ten je odložený až na rok později, takže tu bude ten rift opět letos.
Jan Střecha (28:03)
Tak ještě tam můžeš na ten bikeovej, oni tam mají ten z těch 500 TG, ale...
Petr (28:06)
No...
tohle
Jan Střecha (28:09)
Hele, pokud se nepletuty, žiješ v džironě. Je to tak?
Petr (28:14)
Žiju půl na půl v Praze a v Gironě, teď jako před zimu jsem primárně tady.
Jan Střecha (28:21)
Myslí, že to je skutečně ta nejlepší světová destinace na ježdění na Kravlu?
Petr (28:26)
Myslím si, jo. Nevím, nenapadá mě nic lepšího, ale prostě ten mix toho... Ty možnosti tady jsou prostě jako nekoneční a člověk může opravdu k revlu, na kterém se dá jezdit na solničním kole až po něco, co by spíš člověk asi měl jezdit na bajku, jezdit je tady těch možností fakt jako neskutečně, takže... Myslím si, že to je super a že vlastně...
což to člověka hned tak naomrzí, může si vybrat roviny, může vyleženě do Pyrenei. A zároveň se mi na tom líbí, že člověk je opravdu v hezkém městečku, má tam věžití ekokulturní památky, když chce objevovat vo volných dnech, co se týče jídla, co je město, že je hodně ty cyclistikou.
I vlastně tady člověk může potom se podívat do super bike shopu, které opravdu jsou takové jako výkladní skříně těch značek. Myslím si, že fakt je to super. Zároveň tady hodně těch místních obchodů má třeba zmapované ty trasy. Pokud má člověk, tak člověk hned dostane info, kde se dá dobře jezdit. Takže z tohohle hlediska to je jako by...
je jednoduchý, že tady člověk nehledá, ale ty dobrý trasy má znamapovaný. Takže myslím si, to, co se týče ježdění, je to asi nejlepší místo, co může být.
Jan Střecha (30:04)
A ještě nějaké místo na světě, kam bys doporučil jet na gravelovou cyklistickou dovolenou? Mimo závody?
Petr (30:11)
Hmm.
Jako těch místě plno, nevím, nedokážu říct nějaký konkrétní, ale třeba co mě hrozně líbilo a tam jsem vlastně chtěl spojit do Volenu, i si závodem tak bylo Finsko, vlastně okolí Lachty, kde se jezděl ten závod a tam teda to bylo nádherné a to si myslím, že stojí určitě za to.
Tam je to trošku i je, je vlastně tam je hodně těch grevlovéch cestci myslím takových jako blížtých silnice, protože no no no, ty právě ty lesy a vlastně hodně třeba je tam nějaký jako by prostě malý vesničky nebo někde domke, kterým prostě nevede silnice asfaltová, ale vedou tam grevlový cesty a ty jezera tak, takže pro mě tady ta příroda přesně lesy jezera, takže tohle je cesta jako nádherné, takže to bylo vlastně jsem to...
Jan Střecha (30:47)
představil se to jako nekonečný finský lesy trošku v horách
Petr (31:08)
to plánová v loňském roce, že párem na ten závod zároveň, zároveň, že tam je jako tejden zůstanou a asmadžokou tam budem objevovat ty místa a trošku to procestujeme a projezdíme, takže tohle je mě taky moc hezké místo.
Jan Střecha (31:24)
V Česku, kromě nějakého okolí Černošic a tak, kde tě většinou vidím na strave jezdit, máš nějakou jako destinaci?
Petr (31:32)
Jo, rád trénuju na juhu Čech, vlastně na Šumavě. Tam hodně, vždycky když třeba nějaký dlouhý trénink je v rámci přípravy na Unbound, takže právě rád jezdím, že třeba dojedu z Prahy někde k písku, kde jsem relativně rychle a vyjedu tam na nějaký delší trénink kombinaci, solniček a gravelových cest. V FANATSU jsem zjistil, že v Česku jako dobře, co pro mě funguje, tak vlastně plánovat rasy.
Podle cyklostezy, třeba na šumově nebo kdekoliv na horách, kde vždy z toho vznikne mix silnice a gravelu nebo silničky, které jsou v horším stavu, kde by tam člověk vyloženě nechtěl jezdit posilničním kolem nebo nemoh. Za mě i často ten gravel používám, to kolo jede hodně rychle.
do nějaké rychlosti, pokud má člověk průměr na tréningu 25-28 kmh, tak rozdíl s tý solničky není moc velkej, ale je tam ohromnej komfort a možnost dostat se do míst, kam se normálně na solničce nedostane. Često jedu na těch místech po gravu třeba 30 % té trasy a zbytek je po nějakých malých solnicích, ale na jednu to dá člověku ohromný možnosti kam.
kam se dostat, takže i tohle si to mě přijde jako by fajn, že člověk nemusí na tom gravelovém kola jako by čisti fakt se znážit maksimalizovat ten čas na tom gravelu, ale i kombinaci těch solniček, protože pořád to kolo jako jede velmi dobře a je to fajn, když člověk v místech, které zná, tak objevuje nový místa a jak si říkal, okolí těch Černošic, tak brdy jsou za mě jako by úplně jako skvělé místo, kde jezdit na gravelu a
Mám project tu nějakou část mezi Braslaví až po příbrám nebo tam někde okolo příbrami, ale rád bych to i zkusil project víc trošku dál až k Rokycanům a takto, že tam taky možnosti jsou téměř nekonečný.
Jan Střecha (33:48)
Já občas narážím na to, že si některý lidi, hlavně v Česku, stěžujou, že gravel kola trošku vyháněj typický, jako horstský kola a nebo jako bajky z bajkových maratonů. Ty jezdíš na bajku i na gravelu, začínal jsi na bajku, když ještě než přešel na tu silničku. Vadí ti tohleto překrejvání se kol na těch závodech? Nebo vnímáš to neopak pozitivně, že se jako, až teď si uvidujeme, co je možná nejlepší na ty naše typické mountainbike maratony v Česku?
Petr (34:17)
Jo, myslím si, že gravel dává se to kolo překvapivě schopný. Ačkoliv to kolo vypadá spíš jako solnička, se týče těch jízdních vlastností, zejména pokud člověk má možnost tam dát nějaké širší gumy, tak je to podobný bajku.
ne možná jako hard tileu, ten je pořád na tom místě odpřežení, ale pokud by člověk uzal bajka s pědnou vydlicí, tak je to fajn a člověk je na tom gravelu, dokáže projet nějaký jednodušší trail. Není to na to, aby člověk jel celý den po kořenech, ale vlastně pokud člověk jede nějakou cestu a pět minut třeba jednu za hodinu je spíš jako bajkové, tak na tom koleji je pomalyjší, musí je dvopatrnější.
ale projede to, ve finálete docela zábava. Vopřece jsem se to právě bavil s lidmi, že po proběžný použití většiny lidí, pokud si vyleženě nelibuje, že jezdí trajly, tak je ten gravel supervolba a to kolo opravdu jede i proti tomu bajku.
v nižších rychlostech, nebo takových těch, běžných, tak tak jako by to kolo jede výborně a a z toho tu silničky tam není zase takovej rozdíl. Občas taky třeba i tady v Jironě se mi prostě stane nebo v Praze, že že se připojím na nějakou jako skupinovou skupinový švejch, kde ostatní jedou na Sonici a já jedu na bajku samozřejmě, já nejedu na na Grevlu, takže tam mám prostě trošku jako horší, mi to jede úře, ale
Pokud neberu v potaz takové sijezdy, kde člověk šlape a jede 50 km za hodinu plus, tak tam samozřejmě je to jako hodně poznát, ale pokud je to normálně, tak rozdíl je jako minimální. V todle hlejiska je to fajn. Můžu si říct, že většina lidí, která k tomu třeba byla skeptická, ten gravosi, si zkusili a vyrazili, tak zjistili, že je to super a jsou z toho nadšení.
a že to kolo fakt jedé,
Jan Střecha (36:34)
Hele, mám tady několik otázek, který pokláram úplně všem hostům v tomhletom podcastu. První z nich se jmenuje nebo jí napracovně tak jako nazývám no-bullshit segment, protože cyklistika je plná innovací, ale taky marketingu. Vnímáš tě nějaký trend nebo třeba produkt, který ti přijde na proběžného člověka na kolo úplně zbytečnej?
Petr (36:54)
Takhle, jedna věc, která mi přijde zbytečná proč jen lidí, tak je koupovat si prostě aero-kola a dávat proč nás ten komfort nebo třeba tu možnost toho, že pokud si člověk koupí silničku, tak tam může dát i třeba grevlový gumy a může mít dva, dvě kola v jednom a to kolo je vlastně neschopnější.
a komfortnější a slouží těm lidem lépe. Takže si myslím, že tenhle... pro běžnýho uživotel, já jsem vždycky ten, co ty lidi od toho trošku odrazejrňují. Vždyť si vyber ten model, ten vrchářský, ne, protože je lehčí, ale protože je hravější, zábavnější. Ty AR okola byjí často extrémně tvrdé.
Pokud člověk vyleží na to nechce závodit, tak si myslím tak je mnohem lepší tou ovladedolností a komfortem a i třeba tou versatilitou.
Jan Střecha (38:04)
Děkuji. Moje druhá otázka je, čím dal tím častější, že lidi sledují víc než nějaký velký zavedený médiát, jak různý tvůrce a content creatory, mě by zajímalo, jestli ty máš někoho, kogo rád sleduješ, nebo třeba nějaký podcast, který posloucháš a rád bys ho doporučil.
Petr (38:23)
Já si přiznám, že třeba hodně času trávím mimo cyklistiku, co je týče takové sladování, takové věcní. Takže hodně mě baví různý oblast psychologie. Takže já tam mám rád, hlavně...
Jan Střecha (38:32)
Klinně i mimo cyklistiku probírali jsme audio knížky.
Petr (38:52)
Stoicismus je dobrá filozofie do životá a hlavně i do toho sportu. Takže třeba můj objíbený autor takhle je Ryan Holiday. To není úplně mainstream a běžný, ale to, mě hodně baví. A pak mám rád kafe, takže různě tak spíš...
Když sledují nějaké influencery, tak to koukají na nějaké... No, a s hofmá, nebo i lidi, které kreslejí neuvěřitelné věci, laté, RTM, nebo jenom mají vymazlené kávovary upravené a hezky se tam domá. Takže to je vždy takové, co předměšlím, jak by zlepšit...
Jan Střecha (39:21)
Když je James Hoffmaná nebo...
Petr (39:43)
zlepšit své baristické umění a nebo udělat hezčší takhle, co se týče toho setupu, doma co se týče kávy.
Jan Střecha (39:54)
Děkuji, hodím to do popisku, aby to lidi nemuseli teďka zapisovat. Ještě poslední otázka, příště se budu bavit o bikefitech s bikefiterem a zvíjímalo by mě jestli bys nám tady pro ně nechal prosím nějakou otázku, co by ti přišlo zajímavý k bikefitům pro brat.
Nevím jestli ty jsi třeba člověk, který se spíš fituje sám nebo se nechá jako svěříš profíkům a dělej to svoje.
Petr (40:12)
Ne. Já
vždycky jsem byl s novým kolem, pokaždý když jsem měl nový kole, takže jsem na BikeFit šel. A vím třeba, co mě zajímá, tak přistupuje k tomu trendu extrémně krátkých klik a jestli musí to lidem často vysvětlovat, jestli do toho...
má jít nebo ne a jestli to je jako opravdu že to řeší hodně lidí, který k němu přijdou a nebo jestli má jenom člověk pocit z toho, co vidí na Instagramu a slyší v médiích, že na jednosti všichni kupují extrémně krátké kliky.
Jan Střecha (40:57)
Já se tady jako by usmívám na svoje kolo, na kterým mám 165 mm dlouhý klik a já to měřím 186 centiáku a přesně mi. Ten bike fitter, se který ho budu spovídat, tak mi doporučil si koupit takhle krátký, takže uvidíme jestli to je univerzální poučka nebo není. Kde ti lidi najdou a jak ti můžou podpořit?
Petr (41:09)
mhm
Asi primárně na Instagramu, tam se nejvíc aktivní, Petr Vakoc, takže to je easy. Můžu mi tam napisat zprávu, komentář, většinou si všechno přečtuji, když třeba když to přijde do toho jako do té konverzace, co nemám vlastně ty lidi, co nesledují, tak to větský trvány se na to podívám, ale...
Ale více méně jednou začal jsem udělat update, takže když mám nějaké zajímavé dotazy nebo zprávy, tak se snažím odpovídat.
Jan Střecha (41:50)
Tak jo, děkuji moc krát. Pokud se vám vdíl líbil, budu rád, když mě budete odebírat na YouTubeu nebo dáte sledovat na vaší podcastové aplikaci. Taky mi můžete dát follow na Instagramu, normálně Instagram se jmenuje Nachvostu. Pokud vás napadly nějaké otázky nebo téma, tak který byste chtěli v budoucnu v tomhle podcastu projít, napište mi dolu do komentářů nebo na email honzazavinačnachvostu.cz Tak jo, díky Petře.
Petr (42:13)
Je to.