Subscribe
Share
Share
Embed
Podcast pro všechny amatérské cyklisty, kteří se chtějí zlepšovat. 🚀
Jan Střecha (00:01)
Ahoj, vítej u poslechu podcastu na chvostu. Podcastu pro všechny amatérskí cyklisty, který chtějí být rychlejší. S mojí dnešní hostkou probíráme podle mě poměrně opomíjený Tím tématem je mentální příprava na závody. I my amatérskí sportovci potřebujeme připravit naši hlavu na ten výkon. Protože to, jak jsme silní fyzicky, jenom součástí celé skládačky v tom, jak se nám bude v závodech dařit. Věřím, že jsme to téma probrali dobře a bude se vám díl líbit.
Pokud tomu tak bude, budu rád, když mi dáte odběr, nebo mě budete sladovat na podcastové aplikaci, na které podkázru naposloucháte. Stejně tak se můžete přidat na Discord, kde chci probírat nové díly, vhodné otázky pro hosty a tak podobně. A teď už pojďme k mé hnešní hostce.
Jan Střecha (00:45)
Ahoj, vítam tě u novýho dílu podcastu Na chvostu. Mojí dnešní hostkou je Tereza Šabo-Nojman. Česká olimpionička, bývalá profesionální cyklistka, která jezděla několik let ve World Tour a v současný době mentální kouška se zaměřením na sport a cyklistická trenérka. Ahoj.
Tereza Szabó Neuman (01:00)
Ahoj, díky za pozvání.
Jan Střecha (01:03)
Rád. Těším se, co se dneska dozvíme o tom, jak pracovat se svojí hlavou jako amatérský cyklisti. Mám na tebe na začátek takovou dost... Děš se odpověditelnou otázku, kolik procent výkonu dělá hlava.
Tereza Szabó Neuman (01:19)
Myslím si, že to je individuální, že nedá se to říct, ale samozřejmě jsou lidi, kterých to může dělat velkou část. Nedokážu říct asi v procentech, ale myslím si, že čím víc člověk snad některýma věcmi zamýšlí, možná čím víc je cítlivější, tak tím víc to může se zrcadlit i na výkonu. A pak záleží, jestli to promění v to pozitivní nebo se tím nechá ovlivnit.
Jan Střecha (01:48)
Když vlastně ty během kariéry nebo života řekla, že chceš být mentální koučku nebo jít tímhle tím směrem.
Tereza Szabó Neuman (01:55)
Mě to poprvé nápadlo už asi tak čtyř doky zpátky. Čtyř doky zpátky už to bude. A to jsem tak nějak začala hledat různě školy, kurzy, co bych mohla dělat a pak jsem zvěstila, že s cyklistikou dokupy, že to není jen... Samozřejmě, jde si vzít kurs, prostě online, si koupit kurs na tejden a náled komentální coach, ale to úplně nebylo. Zase já jsem tím, že jsem měla osobní zkušenost, tak jsem k tomu chtěla přistoupit zodpovědně.
A tak jsem hledala něco prostě co by bylo možné a nakonec až jí jsem skončila tak jsem na to měla ten prostřed.
Jan Střecha (02:32)
Což jsme odpoveděla na další otázku, jestli si mentálního koučinku během karéry využívala.
Tereza Szabó Neuman (02:38)
Já jsem tady pracovala sportovní psycholožkou před tebe mentální koučení, samotné docela nová disciplíná a ještě se to úplně tak nepojimenovalo speciálně nejako si myslím v česku, že to ještě nebylo úplně takový pojimenování. Ale já jsem tady pracovala se sportovní psycholožkou s Verčou Balákovou a vlastně tak zpětně jsem se tomu i začala jako sama... sama...
o to zajímá, tak jsem vlastně zjistila, že jsme fakt mentální coaching dělali většinu toho času, že prostě přesně jsme se připravovali na to, jak pracovat s tou hlavou při tom závodě a a těch věcí o koho tam taky byly, jako nějaký věcí k řešení samozřejmě, ale hlavně si myslím, že to bylo o koho toho mentálního
Jan Střecha (03:21)
Za čím vlastně s tebou klienti nejčastějíc chodí? Nebo co je takový jako nejčastější problém, který sportovec s mentálním coachem řeší?
Tereza Szabó Neuman (03:29)
Často se to točí okolo nějaké přípravy na závody, okolo nějakých stresových situací, že třeba se ten člověk sítí, že ten stres už je na něj, že to už čas nezvládáš, nemáte lidi pod kontrolou, tak se učíme s tím jako pracovat, možná i k tomu k přístupovat trošku jinak, aby ten stres se nebyl úplně branej. Často je tam i třeba, aby...
a se neutíkalo hlavou, aby prostě ty myšlenky během toho závodu, aby člověk se snažil zůstat v ty flow, já neříkám, že to je po každý, ale prostě snažit se pomalyčku tu hlavu, jako nejde to po každý, ale taky to nejde jako rychle. A prostě s tou hlavou pracovat, aby se to snažil vlastně jako jednoduše, již udržet a zůstat přítomnej v tom okamžiku při tom výkonu.
Jan Střecha (04:17)
Tím jsme hezky nahrála na otázku, kterou tady pro tebe nechal minulý host Jakub Dvorský z Pražského Pawaj Cycles, se kterým jsme řešili, jak vlastně vyrazit na první bikepickingovou dovolenou, dělali jsme takový odpočinkový díl pro nás všechny přemotivovaný cyklisty, abychom se naučili tu cyklistyku vnímat jinak. A ten právě tady pro tebe nechal otázku, jak se vlastně naučit dostat do T-Flow, protože vlastně vyrazím v pátek odpoledna jako na kolo a...
a mám plnou hlavu práce a všeho. Je něco jako univerzální rada, jak bych si jako cyklista s tímhle mohl pomoct.
Tereza Szabó Neuman (04:49)
Možná v tomhle případě bych to nazvala i možná nějaký naladený do tréninku. Prostě aby člověk byl v takovým tam tréninkovým naladení, v takový ty flow svojí. Možná třeba tam jít s tím spojený nějaký jako malý ritual. Prostě třeba nějakou hudbu, nějakou písničku, co s tím bude mít jako člověk spojenou, nebo třeba jako stretching. Vlastně něco takového, nějakou aktivitu, co třeba jako fakt oddělí, že prostě tohle je takových 5 minut.
Kdy je pauza a můžu se soustředit na to, že se trošku připravová na ten trénink a už odhodíme práci a rodinu. Teď to zní krutě, odhodím to rodinu, ale odsuneme to na bok. Máme těch 5 minut a pak je chtěstou hlavou, že ok, teď můžu jeť na ten trénink a jsem na to ready.
Jan Střecha (05:37)
Když si prostě najít písničku
nějakou nebo něco takového co...
Tereza Szabó Neuman (05:41)
Hele, je to strašně jako individuální, jo? Může to být prostě od písničkých dechových cvičení, nějakého cvičení před tréninkem. Já nevím, někdo to může být třeba spojený jako jeden člověk s tím, si chystá bejdony nebo takto. Mě to jako je napadát z hlavy a jako já třeba osobně jsem vždycky měla jako... Dobře, tak já jsem měla jako, že tu práci byla prostě anciklistická, byla to moje práce, ale vlastně jako to, že si třeba člověk třeba zacvičit před tím tréninkem nebo tak.
Jan Střecha (06:09)
jak si nastavit vlastní cílé, aby mě motivovali a zároveň nezničili.
Tereza Szabó Neuman (06:14)
To je taková častá věc, samozřejmě to si myslím, že jak ve sportovním, tak v osobním životě asi řeší každej. Myslím si, že je tam strašně důležité si nastavit ty cíle, které jsou pro nás dosažitelné a být vlastně upříjnej sám k sobě, aby ty cíle byly nastaveny, takže je tam reálná šance toho dosáhnout a...
aby člověk z toho mít vlastně, aby měl důkaz toho, že to dosáhl, měl z toho dobrej pocit a podpořil s tím zase jako to sebevědomí. Takže si myslím, že vlastně nastavit si ty cíle, jasně, můžou tam být nějaký výsledkový cíle a procesní cíle. Výsledkový cíle v tom smyslu, že prostě výsledek, když tady dojíždím celý rok prostě 20. tak zkusit dojet jako do 15. jeden závod, jo? A ne jako hnedka vyhraju. To samozřejmě, jako by chtěl každej, ale...
Jan Střecha (07:13)
Na leta je 4500, jako by lidi co prohráli a ten jeden jako, který vyhrál, je skutečně těžký cíl.
Tereza Szabó Neuman (07:13)
Prostě pověděl.
To jako chápu, no.
Tak třeba si to jako trošku, že třeba ze 4000. 5000. tak třeba 4000. Já i to bych řekla, že docela velký. No a potom tam jsou vlastně jako ty procesní cíle, což jsou takové cíle, co prostě může být jako zlepšení třeba jízdy v balíku, když to hodíme tu cyklistiku, nebo zlepšení...
zlepšení prostě klidně i toho chystání se na ten trénink. Že prostě nebudeš se motivovat na ten trénink, jít jako hodinu pro krastinovat tam doma na gauči s telefonem v ruce, ale prostě fakt jako přijdeš, zacvícíš si a pudeš. A vlastně jako cokoliv takového, co není vlastně jako úplně výsledkovi měřitelný, tak jsou cíle, který nám prostě při splnení jako to dají ten dobrej pocit a podpořit, co nás ještě sebe vědomí.
Jan Střecha (08:17)
Nakolek si myslí, že pro amatéry jsou důležitější ty procesní cíla než ty výsledkový, oproti profesionálním cyklistům.
Tereza Szabó Neuman (08:25)
To si vyslím, normálně jako pro ty amatéřské. Teďka ještě, když se mi to tak prohlounu i trošku s tím, jak to prostě je. Tak mi přijde, že občas tí amatéřský cyklisti jsou jako na ty výsledky takový jako hodně zaměřený a pak se z toho strácí občas taková ta radost. Že vlastně jako mít fakt zaměřený ty cíle i prostě nějaký ty procesní.
Ať už to jsou všechny různý věci okolo, tak si myslím, že to může být jako přínos, protože na druhej straně výsledkové cíle u těch profesionálních cyklistů jasně. Samozřejmě tam je tlak na ten výsledek obrovský, ale nevždycky to individuální. Prostě nevždycky tam třeba v roli domestika ten člověk tam nemusí jít na svůj výsledek. Že on tam jde odvíc co nejlepší práci, což už je zase ten procesní cíl.
že prostě to není jako ten výsledek, on ve výsledku... Vždyť káleji hodně jako jeden výsledek ve výsledku. Ten výsledek ve výsledku vlastně jako není na něm, takže on právě musí jako plně ty procesní cíle a není to tam takový, že jako je teplý závod sam pro sebe, že jo? V ty silniční cikli se speciálně. Tak doufám, že jsem to takhle trošku odpověděla.
Jan Střecha (09:48)
Jo, podle mě, nebo já to tak vnímám u sebe jako na moterického cyklistiku, kdo tu přišel ve 3.20 a nemám moc sportovní background, takže je pro mě mnohem důležitější mít nastavený a plnit si nějaký právě průběžný cíl, jako naučit se nenechávat si metr díru před sebou, když jdu v balíku prostě a takový věc i v závodech. A třeba pro mě jako, to je té otázka, který jsem se chtěl dostat, bylo vlastně jako relativně těžký si uvědomit, že cyklistika je krásný sport a zároveň dost nebezpečnej podle mě v tom,
a je hrozně snadné stát se nějakým otrokem dát, zlášť když je prostě člověk jako... ale určitě i mezi profesionáli, ale myslím si, ještě my amatéři jako často na to, na co vy máte svůj tým, tak to my bereme na sebe, snažíme se nějak zorientovat, datech jsme snadno jako otroci toho, co nám doporučí, který influencer na Instagramu jako novou metriku, kterou potřebuje znát. A pro mě třeba bylo jako hrozně důležité si uvědomit, že nemám slavit, že jako dojedu závod s největším vatovým průměrem, co jsem kdy mě
tak podobně. A abych se dostal o táste, kam jsem se snažil dostat, je jak se vlastně nestát tím odrokem dat, protože už je skvělý je během cyklistiky a tréninku využívat, ale taky to může být takově relativně nebezpečné a možná nám brát tu radost.
Tereza Szabó Neuman (11:02)
Zdala je taková zrádná otázka, protože teďka, když bych to vzala víc, chceš to vzít víc teďka jako na profesionální stránku nebo na amatérskou? Na ty amatéry. Jasně no.
Jan Střecha (11:12)
spíš na ty amatéry, nebo snažím se ptát za nás všechny amatéry, který se tam prostě loktuje
na nějakých road classics a letupách a tak podobně a snažíme se dát dohomady práci, školu, rodinu a cyklistiku.
Tereza Szabó Neuman (11:25)
To je občas dost, chápu.
Hele, ty čísla je to prostě, je to jako samozřejmě strašně zrádný, protože teďka je to jako dostupný, dostupný všem a přesně jako ze všech různych stran slyšíme a slyšíme, jak, bychom měli používat, co ne, co je dobrý, co je špatný, další sensor, další sensor. Já jsem to počítala už asi jako 5 let zpátky, kdy jsem ještě jezdila na bajku, že na to, abych jako obě...
jehla na trénink na bajku, potřebovala 12 baterek. Jako prostě všech různych věcí a to nebylo ještě extrém. Ale vlastně mi tohle přijde vždycky, když se nazvím, znam se jakože strašně krejzi, kolik vlastně na to cyklistikuje toho potřeba, když člověk chce. A myslím si, že je jako strašně složitý nestratit prostě tu radost z toho sportu.
protože pokud se člověk zaměří jenom na ty čísla, tak se mu z toho vytratí ta radost. A na chvíli to může naplňovat, může to být hodnění čísel a cijí se, že je to všechno lepší, ale pak může přijít nějaký období, ozranění, nemocy a pak ty čísla tam samozřejmě nebudou. A potom, když ten člověk tam nebude mít ty čísla...
tak se bude cítit na tom kole špatně, ale už tam nebude nějaká ta hodnota. Tý ciklistik je takový samotný, která by to vlastně zvyšovala a dělala mu z toho radost. Takže prostě samozřejmě ideálně je najít to nějaký zdravý balanc dokud nás ty data jako pořád stále posouvají, ale už nás to prostě jako neoblivňuje tak, že bys sem přesně jak zříkal, že sjel ten závod, nejlepší vatový průměr a už to neslavíš. Tak prostě jako přesně...
Dobrý trénink, super. Zajel jsem to, jaký jsem z toho měl dobrý pocit, paráda. Ale všejený den špatný trénink prostě neznamená konec světa. Takže ideálně si z toho najít nějaký zdravý balans v tom.
Jan Střecha (13:35)
Co jste hezky posunula k otázce, kterou jsem měl na tebe připravenou, jak vlastně tyhle treningový výpadky zvládat? Protože už sebe i ve svém okolí jako výdam, že každá zimní chřipečka a vyrózká je jako konec světa, protože jsem iskazel můj treningový plán a teď jsem jako na tejden vypad. A je občas těžký, mi přijde mít nějakej nadhled. Co bys poradila, jak k tomu přistupovat?
Tereza Szabó Neuman (14:00)
Možná to brát, tady ty výpadky vždycky je jako takový trošku jako challenge, že si vzít takový odstup od těch věcí a vlastně se třeba najít nějakou věc, co to jako v té příprave třeba udělat líp, protože třeba když to hodím teďka jako na profesionály, tě tam obrátím, tak
Strašně často vidíme, že po nemoci nebo pozraní se ty lidi vrátí jako ještě na lepší úroveň. A je to vlastně jako tím, že oni často se zamýchlí nad tím vlastně jako co by mohli udělat líp, aby se dokázali vrátit. A vrátit ideálně samozřejmě co nejrychlejš, protože to je profesionální sport. A často tam najdou v té příprave nějaký jako krůček, co by třeba mohli udělat jinak, nebo třeba neříkám, že musí být stoprocentně líp, ale třeba to zkusej udělat jinak a po ně to jako bude fungovat.
Takže vlastně se třeba zkusit zamyslet nad tím, že to jako není konec světa, to, že nemůžu teďka teďtejde nakolo, ale brat to spíše jako příležitost třeba hledání nějakého jiného přístupu nebo nějakých změn. Samozřejmě pokud je to jako často opakující, tak už tam můžou být jako jiný problémy, můžou tam být nějaký jako zdravotní, ale jestli je tam jedna rýma jako přes zimu, prostě by jsem to vzala trošku.
takovou jako challenge najít třeba něco nového k tomu.
Jan Střecha (15:29)
Záravení u nás amatéru, jak jsem zmenil, často řešíme, že máme rodiny, máme hodně práce. Vnímám, že lidi by chtěli jezdit než můžou jezdit jsou z toho trochu zdeptaní a demotivovaní. Jak si dokázate uvědomit, že bych měl být spokojený s tím, jak jezdím teď, a nebyť skleslý s toho, že nejezdím o pár hodin víc teď.
Je to tak jako by dost zlešně položená otázka, jenom je to taková věc, kterou jako... Vlastně se kolikrát třeba na group ride s někým bavím a je to prostě o tom, jo jo to jezdíš hezky prostě no já bych hrozně rád jezdil víc, ale prostě bohužel moje rodina mi to zakazuje a prostě v práci je toho hodně a takhle a vlastně mi přijde, že ty lidi jako strácejí určitý nadšení z toho, že jezdí i 8 hodin teďně, což je jako by obrovská parca času, který tomu člověk musí během 9 to 5 jabu obětovat.
Tereza Szabó Neuman (15:55)
Hmm.
No, já si myslím, že tohle je taková trošku jako... možná i ta group ride jakože jako i porovnává, ani víš, že přesně vidíš, že někdo jako, kdo je tam single, nemá děti, tak si může dovolit jako jezdit mnohem víc, nebo, ne dej bože, se tam s váma občas veze nějaký profesionál, co prostě tomu může jako obětovat, obětovat celý, celý svůj čas. A tohle si myslím, že je takový jako hodně nastavení na nějakých jako svého osobních a...
cílech, možná i nějakých osobních hodnotách, že prostě... Já věřím tomu, že většina těch lidí o těch rodin pak, kdyby si jako fakt sedlo a mělo třeba tu čas jako se na tím fakt zamyslet. Třeba jako ten mentální coaching je braný i tak, že jako to máš fakt hodinu času. Nebo podle toho, dlouhé je to sezím, prostě máš čas na to se zamyslet nad tím, co tě jako trápí. A fakt máš jako čas na tím hodinu přemýšlet. Tak já nevím, kdy třeba na posledství přemýšle jako hodinu v kuse o ně všem.
Jan Střecha (17:21)
Já jsem to zrovna chtěl zmínit, že teď od ledna chodím na terapie a je to úplně skvělý v tom, že přesně místo toho, abych celou 7 týdnů přemýšlet nad nějakými svými problémama a nějakými svými nespokojeností, ale není to vlastně nic závažného nebo tak, tak místo toho vím, že to prostě budu řešit jednou za 2 týdny, vím, že tam to všechno proberem a že pak mám čistou hlavu a můžu s toho jít pryč.
Tereza Szabó Neuman (17:45)
To je tohoto kouzlo a třeba právě v té otázce, jak si říkal, tak si myslím, že je to tak, že si to srovnat a uvědomit, jak moc už toho děláš. Často my chceme víc víc víc víc víc víc víc víc víc víc prostě chceme víc, ambiciózní, ale strašně často zapomínáme se kouknout zpátky a ukázat si, kolik toho dělám a fakt si to klidně napsat a říct, jo.
99 % z nich si řekne, že už je toho dost a nemám další prostor. Ale si to takhle zreflektovat, pokud to někdo dokáže sam, je to super. Pokud někdo potřebuje pomoct terapeutu nebo ventálního coache, tak paráda.
Jan Střecha (18:31)
Pojďme se posunout, rád bych s tobou prošel, jak by vlastně mohl vypadat takový závodní den běžného amatéra, jak se vlastně jako hlavou připravit na to, že jedu nějaký svůj závod a budu zmeněvat leta, protože to je takový jako český, amatéreský závodní evergreen, co k všemu si všichni upínáme. Co bych měl dělat v tomtejdnu před tím závodem, na co bych se třeba měl soustředit, co se týče eventální přípravy?
Tereza Szabó Neuman (18:54)
Co zdíče mentální přípravy? Hele, je jako taková otázka, že... Já to zkusím zdít trošku obecně, ale vlastně jako je to strašně individuální na každého člověka. vlastně jako... Bych asi ideálně mít v hlavě už nějakou trošku představu toho, jak by ten závodní den mohl vypadat. A vlastně se nějak snažit během toho celého týdne ideálně...
nějak tam snažit ty jednotlivý kousky a si jako chystat dopředu, prostě je cena rozjetí, nevím jestli někdo si bude mít válce, tak prostě OK, mám válce, nemám, vyřeším, nevyřeším, že prostě chystat si tyto věci už trošku nějak dopředu, klidně si ten den rozplánovat, to si myslím, že jako něco, funguje strašně dobře, že člověk to má klidně fakt napsaný v telefonu na papíře.
a už ten den toho závodu fakt jen vstane a má ten plán najde podle toho a už nemusí tam v hlavě honit. Startují u 9.15 nebo 9.35, jo? A pak se strácí, protože o tom předměříš, na tom strácí energii. A mít to vlastně rozplánovaný a pak samozřejmě mít začtěny všechny informace, aby se člověk nemusel úplně stresovat.
A potom ideálně mít, co zvíš, že přímo toho závodu, tak si myslím, že je super mít klidně napsané nějaké cíle na ten závod. Dosležitelný, třeba i s předešlejch závodu. A pak třeba si napsat i jako průběh toho závodu, jak on si myslí, že by to mohlo probíhat. Tady na takovým kilometrů by se cítil cítit takhle, takhle, na takovým kilometrů takhle, takhle.
Klidně často se stává u profíku, že se tohle třeba daj naři dítka, že prostě má každých 25 km takový jakože bodiček, že prostě OK, jak se to tělo cítí, tak se tak jakože projede v hlavou. Super, tam 25 km, jak se cítím, projedu se to jakože celý a vlastně si dodám, že OK, všechno je super, paráda, jede se dál. Dodáváme si zase nějaký jako super pocit, který nás namotivuje a...
A vlastně takhle no. Jako je to takový strašně těžký na to odpovědět, protože je to jako ve velké obecnosti, ale...
Jan Střecha (21:21)
Tak já ti zkusím tak jako by předsouvat různý nápad a můžeš na ně reagovat. Vlastně podle mě jsme se trošku dotkli něčeho, čemu se podle mě říká vizualizace. je nějaká, že se snažím dost nebo...
Tereza Szabó Neuman (21:23)
Potem navíc.
Jako
by vizualizace často se spíše dělá fakt viloženě, že zavřeš oči a projíždíš si, třeba si fakt vizualizuješ. Samozřejmě můžeš si vizualizovat i to, jak bys se cítil, můžeš si vizualizovat, ale často u sportovců se věšinou vizualizuje oni při tom výkonu. Nebo třeba potom výkonem, nebo před tím výkonem. Ale tohle je spíš takový plán na ten závod.
co jsem ti říkala, že máš rozplánovaný závod a máš třeba i jednotlivý vody. Na karštejně bych chtěl bejt na pozici dost. Nebo tady tuhle zatáčku potřebuju na úplně zleva. A spíš takové malé dílčí cíle plus takový vodiček během toho závodu.
Samozřejmě vizualizace je další, co se dá použít. U profilku se to používá docela často. Pokud to někdo chce použít, myslím teďka, že letup není náhodou a taky na rouvy, že by se to dá různou projet.
Jan Střecha (22:51)
To si nejsem jistej, bohužel. Nevím, nevím. Už se podívat pak, když tak to hodím do lů, vždycky dávám všechny možný zdroje a věci, které se dotknem pak do lů do popisku s odkazama, ať to lidi nemusí hledat. A tak pokud člověk bydlí v Praze, tak je to trasa, která začíná v Praze, takže se dá projet. Ty trasy jsou dopředu známí.
Tereza Szabó Neuman (23:01)
Tak to by byla taková vizualizace, jako...
Jo,
ale vlastně co nejvíc se to nacítí ten závod tak, aby tam pro ten mozek bylo co nejznámnější a vlastně nám to dávalo takový pocit bezpečí a klidu.
Jan Střecha (23:25)
Ale když to vezmu vlastníma slovama, tak mám ten tejden toho svýho hlavního závodu sezony. Ideálně se řekně v pondělí, v úterý se podívám finálně, jaký je harmonogram vydávání startovních čísel. Vzkusím se sepsat do svýho telefonu nějaký časovej plán, jak to vlastně v ten závodní den bude, abych prostě nepřijel na místo a nezistil něco, co mě překvapí. Ideálně, čím víc ideální bude nevymejšlet v pátek večer, kromě toho, se v pátek večer nezišťu, co všechno jsem si měl nechat opravit na kole,
Tereza Szabó Neuman (23:45)
Hmm.
Jan Střecha (23:55)
proběrali
v jednom díle, jako o kolik telefonátů přibývá před těma velkýma závodem a v různejch cykloservisech.
Tereza Szabó Neuman (24:02)
Májte a běžte.
Jan Střecha (24:05)
Tak ideálně nějaký čtvrtek před závodem i se píšu co bych chtěl mít nějakou nutrition strategii, co bych chtěl pít, co bych jel jíst, jestli mám všeho dost, jestli mám gelů doma a takových věcí. Abych ten pátek před tím závodem ten jako poslední den nebyl jenom ve strašném stresu z toho kolik toho ještě musím stihnout, protože asi ta jako pátekní nálada ovlivní to sobotní ráno.
Tereza Szabó Neuman (24:30)
Tak asi většinou by to tak mohlo bohžel být, protože pak prostě člověk na tím přemýšlí, nemůže spát, třeba nevyspí se dobře a pak samozřejmě jako ten spánek pro ten výkon je důležitý, takže mít to jako co nejvíc připravený tak, aby jako ty ses cítil v klidu, prostě přesně jak zřekl. Třeba tam budeš mít jako pro někoho jako nutriční plán, pro někdo třeba jako vim, že někdo tohle jako furt ještě tak jako nechává,
Vezmu si tyčinku, jo? Ale prostě pro někoho může být třeba, jako já bych třeba byla vystresovaná osobně jako z parkování, jo? Jako kde zaparkuju prostě. Co věřím tomu, že taky musí být zážitek za takovýchhle velkých závodech. Takže určitě si hledat nějaké informace, co pro nás jsou stěžení, no, aby člověk byl v větším klidu a byl na to připravený.
Jan Střecha (25:17)
Zároveň se zkusím zamyslet nad tím, jak by ten závod pro mě mohl probíhat, ve kterých místech já se budu snažit být třeba víc vepředu v tom balíku, kde si jako tak trochu najdu svojí skupinu, což tak většinou v těch amatérských závodech probíhá. Přijíždím teda na start, ideálně všechno vyjde podle toho mýho plánu, mám tam taky nějakou asi drobnou časovou rezervu, abych nebyl hrozně vystreslej, když to podle něj náhodou přesta nevycháze. Nebudu moc najít místo parkování třeba.
Teď ten závod odstartuje, já mám nějaký plán, ale vlastně to vůbec nejde podle toho plánu. Jak se... Jak nespany kařit.
Tereza Szabó Neuman (25:52)
Ešte teďka ti tam do toho ještě trošku hodím vidle. Já bych měla ještě jako, OK, máš ten plán na ten závod, máš to rozplánovaný. Ale potom bych si dala normálně, že cíle na ten závod, že to jsou naše cíle, jenom 2-3. Jasně, určitě. Může tam být nějaký výsledkové, ale dá tam i nějaký procesní cíl. Jízda dobře v balíku, Vesjezdus jel dobře. A takový dle...
a aspoň dva-tři procesní cíle. já většinou dávám jakože na jeden výsadkový cíl dva procesní, aby se to tak jakože hezky balanceovalo. Tak to tak většinou dávám svým klientům. A vlastně no, teďka jsi na tom startu, jedeš ten závod a prostě ty věci nejdou úplně jako podle plánu.
To samozřejmě jako není příjemná situace, situace taková, jako která se děje, veřím tomu, že je dobrý si uvedomiť, že jako sportovci nejsou plně perfektionisti, někteří jo, ale je super bejt jako flexibilní, že to je mnohem jako udržitelnější. Takže prostě právě proto je dobrý tam jít třeba těch bodů víc. Jak se cejtim, jízda baliku, jak jsem na tom jako aktuálně výkonnostně.
Můžou tam být i čísla. A třeba tam budeš mít nějaké tři parametry. Nebo tři čtyři parametry. A vlastně si řekneš, OK, tak jeden je špatný, ale ty tři jsou furt dobrý. Takže vlastně jako, furt převahují jako to pozitivní. A jdeš dál a uvíš, jak se to vyvineno.
Jan Střecha (27:39)
Takže si vlastně
najít nějaký ty procesní cíle, který nejsou... Abych ten závod mohl dojet a vlastně i když třeba neskončím výsledkově, tak jak jsem chtěl, tak mít ten pocit toho, že jsem splnil aspoň něco a že jsem prostě z tohleho závodu si odnášel něco pozitivního.
Tereza Szabó Neuman (27:54)
Určitě. Určitě bych tam našla, že si tam dá nájdit něco, na čem se dá pracovat, ale myslím si, že tam je i spousta věcí, který prostě člověk zvládne. To stejné je třeba, co já jsem upřímně řešila. Tím, že jsem byla sprinter, tak můj pík závodu byly prostě poslední tři kilometry a občas jsem byla strašně sklesla z toho, že to nevyšlo ty poslední tři kilometry. Ale předtím jsem zvládla dalších 140 kilometrů.
a prostě jako fakt si uvedomiť, že tam i jako člověk samozřejmě si něco nepovede, ale je tam spousta věcí co se povede a to jsou ty věci, je potřeba vypichnout, který nám dodájí dobrej pocit a posil nás dál.
Jan Střecha (28:39)
Doufujme, že všem ty cíle vyjdou. Když mi ty cíle vyjdou v tom závodě, jako pro dost lidí jsou ty závody pak jako jsem hlavní cíl té sezóny, jak nesklouznout nějakému pocitu, že už vám jako hotovo a nestratit třeba motivaci dál trénovat?
Tereza Szabó Neuman (28:54)
Ale tohle, když jsem viděla tu otázku, co jsi mi poslala, tak jsem si říkala, tak jsem se na mnou musela jakože, já jsem si tak jako poslala v douchu trošku zasmát. Protože jsem si říkala, ty jo, tak tohle jsem od profíka ještě neslyšela. Víš, jakože, jakože, jakože na jednu stranu, na jednu stranu jako, kežby, kežby, bože, občas prostě, přesvědě jako sportovci, se jí něco jako povedlo a vlastně jako...
byli by se cítili, že mají splněno, ale to prostě přesně tak není, že mi chceme víc. Takže vlastně, myslím si, že to je ve výsledku strašně malý procent lidí, co by ti řeklo, že stratily motivaci. Spíše je to často, by stratily motivaci a řekli, že dosáhl jsem, končím.
Spíš často třeba se hledá jako další cíle, takže možná hledat si nějaké jako další cíle, třeba člověk může jako si splnit a čiž to jsou třeba jako další závody nebo se třeba naučit zase nějaké jako další dovednosti, tak to mi přijde takový, že by mohlo vlastně dodat jako nějakou další motivaci do té další práce.
Jan Střecha (30:17)
Já jsem to jako hodně viděl, vnímám tak, že jako spoustan lidí v mým okolí jako se nějak tak jako šulichá na kole, pak vědí, že přijde nějaký závod, tak prostě tři měsíce se snažejí byt trošku strukturovaný, pak ten závod jako odjedou, a pak jako daj nohy nahoru a vlastně a pak spětně říkají, že škoda, že neměli už tu motivaci vlastně pokračovat dal v nějakém tréningu. Tak je asi asi dobrý najít si další cíl a k tomu se musíš připravit.
Tereza Szabó Neuman (30:42)
A možná třeba i teda,
možná jako teďka, když to hodím jako trošku do takového jako trenérského pohledu, tak možná třeba jako snadit jako tu, přístup k tomu takové jako konzistentnější, že třeba nezačít jako prostě přes ně, nezačít jako jen ty tři měsíce, ale začít radši prostě jezdit na tom kole, i když to bude míň a prostě to bude, dejme tomu ne deset hodin týdně, bude to třeba šest, ale prostě najde si v tom nějakou tu konzistenci.
a da do toho nějaké ježdění samozřejmě s kámošem a da do toho nějaké ježdění a slyšetě nějakých work outů a speciální práce na tom kole a vlastně najít jako dně jsou takové, co prostě nebude jako tak nebudu jim to dávat takový ten pocit, že už se vlastně jako těší, že uff už jakože konečná, ale spíše to vlastně jako bude to pro ně mít jako
hradost z toho sportu, to z toho pohybu a vlastně to to dá nějakou motivaci, že prostě jeho v tomhle chci pokračovat. Takže možná vlastně v tomhle bych to vyděla tak, že to nějaké nastavení toho přístupu k tomu celýmu vlastně jako sportu ať šel cyklistika nebo cokoliv jiný.
Jan Střecha (31:50)
Všichni si dostanem k otázkám, na které se ptám všechny. Vám tady jednu, která... Nevím, jestli se tě vlastně týká nebo netýká, ale jeden z posluchačů mi psal, že vlastně závodil dřív, teďka už nezávodí, má rodinu práci, ale pořád si připadá strašně přemotivovaný, když jezdí na tom kole.
a vlastně neví jak se zbavit toho pocitu nebo jak je vlastně jako přijmout že ten život už není jenom kolo. Jak si na tom byla ty po konci kariery? Bylo to jako... Zláda se to jako vnitřně v pohodě?
Tereza Szabó Neuman (32:24)
Jsteho asi, asi jako... Ne, nějako...
Jan Střecha (32:26)
Sorry, je jaková otázka, najednou jsme úplně hrozně vážní.
Jdou jsem přemýšle, že mi přijde, že něče mi to trošku podobný vlastně to, že teďka si o něco víc prasovním procesu než... Nebo byla... Tvoje kolo bylo samozřejmě tvoje práce, ale se teďka v nové více jako 9 to 5 jobu než si bývala během kariéry.
Tereza Szabó Neuman (32:41)
Hmm.
Já vlastně jsem teď v 247, můj job odrošil.
Jan Střecha (32:49)
Tak děláš sama na sebe, takže si pánem svého času a víme jak to dopadá u všech nás podníka Tiloho z Veče.
Tereza Szabó Neuman (32:55)
Je tak, ale já si nezkyšuju. Já to bylu, takže pohodě.
Hele, já jsem to upřímně měla tak, že já jsem si na to vlastně na celý celý chystala už nějakou dobu tím, že prostě to zdraví bylo špatný, tak já jsem věděla, že to to má jako směřuje. A přesně jsem věděla, co pro mě budou ty kritický body, prostě to, že sedit doma nemět co dělat, pro mě prostě bude jako špatný. Bude to pro mě jako strašně náročný, bo ne špatný, jako náročný to zvládat.
a i po té mentální stránce. Takže já jsem si tak trošku vizualizovala i to, jak by to mohlo probíhat. Plánovala jsem trošku, jak to rozvežnu. Začala jsem netka studovat, takže já jsem si ten čas naplnila. Na druhou stranu jsem si říkala, že já už nebudu muset. Takže na to kolo nebudu potat takovým tím, že každý den a ráno člověk stané.
Nemyslí na to, co ho dneska čeká za trénink. Tak jsem i tak si dala pár dnů volná a vlastně jsem měla takhle první tři měsíce a pak jsem řekla, že jeho od ledna chci začít mnohem více strukturizovaně i z prací. vlastně já si myslím, teď nechci znít jakože nějak egoisticky, ale vlastně si myslím, že jsem tam přechod z toho profesionálního sportu.
do toho normálního života zvládla fakt dobře. Když se podívám okolo sebe, občas profesální sportovci to ne úplně vždycky zvládnou a mě to jako líto, protože myslím, že profesální sportovci se naučíme tolik dovedností během toho sportovní kariéry, že pak vlastně bejt smutnej z toho, že to skončilo a nechat se tím utápět a vlastně tím stráce čas mi přijde jako strašná škoda než to přetvořit právě v něco pozitivní.
což zase třeba by se dalo vrátit tomu sportu.
Jan Střecha (34:56)
Já to zkusím předpořít trošku na otázku odpověď na to, na co se ptal jeden z těch posluchačů. Ty jsi říkla, že se zvrátila teď jako k strukturovanějšímu tréningu. Bereš to třeba v nicně tak, že jako s tím omezeným časem, který teďka máš se snažíš být nejlepší sportovní verzií sebe sama?
Tereza Szabó Neuman (35:22)
Máme tam nějaký detaily, co by se dali zlepšit. No, ale ty jsi jen na začátku ptal na můj odchod z cyklistyky, že jo? Jo, jo, jo.
Jan Střecha (35:32)
Když Když se vlastně ta otázka o toho posluchače
byla o tom, že dřív závodil v dospívání, neznam ho osobně a teď musel přijímout, že má rodinu práci, ale přesto je na tom kole přemotivovaný a nespokojený s tím, že na něj nemá tolik času, jak ho míval.
Tereza Szabó Neuman (35:48)
Né.
Jo, já si myslím, že teďka třeba, jakou kdybych to hodila jako na sebe, jak bych možná to brala, teda, jestli jsi to takhle myslel. Jo? Okej.
Jan Střecha (35:59)
Jo přesně tak, zažil
jsem se tam nejít nějakou paralelu mezi vám a kdy...
Tereza Szabó Neuman (36:02)
Jo jo,
tak já se přesně snažím, já mám přesně naplánovaný v týdnu, vždycky se tak na začázku týdne snažím hodit do hlavy, abych dala za ten tejden dvakrát kolou po sylovnu, teďka se těším velmi, že budu chodit plavat, do toho máme pejska, takže procházky s pejskem a snažím se to tam tak nějak všechno naplánovat a normálně já teďka jsem to čla, to bylo celé pěšné, ale jsem se jakoš
Můj manžel na mě kouká, co se děje. Když zašla tu na kolot, tak abych se nevozila, tak občas jdu tam nějaký silovej interval, občas jdu nějaký tempo interval. Je to takové, co vím, že je to nejvíce nejdůležitější, jako pro mě, jaký jsem typový závodník, na to se udržet v nějakém šejpu.
V nějaký formě, protože pro mě motivace, že moji kamarádi jsou profezionální cyklisti, tak abych s něma mohla vět. Takže tohle je moje motivace, co mě drží, abych mohla s něma jezdit. Takže se snaží ten čas na tom kole strávit co nejvíc efektivně, jak to jde.
pak prostě mám kolik času kolik mám a takhle se tím popasujem.
Jan Střecha (37:31)
Takže možná být pišnej na to, jak dobrý cyklista jsem s deseti hodinama tejdně nebo pěti, než smutnit z toho, že už to není dvacet.
Tereza Szabó Neuman (37:39)
Já si
myslím, že to je celkově to, jak jsme se o tom bavili už na začátku, že o tý otázce, že prostě my často chceme víc víc, ale někdo si nebo není, nikdo, ale často si neuvědomujeme, kolik toho už děláme a že přesně teďka už to není jen o tom jít na 20 hodin za tejdeň nebo 25 na kolo, ale už je tam dalších mnohem víc věcí.
a pak jsou na to různý cvičení a jsi vlastně nebo i si vlastně vytvořit nějakou svojí body batery, vlastně kolik tě třeba každá aktivita bere času, ať už je to práce, rodina, všechny různý starosti okolo a kolik tě pak vlastně zbývá a vlastně ty máš jen 100 % baterky, že tu nemáš 180. Takže vlastně si uvědomit to,
že ten čas je tam limitovaný a jen se ho snažit využít, jak nejvíc to jde, ale mít z toho dobrý pocit, že fakt jsem to využil dobře.
Jan Střecha (38:48)
Ještě teda zůstanu u tebe, já jsem to povědně nechtěl odstahovat na tebe osobně ten podcast, ale vlastně mi přijde zajímavé se tě zeptat, jestli jsi objevila nějaký jako, nějaký jako, jak bych to nazval, nějaký mentální nástroje, kterýma si třeba dokážeš právě jako dostat do flow, když jdeš na kolo a už to není tvoje hlavní práce, jet na to kolo.
jestli jestli tenka objevila něco něco takového, když teďka jako by jsi jedna z nás, z mě, už s němem říkám, samozřejmě protože kdo nekoukají na video.
Tereza Szabó Neuman (39:17)
Jo.
Já si ani nejsi myslela, jestli jsem jedna z vás, jako já včas na těch 8 hodin za tejde nedám.
Jo, já jsem si objevila, já jsem měla vždycky, kdy jsem jezdila na kole, tak jsem měla prostě, jezdila jsem v pelotonu a měla jsem jako nálepku na Židítkách, kde se měla jako napsáno teď a tady a prostě to bylo přesně pro mě takové to, že jako je tam závod, je tam chaos prostě, že tam nastupují, tam se dějují věci, všechno možný rádi, douch a mi tam někdo něco říká, na mě mluví a vlastně jako ten závod samozřejmě třeba vůbec není.
není takovej, jak by si člověk představoval, tak jsem měla nálepku na řidičkách, jsem měla teď a tady, a vlastně to bylo celý přesně, jako o tom si zastavit, nadechnout, uvědomit si, že jo super, ale všechno tak mělo, já se cítím dobře a je to fajn. A teďka to mám vlastně podobně, takže teď už nemám nálepku na řidičkách, protože teďka jako hobbyk, já už si říkám, vole, to by nebylo hezky na tom kole, takže...
Jan Střecha (40:25)
To
Tereza Szabó Neuman (40:27)
Takže...
Jan Střecha (40:27)
by bylo jako osobnost okolo, takže...
Tereza Szabó Neuman (40:30)
No... Takže už tam nedávám to nálepku, ale mám prostě taky, jo, že přesně já už vím, kterým místě na tom představce to bylo, takže já jsem tak jako kouknu a řekla si, jo, ty, odneska je to tak hezký, jsem na tom kole, venku je hezky, sedíte se mi dobře, nemusím se jako tady stresovat na tísla ma teďka, takže jo, vlastně jako tohle je asi takový,
se vlastně na tom kole zastavit, uvědomit si, prostě ne nechat šrotovat tu hlavu přesně jako z prací a takhle s tím co se jako dělo během toho dne nebo co mě čeká, ale prostě zastavit se v ten dalý moment, kde teďka jsem.
Jan Střecha (41:06)
Děkuju, zeptám se ti ještě na dvě otázky, které septám každýho hosta. První z nich nazývám Noble Shit Segment, protože cyklistika je plná innovací, ale taky marketingu. Vnímáš ty nějaký trend, produkt, který by byl pro obyčinného cyklistu zbytečnej a všichni ho chtějí mít?
Tereza Szabó Neuman (41:21)
Jo, z toho si a zále petky kliky.
Jan Střecha (41:24)
Fakt?
Tereza Szabó Neuman (41:25)
nejako teďka to je všichni jako ze srandy ale tohle je jako něco co mě napadne tím že dělám ještě vlastně jako ty bike fittings a tak tak to jako často k nám přijdou jako zákazníci co mají 180 cm že jako chtějí 165 ke kliky protože je vozí tady tak to jako je
Jan Střecha (41:44)
A proto
my jsme tady měli bike fitera a vlastně vnímám to tak, samozřejmě přístup, že chci to mít, protože to vozí tady je špatnej, ale na druhou stranu to asi jako by s našimi neflexibilními amatérskými tělami můžu dělat divy v tom posedu. A to říkám jako člověk a to je důležité změnit. Mám 186 cm a 165 kliky. Ale kupovat se mi nechtěl, protože to stojí peníze, ale bylo mi to doporučeno. A je to příjemný a...
Tereza Szabó Neuman (42:06)
HRACNÉ!
Jo, jako je
to přesně tak, musí se na to koukat z několika aspektů, jaká je tam flexibilita, mobilita, jakou má člověk za sobou historii a jak moc výkonnostní jako cyklista, protože přecedovně hodně hobíků chce pořád na výkon. Za náma hodně chodí i jako...
I jako profíci na ten bikefit, tak to už jsme trošku opatrnější, když přijdou prostě kluci, jako stoma, jist 180 cm a jsou jako flexibilní, jsou to profíci, že chcou 165 kliky. Protože vlastně jako tam, když se člověk dá ty kratší kliky, tak se tam strácí ten torque effect. Takže vlastně jako ten přednost ty síly tam není takový. A pak se ta síla jako strácí. Takže je to samozřejmě trošku víc jako u výkoností v cyklistu.
Jo teďka bych se z toho nechtěla úplně jako, jako že zamotat, abychom tady začali bike fittingovat úplně na full, vlastně jako jo, je to každý benefit, já to spíš jako beru jen tak prostě, že fakt to je něco co se nám děje na dením režimu, že fakt nám přijdou, jenom prostě 165 kliky vozí to tady.
Jan Střecha (43:04)
Ne, je...
Takže prostě ten bullshit trend je jako slepě následovat to, co dělají profíci a nevnímat vlastní tělo.
Tereza Szabó Neuman (43:24)
Jo, vlastně jako tohle
je jako takové hodně často, a že vlastně jako co řeknou profici no jasně to stejný, že proč moje zlona 2 není 400W, jo? Nebo 350W, to jako jsou všechny tyhle ty věci, co vlastně jsou takové pro mě, že jako ty jo, dobře, protože jako musí si člověk uvědomit, že jeho,
Hobík jezdí na tom kole, možná začal přesně, jak ty říkáš, ve 23 letech. Nemáš takovou historii. Ale většina profiků to dělají od malička nebo od 15 let a mají tam mnohem větší historii a dokážou se dál rozvíjet neustále. ten background je tam obrovský. Zatímco někdo začne v 25, tak nemůže čekat, že na jednou bude lítat to stejně.
Jan Střecha (44:22)
máš nějaké doporučení na nějakého Content Creator nebo nějaký obsah, který třeba ráda posloucháč tež sleduješ na Instagramu a nemusí to být třeba ani vůbec o cyclistice.
Tereza Szabó Neuman (44:35)
Teďka jsem začla poslouchat Progress Talk. Jestli to ti to nesluží. Já jsem na to narozila úplně omylem. Omylem na Spotify mi to vyhodila. Byly tam zajímavé rozhovory s různě, právě i s mentalníma coachima, ale jako že celkově s...
Jan Střecha (44:55)
A
to je
Tereza Szabó Neuman (44:57)
Ne, je to české,
dělá to někdo v Česku a byly tam úplně osobnosti na příč vším možným, tak to mě tak jako zaujalo. já vlastně jako poslouchám hodně, ani ne tolik sportovních podcastů, mám strašně ráda podcast, no tak ten teďka, od olimpijského týmu.
Jan Střecha (45:22)
No, dělaj ho z krejtři. Matěj, přes příkop.
Tereza Szabó Neuman (45:24)
Pří... Pří... Příkop. To je příkop, Ježíšno,
pane bože. Že jsem tam byla, ty jo.
Jan Střecha (45:31)
Kdybych že to Matíne doposlouchá až sem, takže...
Tereza Szabó Neuman (45:35)
Aaaaa, no, neufajme. No, ale jako tak to jsou podcasty,
co se mi prostě strašně líbí, jak jsou hezké jako vedny s těma sportovcema.
Jan Střecha (45:44)
Skvělý. Kde tě lidi najdou, jak tě můžou podpořit, pokud by chtěli s tobou z poteru pracovat, tak už jako s mentální nebo cyklistickou koučkou?
Tereza Szabó Neuman (45:52)
Já mám své stránky, terezonoyman.com, ale můžou mě najednodušší možná přes Instagram, kde je přesně odkaz na ty stránky a potom na těch stránkách jsou různý kontakty, jaká je možnost mě kontaktovat.
Jan Střecha (46:08)
Zároveň kdyby tě chtěli poslouchat dál, tak máš i svůj podcast s Roadcyclingem, jestli se nepletu. Takže na něj dáme taky odkaz dolu do popisku. Tak jo, děkuji všem, že jste doposluchali dílaž sem. Pokud se vám líbil budu rádičně, budete sledovat na Spotify, dáte mě odber na YouTube, pokud by epizodu posloucháte na YouTube a podcastem mě najdete třeba na Instagramu. Tak jo, díky za poslech a slyšíme se u dalšího dílu. Ahoj!
Tereza Szabó Neuman (46:12)
Ano, máme podcast s recyklingen.
Mějte
se krásně a hoj!