Subscribe
Share
Share
Embed
Podcast, který mění váš život ve 4 důležitých oblastech vašeho života. Bez rovnováhy v těchto oblastech se ztrácí dobrý pocit a život nemá dostatek šťávy. Jmenuji se Aleš Kalina a jsem autorem patentované metody Emoční rovnice. Propaguji myšlenku Dobrý pocit pro každého. Vydal jsem dvě knihy Emoční rovnice a Partnerský manuál, kterých se prodalo skoro 50.000 výtisků. Před 13 lety jsem založil školu koučů Emočních rovnic.
Tak já vás zdravím.
Co všechno nám může přinášet dobrý vztah?
A vyplatí se to vůbec být ve vztahu?
A není lepší být sám?
Co všechno vlastně nám přináší vztah a
proč vůbec vlastně na světě jsou pohlaví?
To jsou takové základní otázky, kterými
já se zabývám v podstatě od té doby,
co jsem vůbec jako zjistil, že nějaká
sexualita existuje, poněvadž Jsem to
neměl úplně jednoduchý doma s mamkou a
naším vztah moc příliš nefungoval, takže
vlastně jsem pořád se snažil zjištit, k
čemu to vlastně je, že dva jsou spolu.
A poněvadž mamka mě nikdy sexualitě
pořádně neučila, takže já jsem vlastně ani
nevěděl, jak vlastně sexualita funguje.
A tomu se určitě budete smát.
Protože já jsem kdysi šmíroval mamku
v koupelně klíčovou dírou, Abych
vlastně vůbec zjistil, co je to žena
a jak to vlastně všechno vypadá a
jak se to dělá, protože nikdy se se
mnou vlastně nikdo o tom nebavil, aby
se z toho člověka trošku zbláznil.
Takže k čemu vlastně takové ty
vztahy vůbec jako jsou a hlavně,
co nám to může přinést, že s někým
vlastně jsme a že vůbec s někým
trávíme čas opačného pohlaví.
A poněvadž já jsem i první takový ten nahý
obrázek viděl až úplně na vojně po vejšce,
protože že jo, tenkrát nebyly žádný
pornografie a nebyly žádný nahotiny nikde.
Jo, pamatuju si, že byly takové nahé
karty, to mi ukazovali spoluvojáci
ještě na vojni, když jsem byl
jako špagát po vejšce na rok.
Tak jsem zjistil, říkám, hele, tady je
to běžně dostupný, je taky velitel Roty
ještě tam měl tak nějak jako na stěnách
pověšený takové různé druhy plagátů.
Takové věci na vojně jsou normální,
protože tam jsou prostě samý
chlapi, že jo, tak se to toleruje.
Taky co jinýho by tam měli dělat,
když jsou tam zavřený celý rok.
Takže ta základní otázka, k čemu, co mi
vlastně může přinášet to, že s někým jsem.
A není vlastně vůbec jako lepší
být sám a dělat si všechno
sám a s nikým se nezatižovat?
A proč vlastně vůbec na světě
si někdo vymyslel dvě pohlaví?
A proč třeba těch pohlaví není víc?
Že jo, proč třeba není ještě třetí
pohlaví, tak si to jenom zkuste
představit, jak by to vypadalo, kdyby
na světě byly pohlaví tři, takže vlastně
já bych musel zbalit, nejdřív najít
někoho, toho prvního, že jo, a pak
ještě ty dva, bych musel hledat toho
třetího, že buďme zase na druhou stranu
rádi, že jako jsou ty pohlaví jenom dvě.
No stejně víme, že mnoho Čechů...
Nevím, jak je to na Slovensku, ale podle
českých statistik je 1,2 milionu samotářů
a každej rok jich 50 tisíc přibyde.
Takže ono jako najít si k sobě někoho
začíná být náročnější a náročnější práce.
Takže ono začít tím, že k čemu to teda
vlastně a k čemu mi to přinese, když...
Když se vůbec s někým budu a když
není lepší, pak být teda úplně sám,
poněvadž si můžu všechno dělat sám
a nemusím vůbec se o nic starat a
nemusím se s někým dlouhodobě bavit
a můžu si jít kam chci, kdy chci a
nemusím poslouchat žádný přiblblý řeči.
Takže ten záměr, že zatím něco stojí,
A že to má mnohem hlubší významen, než
jenom to, že splodíme děti a že teda
strávíme jednu noc tvášně, aby potom
tady 20 let jsme z toho měli hromadu
práce a nevěděli jsme, kam dřív skočit.
Co zatím všim vlastně je?
A poněvadž nám příroda ukazuje, že
vědci mají mnohonásobně větší záměr,
než jenom to, abychom si dali bůst a
pak to tak nějak chemicky strávili, A
šli s tím na záchod, takže jsme byli
vlastně továrna nalejná, ale že tady je
mnohem hlubší význam a smysl toho, jak
to tady na té planete vlastně funguje.
Zkuste se někdy, když máte čas,
podívat na květiny, nebo na
hvězdy, nebo to, jak svítí slunce.
To jsou tak hluboké záměry těch věcí
a jak hluboce je to spojeno, S naším
přemýšlením a vůbec s naším životem.
Takže já v tom všem vidím mnohonásobně
hlubší význam a záměr, než jenom to,
že si řekne, no tak, já budu mluvit o
chlapech dobrých, tak tady jsou nějaký
ženský, mají prsa, mají zadky, tak
nás to trošku jako vzrušuje, tak se
na ty baby koupíme, podíváme, koupíme
si nějaký pánskej časopis, že jo,
koukneme se někde na nějaký porno,
No a děkujeme pěkně, nashledanou.
No a pak teda ty děti taky tady by byly
potřeba, takže jedna noc vášně, nebo
nástup do křovíně, kde po diskotéce,
frk sem, frk tam, že jo, a jdeme dál.
Ale on je v tom mnohem hlubší záměr.
Hlubší záměr v tom všem je.
A já se přiznám, že jsem vždycky
byl hledačem hlubšího záměru,
poněvadž když jsem se doma koukal
na mamku, na taťku, tak tam žádná
láska nebyla, to byl provozní vztah.
Teďka prostě mamku uhnal, no a pak ona,
když chtěla od něj odejít pryč, tak to
nějak nedala a zůstala s ním celý život.
No, tak to jsem viděl.
To je prostě nějaká náklonnost, nějaká
láska, takže jsem vždycky si dával tu
otázku, hele, ale jako proč to tak je?
Z jakýho důvodu to tak je?
A proč tady ty věci tak nefungují?
A proč někomu fungují a jinýmu nefungují?
A jak je možné, že Že jiní lidi měli
to, co já jsem hrozně chtěl a já jsem
to nikdy nemohl získat, protože jsem
to nedokázal a nevěděl jsem, proč.
Takže jediná odpověď na to všechno
by byla, že ten manták jsem já a
že všichni ostatní jsou chytřejší
než já, protože přece když ostatní
mají to, co by chtěl já mít a já to
nemám, tak jediná běžná odpověď na
to mohla být, že jsem vlastně manták.
A to jsem nebyl ochoten přijmout,
protože jsem si furt o sobě
myslel Že mám tak, nejsem.
A dodneška si to nemyslím, i když
v mnohých věcech se mi spousta
věcí nevedlo, zvláště v té vztahové
oblasti, poněvadž když jsem doma
neviděl, co to je láska, tak jak jsem
sám mohl lásku nějak cít a přijetí
dávat, když jsem to sám doma neviděl.
A to bylo fakt drsný.
A víme, že se učíme mateřtinu, Z toho,
co jsme slyšeli doma, učili jsme se
jazyk jako pes, traktor, slovo, co to
je, ale stejně tak, aniž bychom o tom
věděli, jsme se naučili emoční materštinu.
Naučili jsme se, co to je cit,
co to je láska, co to je vztek,
co to je vášeň, co to je nadčení.
To jsme se učili doma.
To jsme se všecko naučili
doma, tady ty věci.
A učili jsme se to odkoukáváním.
Když někdo z rodičů přišel k
postýlce a pohladil nás, tak
jsme se naučili, co to je cit.
Naučili jsme se z těch prvních
prožitků, jak na nás působil
cit, jak na nás působila láska.
Z těch prvních prožitků
jsme se to naučili.
A když naopak někdo přišel a do
postýlky nám plivnul, poněvadž nás neměl
rád, To, co já při těch koučinkových
sezeních často slychávám, že jsme
byli nechtění a že dokonce nás mlátili
v postýlce a že dokonce nás týrali.
No tak je jasný, že naše emoční mateřtina
se nastavila jinak a v podstatě jsme
začali vidět svět jinýma očima a
přestali jsme chápat smysl toho, proč
vlastně ten druhý člověk tady je.
A proč vlastně ten druhý člověk
by vůbec jako měl být se mnou a
proč by vůbec měl někoho hledat?
A jako ruku na srdce, komu se
nám ve vztazích úplně jako dobře
daří, že bysme řekli nebe na zemi?
Že jo, to kolika řešíme velice, velice
bolavé situace, tak jako mi jedna paní
tuhle říkala, že jí partner zamyká doma a
týrá jí, tak on jí udělal tři děti a pak
jí zamyká doma a psychický týrá, Tím, že
má nějakou jinou holku a ukazuje jí fotky.
Co to jako je?
Že chlapi jsou schopní mlátit holky a že
jsme schopní se emočně vydírat a týrat,
tak nás to jako by má tendenci véc k
tomu, že nevidíme ten hlubší smysl věcí.
No, ale zkuste to někdy, že
budete mít čas, se podívat na to
nebe, na to slunce, na ty hvězdy.
Říct si lidi zlatý, tady nějaká přiblblá
planeta, tady na ní sedm miliard dalších
hňupů, dělí jedi, chemicky zpracovávají,
vyrobí metráky odpadů a trusů.
No, co je teda smyslem toho všeho?
No, mě pomáhá, že koukám na to slunce
a říkám si, tady je hlubší smysl.
Tady je něco víc, než jenom to, že se
ráno zbudím na záchod a s ním na co
přijdu a lednici mám pořád vyluxovanou.
Pak se koukám na mravence a na kytky
a říkám si to samý, jaký je hlubší
smysl těch věcí, které chci pochopit.
A to je to, k čemu směřuju dneska.
Jaký je hlubší smysl
věcí, že s někým jsme.
A že vůbec někdo vymyslel,
že bude jenom žena a muž.
A že nebude ještě třetí pohlaví,
který bychom museli lovit.
To je ještě super, že to taky je, co?
Co museli zadat někoho třetí, kdybychom
se z toho asi všichni zbláznili a pomátli.
Celá planeta by byla sama a rozmožování
by nefungovalo, kdyby to bylo v té
stejném tempu bláznivým, jako to je teď.
Takže my si s těží k sobě najdeme
někoho, s kým by jsme vůbec byli
schopni bejt a do toho nám sexuální
barometry klesaj, neumíme vyjadřovat
pocity lásku, máme tendenci být nevěrný
a obíhat všechno v ostatní, jenom
ne je to doma a děláme si getty na
20 místech a pak nevíme, co s tím.
Ale když pochopíme hlubší smysl, o
kterém dneska tady vedu tenhle ten svůj
proslov, tak myslím, že se nám všem
uleví, že pochopit ten hlubší smysl
bytí ve vztahu a já mám docela právo o
tom mluvit, poněvadž jsem dlouhý roky
byl sám a dlouhý roky jsem si nemohl
někoho najít, tady jsem v osmnácti Měl
svůj nějakej takovej jako větší vztah.
Byl dobrej vztah.
Mluví to poprvý, že jo, člověk
je z toho ze všeho poblázněnej.
A pak jsem byl pět let sám.
V tom nejlepším jsem byl pět let sám
a nemohl jsem k sobě nikoho najít.
A ta holka, která se mi hrozně
líbila, a toto teda jako fakt bylo
dobrý, tak vždycky, když jsem jí
viděl, tak jsem vyklepal bobky z
kalhot a byl jsem radši zase dál sám.
Takže zpátky k tomu tématu.
Když si řeknu, jaký je teda smysl
těch věcí, toho, že s někým jsem,
tak je potřeba pochopit hlavně toto.
Já se k tomu budu postupně nějak dostávat,
aby nám to osvítilo mysl, aby jsme
mohli víc prožívat to, co tady máme.
Poněvadž tady nebudeme dlouho, aby
jsme si mohli víc vychutávat to,
co tady máme, poněvadž ta vášeň a
nadšení pro život je jediné to, co
tady máme a tam, kde máme vášeň a
nadšení, tam je ukazatel další cesty.
A to je dobrá věc, kterou jsem kdyžsi
slyšel od jednoho borce, který, za
ním přišla paní a říkala mu, hele,
já nevím, jakou si mám vybrat práci.
No, tak ta ní jako kouká a
říká, No a kde máš nadšení?
No a jak nadšení?
No kde?
Co děláš ráda?
No já nevím.
No já nevím.
Dobře, no tak jednu věc, kterou
děláš ráda, která tě baví, a to
je jedno, jestli to bude pletí
zahrady, nebo mytí dlaždiček, nebo
pečení dortů, co tě skutečně baví?
Kde máš svoji vášeň a nadšení?
Kde to je?
A ona tak jako na to kouká.
A říká, no mě baví se jet
s kamarádkama na kafy.
To mě baví.
A říká, no vidíš, tak začneš tam.
Jak začnu tam?
Já hledám svojí práci, že to tam mě to...
No, jenomže od toho to je.
Když jsi se odpojila sama od sebe
a díky tomu, že jsi se odpojila
sama od sebe, tak nemůžeš najít
svojí práci, ale svojí práci...
Čili do čeho budeme dávat svůj
čas po procitnutí, je o tom,
že musíme vědět, co nás baví.
Ale pokud nás doma seřízli tak, že my
ani nevíme, co nás baví, no tak musíme
začít tím, co nás baví aspoň něco někde.
Takže tě baví, máš vzrušení, jít s
kámoškou na kafe, tak snídi na kafe.
No dobře, a co dál?
Tak si řekneš, a jaký je další
vzrušení, co mě dál baví, no
pak bych si třeba šla do sauny.
Fajn, tak jdi do sauny.
A takhle postupně půjdeš od nadšení
k nadšení, k vášni, až najednou
zjistíš, že to je vlastně cesta.
Jít od nadšení k nadšení, od vášně k
vášni, no, že to je navigační systém.
Těli nám samozřejmě vzali doma, protože
nám řekli, to nedělej, to nesmíš
dělat, pak přišla škola, tam nějaké
paní učitelé, učitelky, který byly
pohaslí, vyhaslí, kdo z nás by měli
dobrýho učitele, tak nás prostě vedli
tou cestou, že to dělej, to nedělej,
to musíš, komu z nás se to chtělo,
takže nás vořízli, že my vlastně...
Pak už ani nevíme, co nás baví a děláme
to automatizovaně, automatizovaně
chodíme do práce, automatizovaně jsme se
svým partnerem, automatizovaně jezdíme
nedovolený, automatizovaně jezdíme
pátek na chatu, automatizovaně chodíme
s kámošema ve středu večer na pivo.
Ale kde je ta vášeň a to nadšení?
Ta vášeň a to nadšení, to je totiž
navigační systém, čili my se chceme
naučit žít k tomu, co nás vzrušuje, co nám
dává náboj, co nám dává nadšení a vášeň.
K tomu se chceme odat.
No a když k tomu samozřejmě přidáme
ten hlubší smysl a pochopení toho
většího obrazu, že vidíme teda
to slunce 150 milionů kilometrů
daleko a ono tady svítí už kolik?
8 miliard let a pořád svítí.
Ono pořád svítí jako a viděli jste někdy
někoho, že by tam přikládal, že by tam
šel a musel by tam přiložit, aby to hřálo?
No na to vlastně jede samo.
Takže jsou mnohonásobně
hlubší významy věcí.
A ta vztahová věc, proč teda
chceme s někým být, má jeden velký
podstatný význam, který potřebujeme
odhalit, ale který se neotevírá hned.
Co to znamená, že se to neotevírá hned?
Znamená to, že my máme
vztahovou stupnici 0,10.
Nula je nejhorší vztahový zážitek, který
jsme kdy měli a desítka je nejlepší.
Dokážete si představit svůj vztah
napříč teda všemi vztahy, že byste
si vyrobili vztah, kde by ten pocit
z toho vztahu se blížil k desítce.
Jaký by to byl pocit?
Jak by to bylo něco úplně...
Mimo dosah našeho možná současného pocitu,
kdy mi kolikrát říkáte na koučincích,
že se s partnerem cítíte na pětce.
Jedna paní mi dokonce
říkala, že na jedničce.
No tak proč s ním teda
jakoby dál je, že jo?
Tam byly majetky, děti, prostě nízká
sebe, důvěra, sebehodnota, no to je to
všechno, už víme, to říkají všichni.
Ale ten pocit toho, že já se s tím svým
člověkem budu cítit blízko k desítce, Je
jeden důležitý faktor, který budu rád,
když dneska jako společně tady pochopíme,
že jde o takzvanou, já tomu říkám hvězdná
brána, to je z toho filmu Stargate a já si
to tak jako pučuju, jestli ten film znáte,
tak tam vlastně docházelo k tomu, že když
se ty dvě kola natočily těmi správnými
znaky k sobě, Tak se otevírala cesta
do další dimenze, do dalšího prostoru.
Šlo o jakousi zkratku, aby se nemuselo
letět 10, 20, 30, 100, 200 tisíc
světelných let, což by posádka nikdy
nepřežila, protože tady žijeme 70 let.
Tak se natočily ty kola tak, že se
otevřela brána někam do jiného prostoru.
Ale museli se správně
natočit k sobě ty znaky.
Vlkněte, Stargate, dobrá věc.
Ve vztazích je něco podobného.
Čili, že když my najdeme člověka,
ze kterým se začneme cítit devět
a víc, tak se nám postupně začne
otevírat cesta k hlubšímu pochopení
sebe a k hlubšímu pochopení vztahu.
Čili, že ten druhý člověk v nás vznikne
Začne probouzet něco, co my nikdy
nejsme schopný probudit v sobě sami.
To se mi líbí, to je skvělá
věc, to je prostě úžasná věc.
Že ten druhý člověk v nás začne
probouzet něco, co my nikdy nejsme
schopný v sobě probudit sami.
Tyjo, to je cof.
Že ten druhý člověk v nás začne
probouzet něco, co my nejsme
schopní v sobě nikdy probudit sami.
Čili já se vlastně potřebuju dostat
s tím, kdoho mám, nebo najít někoho,
s kým jsem schopnej se cítit na
devítku a víc, aby se mi otevřela
cesta do dalšího pochopení sebe a...
Otevření vlastností, který jsou uzamčený
ve mně, který tento člověk, ze kterým
se cítím dobře a on dobře se mnou, tak
si vlastně zájemně začneme odemykat
něco, co nejsme schopný nikdy zažívat.
To v sobě probudit sami.
Ale je potřeba vědět, že
nejde o jednu noc vášně.
Nejde o extrémně zajímavý
sexuální prožitky.
To jsme schopní v podstatě
udělat někde v křoví a s někým,
koho už nikdy nechceme vidět.
Ale o vztahovej pocit, o to, jak se s tím
člověkem budeme cítit aspoň další třetí,
čtvrtý, pátý, šestý, sedmý měsíc nějakého
souvislého žití, tak se nám začnou v nás
odemykat vlastnosti, které máme v sobě
od narození, ale nikdy předtím jsme se na
ně nemohli sáhnout, protože byli zamčeni.
No a teď si zkuste představit, jaký toto
bude mít vliv Na další existenci mě a tebe
a vašich mých partnerů a vztahů a všeho.
Když se v nás odemknou věci, které
v nás vždycky jsou, jenom byli
zamčeni, neměli možnost se uvolnit.
Jak se to bude prejovat do
těch dalších oblastí života?
A to je v tom totiž, že ten smysl
celého bytí tady není, Což to vidíme.
Přicházíme, narodíme se, umřeme.
Přicházíme, narodíme, umřeme.
Zatím nejsme schopní posouvat čas.
Prostě nás toho drtí tady všecky.
A když se mnozí snaží si protahovat
věky, tak stejně to díl než na 150 let
neprotáhnou zatím, no poněvadž, že jo,
buněčné hodiny hezky jedou nezávisle
na tom, co si o nich myslíme my.
Takže to musíme v tomto časoprostoru bejt.
Ale můžeme pochopit více o sobě a uvolnit
vlastnosti, které jsou v nás zamčené.
Takže jak by to vypadalo, kdyby jsme
mohli otevřít, odemknout vlastnosti,
které jsou někde v nás hluboce zamčené.
Tím bych byl.
A kým bys byl ty, kdyby
jsme toto v sobě měli.
Mě na tom tak nějak trošku zlobí, že i
když se dostanu ve vztahu na 8,7, což je
pořád pěkný, tak se to nikdy neodemkne.
A pořád budu teď páprdá.
Já to nechci všecko říkat na vás, ale
prostě si to tak nějak vstánete sami.
Budeme páprdové, budeme prostě bačkoráři,
budeme dělat pořád ty samý věci dokola
a pak se budeme těšit na vnoučata, na
důchod a budeme se těšit na to, že po 150.
si dáme to samý kafe a po 250.
půjdeme tu samou procházku
kolem stejného pole a po 350.
půjdeme do tý samý práce s těma samejma
lidma, S tím samým šéfem a po 450.
pojedeme na tu samou dovolenou,
se stejnýma lidma, přijedeme
stejně kolikrát zduděný.
Poněvadž se nám vytratí ta vášeň, to
nadšení, ta vášeň, žít vášnivě, jak
by to vypadalo, kdyby ten dnešní den
jsem mohl žít na vrcholu svojí vášně.
A to nemyslím, ať se to nepleté,
že skončím v posteli kde s kým.
To není o sexu, to není
o sexuální vášnivosti.
To je o tom vnitřně mít pocit, že
hořím, že nejsem spackaný plamen,
že nejsem mokrý hadr, že nejsem
vyhaslej krb, který se musí vyméct,
ale že jsem nadšená a vášní vábytost.
A tady s tou vnitřní energí, poněvadž
to je jedinej smysl života totiž, Bejt
vnitřně nadšenej a mít pořád dobrý
vnitřní pocit v těch mých čtyrech
kvadrantech, bejt pořád nad 8,5 furt.
A tady s tímhletím vnitřním pocitem se
koukat na svět a říct, jak by to vypadalo
dneska, kdybych Měl tuto vášeň v sobě,
kolik bych toho musel dneska vypít, jaký
jídlo sním, kam pojedu, jakou letenku
si koupím, koho navštívím, kam půjdu,
jak bude vypadat ta moje vnitřní vášeň,
jak bude vypadat ten můj vnitřní svět.
To je ta uzdravující pilulka, kterou
nám nemůže dát žádnej doktor nikdy a
nikdo jiný nám ji nemůže dát, protože
když vnitřně budu vyhaslej, Tak si k
sobě zase jenom vyhaslý budu tahat.
A když vnitřně ten můj plamen
bude pohaslej, tak zase kolem sebe
budu mít jenom pohaslý plameny.
Takže jak to bude vypadat,
když budu mít vášeň v sobě?
S kým budu?
Jakou práci budu dělat?
Jakou váhu budu mít?
Kolik peněz budu začnout spořit?
Jak budou vypadat moje investenty?
A vůbec co budu dělat?
Možná nic nějakou dobu.
A to mi taky tuhle jedna paní říkala.
Drzina, samá drzina, samá drzina.
Pořád z práce do práce, z práce do práce.
Vyhaslej vztah doma,
sexualita pomalu na nule.
A doktoři ji najednou našli rakovinu.
Pak přišel za mnou jeden pán a říkal,
že se neumí rozejít se svojí partnerkou.
Našli mu rakovinu.
On se neumí pět let rozejít.
No a tak tam furt je.
Teď to nefunguje.
Decejky tam nic, vůbec nic nula.
A pořád spolu jsou, protože si
neumějí vzájemně říct konec.
A smyslem těch toho bytí ale
je právě ta vnitřní vášeň.
Kým bych byl, kdybych nevěděl, kým jsem?
Kdo bych byl, kdybych
nevěděl, co jsem zač?
Že jo?
Kým bych byl, že jo,
kdybych nevěděl, kdo jsem?
Hej, zlatý.
Reset mozku a toho, co mi vnukly do
hlavy, že bych měl být, s kým bych měl
být, co bych měl dělat, jak bych to
měl dělat, s kým bych to měl dělat.
Kým bych byl?
Kým bys byl, kdybych nevěděl, kdo jsem?
To mě tak baví tady to.
To je jako nádherná otázka.
Vnitřní reset.
Začít znova a položit si otázku.
S kým bych byl, aby ten můj vztah,
pocit a vášeň byl nad devítkou?
Jaký by ten člověk musel bejt?
Kdo to je?
Jak by vypadala diskuze, debata?
Jak by to tam celý bylo,
abych se dostal na devítku?
Protože když to zvládnu sám se sebou, Tak
ten člověk, to bytí s někým a prožívání
to společní s někým, s člověkem, ze
kterým mohu vytvářet ten svůj vnitřní
pocit nad devět a víc, tak ve mně
se probudí Stargate a najednou se mi
otevře průchod do životního stylu,
který jsem nebyl schopnej otevřít dřív.
Než jsem s někým mohl toto cítit.
No, takže se kouknete na mě a řeknete
si, no Kalino, to je dobrý jako, jo, tak
máš prostě takovejch lidí tě sleduje a
moje články už přečetlo snad 11 milionů
lidí a prodal jsem 50 tisíc knížek a
blá blá blá, jo, hezký obchodní keci.
Ale doma jsem neviděl, co to je cít.
Taťka přinesl mamce dárek a ona ho s
tím poslala tenkrát hodně drsně někam.
Takže já neumím nosit holkám dárky.
Defekt.
Fůr se mám co učit.
A doma nebyla žádná vášeň.
Vztah jenom proto, aby jsme
s bráchou prostě přežili.
Aby bylo dobře zajištěný hnízdo.
Takže vlastně jako pro mě prožívat věci na
devět a víc s holkou, Je nepoznaný svět.
Mám tady co dělat ještě.
To je dobře, ne, ale mám tady co dělat.
Ale ten smysl těch věcí právě je
ten, že se tam začnou probouzet
vlastnosti a životní styl, který ve
mně a v nás vždycky je, jenom jsme ho
nemohli, no nemůžeme odemknout sami.
To právě v nás začne
odemykat ten druhej člověk.
Pokud s ním začneme mít pocity ideálně
9, 3 a víc, tak se ten Stargate začne
postupně natáčet a najednou se nám začne
otevírat cesta, o které jsme vždycky tak
nějak v sobě věděli, že bychom ji chtěli,
ale ona vlastně byla v nás zamčená.
Kolikrát, že jo, jsme to slychali
vodevšad, jo, já bych chtěl, já
bych si přál, to by bylo super.
Kolikrát jsme to slychávali, že jo,
jejda, to je nádhera a vidíme to u
někoho jiného a koukáme se na filmy,
které to v nás všechno vybuzujou.
Ale nebyli jsme toho schopni za
celý kus života, že se nám opakují
pořád ty samé situace dokola.
No můžeme si dávat přesvědčení,
kolik chceme a úkolů, kolik chceme.
Jenomže když je to v nás
zamčený, tak to prostě nepůjde.
Smyslem tedy, dlouhodobým smyslem, proč
vlastně vztahy byly založený, není jenom
plození dětí, to, že tady prostě vyplodíme
něco, aby planeta nezanikla, ale je
uvolnění sebe, Je uvolnění svého vnitřního
potenciálu, svýho talentu, svých radosti
a svýho nadšení, že tady stejně nic jiného
nemáme, než radost a nadšení, a chuť žít a
radovat se ze všech těch věcí, které máme.
Takže někdo to vymyslel tak, že
na tom vrcholu našeho potenciálu
přichází někdo jiný, druhýho pohlaví,
Který v nás začne postupně odemykat to,
po čem jsme vždycky toužili a snili.
A začne nám dopomáhat k tomu, že
to zcela přirozeně, aniž bychom
se museli nějak moc snažit, v nás
začne jako aktivovat, oživovat.
Začneme cítit to, že jdeme cestou,
kterou jsme vždycky chtěli jít,
Jenom jsme to sami nedokázali.
To je dobrý, co?
To se mi totiž líbí.
Když si děti hrajou na písku, tak si
hrajou na písku a taky nikdo nemusí říkat,
to dělej, to nedělej, to bys měl dělat.
Oni sami kdesi v hloubi
své duše vědí, co chtějí.
A pak přišla ta demolice, deformace,
ta doba temna, Kdy nám všichni
začali říkat, co máme dělat, aniž by
brali ohled na to, co chceme dělat.
Takže nás sformovali nějak ve školce,
ve škole, na vejšce, pak v práci nám
všichni to všechno nadiktovali, co bychom
měli, pak jsme na sebe vzali úvěry,
hypotéky, pak zase banky nám začaly říkat,
co máme dělat a pak v zaměstnání nám
začaly říkat, kdy si máme vzít dovolenou
a co máme dělat a kdy to máme dělat.
Takže nás to zde formovalo a my jsme
vlastně tu svoji dětskou vášeň a nadšení
skovali někam hluboko do svých podvědomí.
A když ale potkáme člověka, ze kterým
budeme schopni harmonizovat na těch
vyšších rovinách pocitů, Se v nás,
tady ty staré zapoustřené, zakopané,
zavoskované vlastnosti, touhy, vášně
a nadšení, ty pískové hry, to dětské,
které jsme v sobě jako měli a zakopali,
začne se to v nás postupně uvolňovat.
Jen si to zkusme představit,
jak se nám zharmonizují těla.
Já nebude zkrát, nebudou tam nějaké
nepříjemné pocity a myšlenky,
začnou se nám uzdravovat naše těla.
Možná prodáme spoustu věcí, protože
zjistíme, že jsou úplně zbytečný.
Možná se se svým partnerem víc
přimkneme, nebo půjdeme rychle od sebe.
Možná odejdeme z práce a začneme
konečně dělat to, co se nám chce.
Ale stoprocentně se budeme líp cítit.
A budeme v sobě prožívat vášeň a nadšení.
Ten excitement, to anglické
slovo vášeň a nadšení.
Žít a prožívat těch pár dnů, který
tady na planete máme, je tohle
skvělý, protože jich je málo.
A každej den, ať se nám chce
nebo nechce, tak nám jeden ubyl.
A nedá se to zastavit.
Čili mít v sobě ten hořící pramen,
ten nepohasnoucí krb, to, co nás
tak strašně baví a to, co milujeme,
můžeme mít k dispozici každej den,
Když si dovolíme žít s někým, kde
budeme mít ten pocit 9, 2, 9, 3, 9, 4.
Kde budeme mít ten pocit v sobě,
že jsme nadšený a vášní výbytosti.
A že jsme to nejlepší, co tady vůbec
může být, ať už jsme jakýkoliv.
A dovolíme si to žít.
Přeju to sobě, přeju to vám.
Poněvadž váše nenadšení je to
nejlepší, co jsme tady dostali do
výjimku, že to můžeme prožívat.
Hele tak jo, mějte se krásně a zase u
dalšího podcastu se na vás budu těšit.
Tak zatím, ahoj.