Subscribe
Share
Share
Embed
Podcast pro všechny amatérské cyklisty, kteří se chtějí zlepšovat. 🚀
Jan Střecha (00:00)
Ahoj, vítej u poslechu podcastu na chvostu. Podcastu pro všichni amatérskí cyklisty, který chtějí být rychlejší. Můj jinešní host je tak trochu speciální. Má totiž vlastní podcast o trénování na kolo. Ten podcast se můjne pohledem trenérá a hosty Marek Mixa.
Pozval jsem si ho, protože před Vánoc si vydal knížku o tréningu na kolo a já jsem s byl jako upřímně, úplně nadšenej. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že jsem nikdy nečet lepší knížku o tréningu na kolo a to jsem jich přečet relativně hodně. Společně jsme v podcastu probrali nejenom jeho novou knížku, ale taky různé trendy a novinky v přístupu k tréningu, například heat training a tak podobně. Vyjenovali jsme se celkem do detailu i datům, jaký data má a nemá smysl měřit a hodně z dohloubky jsme
prošlivli
v stresu na vlastní trénink a taky telefonu a závislosti na telefonu na to jak trenují děti i dospělí. Budu rád když si podcast poslechnete až do konce a případně mu dáte na YouTube odběr nebo na vaší podcastové aplikaci ho dáte sledovat. A za každou zpětnou vazbu, jak už do komentáře nebo na email honzazavináčnachvostů.cz budu rád. Tak jo, pojďme k hostovi.
Jan Střecha (01:07)
Ahoj, vítám tě o podcastu na chvostu. My v dnešním hostemi Marek Miksa, vývalý profesionální drahový i silniční cyklista, několiká násobný mistr Český republiky z Dukly Praha, který v současnosti vede největší cyklistický oddil v Česku Kovopraha. Je to autor blogů a podcastů po hledem trenéra a taky nově spisovatel. Ahoj, Marku.
Marek (01:25)
A jom zá.
Jan Střecha (01:27)
Než tě než si dostaneme přímo k cyklistice a k trénování, tak mě zajímá. Ty byl členem nebo součástí některých akcí organizace Děsír, která dělala různý recesistický akce a mě by zajímalo, na kterou nejradši spomínáš.
Marek (01:38)
tak tohle je strašlivě originální otázka, to jsem ještě nikdy nepytal. Demonstracie za nic. Chodili jsme po Václaváku, nebo bylo to nahlášené od Václaváku až na stromák snad, a rozdávali jsme bílý papíry, měli jsme bílý transparenty a bylo to jako super.
Jan Střecha (01:58)
Když to převeru na cyklistiku, k jakou recesistickou akci by si možná jako současná cyklistika zasloužila, s čeho by si mohla udělat trochu srandu.
Marek (02:08)
Ty jo, jako myslíš, jako organizovaně. My jsme vždycky strašně měli rádi a myslím, že to bylo jako výborná chemie toho týmu. Když Dukla Praha ve svojí době jsme fungovali velmi dobře, konec konců i s Bejkem, s Virpulem tehdejším, tak jsme si dělali různé jako v vozovkách na schvály byly fakt jako vtipy, ať už na soustředěních nebo na závodech, takže to běželo jako dobře, to jsme si dělali různé jako pranky. Ale organizovaně racistická akce...
On to ne, každý vždy pochopí, takže to bych úplně jako nedělal jako systémově.
Jan Střecha (02:42)
Dobře, dobře. Hele, pojďme k tvý tníšce. Já jsem jí teda dočet někdy okolo Vánoc. Menuje se, když trénink dává smysl. Byl jsem dost jako upřímně nadšený z té tníšky, rovnou jsem ti pak taky psal a zajímalo by mě, jestli bys jí mohl prosím trochu popsat očemi.
Marek (02:58)
Hela je taková jako hranatá, takže je to prostě A4 a je tam za sebou těch A4 asi 150, takže to všichni jako viděl. Ty si četu velkou nebo i tu malou?
Jan Střecha (03:08)
Nečil jsem pro ty dětský cyklisty a čel jsem jí jako e-book, takže kdo má čtečku, tak nemusí vežnutně aštrce.
Marek (03:12)
Jasné.
Jasně, jasně, jasně. Hele, za mě jsem se tak něko potřeboval nějak tohle dohromady, protože už jsem dospěl k tomu, že dělám trenéra přes 10 let. Už je to dlouho, co jsem zle z kole jako závodník. A dlouho jsem psal a chtěl o napsat něco trošku úcedelného, protože to množství textů, které jsem napsal, tak už je jako poměrně veliký. Ne za všim bych si samozřejmě stál, protože ten blog jsem psal už jako dlouho, takže...
takže myslím si, že za mě nazral čas něco dohromady, něco úcalenějšího a taky asi i nějaká změna, prostě no, myslím si, že ve finále dneska je strašně moc informací dostupných zkrs velmi krátkých vydání Instagramu, TikToky, prostě kompletní manuál tréninku v 15 vteřinách a moje vidění světa je, že věřím tomu, že ta
Ať už těštěná kniha nebo nějakou čtečkou, samozřejmě nějakým moderním metodě, ale že ty informace v tý knize jsou fůrd jako že to má svoji hodnotunou.
Jan Střecha (04:25)
Jo, zároveň mi ale pořád všlo, že ta knížka jako hrozně dobře obcejpala, že byla stravitelná i pro čtenáře, kterýho spíše baví amatérská cyklistika, než aby se nutně chtěl sdělávat jako trenér, což mi přijde asi důležitý zmínit.
Marek (04:37)
To jsem rád, že to takhle
chtíš. Já jsem k tomu přidával nějaký kvérko s nějakou zpětnou vazbou. Doufám, že to je čtivý a já se snažím vždycky vysvětlovat spíš jednoduše, aby to bylo pochopitelné. Jedním z prvních čtenářů byli neciglisti. Tím jsem to dával poprvé, aby to byli vůbec schopné přelouskat, protože není to účebnice. Asi tak, není to účebnice.
Jan Střecha (05:04)
Jo. Růvnou začnu. Tvým úvodem. Ty jsi tam psal. Tenhle podcast dělám primárně pro amatérskí cyklisté jako jsem já, který přesně na Instagramu vidějí 5x deně jiný ideální interval pro to, co zrovna dělají. A místo spánku často prioritizují vymýšlení věcí jako heat training a podobně, ke kterým se dostanem. A pak zjistí, že to je trošku bullshit. Ale v úvodu píšeš, trening bez pochopiní je jen fyzická námaha. Tak bych si chtěl zeptat, jak můžu poznat, že už trenuju chytře a nejenom tvrdě.
Marek (05:22)
A zně?
To vychází z toho, jak jsem trénoval já totiž. Já jsem si prošel takovým tím opravdu jako brutálním tréninkem jako mladý člověk, jako junior. Poměrně často na to vzpomínáme. Teď konce do procesu cyklistiky vrací na štěstí s deněk Štibare, tak na to společně jako vzpomínáme. My jsme měli jako 120 hodin měsíčně natrénováno. No a z toho třeba něktej soustředění jsem měli 5, 6 tréningu deně, 14 dní v kuse.
měsíc bezvolna nebyl nějaký úplně extrém. Bylo to hodně, hodně, skutečně hodně trápení těla. Právě ze zahraničí víme, že je to trošku o tom, že se rozděluje nějaký jako pohyb a ten toho tréningu vlastně je míní, když člověk může být tréningu míní, když člověk dělá správně nejenom ty dvě hodiny toho tréningu, ale že těch zbylejch 22 hodin funguje jako sportovec, tak je to mnohem efektivnější.
a jak to poznáš, jestli trénuješ šitře nebo hloupě nebo trápení těla. Musí to člověka bavit, tak to je asi jedna věc, ale člověka může bavit i tvrdý trénink, jako takový nesmyslnej. A mnohdy, zase u amatérů, si nemyslím, že to je špatně. Protože někoho třeba baví, někdo ví, že není dobrý.
Cikli si to často dělají, amatéři, přijíždí domů, mám hodinu na trénink, sedmu na ergách, jdu hodinu do rás a slezu. Tak to asi všichni vlastně vědí, že to se dá poměrně dobře najít, že to není úplně to pravý ořechový, ale ono to třeba může přinášet nějaký mentální benefity, že se člověk vyvětrá opravdu mentálně, že se vyn dá. I pro to jsou populární různý takový ty hity v posilovnách a tak, takže já bych to jako úplně nezazoval, ta mentální složka je jako si poměrně doužitá.
a to, že to třeba není efektivní, no a co? Blbý je, když člověk si myslí, trénuje efektivně a netrenuje efektivně. To je jako hloupý. Ale některý lidi si, jako za mě úplně to legitimní, trénovat třeba neefektivně, ale že mě to baví, nevidím v tom problému.
Jan Střecha (07:50)
Mě v tom V paralele přišlo zajímavé, když jsem nedáno posluchal podcast a řešil, jak dělat off-season a a přesně někdo říkal, že má svýho amatérského svéřence jako trenér a že ten mu řek, že chápe, proč by měl přes zimu běhat, ale on má těch 8 hodin téniny na ten trénink, protože chce jezdit na kole a ne, protože chce běhat. Takže to podle mě je relativně podobná paralela, že to, že profíci musí být o něco opatrnější v té intenzitě není nutně znamení, že to musí dělat ten amatér, když chce jezdit rychle a prostě se vynat.
Marek (08:18)
Já si myslím, vůbec spojování, inspirování se profesionálními sportovcami je pro amatéra strašně smrtelný. Jednak to ten amatér neuregeneruje, to je jedna věc. Druhá věc má to povolání, takže ten stres je tam více méně jenom fyzický, ten amatér má věci úplně jiných. To je jedna věc. A potom to inspirování se těma profesionálama...
je jako strašně falešný v tom oni jsou jako divno lidi jo to prostě jako to je extrémní pozorování to pokud někdo prostě umí jezdit i čísla co umí Pogačar tak to nemá já jsem to někomu říkám občas takhle interně jo tak nevím kdo jí steďko ve hrej někdyž nevím kdo to přesně poslouchá abych někoho neurazil ale prostě my máme mnohem blíž jako nějakým opičákům než k Pogačarový jo prostě on je genetická anomálie a
studíš inspirovat se jeho tréninkem nedává vůbec myslel. Je to fajn, je to hezký se na to podívat, ale stil tréningu, to co dělají tyhle lidi, to nedává vůbec myslel. Máme od nich strašně daleko. Jak je taková ta gausova křívka, tak oni jsou skutečně strašně na kraji a většině lidí je tam uprostřed a tam se nemá moc cénu inspirovat něčím. Je to zajímavé, můžeme se o tom bavit, ale...
ale inspirovat se tím nedávám odmyslu.
Jan Střecha (09:46)
V se možná lehce dostávám do další otázce, kterou na tebe mám? V cyklistice je strašně snadní se srovnávat s ostatním, a to jako s profíkama, tak se svéma kámošema, protože v cyklistice se dá měřit strašně moc dat. I co jsem pochopil z knížky, tak tebe hodně baví měřit a vyhodnocovat data a zkoušet nový technologie a tak. A mě by teda zajímalo, když jsem ten oběšený cyklista, amateur, blíbíc opěčák než tady Pogačar, připravil se na nějakou letupu Road Classics a tak podobně, který ty data má vlastně smysl měřit?
Co je pro mě má být gro těch dat, který já si měřím?
Marek (10:19)
Ale to si myslím si, je právě třeba jedna z těch věcí, kterýma jsem si já osobně jako prošel za tu dobu. Jak když jsem slesl skola jako cyklista, jako závodník, tak jsem si fakt jako myslel, že to bude v těch číslech, že stačí, že to jako hodně pomůže. V té době ty technologie se dostávaly fakt jako tam miny a tedy zase dneska fakt se to hodně změnilo za posledních jako fakt hloupech deset let. Je těch zařízení jako obrovský množství.
Ale ten sport to do velký míry znahodnotilo. Dneska já jsem paradoxně... já mám rádi čísla, mám rádi zařízení, ale myslím si, že ten přístup je spíš jako jiný, že ty zařízení mají pomoct těm lidem, co přeformulují ty složitý věci do těch jednoduchých. Že dneska je až moc řekněme složitech zařízení u amatérů a je to matoucí.
třeba v minulosti se spopularizoval jako takový ten z2 tréninka, ta základní vytrvalost a tak. Myslím si, že tomu hrozně moc pomohlo skutečně jako wattmeter, že se nadefinovalo, co je skutečně volně. Ale nemyslím si, že to je důvodem pro to, aby všichni měli mít wattmetry, co třeba nevyplatí. Mnokdy ta cena wattmetrů jako pořádního obou straně je v ceně soustředění. To znamená, že...
Jsem nohů dicyklistům, vlastně vyplatí spíš někam najet nějaký kilometry, spíš sedit na tom kole, než mít nějaké zařízeně a sledovat, jestli mám levopravou rovnováhu, když ono to skoro může být dobře vidět od pohledu. Takže já bych to nepreceňoval. A co je důležité sledovat? Zahazují se ty čísla, co se levně získají. Jdeme čím dál tím složitějíc, měříme teplotu těla a odvě max a...
a saturaci všeho možného a zapomíná se na to základní, což je kadence. Těch měřáků na kadency je relativně málo v poměru k wattmetrům a přitom je to výrazně levnější parametr, jako znazjištění a je vlastně ten základní. Ta síla na pedál se určí prostě tou rychlostí a na tou kadenci.
Většiná materů, když se podívám na Training Peaks, tak první co koukám, jsou také kadence. Než se podívám někam na další metryky. Pokud má sportovce, co má kompletní data a chtěl by analizovat přes VKO, taky pokročný metryky a třeba tam nemá kadency, tak je to takový jako o ničem. Takže kadence.
Jan Střecha (13:06)
a co z té karence dokážeš cistit. Když se na to takhle podíváš, to jsou to ty první data, co si z toho řekneš?
Marek (13:12)
Tkarence je strašně mocná. Já teď koncedím v nahrávacím místnosti, tady dělá mě zátěžáky. Když nechám jedt člověka na tom ergometru a nechám ho jedt nějakou rampu, třeba nějaký jako schodovej už když si podíváme, tak ten výkon bude nějaký schodovitej. Jasně v nějakém okamžiku, ne nějaký zóň a pak to někam můžeme rozvézt, nějaká fyzologie se něco rozpadne. Ono se to často pozná tím, že
tomu sportovci tam začne vypadávat a kadence a najednou mu klesne. Takže najednou na 300W, celou dobu si jel na 90 v otáčkách a najednou 89, 88, 85. Takže ano, z pohledu laktátu, likemie, saturace, bla bla bla, ale tyto zařízení stojí desítky až jako stovky tisíc.
tak měřákem za 500 korun se zjistí jako velmi obdobná věd, že ten člověk není schopen udržet tu karenci. A teď ta věda nad tom pozadí je ta, že ten mozek, nervy, ten systém, který ten sval řídí, tak už je vyčerpanej, protože už se vystoupil z nějakých zóny, už jsme v nějakém anárobním prostoru, tak nejsme schopni takhle koordinováně fungovat, tak nám ta karence spadne. Takže fakt jako jednoduchá metrika.
ukáže strašně moc.
Jan Střecha (14:35)
Chtěl jsem se ještě zeptat ty vlastně si v tý knížce pokud jsem neplet, odobři se to pamatou když tak něsamozřejmě oprav, psal že je dobrý asi nepoužívat úplně metryky který se měřují na základě procent z nějakého maxima. Tím si myslím narážil trošku na tepy že jo, abychom si nezměřili maximální temp nebo ho nejhorším nepodhadli podle nějakého jenom výpočtu a
Marek (14:57)
To tyka i jako vatů tak většina takový takový ty základy, ale ono to jako funguje takový jako dobrej sluha zlej My si můžeme říct, že mám nějakou zonu na 60 procentech maximál tepovky nebo nebo FTP je to úplně jedno. To se jako používá, ať už procenta jako z vatů nebo procenta z tepovky. Ale když to budu chtít dělat jako pořádně nebo aspoň tomu trošku porozumět, tak ta jako maximální tepovka nebo nebo FTP nebo cokoliv jako procenta.
Já mám rád důkaz matematický, důkaz sporem. FTP je jako fajn. Ukazuje to nějaký výkon na hodinu. Ale byl měřený nejspíš na 20 minut. A teď budu trénovat něco, co trvá 4-5 hodin. To z principu nedává smysl. A už jen to, jestli to změřím na těch 20 minut, tak je jako určující. Tak, tak, tak. Já bych to můj měřit úplně v pohodě.
Jan Střecha (15:50)
Nebo ram testem na Zwiftu v nejhorším želě.
Marek (15:55)
jako procentem maximálního výkonu. Běžný amatér tam foukne prostě 12W a má FTP 200-5, tak to je takový průměr. A zároveň má tapovků průměr minimální 60 a maximální i těch klasických 220 plus minus funguje. Takže rámcově ty procenty fungují, ale pak to nemá nic společného s nějakým chytrým trénováním.
ale mám zařízení, které jsou velmi drahé, pokročelé a používáme jako hloupým způsobem. Zbytečně. Na těch spodních intensitách mě by třeba zajímá, třeba to FTP je super pro používání pro ty ten páře. Tak tam potřebují mít procenta opravdu, jezdit intervaly na prostě 103 a 98 % FTP, tak to je super ukazatel. V maximu trenovat podle procenta maximálky, tapovky to asi moc nejde.
ale tam níž, tak třeba podle laktátů, to dává smysl. Prostě v každý tý zóně se zorientovat podle toho, co tam je trošku validní.
Jan Střecha (17:02)
tomu laktátu samotnýmu jsem si chtěl dostat, protože na jednu stranu to osobně přijde jako velmi dobrej způsob, jak změřit svůj výkon, si to nějak rozkálovat na nějaké řekněme tři jednoduché zóny. Na druhou stranu ty laktátový testy pro veřejnost jsou jako poměrně drahý. Řek bys, že to třeba může být jako dobrý se jednou za rok jít prostě otestovat, jaký mám laktátový prahy, i když jsem amatér nebo je to prostě zbytečný utrácení peněz.
Marek (17:29)
No, to je těžká otázka. Já si myslím, že se vyplatí udělat ty testy, když už tak pořádně, pokud... Zase, jako jednoduchá ekonomika, pokud se podívám, kam já půjdu, ten test bude trvat půl hodiny, hodinu. Já za tu půl hodinu, hodinu dám kolej. Když půjde nějaký základní nákladtový test, tak to bude stát 15-2000 korun. No prostě, tak nějak to bude stát.
Já musím zaplatit někoho, kdo tam bude. Budu tam nejspíš dva lidi. Jeden to bude kontrolovat, jeden to bude odebírat. Ten papírek stojí od 50 korun, když je levný. V průmyslově v těch laborkách se dá koupit za 50 korun. Manuální budou stát nebo ty, se používají v terénu, stejí k este koruně. Když jich odeberu těch bodů 5-6, tak já vlastně spořebuji půl rozpočtu na ty papírky. Nebo třetinu rozpočtu.
část je tam nějaká amortizace materiálů to prostě nedává nedává moc mysl aby se tomu nikdo věnul pořádně takže takovýhle test za mě smysl moc nedává když už tak se podle mě vyplatí udělat jako pořádnej test ty schody udělat delší udospilil člověka 6 minut jako 8 minut není vlastně jako problém udělat je jemný klidně potom dva odběry na na tom jednom schodě tak to je jako super
pro nějakou základní vytrvalost. Nezistím tím samozřejmě nic, co je tam dál, tu anerobní zónu, ale ono i to testování. Já to tam v tých knížce poměrně se snažím vysvětlit, že bych měl udělat test na nějakou konkrétní věc. To znamená, že teď je konesledná, takže bychom předtím půlka lidí jede nějaké soustředění, tak by nás bude zajímat spíš nějaké najiždění. To znamená...
jako výkonnost na 160 tepech by mě fakt jako zajímat neměla mě bude fakt zajímat ta větravalost to znamená dlouhý schody klidně hodinový test pomaryňkový nárust a opravdu se zaměřit na to kde ta pomyslná z2 je taky super ale cokoliv co je prostě z3 čo koli dál ať už to nazváme jakoliv tak mě vlastně teďko jako nezajímá protože to stejně poupravím to znamená nějaký celkové test který bude rampový končit poměrně intenzivně nedává moc smysl
pro profika samozřejmě jo, protože ten bude závodit za nedlouho, v březnu jsou první závody, to znamená, že teď už jedou nějaké intenzity, takže zase nemá se cénu moc inspirovat profikem, který už jako erregranáte.
Jan Střecha (20:03)
Zdravíš teďka přišel trošku k nějakým trendům, který já pozoruju v rámci cyklistického tréninku. Asi první z nich je vůbec, že se začíná čimnále tím víc řešit ventilační prách a to je to jak dejchám a podle toho se opět nastavují u zóny. Ty si to myslím v knižce zmiňoval, máš s tím nějaké zkušenosti?
Marek (20:14)
Uhum.
Zase, neskutečně silná věc, kterou změřím velmi jednoduše. A všichni trenéři, takoví ty, zejména jako jiných sportech, kde je těch trenérů víc, takoví ty mágové, takoví ty, že jim to funguje, jim 80 let a jim to mu rozumí. Tak oni na první pohled vidějí, co oni vidějí? Oni vidějí tu karence, jak ten sportovec běží nebo plavé, to je jedno. A potom vidí, jak rejchají. Oni pohledově nemájí nějaký jiný, nic jiného nezměřejí pořádně.
ale pohledově vidět, ten člověk dejchá. To znamená dejchání jako strašně důžitý. Zase, v tom hřeťačci tím dejcháním všechno začíná, takže ventilační prách je jako strašně důžitý. Veškeré dejchání je strašně důžitý. A proto já mám rád spíš takové testy těch limitací, protože, když tě změříme v TPC, že máš prostě jako 200 pade. Taky otázku jako proč tam je. A ty když budeš, já jsem jednou změřil sportovce, který byl fakt jako dobrej.
a měl levý rameno o 5 cm niž než pravý rameno. A kde skrůcený tam prostě byl a chtěl trénovat se Spiro Tigerem a takovýhle věci, což nedávalo vůbec mysl, tam bylo potřeba dát dohromady nějaký stav toho těla, aby vůbec se to stal do toho, že se vůbec může nadejchnout. A jakmile se nadechnul, tak to FTPS poskočilo samo od sebe. To je prostě daný. Víc kyslíku, větší výkon.
Jan Střecha (21:47)
Další věc, na kterou já celkem narážím, je nějaký durability training nebo trenink odoldosti, respektive nějakého výkonu po určitý době. Mám to nějak řešit a jak to případně trénovat, ještě by mě specificky zajímalo, kdy poznám, mám jít dělat, jak změřím tu durability, tak tu období předtím. To znamená, že mám jet prostě dvě hodiny za dvojku a pak začít trénovat nějaké intervály nebo to mám měřit na kalorie a tak dál.
Marek (21:55)
Mhm.
Durability training to je takové, že se vrátíme zpátky k tomu treningu podle pocitů, že budeme trošku vystoupíme z té komfortní zóny. A... Poujmenujeme to jako trendy, takže místo toho, že to bude jako tvrdý trening, který bolí, tak to nazveme durability training. Je to jako trendy hezky název, ale jinak je to prostě to, že si jako...
A to je přesně to ono, že my si v Evropě a západní svět musíme vystoupit jako z komfortní zóny, to je jako pecka. Někdo v nějakém africkým státu si to asi neříkal úplně. Rád bych si vystoupil z komfortní zóny. Úplně mě nebaví práce s opičákama a lvama.
Jan Střecha (23:00)
Tak jako myslel na té letopadě s těma opěčák a maperem, protože ta dej tam není, takže... Hele, chápok, chápok, ani myslíš, nařeji, měříš.
Marek (23:04)
No jasně, nejdůrebil ty tréniny jako mentální odolnost.
Zase to zaměření se na ty čísla často vede k tomu, že a zase průměrný amatér často výbodný čísla na ergometre, chcelá zima strávena na ergometrů, ale chybí tomu brutální zoutěživost, chybí tomu zejména dneska u mladých sportovců. Tam je to brutálně znát. My jsme spříšli to hodně s covidem.
Hodně jsme komfortní, někdo řekne, to už je moc, to je od 2W víc přede přes mojí zónu, to už není efektivní. Třeba není, ta fysiologie tam třeba trpí, nebo není to tak efektivní, ale ta mentální stránka je často jako velmi důležitá. A když vezmu ciglisty, takový ty... Já nemám rád takový porovnávání, seže za nás byl lejp, to takový to porovnávání, že...
Kopce dřív byly kručí a fůkalo víc, ale 90-kové cyklisti byly pověčenou alkoholici v Čechách. Kdo je zná, tak to byly neskuteční lidi. Trénovali všichni prakticky jako velmi špatně, ale velmi, velmi tvrdě a extrémně soutěživě. A ty jejich čísla, který jí dosahovali, byly jako neskuteční. Takže tím chci jenom říct, že ten mentální trénink, ta mentální odalnost, soutěživost...
nezlomit se, tak je někdy víc než vatová zonanou.
Jan Střecha (24:38)
Jo, já jsem ten zna ergáči, co tráví teďka 13 hodin teďně doma a kouká se ven z okna a přesně si říká, že bych to asi dělal v 90-tkách a se bych nejezdil, takže... Až moc se v tom vidím, co popisuješ, no.
Marek (24:51)
No jasně, teďka byla novoroční jízda, jako jsou všude a novoroční jízda v Praze je v 9 hodin, v Desmíchová a my si tam sejdeme jako 40. 50. velmi málo mladých sportovců. Je to nekomfortní, jo? Sejít se v 9 hodinu nového roku je jako nekomfortní, ale dneska jsou vyhřívaný rukavice, vyhřívaný návleky, je...
to jako velmi komfortní oproti tomu co bylo před 20, 30, 40 lety. A to je přesně to ono co se pak může stát jako těm amatérským sportovcům že jako jedou a ono úrovat někoho z háků je totiž jako poměrně těžký. Prostě když takhle pohedeš tak si se natrénuješ zimně ale teďko ten soutěživý člověk ti prostě bude dostlova jako za tím zatkem furt jako pověšenej a teďko ty musí být opravdu o hodně lepší abys ho úroval. No ale pak ten soutěživý člověk se prostě
a pak se v někde nějakém horizontu někde a jeho skupinu líp. Není to jenom o těch číslech. Je to hodně je o tým orálcem.
Jan Střecha (25:56)
Chtěl jsem se tomu věnovat o trošku pozdět, ale bych rád odsetovat ještě kousek tvý tníšky. Ty tam psal mimo jiný zátěž, není jenom trénink. Fizická zátěž může být ten malá složka stresu, který mu je sportovec vystaven a v tréninkovém procesu je potřeba kalkulovat každou stresovou složku. Práce škola či rodina, s tím vším musí tréninkový plán počítat. My se bavíme o tom, že lidi jako trochu zlenivěli. Možná trošku proti argument není to tím, že ta dnešní doba je mnohem víc plná stresu a
Marek (26:12)
Hmm.
A myslíš si, že jsme jako víc ve stresu než byl někdo v 50. letech? To si si nemyslím,
Jan Střecha (26:41)
Ten tlak ze sociálních setí, co člověk vidí kolem sebe, že furt musí být dostupný, práce chodí hrozně rychle, furt se něco děje, furt jsou nějaké meetingy, teď všechny meetingy jsou online, takže žádný, že jsem půl hodiny v chvíli, důvodí v tramveji, ale jde navazově na druhej. Tak mi přijde, že tohle je fakt hodně a sám na sobě pozoruju, že se mi už nechce vykopávat z centra Prahy přes ten provoz, abych jel někam hodinu na Řevničák, kde si bude ty intervale, pak se budu řeveněm snažit si zapnout HBO.
euro sportem nebo TNT sportem, kouknout co se dalo za etapu a prostě jako mít ten svůj čas před tím diskolem.
Marek (27:18)
Určitě ano. Myslím si, že to porovnávání právě jako takový řeká se millenniál měl 40. Nemyslím si, že je fair říkat, že dneska je z toho stresu víc. To si nemyslím. Zárov... Tak už je hodně debaté jako někde asi jako jinde. Ale na druhou stranu si skutečně myslím, že ten stres je dneska jako významně jiný a že s ním jako neumíme ještě pracovat. Jsem si tím...
jako velmi jisté, stejně jako dneska víme, že v 70-kách všichni kouřeli, bylo to moderní, všichni děti kouřeli, před ještě několik desít letek zpátky se užívali úplně jiné drogy a dávali se i dětem. Dneska my jako milionálové, spíš bumři, jako ještě generace starší vlastně způsobila dnešní mladém
Vlastně tu závislost na těch telefonech nebo ten svět vlastně takhle připravil takže já si nemyslím, ten stres je jako větší to si nemyslím to si myslím si, že lidi naopak jsme jako v extrému komfortu ale spíš je velmi obtížný bejt úspěšnej protože v minulosti bylo jako v zásadě jednoduchý bejt úspěšnej, Přesně viděl jsem ten menší svět
My jsme si třeba říkáš, ty jsi jako v vozovkách línej na řevničák. My jsme si dali souboj o to, kdo ho pojede víc krát. Prostě já jsem ho dělal devětkrát, pak přijel kadlíny, tenhle desetkrát, pak přijel háče, ten dělal třenáctkrát a my jsme řekli, že tohle to už jako nebudem dělat. Ale kdyby to bylo na Sockách, kdyby byla strava, tak se najde někdo, kdo to pojede šternáctkrát, pak někdo patnáctkrát a vlastně ten náš úspěch, který jsme měli, tak vlastně o ně přijdem.
Takže dneska ten úspěch, ta dopaminová závislost je jako, to to tvaruje a bejt dneska úspěšný je jako těžký. Je to těžké, to rozhodně je to jako těžší. Myslím si, že vaše generace, zejména dneska ty mladší mí děti, budou mít fakt jako velkej boj se s tím naučit pracovat. To je jako určitě, ale je to něco jiného. Je to něco jiného. No, stejně jako...
nebo moji rodiče se musíte naučit pracovat s počítačem, nevyrostli na tom, tak vaše plus ty mlačí generace se bude muset naučit pracovat s tím, že letový režim na telefonu třeba. Já už jsem se naučil jako trenér dávat do treningových plánů letový režim. Je to součástí treningu. Ne, že máš volno, ale i to mentální volno tam musí být.
A je to těžký. Dáci jako letovej režim je těžký. Ale myslím si, že za 10-20 let to bude standard. Za 30 let se budeme divit, co bylo možné před třiceté lety. Stejně, když se divíme, co bylo možné za covidu, tak za 30 let se budeme divit, jaký možný, že 8-letí děti měli přístup k telefonů permanentně, s hocky. To bude brutální. To bude strašně vytřídlivění.
přesně protože ničíme tu cíle vědomost. Byť dneska úspěšný, otevřu se Instagrame, je tam vždycky někdy úspěšnější. Vždycky. Je to těžké.
Jan Střecha (30:48)
Souhlasím, ale ještě se pak k té dopaminový závislosti chci vrátit. Jenom ještě teď se vrátím k původní otázce, jak s tím stresem v tom životě mám já jako na nějaké dění bázy pracovat, jak poznam, že jsem tak vystresovaný, že možná nemá smysle jako na konci toho dne tam ještě dávat nějaký intervally a tak podobně.
Marek (31:09)
To je jenom přeformátování. Přeformátování problému, kdy budeš vystresovaný z toho, že ten svět není jako jiný. Je tam furt škola, jsou furt testy, je tam zaměstnání, je tam všechno styně jako bylo vždycky. Jenom si člověk porovnává s něčím, co je nedosažitelný. Prostě je nedosažitelný...
Jan Střecha (31:36)
Nevím, jestli jsme na stejném vlnuli otázky, protože já jsem se tam vážu k citaci snížní, kdy jsi opisal, práce škola je tři rodina, s tím všim musí tréninkový plán počítat. A mě by vlastně trochu zajímalo, jak s tím já mám počítat, když sleduju nějaký tréninkový plán.
Marek (31:51)
No jasně, ale jako ty říkáš, že si máte se zeserat intervály, ano, ale pokud si já uvědomím, ta věda nám dneska jako umožňuje to spočítat, ale ta práce rodina tam byla vždycky. jako práce rodina tam byla vždycky, přítelkině, přítel, to tam bylo vždycky, to tam jako to není, že by to bylo jako jiný, ten svět je jako stejnej, to prostě bylo vždycky takhle. Jenom je velmi obtížný přijít z práce úspěšnej, protože se podíváš na Instagram a najdeš někoho, kdo je v té práce jako lepší.
někoho, kdo je lepší manžel, kdo je lepší přítel, kdo lepší otec. A to tě uvěde jako do deprese. A potom jdeš do na ten trénink. A ono fysiologicky má smysl, jadí jako intervaly. OK? V pořádku. Ale nesmíš se porovnávat s tím, že si otevřeš teď Instagrama a podíváš se na to, že to někdo objel líp. A v ten okamžik z toho nebudeš mít zase ten úspěch, nenabůstuje tě to, nedá ti to ten benefic toho, ty kráso, já jsem objel tenhle ten trénink.
který je fakt jako tvrdej, ale on jako nebude tvrdej, protože ty vždycky dneska najdeš na té stravě někoho, kdo vobil víc. Za mě tohle je to ostřejnutí se od toho, umožní snížit úroveň toho stresu, protože my si jí vytváříme do velký mír sami, tím neúspěchem. Práci rodina tam byla vždycky, jenom musím najít ten úspěch, jenom to přeformátovat, že jsme prostě úspěšní.
Pochválět se samy sebe. No, najídzę něčemu.
Rozhodně, rozhodně. Počkej, najít na světě někoho, jako nemůžeme být všichni městře světa, ale to bohužel jako nemůžeme.
Jan Střecha (33:34)
Ještě se vrátím k tomu, že jsem chtěl probírat nějaké ty trendy v tréningu. Poslední, kterými tady zbývá je heat training, neboli nějaké teplutní adaptace. Je to opět něco, co by mě jako amatéra mohlo zajímat. Mohli to být nějaké zrychlení s derma, řekněme.
Marek (33:50)
Zrychlení zdámo, jo. To ve sportu není. To vždycky se platí. Ne, heat training je dobrá věc, je vysokce efektivní. Určitě. Nejsou na to úplně průkazné studie, to jak to dělat. Když se podíláme na profiky, tak to kde kdo dělá jinak, existuje několik variant postavených na formátu studií. To znamená, že někdo provedl nějakou studií, nějak to dělal.
Mělo tu nějaké dopady a teď se to tak dělá. Já jsem v té knížce nastíměl nějaké základní věci, ale těch metod, které se reálně dělají, tak je opravdu hodně. Od toho, že se navlíknu jako pumpa a jedu a vypotím se a nějakým způsobem se nedopelním znovát u vodu, tak to je jako jedna věc. Je to na druhou stranu pro to tělo poměrně stresující. Je to taková trošku reklamaná jako na dehydrataci.
asi bych to ním jako úplně nepřeháněl úplně bych neřekl že je to zdarma to bych taky jako úplně neřekl protože ono a všechny ten ty věci co jsou tak ty než se totiž jako připravíš než jako si co já vím nahřiješ někde nějakou jako saunu než se vblečeš než to vypereš tak ve finále jako než spáruje všechny měřáky tak si přišel třeba v odvácet minutu tréninku normálního znamená já třeba opravdu mám rád třeba ten vatbajk na který se dá sednout
a dá se na něm šlapat než ty z viftovým měřánky, které musím to spárovat, musím to napojet na nějaký training peaks, musím ten training naklikat a už přicházím o training. Takže dobrá věc, zítraining je určitě dobrá věc, můžem podobrať nějaké konkrétní metody, ale za mě je to spíš jako hodně bonus.
Jan Střecha (35:48)
kterou bys třeba ty konkrétně za tu metodu doporučil.
Marek (35:53)
Zase z pohledu na toho komplexního sportovce, tak já tam uvádím jednu metodu a to je teplá vana. A nepřijde mi vůbec od věci se vypuštit a nevzít si ten telefon do vany samozřejmě a dát si nějaký mentální relax, tak to splní odvěci. A to je mnohem, když já bych to postavil fakt takhle ze ten telefon. Já dneska, co mám naměřeno, tak největším limitem tréningu lidí je výživa.
což je jako hodně, hodně zláštní, protože těch informací je strašně moc, ale výživa jako b***. Možná až moc, to je jako druhá věc, že ten stres vzniká, že těch informací až A toho vzniká nejistota, Člověk pak třeba, ono je mnohem lepší něco dělat konzistentně špatně než nahodilé, dobře. Takže jako výživa a ten telefon, jako to jsou jako základní věci, nějaký ten heat training. Já když vidím lidi, že mi pošli jako na zase...
Jan Střecha (36:28)
Až moc možná.
Marek (36:53)
Já se snažím tady Instagramu tolik nevotavírat, ale než ty videa natočejí, než to udělají, než tohle udělají, tak je to poměrně obtížné nějakým způsobem zvládnout.
Jan Střecha (37:07)
Jel bych se vrátit k té dopomínové závislosti a jejím vlivu na trénink, protože to byla kapitola, která mě v té knižce asi nejvíc překvapila, že tam vůbec byla. Jakože jsem si neuvědomoval to, jak vážný to je i jak vážný je to třeba u mě. Já to zase odcituji, odcituji kus. Dříve byl prostor mezi sériemi v posilovně, mezi usilím, místem klidu. Pauza měla svůj význam. Tělo odpočívalo, mozek zpracovával, učil se pohyby, ukládal vzorce. Dnes?
Ve Ve chvíli, kdy zazní pípnutí hodinek ruka sáhne po telefonu. Plácáme o krabičku. Do slova. Pauzy vyplňujeme obsahem. Krátké video, notifikace, srovnání s jinými sportovci a mozek. Ten se nikdy nezastaví. Nedostane šanci vzťebat informaci. Prožít zkušenost. Vědecky víme, že mozek se neučí během zátěže, ale v pauzách. Ježi pokud ty pauzy naplníme další stimulací, učení se nikdy nedostaví. Vnitřní hlas, ten, který říká dnes to půjde, dnes to bolí, ale vydržím, se vytrácí.
Nahrázuje ho vnější hlas aplikace, tabulky, hodinek a otázka, jak se cítíš, že nahrázena kolik si dál.
Vlastně jediné, co na tomto světě máme, jsou naše prožitky a spomínky. A sami sebe právě o spomínky a prožitky připravujeme, protože místo jejich prožívání se soustřelíme na jejich zdílení. Sportovec trací kontakt se svým tělem, své vnitřní motivace si nevšímá, protože důležitější je výstup. A tak přestává douvěřovat sám sobě, začne být závislý na zařízení. Ne protože byl slabý, ale protože to zařízení nikdy nespí. Nikdy se neunaví a vždycky něco změří, vždycky něco ukáže. A my mu v
Dál pak píšeš hodně i o tom, že to má velký vliv na tu mládeš. Mě by zajímalo, ty jsi to už načal, jak se ti s tím daří v kovu dobře pracovat.
nebo jak se ti s ním daří pracovat, takhle to asi s jednoduším otázku říkals, že předepisuješ letovej režim do tréninkového plánu.
Marek (38:59)
Myslím si, že...
je potřeba jít jinak. Já to ještě možná přeformátuju. Já když jsem školil na školení trenérů pro triatlonisty, tak to bylo někdy podle mě předloní, tak jsem tam něco takhle vyprávěl a najednou se někdo zvednul a říkal, tak to je super, to přesně jako a říkám, a říkám, a co vy děláte? on říká, já jsem adiktolog. Adiktologie je nauka o závislostech. Já si myslím si, že
stejně jako se za jako mění to prostředí toho toho sportu, kdy je poměrně běžný mít jako fizoterapeuta, skoro psychologa a takovýhle věci, tak těch do toho jako velmi vstoupějí prostě addiktologové. Protože je to jako metlou toho tréningu a vlastně, když bych to měl jako říct, tak já radši budu trénovat fakt jako nahodilé, jako ten trénink jako takovej.
Dneska lidi trenují, to povědomí o tom základním tréninku je poměrně veliký, ale pak to opravu si to zničejí tím telefonem. To je úfajkou brutální závislosti. Mě říkali nějaké rodiče, že poslali děti na nějaký tréninkový camp, co někdo pořádá. Tam to vedly z mýho pohledu 25 letý třeba trenéři, takže řekněme skoro děcka. No právě, právě, právě, ten to tak jako dávám do uvozu.
Jan Střecha (40:28)
Mně je teda pět a dvacet, jo, ale...
Marek (40:33)
Ale přesně protože jako na vaší generaci se tohleto sneslo strašlivě. Dostali jste... Od nás starší jsme spůsobili, řekněme, těho něco málo starší, to že ten váš mozek nejcela vyvinutý v době toho růstu byl vystavenej takovýhle droze.
a dneska, co já věm, tak lidi do 30-ti jsou tím jako postižení. Je to těžký. Já mám děti, starší ceře je 12, tak já si myslím, že tato generace na tom bude o něco málo líp, protože my už se to dozvídáme. A stejně jako já třeba, když jsem byl malý, když mi bylo 15, 10, tak na sijezdovkách jsem ani voměle neměl helmu na hlavě, to se nejezdilo.
Dneska už mají lidi na svězdovkách všichni halmy prakticky. Ta generace je o něco starší, tak ty nejezdily ani na kole v helmách. Dneska... já jsem absolvoval, někdyž bylo 19, tak jsem absolvoval první soustředění s Zúklou někde v Egipti. A ještě jsme naježděli kilometry bez halem. Všichni. Jsme rovně 200 kiláku bez halem. Já jsem tam byl teda nejmladší. Tak jsem tohle to ještě zažil, takové jako...
Dneska si nedvíj představit, že bych vyjel na kole bez helmy. Když jsem začínal trénovat, byli jsme na závodech a malí 10, 12, 15 lety, vystoupili za aut a jeli někam pro číslo, něco se koupit a cokoliv, tak jsem na ně ještě hulákal, vemte si helmy. I v tom civilu si je prostě nebrali. Dneska si tyhle závoďáci, ty helmy berou automaticky a není to problém.
a stejně tak se to prostě změní. Věřím tomu, že se to změní a že stejná věc je ten telefon jenom něm nejem silnější a něm nejem nebezpečnější. Dneska opravdu... Já to tam píšu v těch pauzách, že prostě ten mořek se to fakt naučí v té pauze, ale ta pauza v tom mezi těm dřepama je prostě opostatněná, je to pohybová gramotnost, tako každá jiná a ty lidi zvednou míň,
mají víc zranění pokud v pauzách čumí do telefonu. No a jak se s tím dáří pracovat, proto jsem to tak jako začal říkat o těch helmách, je to o tom, že dokud mní rodiče jezdili nebo mní rodiče závodily na kolet jezdili v helmách, ale řekněme generace mejch rodičů jezdila na kole bez helem, tak bylo velmi obtížný to na určitě. Já když vedu kurzy ve školkách, tak říkám, jezdí vaše rodiče v helmách a dneska už jezdí. A i ty děti.
chce pak naučet jít v filmách. znamená, je to jen o tom vysvětlovat to těm lidem, to nevědí, že ta droga je takhle až strašně nebezpečná a naučit ne ty děti, ne ty 15-20 letý závodáky naučit nějakou hygienu, stejně jako si čistím zuby, takou tu telefóni hygienu přijdu domů, jsem schopen, si zapnout ten letovej režim, když se potřebu soustředit.
Nedávno jsem viděl nebo slyšel jsem někde v nějakým podcastu, že někdo má nastaveno, že když... a to mi přijde celé dobrý... že když přijde domů, tak se mu ten telefon zčernobílí. Že tam zmizejí ty barvičky. Podle lokace. Což mi přijde jako pecka. To je fakt jako dobrý. Takové to omezování screen timeů a tak, to je naopak jako kontraproduktivní. To je úplně nesmysle dávat malém dětem omezení na hodinu. To je fakt jako kontraproduktivní. Ale...
A myslím, že i ta škola má potenciál. Jak by měli děti hodinu TikToků po vině a začli vypsat po vině referát o historii TikToků a po vině se dívat na ty videa, tak to přestane bavit automaticky. Myslím, že i ta negativní věc je možná zapojit. A jak se myslím, daří pracovat? Snažím se to vysvětlovat. Fakt vysvětlovat než zakazovat. Před lety, když jsme ním začínali, tak jsme zabavovali telefony na soustředěních.
Na večer, třeba. to opravdu, jako debírat závislým lidem drogu, to prostě nefunguje. Pak první co udělají, že se to rozeberou a první tam jedou notifikace. Takže to je fakt kontraproduktivní, to už dneska víme. Takže zabavovat telefony nemá moc mysl. Má cenu vysvětlovat a hlavně jí příkladem. To je to nejzásadnější. Mě se občas děje, že mi někdo vytkné, že třeba nevodpověd na telefon, nebo že to nezvednu, nebo že nevodepíšu.
A myslím si, že to je normální. Bejt jako 2047 u disposici je špatně. Ten mozek to žere a je potřeba s tím něco dělat.
Jan Střecha (45:38)
Prosto souhlasím a jak jsem říkal při čtení mě to hodně zasáhlo. Od tý doby ve fitku si nezapínám telefon mezi sériéma a byl jsem hodně překvapený taky o kolik míň času v tom fitku strávím. To je třeba 5 minut v ruměru, jenom že se nezacyklim u toho, jenom z kontrolu storíčka kámušů na Instagramu a na jednom dvě minuty sedím místo cvičení. Malý krok, ale...
Marek (45:39)
...
No.
No.
Jo, určitě. to potřeba do fitka, tam nemá ten telefon co dělat.
Jan Střecha (46:13)
Ještě než se vrhnem na otázky, na které se ptám všech, tak se tě ještě se ptám na poslední, která je tehoriticky velmi obsáhlá, ale věřím, ji dokážeme dát nějak dohromady. Když jsem amatérskej cyklista, který by si rád našel trenéra a že mu nějakým způsobem třeba nestačí to, co nabízí nějaký aplikace na ergáč a trainer road a podobný, jak já vlastně poznam dobrýho cyklistickýho trenéra? Protože ne všichni můžou trenovat v kovu.
Marek (46:38)
Ahoho.
Ehm... Já si mysl... No dobře, no tak to je... To obtížný. Já si myslím si, že tady... telefón a obecně ten ty věci... Vopravdu jako to rozfiltrujou, ty nužky se rozevřou. A dneska jako 4GPT dokáže dát jako velmi dobrej treningový plán. Prostě kdo si tohle to neuvědomuje... Z nás jako trenérů, Tak jako pohoří. Ty treningový plány jako nejsou vůbec špatný. Je to jako napr. oběžný amatér a to je jako dobrý.
Chybí tomu samozřejmě ta sociální kontakt. Potom bych rozdělal to jako... Třeba angličtě na to používá. Trainer a couch. A já si myslím, že spousta lidí potřebuje spíš toho učitele, spíš toho někdo, komu se dá zavolat. A to je prostě jako drahá věc. Takže spíš takhle je... Já si myslím, že vymizají takový... Nebo já v toho jasně doufám, že vymizají takový ty treningový plány za 15-2000...
To pokud někdo používá, tak si kupte GPT a bude to lepší. To je bez pochyby, to nedá vůbec mysl. Protože tam ta práce, pokud hodinovka je tam, jak někoho, prodává v Lidlu. Nechci někdo urážet, kdo prodává v Lidlu, ale to nauháhu tam nemůže bejt, je to moc levný. Takže za mě takhle, a jak se pozná doběj trenér, já dlouhodobě hrazím to, že...
Dobrej trenér má dobré zlepšení průměrných a špatných. To, že mám někoho dobrého, neznamená, že jsem dobrej trenér. Pokud budu trénovat jako pogračara, tak já mu můžu napsat vlastně prakticky cokoliv, a ono bude stejně dobré. To znamená, jak se lepšejí ty průměrní lidi, jak se lepšejí ty špatní lidi, tak to ukazuje, což tohle ty jako amateur nemáš šanci moc poznat. To zase je pravda.
ale vlastně nesledoval bych lidi, co trenují nějaký dobrý lidi. Oni často ani netrenují, jo. To je ta druhá věc. Že znamená v Čechách je to spíš jako marketingový obráz, že se s někým vyfutím, že někoho trenují, ale to, s někým pracují. To, jak s někým pracují, no pak ten trenérský vztah potom přechází spíš jako do kamaráctví, jak dlouhu mám jako stabilní klienty. Ale zároveň je ještě pak jako druhá věc.
A to jsou takový ty trenéři jako ve fitkách, který mají tu jako takovou tu hodinovou taksu, který vedou to cvičení, učeji ty konkrétní věci a to taky není špatný. I ten cíklotrenér, který je na snětu hodinu a naučí takový ty základní věci. Není vůbec od věci ty trenéry točit, protože za mě je významně lepší.
ty lidi to jako naučit a myslím si že není jako špatný si vzít od každého něco, protože každý je jako velmi originální a ty trenéry jako by točit no a myslím že i lidsky potom jako není důvodem to si myslím že to je zase na pozadí jak se říká budeme přátelé ale v plnězích mějme pořádek jo a cílem trenéra dobrýho trenéra je to aby ten člověk brzo odešel jo
Což je vlastně náhlevo postavený, ale pokud já budu někoho trenovat a mojí motivací budou jenom ty peníze, že mi bude dávat nějaký peníze měsíčně, tak on u mě bude rok, dva, tři, pět, deset a nemá to nějaký cíl. Jak když trenují nějaké amatéry, tak já si jenom tak jenom tak dáme si tady cíl, ten je tady za rok a půl, tam to tak dotahneme a tam to objektivně přehodnotíme a tím končí naše spolupráce. Když budete chtít pokračovat, můžeme, ale dáme si jako novej cíl.
a zároveň tím umožním těm lidem jako bezpečný odchod, protože potom těm sportovcům je jako hloupý od těch trenerů odcházet, on se jako každej bude lepšit, když tě budu psát nějaký tréninkový plán a budu ti to měsíc posílat, tak se nejspíš jako budeš lepšit a pak ti bude hloupý odejít, ale ke všemu se nedáříte, že jsi sem dobrej, protože já tam často ani nepíšu nějaký cíl, takže zase taková ta poslední věce k poznam trenéra nadefinuje.
Nadefinuje cíl, čeho chci dosáhnout. Ve fitku to je dobrý. Zvednu na dřepu 100 kg, dáme tomu do 100 kg, tak to ti naučím a pak třeba bude něco dalšího. nebo ne. Na kole by ten trenér měl umět říct, ty tady máš vodvémax 45, tak asi pita svým zádmít nebudeš, tak dostanem to někam. Zvedneme se někam, dáme si nějaký cíl a uměj, končíme spolupráci. Když budeš ti pokračovat, ok?
uděláme jako novou v fozovkách smlouvu a budem pokračovat dál, ale dáme tomu jako novej cíl zase a jsme schopní to vyhodnotit. Většina trenérů napříč sporta, co týká cyklistiky, není moc schopná vyhodnotit svůj proces, protože mají zájem na tom, aby ten klient tam chodil neustále, když to dobrej trenér má zájem to ukončit, že mu něco předal. Ale není špatně chodit na ty, tímto nechce zase zdrbnout.
protože spousta lidí potřebuje koupit tu hodinu v tom fitku. Díky tomu, jí mám koupenou, od 16.00, tak tam přijdu, protože jsem si jí koupil od 16.00. A to mě dokopek tomu, že tam jdu. Kdybych si to nekoupil, tak tam přijdu 16.15, a pak nakonec 17, a pak nepřijdu vůbec. Takže i tyhle ty tréninkové plány mají svůj smysl, že to je takový jako bitch, to je jako dobrý, ale nemá to společněho nic s nějakým vedením. Je to prostě jako bitch a cashflow.
Jan Střecha (52:24)
To jak si řík, mluvil o tom, že v?gp.titi v dnešní době napíše už skvělej plán. Já jsem přesně poslední dva roky používal trainerou, což je nějaká nevím jak moc AI, ale šikovná aplikace, která tě předepisuje tréninky.
Marek (52:32)
SM?
Jdou.
Jan Střecha (52:37)
Ale vlastně jsem došel k tomu, že mi to vyšuje vaty, co ujedu na kole a tak dále, ale hrozně mi chybilo nějaké větší pochopení toho, co mám dělat, proč mám dělat, abych byl lepší cyklista. Proto jsem začal pracovat s trenerem, se kterým jsme si řekli, ty se jako by celý život nikdy nezávodil, takže letos odjedeš spoustu malých závodů amatérských, aby jsi zjenom naučil vůbec, co se děje v tom boli. A to ti podle mě to ea nedá, to je třeba můj názor, co ten trener může i tomu amatérově přiníst.
Marek (53:03)
Já, určitě. Jo, a nebo ten pohled, jo? Prostě takové to, že jako to říkám, to je v TPC setě jako bude zvedát, to je jako bez debát, lidi to mají rádi, ale to, že tomu sedíš na křevo, to ti to jako, to AI jako zatím neřeknu. Nebo pak by to bylo moc komplexní, jo? Samozřejmě by to umělo říct, jo? To, tomto aniže by to neumělo říct, jo? Když budeš, nahráš někam nějaký videa a budou mít data, tak vyhodnutě i to, jo? Samozřejmě.
Jan Střecha (53:27)
No tak vůbec
už některé ty bikefittingové AI-ka taky nejsou asi úplně od věci, ale to je k jiným udílu, který nastal to zimně taky čeká, ale bylo jsem navíc bikefitech a bylo hrozně osvěžující jako zjistit, že ten nejlepší bikefit byl od člověka, který nepotřebuje vidět, jaký uhly mám jako hip angle a uzavření kýčlí a tak, ale že prostě, jak to ty často píšeš v lítničce, kouknu a vidím.
Marek (53:48)
Naprosto, naprosto. Jo, ty čísla jsou fajn, ale nesmíš to ním přehánět. Já mám jako fakt rá ty čísla, nesmíš si to přehánět.
Jan Střecha (53:57)
Jo jo jo, žilo se teda líp bez vědomí, že mám z koleozu a musím jí nějakým způsobem řešit a tak dál, ale to už jsou pak jako... Je to jiný vědomí. Pojďme se dostat na otázky, na které se ptám všech, už pomalu měříme k závěru. Já první z nich pracovně nazývám No Bullshit segment, protože cyklistika je úplná inovací, ale taky marketingu. Já se v marketingu dělám, takže jsem toho jako součástí. Vidíš...
Marek (54:04)
Hmm, a já si nevím.
Aha, ok, ok. A pak bude ještě bůžit segment?
Jan Střecha (54:23)
Hele, pojďme, takhle, vidíš ty nějakej trend nebo třeba produkt, který ti přijde na kolo pro oběžných avatéra úplně zbytečnej?
Marek (54:30)
Ježištěch je. Ale
jo, jako já říkám, znalostí tých čísel a znalostí všeho základ je, prostě, jako, mstě tretri a vyraž. Jako, moc nepřemýšlet. Prostě, ve mstě tretri a vyražte. Třeba to, třeba vůbec, třeba jako nenahrát na kůmstravu. Já to, já vím, že to je pro tvojej generaci úplně jako něco nepředstavitelného, jo, ale i tak se dá trénovat, Já jsem třeba...
Jan Střecha (54:56)
Nevzít garmina nebo vahučko, prostě sajet pro jet a nejhorším to jako spětně nahrát jako manuální aktivitu podle toho kolik to bylo hodin.
Marek (55:02)
No jako tak lidi tak zít fungovali, Jako dalo
se, já jsem třeba na konci svých závodní kareéry trenoval už jako hodně vědecky a pořídil jsem si i tachometr. No, že jsem i jako viděl kolik to jako bylo, jo? Ale, ne, to trošku já dávám jako k dobrýmu, jo? Ale už jsme měli nějaký vatmetry, ale pak jsem si pořídil na treningový kolo jako tachometr, jo? A jo, prostě víc podle toho pocitu, no. Víc podle pocitu. Všechno se dá zahodit. Jako není to potřeba, jo? Přesně, protože...
ve všichni technologie, takhle to tam nikam Když to nehraje, že se to taky nezblázní.
Jan Střecha (55:37)
Moje druhá otázka je, máš ty nějakého tvůrce nebo tvůrkyní na doporučení? Ty sám máš velkej obsáhlej blok, teďka vlastně výpíšeš i další knihy, k něm se možná ještě rychle pak na konci taky dostanem. Ale co sleduješ ty, kde se ty inspiroješ, kde si čteš o věcech?
Marek (55:53)
Já strašně rád jsem jako systémový člověk. Já mám rád jako takové to uvažování, spojovaní systémů. To znamená, já si beru inspiraci z jiných sportů a z jiných oborů. Takže třeba spíš jako jiný věci, fakt jako jiný sporty. Hodně no...
Jan Střecha (56:14)
To je úplně
jakože klidně i mimo sport, je takhle otázka často pokladaná. Padají tady do poručení na různý lifestylevý podcasty a tak podobně. A zároveň cokoliv řekneš, já hodím do lůdu popisku, abyste lidi nemuseli přepisovat a mohli rozkliknout.
Marek (56:27)
Rád chtu
knížky, to znamená jako knížky Richarda Feynmana, tak to jsou věci. Malcolm Gladwell, jsou dva autoři. Feynman je nositel nobelovice nezá matiku i fyziku podle mě a má strašlivě vědeckopopulárně pochopitelné věci. Vzdělávání vysvětluje krásné věci, fakt jako doporučuju. Malcolm Gladwell je autorem zase takovej...
aplikovaný statistiky příběhy je to takový hravou formou a jsou to všechno jako výborný výborný věci no já mám rád jako knížky jako komplexní zvonovnace to že to že čtu já potom řeknu nějaký kanály co co jako čtu na xku nebo na twitteru a to pak někdy bude číst a vezme si z toho ty a já si myslím že to není dobře no prostě přešit se jako najdřív jako tu knížku a pak to rozveďte tím twitterem no nebo tím videem ale ta knížka
Ta moderní technologiální důvod že si to přeštu na Kindle a že to tak to je ok, ale protože já jsem jako dřevák a že si to stejně rád vytisknu a že mám rád ten papír, tak to je věc jako jiná. Já si čtu knížky, já si koupím e-knížku a pak si stejně obědnám jako papírovou. Takže e-ho knížky, za mě knížky. Podcasty... Je to blbý to říkat v podcastech, ale podcasty jsou dobrý nařízení, to je super.
Tam není moc co dělat a stejně bych měl dávat, to je super. Když konečeká, že pojedu španělská, tak to je super. Poslouchám podcasty rád. Ale blbě se tu dělají výpisky, blbě se říkají nějaké informace, takže podcasty jsou fajn, ale nějaké hlubší věci. A já si... I tady vlastně jsem se to snažil dneska moc neříkat něco detailního, protože pak mě bude řídit a bude se něco vypisovat a ještě z toho nabourá. Podcasty dobrej k tomu, že mě nasmíruje někam a mám si pak něco činící.
Pak se to dovisvětlím přes točet GPT.
Jan Střecha (58:27)
Ještě se teda doptám ty... Tohle není poslední knížka, kterou ty chystáš. Pokud jsem správně posluchal jeden z podcastů na Podzim. Chystáš jich víc? Na co se můžem těšit?
Marek (58:33)
No, jasně, jasně, jasně. Určitě jich bude víc, no.
Uvidíme, jak to bude. To bude jako jedna věc. Já jsem to měl víceméně hotový už loni v kalpe Funoru. Jsem si tak myslel. To jsem si fakt jako myslel. Těch 80-20 bylo to vrdý. Jenom to poslední ladění. A pak jsem si říkal, že už tam hotový v srpnu. Už jako opravdu. Ano, ani ono. Sotva jsem stihnul jako ty Vánoce vlastně. Takže...
Uvidíme, jak to bude. Mám nějakou myšlenku na evidence nebo databazy treningových metod, co poprvé používat, aby to dávalo smysl. To znamená, tam už bych nerezebíral ten principi treningu, ale bych si snalistoval, co chci trenovat, si nalistu, co je možný. Protože těch informací je zase nějaká úcelená podobá. Za mě toho moc není. Co by bylo úceleného, protože...
Vodně si řekne, že ve OrdeMax jsou krátké intervally a pak důjintervally a jak pracovat s tou karenci. Takže database je tějkterý metód. Potom nějaké typy triky. a souběžně bych chtěl napsat, nebo mám to rozepsané, začal jsem dráhou, to je mi jako nejbližší. To znamená jako základy dráhové cyklistiky pro začátečníky. A chtěl bych tomu zapřít i silnici samozřejmě.
a s Milanem Spěšním jsme se bavili na školení, který pořádám, že bychom udělali i na bajky. Já nejsem technik, neumím to provádět. Že bych byl významně technicky Milanem. Než se ználi s Milanem, to jako fakt... Nejenom, to dokáže předvízt, ale i to umí krásně vysvětlit. Je tom hodně také jako dobre. Takže tam bychom chtěli jako manuál na to, jak se naučit, protože já jsem ho pstal nějakým blogům teď. Jedna věc je...
Co se má učit a třetí věc, čtrtá a pátá je potom, jak to učit. Myslím si, že v tom vzdělávání máme poměrně rezervy, že nás je jako málo pedagogů. Takže je toho v plánu jako do. Já jsem takový člověk, který je... Já jsem teď potkal Roberta Kleinera a ten vždycky říká, něco vysekej, něco děláš toho moc.
Jan Střecha (1:00:57)
Já jsem se zrovna chtěl ještě doptat jako jak to vlastně všechno stíháš, protože máš na starosti celé kovu, že jo. Říká, že se občas necháš... necháš se občas ukecat, aby jsi někoho trénoval ještě mimo, písal píčeš na webu a tak, takže...
Marek (1:01:02)
A to je su další trenerie. No, to je su další trenerie.
No,
ale aktuálně mám teď kon dva lidi. Já se nažím... A to je přesně ono, já z principu nemůžu trénovat jako 30 lidí. To nedává smysl. Ani by mi to nebavilo. to je to ještě v okninku pro někoho nabrat bych asi měl, možná.
Jan Střecha (1:01:28)
tak se nehlase všichni,
Marek (1:01:30)
A jednoho člověka bych
ještě vzdal.
Jan Střecha (1:01:34)
Hele, poslední dotaz. Příště se budeme bavit s Aneškou Novákovou. Nevím, jestli znáš, asi možná budeš znát. Budeme se bavit o tom, vona teďka hodně peče a vaří pro cyklisty. Dělá o tom hodně obsahu na Instagramu. Abyl bych rád, kdyby jsi tady nechal nějaký dotaz o pečení a vaření pro cyklisty nebo jako cyklista. A ne úplně z pohledu jako nutričního speciallisty, ale spíš praktickýho.
Marek (1:01:40)
Jo, jo, jo, jsi...
jako pečení a vaření,
Jan Střecha (1:01:58)
No, jako jestli tě něco, je... Hele, když jsem jí psal email, tak jsem jí psal jako, prosím, hrozně bych si chtěl bavit o tom, jako jak mám jíst ríži s kuřecim, co není ríže s kuřecime, jak to můžu jako obohatit, aby to chutnalo o něco líp, tak jestli tě nějaká taková podobná otázka napadá. Nebo nějaký live hack, co bych si chtěl zjistit, tak co snídat, když nestíháš a jedeš na kolo a tak dále.
Marek (1:02:18)
Ale já jsem se jako no
co snídat, když nestíhám? Do toho nejim. Já jsem schopný jako najíst. jsem jako trenér totiž je jako strašně příjemný být jako laukarbista a vůbec jako půstovat. Já za stolik jako tohle na sportu, takže to jako v pohodě. A já jsem se jako výborně voženěl a mě se jako jídlo stará kompletně manželka, takže já jsem jako v režimu, že si dělám tak maximálně čaja, kafe. Takže.
Než bych to třeba nechtěl vařit. Teď konec, když jsme byli na Mistrtí světa s veteránam, tak jsem jako vařil pro skupinu. Ale já si netroufám chtět dát nějakou otázku. Já vařit jako... To si netroufám. To netroufám dát otázku.
Jan Střecha (1:02:58)
Dobře.
Ani kdyby sněl Nosevi něco udělat teďka na soustředění. Tak jedno jídlo, který...
Marek (1:03:03)
Ale to
jo, ale to já bych se do toho asi... To já budu vařit, já teďka budu mít jako my pojdem do Kalpe, tam jim jako budu 40 letem vařit, ale...
Díky kum.
Jan Střecha (1:03:19)
Ne musím tě trápit, jako můžeme se posunout dálkoně.
Marek (1:03:22)
A je, pojďme asi dál, to bych měl nějakou hlupu, vyleženě hlupou otázku. Já odvařit opravdu jako není to něco by sem nebo takhle, nejsem z toho schopen vygenerovat nějaký, nějaký zejmavý otázke, by to bylo poslouchatelný asi. Zejímavýho to asi nedám.
Jan Střecha (1:03:35)
Dobře.
Uplně poslední, kde ti lidi najdou a jak ti můžou podpořit nebo sledovat.
Marek (1:03:41)
Kde mě najdou? Najdou mě noř zejména na Třebešině, to je Velodronov v Praze. A jak mě můžu sledovat, tak mám takový nějaký... jsem začal psát blog pohlédem trenéra, tak to mám nějaký Instagram, který tam něco dávám občas a měli bych tam dávat víc. Chtěli bych dávat víc, ale vzhledem právě k tými jako nějaký duševní higieně to tak jako nejde úplně. No a podpořit no... Mám tam na blogu, já mám jako věci za pejvolem některý.
A většina lidí, co je za tím pejevolem, tak to bude tak, že podpoří tu činnost, že něco píšu. Vlastně díky těm lidem, co si to předplatějí, tak vznikly ty knížky, vznikly nějaký další věci. Snažím se mít nějakou komunitu těch lidí, kdo je, kdo mi napíše na WhatsAppu, nějaké skupince, co máme, těch předplatitelů, tak se snažím i těch čtenářů, těch knížek, tak vždycky vznikne nějaká skupinka.
a snažím se všem jako odpovědět, pomoct. Spíš než někoho trénovat, tak ve finále se snažím ty lidi dokopat k tomu, než abych jeho trénoval. Takže stavěj, uděláme nějaký zátěžák, jim udělám v vůzlevkách nějakou jednak jedný přednášku, vysvětlim, co mají dělat a pak se trenují rok sami a pak to uděláme třeba jako znova. Než abych někomu posílal nějaký plány, to si myslím si, že je jako neefektivní a...
a vlastně je zbytečně drahý pro ně.
Jan Střecha (1:05:10)
Já teda ještě doplním, že do pospisku dáme odkaz na tu knížku, o který jsme se dneska bavili, která se tam dá objednat a podle mě stojí se to jí mít doma v knihovně nebo v štešce. Děkuju všem, který podk...
Marek (1:05:16)
OK? OK.
Ne, to ne v knihovně,
omej číslovně musíš, že?
Jan Střecha (1:05:23)
No tak jasně já, tak první dotyčtečka bys jí přečitla a pak to knihovna bys jí vystavila, jako to děláš tady vopčas.
Marek (1:05:30)
ne, pak jí pošlou dál tu knížku, to musí kolovat musí kolovat, informace musí kolovat knížky musí kolovat, já knížky nemám, to je právě ten problém já jsem všechny knížky rozpučoval, já ani nemám a jestli si koupím a pak jí pučím a pak mi zmizí čímž mimochorem, jestli to poslouká někdo, má moji knížku, tak mi koukejte vrátit protože jsem zjistil, že furt jsou někde v oběhu
Jan Střecha (1:05:51)
Tak jo, prosím, vracajte knížky, které si pučíte. V každém případě.
Marek (1:05:54)
Česně tak, je to druhý.
Jan Střecha (1:05:56)
Chci poděkuvat všem, který to doposlouchali až do konce. Věřím, že to byl moc přínosnej a dobřej rozhovor. Pokud se vám líbil, budu rádičně budec odebírat na YouTubeu nebo sladovat na podcastové aplikaci, kterou zrovna používáte. Stejně tak můžete podcast sladovat na Instagramu. Pokud byste měli otázky nebo témata, který chcete, abych probral, můžete je napisat dolů do komentářů nebo na email honzazavináčnachvostu.cz. Budu taky rád za jakoukoliv zpětnou vazbu. A to bym Marku moc děkuji, že sbyl dnešním hostem.
Marek (1:06:20)
Díky za pozvání.