Subscribe
Share
Share
Embed
Podcast, který mění váš život ve 4 důležitých oblastech vašeho života. Bez rovnováhy v těchto oblastech se ztrácí dobrý pocit a život nemá dostatek šťávy. Jmenuji se Aleš Kalina a jsem autorem patentované metody Emoční rovnice. Propaguji myšlenku Dobrý pocit pro každého. Vydal jsem dvě knihy Emoční rovnice a Partnerský manuál, kterých se prodalo skoro 50.000 výtisků. Před 13 lety jsem založil školu koučů Emočních rovnic.
Tak já vás zdravím tady Aleš Kalina.
Proč je osobní hodnota důležitá?
Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak
důležité je mít co možná nejvyšší,
ale přitom zdravou osobní hodnotu?
Ale co to vlastně taková osobní
hodnota je a jak se nám vytváří?
A já jsem sám zjistil, že osobní
hodnota je něco, co se nám vytváří,
už když jsme byli malí děti a vůbec
jsme o tom ani vlastně nevěděli.
Ale když přijdou děti z bříška,
tak se na to jenom podívejte.
Když jsme byli v bříšku a tam
jsme byli úplně všichni,
tak o nás bylo kompletně postaráno.
Bylo tam všechno, co jsme potřebovali
pro život. Bylo nám teplo, žejo.
Měli jsme papání jako měli jsme
úplně všechno a náš mozek se
vytvořil v podstatě ze dvou buněk.
A pak jsme přišli na svět.
A myslíte si, že jsme přemýšleli o
tom, jestli jsme někdy dost anebo
málo nebo hodně nebo vůbec ne?
Naše kreativita, naše láska,
naše sebeúcta,
nadšení se rozlétla do světa.
No prostě byli jsme králové, okolí,
ve kterém jsme byli a to, co se nám
samozřejmě dělo tak nějak různě.
Takové ty různé řeči, to nedělej,
to bys měl dělat, To není dobrý.
Nebo jsme koukali na svoje rodiče,
které jsme si nevybrali, jestli mají
dost velkou sebe hodnotu nebo nemají.
No to to jsme možná vypozorovali,
ale nedokázali jsme tomu
přiřadit vůbec žádnou hodnotu.
Náš svět ale byl úplně úžasnej.
Viděli jsme pastelky,
tak jsme šli a začli jsme si malovat.
Viděli jsme, jak se maminka
patlá někde v kuchyni s těstem,
tak jsme tam šli a začli jsme patlat.
Viděli jsme tatínka,
jak kosí trávu nebo se vrtá v
autě nebo někde kácí stromy.
Tak jsme šli a začli jsme
uplatňovat svoje úžasné já.
Něco co má úplně nadčasový
charakter a co v nás pořád je.
Jsme začali uplatňovat ve světě,
kde jsme žili.
Kreslili jsme pro sebe nádherné
obrázky, Dělali jsme určitě s
maminkou metráky věcí různě v
kuchyni, ať už jsme se patlala v
těstě nebo jsme dělali cukroví
nebo jsme krájeli brambory nebo
jsme se koukali, jak se vaří voda.
No dělali jsme spousta různých věcí,
ale vemte to tak, že ta hodnota,
kterou jsme u toho měli,
byla obrovská a vůbec jsme ani
nepřemýšleli, že to děláme špatně.
Vůbec jsme ani nepřemýšleli,
že by to mělo být jinak.
Prostě jsme šli a začli jsme to
dělat.
Jako děti totiž přicházíme na svět s
obrovskou sebe úctou, sebeláskou,
sebe, hodnotou, nadšením.
Máme velké sebevědomí,
toužíme žít a ta touha se projevovat
v životě a žít je obrovská.
A to je to, co je potřeba si zachovat
i do našeho současného věku.
A řekneme si proč.
A vzali jsme si to samé,
co jsme v dětství měli,
nebo nám to někdo uřízl a budeme si
to muset dodávat ještě trošičku sami.
No já jsem zjistil,
že různé výroky a to, kde jsme žili,
to co jsme dělali a to,
co nám říkali a co jsme viděli.
Mnohým z nás se říkalo sebelásku,
sebe, hodnotu nadšení, vášeň pro
život a dělat to, co opravdu chceme,
v podstatě úplně na minimum.
Stalo se vám někdy, že jste
nakreslili nějaký hezký obrázek a
někdo vám řeknou To je ale hnus!
Možná by si měl být lepší.
Nebo jste měli talent v běhání,
běhat závody nebo hrát volejbal
nebo basketbal nebo plavat.
A doma vám řekli to dělat nebudeš,
protože bučí krávy a ty teď budeš
muset se starat o to bučení a ne
a ne vo to, kde máš svůj talent.
Mě se třeba stala taková nádherná
věc, kterou jsem úplně děsně
otravoval všecky svoje příbuzný,
že jsem měl talent vynálezce a
tudíž jsem pořád něco vynalezl,
takže jsem stavěl z bahna,
stavěl jsem z Merkura.
To byla tehdejší stavebnice,
něco jako lego.
Patlal jsem se v těstě, snažil jsem
se dělat různé druhy ohňů, lidi
zlatý, aby se ze mě nikdo nezbláznil,
Ale myslíte si, že jsem někdy slyšel?
No člověče, to jsi udělal perfektně.
Ty seš skvělej kluk, To je úžasný!
Já jsem jako klučík často slýchával
Nezatěžujte, neotravuj lidi zlatý,
to je zase s tebou práce.
A tady ty řeči.
Co s tím vlastně měla moje hlava
dělat?
Jak si můj mozek měl vysvětlit
všecky tyto výroky?
No jasně, že mně to hezky
stačilo tak, abych poslouchal,
nikoho nezatěžoval a zbytečně nebyl
na přítěž a dělal to, co se má, abych
jen tak někomu ne přidělává práci.
Ale pryč s tím,
tady to já v žádném případě nechci.
A to, co se v životě dělo kdysi
v minulosti.
Mě nezajímá, poněvadž já sám pro
sebe mám tu největší hodnotu,
kterou vůbec můžu mít.
A byl bych rád, abyste to samé
cvičení přejali dnes ode mě i vy.
Je jedno, co se nám stalo v
minulosti, je jedno, co nám říkali.
Je jedno, jaké jsme měli rodiče.
Je jedno, kde jsme se narodili,
ale dnes.
A jenom dnes můžeme udělat uplně
jednoduchej takovej přepínač v hlavě,
se kterým se můžeme začít
okamžitě cítit dobře a můžeme si
svojí sebe hodnotu pozvednout.
Já velmi rád používám takové
jednoduché cvičení svého
posledního dne,
že když budu mít svůj poslední den,
což samozřejmě každý z nás jednou mít
bude, tak nechci litovat ničeho,
co jsem na tomto světě dělal.
Takže si dělám takové cvičení a
říkám si Hele, já jsem prostě
skvělej člověk. Já si užívám života.
Já jsem skvělej chlap,
jsem skvělej ve vztahu dělám
svojí práci úžasně. A teď pozor!
To neznamená,
že musím být ve všem dokonalý,
že musím všechno dělat úplně
perfektně. Ale záleží na tom, s čím.
K tomu ke všemu přistupuju.
Takže pokud budu mít svůj vztah
a budu tam přistupovat, že jsem
slabej chlap, že jsem k ničemu,
že nic neudělám dobře a že musím
vlastně holku jenom poslouchat.
A teď to vůbec,
ať z vás neberete někdo ve zlém.
Tak s jakou energií tam budu
přistupovat?
Jak to celé bude vypadat?
No prostě budu jouda, že jo.
Budu prostě slabej chlap,
nebudu mít žádnou velkou hodnotu.
A to je obrovská škoda.
Poněvadž každej z nás.
Každej z nás má svojí obrovskou
hodnotu. Ty já máme úžasnou hodnotu.
Takže si to zkuste udělat,
když se ráno vzbudíte třeba nebo
jste venku na procházce,
nebo jednoduše jen tak koukáte
do stropu, tak si řekněte hele,
kdo určuje jakou mám hodnotu?
Kdo určuje jakej jsem?
Kdo určuje, jestli budu plnej lásky,
málo lásky, sebevědomí nebo
sebevědomí. Kdo to určuje?
Dyť to jsem přece jenom já.
A řekněte si já jsem skvělej člověk,
já jsem skvělej partner.
Jasně, chápu, že naše hlava může
začít brblat a říká Prosím tě,
to jsou kecy. Nejsi, nejsi, nejsi.
Ale ta hlava, to je jenom
nahraná páska z naší minulosti.
To je jenom hlas někoho z našeho
rodu, který nám říká ne, ne, ne, ne,
ne, ne, ne. Ty nejseš dost dobrej.
Ale to přece není pravda.
Kdo určuje, jaká moje sebe hodnota
je? To můžu udělat jenom já.
Já nikdy nemůžu čekat,
že někdo přijde a mojí sebe
hodnotu mi nadzvedne.
To dycky musím udělat jenom já.
Takže si můžeme říct ve vztahu Hele,
já jsem prostě ve vztahu úplně
úžasný člověk.
Já jsem sám k sobě ve vztahu
úžasnej člověk.
A já to dělám tak, že si představuju,
jak řídím auto a jak si vychutnávám
to, jak jsem skvělej při řízení
jedu přírodou a vychutnávám si,
jak je to skvělý bejt skvělej
člověk a že to nikdo nemůže za mě.
Udělat se cítit neustále dobře.
A že i když dělám toto video,
tak si u toho říkám Ty vole,
ty seš prostě úžasnej člověk,
že můžeš takovýhle věci dělat.
Jasně, že i když se to třeba
někomu nebude líbit, No a co?
To přece neznamená, že jsem špatnej
člověk a navíc mojí povinností
není se každýmu líbit, žejo.
Ale samozřejmě, že je spousta lidí,
kterým se to líbí, včetně vás,
což je úžasný, protože to vlastně
pořád posloucháte a jsou desítky
tisíc těch, kteří to pořád
poslouchají a proto to nahrávám
a dělá mi to neskutečnou radost.
Takže kdo na světě může říct Hele,
ty nejsi dost? Ty seš lůzr a troska.
Nikdo, jenom já sám.
Takže když půjdete do lesa, budete se
projít s pejskem nebo budete něco
dělat v kuchyni nebo jednoduše budete
koukat do stropu nebo budete ležet ve
vaně a řekněte si pro sebe Hele,
mojí sebe hodnotu mi nikdo nedá.
Mojí sebelásku mi nikdo nedá.
Mojí vášnivost mi někdo nedá a já
nemůžu čekat, až někdo přijde.
A tak mi poplácá, řekneš tak a teď
můžeš bejt vášnivý a teď můžeš bejt
nadšenej a teď můžeš bejt skvělej,
protože teď já ti říkám, že teď seš
dost. Nic takovýho se nikdy nestane.
A navíc, i kdyby nám to někdo říkal
a my sami si to nebudem ve své
vlastní hlavě říkat, jak to vod
těch druhých ani nepřijmeme. Že jo.
My nepřijmeme tu chválu,
když se nechválím sami.
A co kdyby jsme se třeba začali taky
víc chválit? Už jsme si řekli hele.
Dobře jste udělal.
Možná hlava vybuchne a řekne No,
Alice, podívej, támhle to pokácel,
támhle to si pokazil,
támhle to si pokácel.
No a přece do lejna šlapeme všichni.
To je přece úplně normální, že si
občas naděláme do vlastních kalhot.
Jo, ano, je to tak. No a? No a.
Takže když potom ve finále ležím
na tý smrtelný posteli a to
samozřejmě na každého z nás přijde
a neznáme vůbec dne ani hodiny,
kdy se to stane.
Tak si chci říct Hele, brachu.
Ten život byl fajn. Bylo to dobrý.
Žil si pěkně. Bylo to fajn.
Nosil si hlavu v oblacích a
nenechal si se skolit vším tím,
co se kolem tebe dělo.
To se kolem každýho z nás děje, žejo.
A tady to cvičení bych byl rád,
abyste si ho dělali taky.
Abyste si vyzkoušel, jaký to je, když
si lehnu na smrtelnou postel a koukám
na ten svůj život poslední den.
A teď najednou dostanu ještě rok
navíc. Hle, jak budeme žít.
Jaká bude moje hodnota a moje touha.
Prožíváte novej den?
Když dostanu rok navíc.
A já zjišťuju, že stejně to všecko
tady na té planetě Země je.
Nejdřív o tom,
že nejdřív musím něčím být.
Abych moh něco pořádnýho vytvořit,
že všecko moje dílo dycky bude
odpovídat jenom tomu, co skutečně
kdesi v hloubi svojí duše jsem.
A že i když se budu perfektně snažit
a budu mít metráky různejch nástrojů
a přečtu tuny různejch knih o tom,
jak se mám chovat k partnerce,
jak mám řídit byznys,
jak mám vydělávat. Chuchle žejo.
Myšleno peníze,
jak mám se starat o svoje zdraví,
Tak zjišťuju, že stejně na pozadí
jsou určitý programy a zákonitosti,
který v podstatě odklání mojí
touhu to dělat co možná nejlépe.
A my víme,
že to jsou tzv. autopilot programy,
které nosíme ve své hlavě, že jo,
které se tam táhnou z dětství,
ale že naše snaha je v podstatě
velmi malinkej.
Takovej faktor, kterej ovlivňuje
naše předsevzetí a přání,
že my se rozhodneme, že budeme dělat
něco a zjistíme, že ten výsledek
kolikrát je velmi daleko od toho,
co jsme si předsevzali ala váha,
že hubnutí ala spoření ala třeba
ne křičení na děti,
ale jednoduše bejt s někým,
najít si někoho skvělýho pro život
nebo udržovat ten svůj vztah,
řídit ten svůj vztah.
Jednoduše máme pocit, že sice.
Jsme si to přece vzali a napsali
do toho svýho deníčku,
jak to všechno bude, ale že jakási
jiná síla ovládá ten výsledek.
A to je právě to,
že nám se v životě ukazuje ne to,
co jsme si předsevzali, ale to,
co kdesi hluboko v naší duši jsme.
Takže ta změna totiž vychází z toho,
že nejdřív ze sebe potřebuju
udělat jinou bytost,
ale ne na základě toho, jakože si to
tak nějak jako napíšu do deníčku,
ale že ta moje frekvence bytí, to,
jak se cítím v aktuálním okamžiku,
to, jak se cítím, když teď nahrávám
tady to video, jak se cítím,
když půjdu mezi lidi, když budu
přednášet, když budu investovat,
když budu do toho těla dávat pokrm.
To je taky mimochodem dobrá věc
jíst rychle, nemít čas na jídlo,
koukat se.
U toho,
když jim na televizi nebo na videa.
Zjistil jsem, že to je úplná kravina,
poněvadž pak mozek tam něco vidí
a jí a ani neví, co jí to prostě
do sebe někudy nahází na mlátí do
sebe všecky ty možný potraviny.
Ale to jsem taky zjistil,
že nemá ze sebe úctou a sebe
hodnotou nic společnýho, protože
každý to sousto je dar. Každý.
To sousto je energetický potenciál do
mého těla, který má tendenci léčit.
Samozřejmě pokud nebudete jíst
ty blafy, který že jo, tak říká
se tomu zpracovaná potravina,
že potravinářský průmysl nám
nadiktuje, co máme strkat do úst.
Podívejte se nejdřív na etiketu,
co je tam napsáno a já když jsem
toto zjistil, tak jsem přestal úplně
kupovat zpracované potraviny a všecko
si dělám sám z potravin, který vidím,
že vidím, co do toho pokrmu dávám a
hrozně mi to zjednodušilo život,
protože kdo jinej se může starat o mě
lépe než já sám? A to všechno vyvěrá.
Všímáte si z toho,
že já nejprve tu svojí sebelásku,
sebe hodnotu sebepřijetí, sebe vášeň
musím pozvednout na vyšší rovinu,
poněvadž pokud nás to doma nenaučili,
tak kdesi v nás bude v kódování to,
že nejsme dost,
že nic neuděláme dobře,
že jsme trosky lůzy a že všichni
kolem nás jsou mnohonásobně lepší,
než jsme my. Ale to není pravda.
Odkaď to mohla pani učitelka vědět?
Odkaď to mohla máma vědět?
Odkaď to otec moh vědět?
Kdo já mám být a kým bych měl
být a kde je moje nejlepší já,
To oni nikdy.
Pokud teda nebyli na těch vyšších
rovinách vnímání, což teda žel
většina našich rodičů nebyla.
Odkud oni mohli vědět, na jakých
vibracích, na jakém myšlení,
Na jakým talentu mám bejt?
To si musíme najít sami A dělá se to,
jak zjišťuju, velmi jednoduše.
U mě to funguje tak,
že nejprve prožiju svůj poslední den.
Ono to zní trošičku drsně,
ale lehnu si na tu smrtelnou postel.
A říkám si. No tak jako konec, hochu.
A ten den opravdu jednou přijde,
že? A nevíme nikdo z nás kdy.
Ležím tam. Mám si. Tak to je život.
A teď najednou někdo přijde.
A dámy rok. Navíc. Řekne hele.
Tady máš dárek. Jdi a užij si to.
A já vstávám a koukám na tu oblohu,
oblohu a najednou všechno je jinak,
protože jsem najednou dostal rok
a všechno je jinak.
Tak pozoruju brouky.
Pozoruju lidi, pozoruju mraky,
pozoruju všecko kolem mě a
vychutnávám si ten aktuální okamžik.
Vychutnávám si tu krásu, vychutnávám
si tu nádheru, že můžu existovat.
A pak někdo přijde a řekne Víš co,
ty seš prostě úplnej. Ty, ty prostě.
A já se tak nějak na něj usměju a
říkám Jak to můžeš vědět? Já jsem.
Možná se vám třeba doma děje,
že partner partnerka s váma pohrdá,
dělají z vás blbce.
Možná se vám nedaří vychovávat,
možná v práci máte kdoví jaký
konflikty se svejma lidma, se šéfem,
možná máte nadváhu, nevede se vám to?
Jo, prostě to tam vysypete jídla,
zabíjíte ten nechutnej svůj
pocit jídlem.
Moje zpráva je, že se to nedá
změnit na té první rovině jinak,
než že nejdřív to změním někde
hluboko v sobě.
A začíná to na smrtelné posteli
říci Ale dneska mám poslední den,
dostanu rok navíc.
A začínám, protože vím,
že každej ten den toho roku,
tak jak to ohřívám, tak je vlastně o
den méně. Prožívám každou minutu.
A sám sobě říkám Ty seš prostě
úžasnej člověk.
Pojď si to užít, Pojď si užít ten
vztah s tou svojí holkou, kterou máš.
Pojď si užít ten vztah s dětma,
kterej máš.
Pojď si užít tu práci, kterou máš.
Pojď si užít to sousto,
který dáváš do pusy.
Každá minuta,
každej okamžik se počítá,
poněvadž ti to ukrajuje, žejo.
Z toho dárku, který jsi,
které jsi dostal.
A tohle je převrat,
poněvadž nikdy nemůžu dosáhnout
lepších výsledků ve viditelném světě,
pokud se moje vnitřní vibrace, čili
ty vibrace jsou takový jako složitý,
ale ten vnitřní způsob přemýšlení
nebude o tom, že jsem skvělej.
Že sebe miluju na prvním místě,
že jsem sám pro sebe úžasná bytost,
která má ještě rok života.
A může si to tady na planetě užít.
A teprve tady z tohoto výchozího
bodu se dají dělat ty první krůčky,
ty první krůčky k lepšímu vztahu,
k lepší výchově, k lepšímu zdraví,
k lepšímu jídlu, že ho k lepší práci
prostě realizovat sám sebe a být pro
sebe tím nejlepším, nejkrásnějším,
nejúžasnějším člověkem.
Jen si zkuste představit,
jaké to bude, když s touto pozicí se
najednou podíváte partnerovi do očí.
A řeknete mu pravdu.
O vás, o tom, co cítíte ve vztahu,
o tom, co cítíte k němu nebo k ní.
O tom, co je dobrý, co je špatný.
Poněvadž máte jenom rok a nebudete
se chtít zatěžovat s kravinama,
který. Možná válcuje ten vztah.
Podíváte se na ty svoje děti a
řeknete jim Hele.
Pojďme si ten život dělat skvělej.
Poněvadž není čas.
Možná se nebudete koukat v práci
šéfovi do očí, který vás štve a
práci, která vás nebaví,
a kolegyním kolegům,
který vám vysávají radost ze života.
A půjdete dělat něco jiného.
Nebudete Hunta vat svoje tělo.
A to je to.
Čili až dneska půjdete a budete
mít čas, zkuste si udělat
cvičení posledního dne,
lehnout si na tu svojí postel a
prožít si svůj poslední den a
potom dostat rok navíc.
Jak to bude vypadat, jaký bude
ten rok. Jak ho budete prožívat.
Pak se podívejte k nebi, jinak plují
mraky. Ježíše večer, to je jedno.
Tak se podívejte do stropu.
Nebo si představte,
jak svítí sluníčko.
A řekněte si sami pro sebe jsem
skvělá bytost,
jsem úžasnej člověk a nikdo nemůže
mě vyzvednout výš než já sám sebe.
Teď nemůžu od nikoho čekat,
že mě pozvedne.
Nemůžu od nikoho čekat,
že mě nabudí. NAP na pruží.
To musím nejdřív udělat já sám.
Kdysi někdo řekl takovou zvláštní
věc, že smradlavý k sobě přitahuje
pouze smradlavé a že voňavý k
sobě přitahuje jenom voňavé.
Já myslím, že tady v tomto
případě je to podobné.
Že já kolem sebe budu mít
vždycky lidi.
Který ukazují na něco, co jsem já.
Když se podívám na lidi, který mám
kolem sebe. Tak co to mluví o mně?
Jsem s tím spokojen.
Je to to, co opravdu chci být.
A pokud zjistíte, že vaši blízcí,
váš partner, vaše děti,
vaši kolegové, vaši přátelé.
Nejsou tím,
koho byste vedle sebe chtěli mít.
Tak je to to,
že nemáte dostatečně rádi sebe, že
vaše sebe hodnota není dost vysoko,
že děláte kompromisy sami se sebou,
že nejste sami pro sebe dost,
poněvadž to okolí je pouze zrcadlem.
Nás samých.
Čili mluveno v té metafyzice.
Ono to zní divně,
ale dovolte mi trošku úchyly ty, že
naše těla jsou pouze vibrační pole.
Každá buňka je pouze vibrační pole,
takže my tím, jak myslíme,
přemýšlíme a tím, čím skutečně
kdesi v hloubi svojí duše jsme.
No tak se nám to zrcadlí v okolí,
ve kterém žijeme. To okolí.
To, co nás obklopuje,
je jenom přesnej obraz toho.
Kým skutečně jsme.
Takže jestli tam je jeden člověk,
kterej nám nevyhovuje, jestli tam
je někdo, kdo tam smrdí, že jo.
Teď to samozřejmě může bejt i
někdo z velice blízkých lidí,
tak to říká něco o mym poli.
Něco ve mně smrdí, něco já sám
nemám ve své sebe hodnotě sebelásce
a sebepřijetí za záplatování.
Takže hele,
honem žebřík a hezky ve svý hlavě
vystoupat vysoko a říci Hele,
Ať už je to jakkoliv, začíná to u mě.
Nejdřív potřebuju sám sebe za
záplatovat.
Nejdřív potřebuju sám se sebou udělat
tu práci a pak teprve zcela volně a
samovolně se mi nastaví moje okolí.
Nemůžu lepit a vyměňovat tamty děti a
ty partnerky a ty příbuzný všecky
a mámu s tátou a kamarády pole
pozvat to tam, jo, prostě to tam ne.
Nejdřív musím pořešit sebe,
svojí vibraci, svůj vnitřní svět,
kterej kolikrát nevidíme, žejo.
Kolikrát nevidíme úplně hluboko do
sebe, ale to, co máme kolem sebe,
je přesným odrazem toho, co jsme my.
Udělejte pro mě dneska jednu dobrou
věc, poněvadž ve finále zjistíte,
že ji děláte i pro sebe.
Vyšplhají se na žebřík někam
vysoko k nebi.
A podívejte se zpátky na zem,
na ten svůj svět.
U běhání často ustaraný, utrápený,
s úkoly, viníkem plným úkolů,
starostí a běhání.
A řekněte si k čemu?
Když vlastně máme jenom rok života.
K čemu?
Vždyť přece na ničem jiným nezáleží
než na tom, abych se cítil sám
se sebou dobře, abych měl sám se
sebou ten neskutečnej drahej.
Diamantové, zlatonosné aj.
Pocit toho, že jsem sám pro sebe ta
nejlepší bytost. Ten nejlepší člověk.
Ten nejkrásnější drahokam,
který tady vůbec může být.
Ve výsledku drahokam přitahuje
drahokamy.
Ve výsledku zlato přitahuje zlato.
Ve výsledku klid přitahuje klid.
Takže tím, že já sám se stávám
pokornější bytostí a větším
drahokamem sám pro sebe, no tak
zcela zákonitě můžeme očekávat.
Že i to okolí se nám hezky pěkně
promění.
A my jsme kdysi byli naučený,
že musíme pořád koukat na to okolí
a jak si co si kdo o nás myslí a
co kdo o nás říká a kdo ví co.
Ale velmi málo nás někdo učil,
že nejdřív máme začít u sebe,
na svém vnitřním pocitu,
na své vnitřní sebelásce,
na své vnitřní sebe hodnotě.
No a já jsem zjistil,
že si milionkrát můžu říkat Jsem
dobrej, jsem dobrej, jsem dobrej,
jsem dobrej, budu dobrej.
Vždycky jsem byl dobrej.
Ale že nejlepší cvičení na to je
právě ten poslední den.
Že tam kdesi v hloubi si náš
mozek uvědomí, že vlastně nic.
Že celé tělo půjde do prachu a shnije
nebo ho spálí. Že o nic nejde?
Že jsem si sem nic nepřinesl a
nic si taky nemůžu odnést a nikdy
nikdo si odsud nikdy nic neodnesl.
Takže jedině.
Čeho si tady můžu užívat,
je ten dobrej pocit, kterej mám
teď a ten si musím dodat sám.
Nemůžu očekávat,
že mi ho tam někdo dodá.
Nemůžu očekávat,
že mi ho tam někdo píchne.
Ten si musím na implementovat já sám.
A mně k tomu nejvíc pomáhá
cvičení posledního dne.
Jednoduše ležím a říkám si No Shane,
co si z těch si?
Z těch co jsi nestihl si nestihl.
Je po všem.
A pak někdo přijde a dámy, rok navíc.
Jak s tím rokem budeš zacházet ty.
Tolik dnešní zpráva.
Mějte se krásně a vám všem přeju,
aby ta sebe hodnota,
sebeláska a vášeň vyrostly i ve
vašem světě na maximum.
Tak jo, mějte se krásně a zatím ahoj.