Subscribe
Share
Share
Embed
Podcast, který mění váš život ve 4 důležitých oblastech vašeho života. Bez rovnováhy v těchto oblastech se ztrácí dobrý pocit a život nemá dostatek šťávy. Jmenuji se Aleš Kalina a jsem autorem patentované metody Emoční rovnice. Propaguji myšlenku Dobrý pocit pro každého. Vydal jsem dvě knihy Emoční rovnice a Partnerský manuál, kterých se prodalo skoro 50.000 výtisků. Před 13 lety jsem založil školu koučů Emočních rovnic.
Setřest ze sebe, co už
k vám dávno nepatří.
Název tohoto pořadu mluví určitě sám
za sebe, poněvadž někdy úplně zbytečně
spolu táhneme věci, které k nám nejenže
nepatří, ale které vlastně vůbec nechceme.
Máme pocit, že v našem životě jsou
kolikrát vlastnosti, nebo lidé, nebo věci,
se kterými vlastně už vůbec nechceme nic
mít, ale přitom jich máme plné skříně,
spíme s nima v posteli, scházíme se
s nimi a jednoduše kdysi v sobě máme
pocit, že už chceme jaksi vymetat, že?
Že chceme jako to jaro přijít
a smét to všechno pryč a osadit
to novými věcmi, novými lidmi.
Novým oblečením, novými botmi, novým
jídlem, prostě novým všim, ale přitom
kolikrát jak ten bust, který má na sobě
metráky sádla a neví, vyleze celý roz,
teď se to na něm klepe, tak my sami
máme někdy pocit, že jsme úplně vověšený
starýma věcma a už je vůbec nechceme.
Otázkou samozřejmě zůstává,
proč je pořád v životě máme.
V tomto pořadu bych vás rád nabudil,
namotivoval a možná i trochu šokoval tím,
že jsme takový lidé kolikrát nerozhodní,
poněvadž se nám nechce vlítnout do skříně,
vzít všechno to staré, vyházet to pryč
a začít hezky pěkně s čistým štítem.
Dneska jsem zrovna byl na kole a
doslova mě uchvátil jeden obraz.
Představte si, že jsem viděl strom, na
kterém začaly půjčet nové listy a přitom
tam ještě pořád oxidovaly ty staré.
No jsem si říkal, ta příroda
se snad úplně zbláznila.
Na co jsou na tom stromě staré listy,
když už vlastně začínají půjčet i nové,
když ty staré tam vlastně vůbec nepatří.
A v tom mi probleskul hlavou
takový jasný obraz, že to je
vlastně úplně podobné jako s lidmi.
Jakoby se nám příroda smála a říkala,
no podívej se na sebe, podívej se,
jak to vypadá, když to hezky všecko
to starý s novým existuje vedle sebe.
Napadlo mě, že by nebylo špatné si
prověřit svůj vlastní život a udělat
o tom právě tento pořad, poněvadž jak
se ukazuje, my lidé často necháváme
vyrůst a snažíme se k tomu, abychom
měli kolem sebe hezké věci a přitom
na zádech táhneme metrák starého.
Příroda jako by se nám někdy doslova
směje, ať už přes různá zvířátka,
nebo přes různé stromy, nebo přes
různé události, prosky někomu uletí
klobou, protože foukne vítr, někde
se perou psy a my z toho máme radost.
Je tam spousta veselých záležitostí,
ale toto opravdu stojí za zmínku.
Proč vlastně na tom stromě existují suché
staré listy, když už jsou úplně k ničemu?
Parala do života mi přiběhla velice
rychle, poněvadž nám Matka Příroda
chce ukázat, že i my lidé kolikrát
sebou nosíme spousta staroty,
i když to vůbec nepotřebujeme.
Tak se s tím táhneme, přimůřujeme
oči a jednoduše si myslíme, že to
tak nějak všecko hezky utáhneme.
Ale to je totiž obrovský nesmysl,
protože podobně jako to staré listí
na stromě má spousta věcí v našem
životě zcela zbytečný charakter.
Matka příroda nám totiž
klade jednu zásadní otázku.
Proč máš ve svém životě
věci, které už nepotřebuješ?
Proč máš na svém těle věci,
které už stejně nechceš?
Proč máš ve svém životě lidi,
se kterýma stejně nechceš být?
Proč máš ve své peněžence málo?
Proč máš nadváhu?
Proč to s sebou táhneš?
Proč nemáš dostatek sil, aby se
zaklepal a stejně jako ten strom
setřás všechno pěkně ze sebe pryč?
V tomto je totiž velikánská lekce a
moje otázka k vám dneska je zcela jasná.
Které věci je potřeba vyméct,
které věci je potřeba sklepat a
co se v životě zbytečně táhne a
je to vlastně úplně k ničemu, ale
přitom my toho máme plné kapsy.
Staré listy již odvedly
svojí práci v minulém roce.
Už tam pouze jaksi hnědě vysí a nemají
vůbec prostrom žádnou funkci než to, že
snad možná blokují místo někomu jinému.
Stejně tak i my v životě máme různé staré
věci, které již odvedly svojich práci.
A když se na to mrkneme trošku pod
lupou, tak si řekneme, možná jsou
lidé naší práci, které vůbec nechceme
vidět, které již odvedly svojí
práci a přesto s tím musíme bejt.
Ale ta otázka je, Na co
s nimi vlastně máme bejt.
A stejně tak se možná podíváme do našeho
vztahu a řekneme si lidi zlatý, a co
ten náš tam ten zetlejvající partner,
nejsem s ním náhodou už takhle přes čas?
Není to snad moje neschopnost,
že což ho takhle nechat trošku
profouknout a říct si, ale já ten
bordel vymetu ze svého života a
prostě jednoduše si to udělám čistý.
A možná se vás zbytečně táhnete
i třeba nějaký půjčky, který se
dneska dají sjednotit na lepší úrok.
Možná máte staré investice a bojíte se
je nějakým způsobem lépe zhodnocovat.
Možná sebou táhnete kila navíc
z těch minulejch vyžíracích let.
A my tak nějak pro jistotu se
snažíme to všecko nechat v domění,
že třeba to jednou budeme potřebovat.
Nebo aby jsme třeba neměli strach.
Vzít palici a všecko to
kolem sebe rozmlátit.
Matka příroda je kolikrát chytřejší
než my, protože ona se s tím hnědým
listím vypořádá tak, že stejně ať
chceme nebo nechceme, přijde vítr
nebo silný déšt nebo kroupy a všecká
ta starota z toho stromu odejde pryč.
Pro naše vlastní životy to znamená si
položit několik zcela zásadních otázek.
A zodpovědět si je.
Položme si nyní tedy
takzvané vychřicové otázky.
Jsou to tedy otázky, které nám trošku
zahýbou naší vlastní hlavou a budeme
se snažit na ně najít odpovědi.
Otázka číslo jedna.
Jaké vlastnosti jsem dříve měl a používal,
které dnes pro život už vůbec nepotřebuju?
Který to jsou?
Zkuste si ve svém životě najít
jakési podzimní, budem říkat, loňské
vlastnosti, které už jste dávno
překonali a nechcete je, ale přitom
se vás pořád drží jako z bahna v botě.
Možná to je žárlivost, možná
to jsou nějaké obavy a strach.
Možná neschopnost se rozhodovat,
ale vy přitom kdesi ve své duši
víte, že už to dávno dokážete.
Přitom se často přichytneme,
že jdeme po starých kolejích.
Je tedy potřeba se naučit se rozhodnout
a říct si, hele víš co, já na tu starotu
z podzimu kašlu a začnu žít život podle
toho nového, podle těch nových věcí,
které jsem se naučil a odvážím se k tomu.
Víte o tom, že my se často bojíme žít
život s tou největší odvahou, že se
bojíme jít do nové práce, že se bojíme
vyměnit partnera, že se bojíme jít
někam na nějakou schůzku, kde je spousta
cizích lidí, že se bojíme jet třeba na
dovolenou úplně sami, že máme na to to
dokázat, ale přitom se nám do toho nechce,
poněvadž nás tam drží loňský strach.
Otázka číslo dvě.
Je můj partner, se kterým dneska jsem,
ten, kdo odpovídá mému novému standardu?
A nebo je to nějakej stařešina z Loňska,
který se mi tam akorát válí někde v křesle
a já už s ním vůbec ani nechci nic mít.
Nepřežívám náhodou ve svém
vztahu s podzimním listím.
Ale no tak, řeknete si, ty vztahy by přece
měly být dlouhodobé, ale já vám říkám,
že to každý z nás cítí, jestli opravdu v
sobě máme nové listí, novou vláhu, nový
chutě, nové touhy, anebo prostě jednoduše
jsme komplikovaný a přežíváme ve starém.
Přitom vztahy jsou tak hrozně důležité,
což takhle se nechá trošku omámit.
Ovát větrem, tím novým větrem a nemít
strach z toho, že možná ten můj život
skončí někde v troskách, protože on totiž
nemůže skončit v troskách, poněvadž jste
silní, máte v sobě dostatek odvahy toho
nového osobního růstu se přiklonit k tomu,
co vás táhne, co vás vnitřně naplňuje.
A v tomto totiž všechno je.
Nebát se a nastolit ten nový
vánek i do vašeho úžasného vztahu.
No a otázka číslo tři.
Co si takhle nechat vyfoukat
trošku mozek v té práci?
Nesedíš tam náhodou úplně zbytečně
ty roky, co desítky let tam lidi
sedějí za pár šušlí a nikdy nejsou
schopní zrealizovat svůj talent.
Nepotřebuješ náhodou trošku odpovědět.
Rozfoukat v oblasti své práce?
Aby jsi konečně našel tu odvahu
zatřídělat to, co tě opravdu baví a táhne?
To je to jarní přemýšlení, přece jenom
je o tom, zkus si udělat talentový test.
Zkus najít své vnitřní talenty,
které tě povedou ke tvé práci.
Zkus si říct, ale přece já nemůžu
ve své práci hnít úplně, Já bych
měl realizovat svoje poslání a
věřte mi, všichni na to máme.
Já jsem v tom důlku byl taky a
seděl jsem v Microsoftu sedm let a
bál jsem se udělat kroky, protože
mě tam prostě solily děsný prachy.
Bál jsem se jít do té práce,
kterou dělám dneska, poněvadž tady
si za všechno musím platit sám.
Tenkrát za mě platil Gates.
Ale tu odvahu máme v sobě všichni.
Nechte se inspirovat.
Jít tou cestou, která vás láká.
Zkuste to v životě.
Jít cestou, kterou máte rádi, kde si
ve své duši cítíte, že to by bylo ono.
Vyzkoušejte to s novým rokem.
Vyzkoušejte to s probouzející se přírodou.
Protože ono ve finále to stojí za
to a neúspěch opravdu neexistuje.
Existuje pouze to, co nás
neustále postrkuje dál.
Čtvrtá vychřicová otázka zní.
Je pohled na tvé bankovní
účty radostným okamžikem?
A nebo se tam koukáš se strachem
z toho, co všechno nefunguje
a kolik ti tam peněz bývá?
Jakou zkušenost máš, když otevřeš svoji
banku, ať už v počítači nebo v mobilu?
Ta stará zkušenost je se strachem.
Stará zkušenost je právě o tom, že
se bojíme a že máme strach z toho, že
nám jednoduše ty prachy jednou dojdou.
Nová zkušenost je, že začneme přemýšlet
jinak, že si najdeme svoje emoční
bloky, poněvadž, ať chceme nebo
nechceme, tak jsme hodně zatížený naším
minulostí jako komunistickým státem.
Ale existuje na to jednoduchá cesta.
Vyčistit si mozek od svých emočních
programů, nastavit si znova
finanční barometr a naučit se
na peníze koukat novým způsobem.
Možná se mě ptáte, ale jak?
Jak?
Čili kromě těch způsobů, které jsem
vám jmenoval, že si odblokujeme mozek
od komunistického nastavení, že si
nastavíme znova finanční barometr a
že se naučíme teď v aktuálním okamžiku
přemýšlet bohatě, přemýšlet o tom, že
na všeho máme dost, že tento svět je
maximálně spravedlivý ke všem lidem,
kteří zde jsou a že neexistuje žádný
rozdělovník toho, co je špatné nebo dobré.
Prostě jednoduše si to
vytváříme všechno my.
Nechte sfouknout ty starý myšlenky, které
tam jsou z podzima, které říkají a ty to
nedokážeš a ty nevyděláš a ty nejsi dost
a ty seš slabý a tebe nikdo nebude chtít,
poněvadž já ti říkám, že seš silný dost.
Když jsem to dokázal já, dokážeš to taky.
Zameď teda ty nepříjemný myšlenky,
když se koukáš na svůj účet a
jednoduše je nahrať myšlenkami novými.
Že jsi dost dobrý na to,
aby si vydělával dost.
Zbuď se ráno a řekni si, že jsi
dost dobrý na to, abych měl dost.
Jsem dost dobrý člověk na
to, abych vydělával dost.
A zjistíte, že s těmito myšlenkami,
byť jsou úplně základní, a čeká vás
po rozhodnutí, po dnešním pořadu, když
se rozhodnete, mnohem delší cesta vaší
osobní přeměny k tomu, abyste ve finále
ze svých těl, ze svých životů sfoukli.
Úplně všechno
jarní doporučení pro povzbuzení nového
za prvé rozhodněte se to všechno
staré nechat opadat rozhodněte se
teď v tento okamžik že to staré co
máte v životě v oblasti které jsme si
jmenovali necháte schnít necháte opadat
A necháte to, ať to jednoduše odvlaje
někam jinam, ať už je to blbá práce,
blbej partner, pocit nedostatku nebo
nadváha, že jednoduše řeknete ať dost.
Tento okamžik se stává okamžikem
posvátným, poněvadž od tohoto
okamžiku začínám přemýšlet jinak.
To znamená, nestrpím žádnou starotu,
nestrpím staré ve vztahu, Nestrpím staré
v penězích, nestrpím staré v práci,
nestrpím ty staré přežitky ve zdraví.
Dnes se rozhoduju, že
můj život začíná znova.
Doporučení dvě.
Sepište si to všecko.
Napište si na svůj papír všecko
to staré, čeho se chcete zbavit v
oblasti vašeho vztahu, práce, životu.
Peněz a zdraví.
Co to je za ty hnusoty doslova,
které se vám tam plazí a navěšely
se na vás jako nějací staří hadi?
Což třeba je takhle sklepat, ale
cesta k tomu je, že naprvé si to
napíšete a na papíře uvidíte, který
ty vlastnosti tu všechny jsou, které
potřebujete ze svého života vyfoukat.
Za třetí podívejte se na ně a řekněte
si, Slibuju sám sobě, že dokud tyto
věci nevyřeším, tak se nevzdám.
Tento slib je mocný.
Já jsem ho sám udělal v roce 1994 a
vím, že kdybych ho neudělal, tak jsem
se minimálně už desetkrát za život
rozhodl tuto práci, kterou teď dělám,
nedělat a dělat radši něco jinýho a
nechat se zaměstnat, jednoduše žít
v bezpečí, ale s prázdným srdcem.
Slibte si teď během tohoto pořadu,
že dokud ty staré věci, které
máte na tom papíř napsané, prostě
nevymítíte ze života, tak se nevzdáte.
I ty to dokážeš.
Neexistuje rozdělovník štěstí,
neexistuje nikdo, kdo by říkal dobře
či špatně, neexistuje žádný soud.
Ani před smrtí, ani po smrti.
Někteří si to sice možná myslí
a říkají, pozor, pozor, ty tady
musíš žít spravedlivý, moudrý,
blá, blá, blá, blá, blá, nesmysly.
Ty to dokážeš.
Máš dostatek sil, dostatek potenciálu.
Máš dostatek odvahy.
Máš ve své duši, ve své mysli, ve svém
těle všecko, co potřebuješ pro svůj život.
A to, co jsme do posavat my
vyrobili, Ve všech oblastech
našeho života je náš výtvor a
nemůžeme za to vůbec nikoho vinit.
A toto si prosím vás zapamatujte,
že my kolikrát si říkáme to matka,
to otec, to vláda, a to daně, a to
finanční úřad, a soused, a bratr, a
partnerka, a děti, lidi zlatý, a kdo
ještě tam, koho tam chceme jmenovat.
Jakoby oni všichni mohli za
to, kam jsem se já dostal.
Jakoby si strom říkal, no jo,
tak já tam mám ty staré listy,
ale za to může ten Bůh vedle.
No, lidi zlatý.
Je dobré přijmout tu úžasnou myšlenku,
že já jsem tvůrce svého vlastního světa.
Já tvořím.
Já to všechno vytvářím.
Já jsem za to za všechno zodpovědný.
Tak když se pěkně podíváte na to,
co máte kolem sebe, co jste si
hezky pěkně vytvořili, no tak je
to přímým odrazem toho, kým jste.
A z toho již dostáváte první návod,
čeho všeho je potřeba se zbavit.
Takže si pamatujte tu úplně
úžasnou a jednoduchou věc.
Neexistuje rozdělovník štěstí.
A každý člověk, i ty, to můžeš
dokázat, si najít skvělého partnera.
Sice to nemusí být hned, já vám nechci
vůbec dávat instantní polívku, prosím vás,
jen asi petek a lidů v prášek a najednou
budete mít všecko, co budete chtít.
To by bylo super, že jo?
Jenomže ta cesta je totiž cíl, že my
jdeme po té cestě a učíme se, A já jsem
letos v Tajsku udělal takovou zvláštní
zkušenost, kdy jsem si při sezení na
pláži při zapadajícím slunci uvědomil
svoji kdysi takovou pravdu, po které
jsem toužil a říkal jsem si, to by bylo
fajn, kdybych měl takový kouzelný prsten
a prostě bych tím kouzelným prstenem
otočil a najednou bych měl to, co chci.
Uvědomil jsem si při západu slunce, že
ten prsten nechci a prostě jsem ho vyhodil
někam do hlubin moře, stejně tak, jako
když si ten velký diamant v Titanicu
prostě byl spuštěn do hlubin oceánu.
Zjistil jsem totiž, že cesta k cíli
je mnohem zajímavější, než ten cíl
získat hned, že se člověk spousta
věcí naučí a spousta věcí pozná.
Takže já jsem přestal mít
touhu dělat takový ty hrzměny.
Otočím prstenem a najednou tady
mám prostě luxusní partnerku se
všema těma proporcema, který chci.
A otočím prstenem a frk, tady
trezor, tam v něm narváno.
A otočím a frk, a tady barák, kde
se tady vzal ten barák najednou.
A tyhle tady najednou hned dva
tisíce lidí vzal, no to jeba.
Ale ta cesta k tomu je zajímavá.
Že jdeme a můžeme růst, můžeme se
vzdělávat, můžeme se učit a to je mnohem
lepší než kroukit prstenem a chodit k
čarodějnicím, aby nás tak nějak všecko
hezky naučili, že je mnohem lepší si
to vydobít a vydolovat všechno sám.
A to vám přeju, poněvadž
každý z nás to dokáže.
Každý z nás je dostatečně silná
bytost, aby dokázal sám sebe změnit
tak, Že získá věci, které opravdu
někde v hlubokosti své duše chce.
Takže nezapomeň, i ty to
dokážeš, rozdělovník štěstí není.
Máš k tomu na mém webu spousta
nástrojů, které můžeš využít.
Můžeš začít tím, že si přečteš některé
z mých knih, pustíš si některé video.
Těch mám spousta.
Máme pak dál k dispozici přednášky,
můžeš se podívat na kalendář akcí,
mám k dispozici koučinkové programy,
takže se můžeš zapojit a naučit
se, v podstatě dneska za pár korun.
No a mám i k dispozici kouče, kdyby
jsi potřeboval trošičku víc poradit,
potěšit, nakopnout, takže je to na tobě.
A ode dneška už žádné stěžování,
dámy a pánové, poněvadž kreativní
síla je pouze a jedině v nás.
Takže já vám držím palce a
nezapomeňte, ty to dokážeš.